republiky (v textu též „služební zákon“)“ Posouzení, zda jednání policisty spočívající v podání návrhu na obžalobu opo- míjejícím podstatný důkaz o vině a v předložení spisu bez tohoto důkazu je zvlášť zá- V Súčinností od I. 3. 2006 byl $ 106 odst. 1 písm. d) změněn zákonem č. 21/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2007 zákon nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. 1904 važným porušením služební přísahy [$ 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky], musí vycházet z hodno- cení, zda policista skutečně nese významnou odpovědnost za opatřené důkazy, za nakládání s těmito důkazy a za jejich řádné založení do vyšetřovacího spisu do doby podání návrhu na obžalobu.
C...) Žalovaný si především pro účely no- vého posouzení jednání žalobce z hlediska „zvlášť závažného“ způsobu porušení slu- žební přísahy neujasnil, co je vlastně skutko- vým důvodem pro propuštění žalobce ze slu- žebního poměru. Žalobce byl die rozhodnutí služebních funkcionářů propuštěn pro jed- nání spočívající nesprávném zpracování ná- vrhu na obžalobu pro státní zastupitelství, konkrétně v předložení návrhu na obžalobu s uvedením, že alkohol na místě nebyl u řidi- 840 če zjištěn, a bez přiložení protokolu o lékař- ském vyšetření při ovlivnění alkoholem, pře- stože tento odběr sám nařídil, protokol se zkumavkou a se vzorkem krve osobně pře- vzal a protokol označil číslem jednacím.
Ná- sledně se v popisu skutkového stavu věci v rozhodnutí I. stupně již uvádějí skutkové okolnosti, které nejsou vztahovány k osob- ním úkonům žalobce, když je zde uvedeno, že protokol s odebranou krví „byl“ odeslán k rozboru a po rozboru „byl“ zaslán zpět na SKPV OŘ PČR. Z uvedeného jednání správní orgány zřejmě dovodily, že žalobce sám zajis- til a následně se mu do jeho dispozice i do vy- šetřovacího spisu dostaly důkazy, které měl při zpracování návrhu na obžalobu učinit součástí hodnocení jednání řidiče dopravní nehody, a zajistit tak náležitou trestní odpo- vědnost na základě všech shromážděných podkladů.
To znamená, že pokud jiné jednání (např. nesprávná koordinační činnost při vy- šetřování, která by. musela být prokázána s ohledem i na úkoly jiných policistů a složek) nebylo důvodem pro propuštění žalobce, což je zřejmé z výroku vydaného rozhodnutí, pak hodnocení porušení služební přísahy mělo být vztahováno právě k takovému jednání ža- lobce spočívajícímu v soustřeďování všech podstatných ' zjištění pro podání obžaloby a ve zpracování spisu, přičemž pozornost prokazování správnosti podkladů měla být věnována zejména dvojímu odlišnému zázna- mu o dopravní nehodě ze dne 13.
11. 2003. Hodnocení jednání žalobce při podávání ná- vrhu na obžalobu tedy nezáleží jen na tom, ja- kým způsobem, zda svědomitým nebo likna- vým a neúplným probíhalo vyšetřování dopravní nehody ze strany žalobce či jiných pracovníků policie, ale zejména na tom, kdo a v rámci jaké pravomoci a v jakých podmín- kách zavinil či způsobil, že se výsledky odbě- ru krve nepromítly do vyšetřovacího spisu, jakým způsobem se stalo, že ve vyšetřovacím spise není podklad s údaji o vyšetření krve ja- ko ve spise na poznámky, přičemž protokol ve spise na poznámky, údajně zpracovaný ža- lobcem, nadto není vůbec podepsán.
Jinými slovy, k relevantnímu skutku bylo zapotřebí zkoumat, zda žalobce skutečně hrubě zavinil a nese závažnou odpovědnost za opatřené důkazy, za nakládání s těmito důkazy a jejich řádné zdokumentování ve vyšetřovacím spi- se do doby podání návrhu na obžalobu. Již městský soud ve svém dřívějším rozsudku ze dne 16. 5. 2006 z provedených důkazů, jimiž jsou úřední záznamy, vzal za prokázané, že ři- dič byl převezen k lékaři a ten mu krev ode- bral, přičemž pochybení žalobce tento soud spatřoval v tom, že se žalobce dále o vyšetření krve pravděpodobně nestaral; v tomto po- chybení však neshledal úmysl žalobce nezalo- žit protokol o odběru krve do vyšetřovacího spisu.
Tento soud zhodnocením úředního záznamu pprap. Š. a rozporů v tomto zázna- mu ohledně založení dvou odlišných proto- kolů o nehodě v silničním provozu ze dne 13. 11. 2003 a dále logickým usuzováním i z dalšího důkazu - listiny o odběru krve na zdravotním středisku ve Zbraslavicích — shledal nevěrohodnost úvahy, že by byly vyhotoveny 2 protokoly tak, že by žalobce s těmito proto- koly manipuloval. Soud také naznačil, že by ve věci rozhodující služební funkcionář měl zvážit podmínky, za nichž žalobce vykonával šetření nehody, a to co do množství zpraco- vávaných spisů žalobcem, včetně zajištění práce příslušné složky policie.
V této souzené věci k tomu zdejší soud podotýká, že jak iv předchozím řízení založeném na úředních záznamech řady policistů, tak i z doplněného dokazování výpovědí řady policistů i občan- ských pracovníků Policie ČR nevyplývá sro- zumitelná koordinace jednotlivých složek policie, jejich náplň práce a pravomoc v da- ném případě. Výpovědi o proplácení faktury za vyšetření krve jsou nejednoznačné, dovo- zují se z výpovědí ostatních, ve výpovědích k událostem není postaveno najisto, kdo a jaký úkol měl plnit při vyšetřování nehody, ve výpo- vědích figuruje řada součinností příslušníků hlídky OOP Zbraslavice i dalších policistů, ža- lovaný však ve svém rozhodnutí nerozklíčo- val, z jaké výpovědi lze skutečně usuzovat na to, že žalobce odpovídal za shromážděný ma- teriál jak o technické kontrole vozidla, tak i za provedení krevní zkoušky, a zda způsobil od- lišné zdokumentování, případně zpracování výsledků této zkoušky ve vyšetřovacím spise.
Žalovaný zvlášť závažný způsob jednání dovo- zoval z došlých faktur, nevysvětlil však, jak lze z množství došlých faktur dovozovat hrubé pochybení žalobce spočívající v neprovedení identifikace faktury ve vztahu k provedené- mu odběru krve v daném případě. Vědomost žalobce v tomto směru nelze opřít, jak žalova- ný učinil, o výpověď (správně úřední záznam) paní V., která uvedla skutečnosti toliko jako lékařka z Ústavu soudního lékařství, ani o vý- pověď pracovnice K. (svědkyně se vyjadřova- la k faktuře, která dle žalobce patřila na sku- pinu dopravních nehod s tím, že žalobce vyšetření nevyžadoval), a ani o výpověď svěd- ků kpt.
Bc. Rostislava B., Michala M. a JiříhoJ., kteří neuvedli nic, z čeho by bylo možné usu- zovat na zvlášť závažné jednání žalobce. Vý- pověď Bc. Jaroslava N. je zprostředkovaná a odvozená od výpovědi jediného svědka a tý- ká se dvojí protokolace nehody, která byla soudem v předchozím řízení vyhodnocena jako nevěrohodná. Rovněž výpověď kpt. Jaro- slava P. odvozující se od sdělení kpt. B. je zprostředkovaná a neprokazuje nic 0 soustře- dování podkladů ve spise, dovozuje se toliko, že žalobce pravděpodobně telefonicky zmí- nil potřebu odběru krve.
Ze spisu je zřejmé nedostatečné vymezení kompetencí při zpra- cování faktur ve vztahu ke skupině doprav- ních nehod, není zřejmé, jaká praxe a ustále- né zvyklosti při zacházení s došlou poštou, zmíněné v napadeném rozhodnutí, dokládají hrubé porušení služebních předpisů žalob- cem při zpracování spisu. Zcela zavádějící je hodnocení žalovaného, že z výpovědi svědků pplk. H. a paní K. vyplývá, že by žalobce do- ručil protokol s krví na SKPV. Tito svědkové vypovídali o zvyklostech na SKPV, svědkyně K.
vůbec nevěděla, kdo ten den sloužil a kdo jí protokol položil na stůl a vzorek odběru dal do lednice. Žalovanému také unikl rozpor mezi úředním záznamem kpt. P. ze dne 4. 10. 2004 a jeho svědeckou výpovědí ze dne 2. 10. 2006 a dále svědeckou výpovědí nprap. B. ze dne 6. 10. 2006 týkajících se jiných údajů o obdržení pokynu provést u řidiče odběr kr- ve. S uvedeným rozporem se žalovaný v napa- deném rozhodnutí nevypořádal. Žalovaný z provedených důkazů usuzoval na nesplnění povinnosti žalobce podat úplný návrh na obžalobu přes vědomost žalobce 841 o tom, že nařídil odběr krve řidiče, aniž by to- to nařízení žalobce ze spisu vyplývalo.
Bylo prokázáno, že odběr krve a její vyšetření k da- nému případu proveden byl, pokud žalobce v tomto směru svůj pokyn popírá, lze jen usu- zovat na to, že buď tento pokyn učinil někdo jiný a pak se podílí i na založení této skuteč- nosti do spisu, nebo jej vydal žalobce a již si nevzpomíná (při vědomí negativní dechové zkoušky), že by v koordinaci úkolů takovou povinnost splnil a vyšetření bylo provedeno. V každém případě se úsudek žalovaného odví- jí od nedbalosti žalobce spočívající v tom, že nepracoval s výsledky šetření, o nichž musel vědět či o nich nevěděl, avšak za daných okol- ností na ně musel usuzovat.
V uvedeném smě- ru z provedeného dokazování nebylo možné postavit najisto, zda šlo o nedbalost žalobce vě- domou či nevědomou, a tedy bylo zcela nea- dekvátní učinit závěr o zvlášť závažném způso- bu porušení služebních povinností žalobcem. Přes uvedené soud zdůrazňuje, že pro po- souzení věci není rozhodné, zda žalobce dal či nedal pokyn k odběru krve, rozhodnou je skutečnost, zda, jestliže odběr krve a její vy- šetření provedeny byly, byl to žalobce, který závažným způsobem způsobil, že tento důkaz nebyl předložen státnímu zastupitelství.
Jak již bylo uvedeno v rozsudku Městského sou- du v Praze ze dne 16. 5. 2006 je dozajista po- chybením při tak závažné nehodě s tragický- mi následky, že se žalobce o výsledky šetření dále nestaral, tj. zřejmě nedostatečně prostu- doval vyšetřovací spis, což souvisí i s tím, že je složitě dovozováno, kdo, kdy a komu proto- kol o odběru krve a vzorek krve jako zásadní důkazy ve věci předával, nicméně ani v dal- ším řízení na základě výpovědi svědků nelze spolehlivě odpovědět, v čem spočívá zvlášť závažná odpovědnost žalobce za zpracování návrhu na obžalobu.
Podle názoru soudu od- povědnost žalobce musí být dána jednoznač- nými důkazy, které postaví najisto, že žalobce si s přihlédnutím ke všem okolnostem měl uvědomit, že ve vyšetřovacím spise chybí protokol o vyšetření krve. Tuto souvislost nelze z provedených důkazů shledat. Muselo by být prokázáno, že žalobce pochybil při ko- ordinaci úkonů, které činil při organizaci vy- 842 1904 šetřování. Tato koordinace a nesprávné vede- ní vyšetřování mu ve skutkové podstatě pro- puštění ze služebního poměru vytýkány nejsou a jak vyplývá z rozhodnutí vydaném v kázeň- ském řízení, žalobce byl kázeňsky postižen, a to jen demonstrativním uvedením (slovem „ze- jména“), pouze za pochybení v případě zjiš- ťování technického stavu vozidla, Nelze pře- hlédnout, že i Krajský soud v Praze ve svém rozsudku, jímž zprostil žalobce obžaloby z trestného činu zneužívání pravomoci veřej- ného činitele, usuzoval na možnost „opome- nutí“ žalobce zařadit do spisu protokol o vy- šetření krve s tím, že tomu mohl nahrávat fakt, že nikdo na obviněném známky požití alkoho- lu nepozoroval, že dechová zkouška byla ne- gativní a výsledek rozboru nehrál v obvinění řidiče prakticky žádnou roli, o čemž svědčí i průběh řízení v trestní věci s obžalovaným řidičem.
Krajský soud shledal, že zjištěné po- čínání žalobce svědčí o tom, že si byl vědom odpovědnosti za obsah vyšetřovacího spisu, a proto následně předmětný protokol o vy- šetření krve státní zástupkyni předal, ačkoliv státní zástupkyně ani soud tento důkaz ná- sledně nikterak nepostrádaly, ani jej nepoža- dovaly a nenavrhovaly jako důkaz. I když na výsledku trestního řízení ohledně obvinění žalobce v zásadě nezávisí možnost služební- ho funkcionáře posoudit skutek žalobce jako porušení služební přísahy, neboť to může spočívat i v jiném jednání než ve zneužití pra- vomaci veřejného činitele, v daném případě z hlediska zvláštní závažnosti jednání žalobce nelze odhlédnout od hodnocení jednání ža- lobce v odůvodnění uvedeného rozsudku krajského soudu, neboť se zabývá jednáním žalobce i motivací jeho jednání.
Tento závěr soudu pak není v rozporu ani se zjištěními služebních funkcionářů vyplývajícími z pro- vedeného dokazování v této věci. Závěr odů- vodnění rozsudku krajského soudu zcela vy- loučil úmysl a motiv žalobce záměrně zatajit protokol o vyšetření krve a naznačil úsudek o možné nedbalosti opomenutím pro pracov- ní vytíženost. Proto odůvodnění rozsudku v trestní věci žalobce lze považovat za hledis- ko „závažnosti“ porušení služební povinnos- ti žalobcem, je-li předmětem řízení jen ne- správné zpracování návrhu na obžalobu na podkladě sledu úkonů a událostí, jichž se nez- účastnil toliko žalobce, ale i mnozí jiní poli- cisté a řadoví zaměstnanci.
Žalovaný hodnotí jednotlivé výpovědi a dovozuje z nich, že ža- lobce měl ve svém držení podstatné důkazy, které v trestním řízení neuplatnil. Úsudek, zda neuplatnění těchto důkazů je zvlášť závaž- ným jednáním žalobce (pomineme-li úmysl, který odmítl Městský soud v Praze ve svém dřívějším rozsudku) však není adekvátně a přesvědčivě vyvozen, neodpovídá provede- ným zjištěním. Lze se samozřejmě ztotožnit s příčinou stavu porušení služebních předpi- sů. Totiž s tím, že žalobce vykázal nesvědomi- tý přístup při zpracování důkazů v tom, že si minimálně nepovšiml jiného úředního zázna- mu než byl založen ve vyšetřovacím spise, lze rovněž zčásti přihlédnout i k závažnosti ne- hody, neboť toto jinak nemůže být hlediskem práce policistů, každá nehoda má být vyšetře- na náležitým splněním služebních povinnos- tí.
Nicméně vzhledem ke skutkovému zákla- du, kterým je neúplné zpracování návrhu na obžalobu a předložení důkazů státnímu za- stupitelství, hraje svou úlohu především sku- tečnost zavinění (zde z nedbalosti) při zpraco- vání právně významného dokumentu a také následky jeho nesprávného či neúplného zpracování. Žalovaný ve svém rozhodnutí za hledisko hodnocení jednání žalobce vzal ne- standardní a neprofesionální postup, hrubou nesvědomitost a nedbalost při prošetřování nehody (viz s. 25 napadeného rozhodnutí) směřující ke zmaření včasnosti a důvodnosti trestního stíhání s vyhodnocením, že řidič byl zproštěn obžaloby.
Toto hledisko posuzo- vání míry zavinění žalobcova jednání je zavá- dějící a nepravdivé. Zavádějící je v tom, že se vztahuje nikoliv k hodnocení okolností zpra- cování návrhu na obžalobu, ale k vlastnímu prošetřování nehody. Nepravdivé je v tom, že řidič v trestním řízení nebyl v konečném dů- sledku zproštěn obžaloby, nýbrž byl odsou- zen k nepodmíněnému trestu, přičemž k této změně došlo pro jiné skutkové a právní hod- nocení týkající se jedině technického stavu vo- zidla. Za úroveň prošetřování technického stavu vozidla nebyl žalobce propuštěn a z trestního rozsudku krajského soudu vyplývá, že ohled- ně technického stavu vozidla i okolností ne- hody bylo shromážděno dostatek.
důkazů k tomu, aby byl řidič odsouzen i bez. znalec- kého posudku. K odsouzení řidiče nadto do- šlo za situace, kdy státní zástupkyně i soud již měli žalobce k dispozici poznatek o vyšetření řidiče na alkohol v krvi, což prověřil a doložil žalobce poté, kdy se měl tuto skutečnost do- zvědět z výpovědi řidiče obsažené v trestním rozsudku okresního soudu. Jak vyplynulo ze zjištění trestního soudu, žalobce po tomto zjištění kopii protokolu obstaral u Ústavu soudního lékařství, což nasvědčuje tomu, že tento protokol založen ve vyšetřovacím spise nebyl.
Přes uvedené, v trestním řízení nebyla důvodem odsouzení řidiče skutečnost, že ři- dič měl 2 hodiny po nehodě 0,44 promile al- koholu v krvi, ale hrubé porušení pravidel sil- ničního provozu včetně zjištění technického stavu vozidla. V uvedeném směru se hledisko následku jednání žalobce spočívající ve zma- ření řízení u soudu ve věci žaloby řidiče pře- sunulo do odpovědnosti orgánů státního za- stupitelství a soudu, kteréžto orgány, jak je zřejmé z trestního rozsudku, k uvedenému zjištění neměly důvod přihlížet.
Sluší se poznamenat, že orgány činné v trestním řízení postupují v předkládání trest- ních případů soudu v rámci svých kompeten- cí, kam náleží i koordinace činnosti mezi vy- šetřujícími orgány a státním zastupitelství, přičemž státní zastupitelství v případech, kdy nejde o zanedbání provedení důkazu a kdy tento důkaz vyjde najevo, nese kvalifikovaněj- ší podíl na úspěšnosti obžaloby, v konečném důsledku odpovědnost za dosažení účelu trestního řízení nese soud. Není standardním postupem policie, že by byly ze služebního poměru propuštěni policisté, jejichž některý návrh na obžalobu postrádá perfektní zpra- cování (nejde-li o časté a opakované pochy- bení), a není ani neobvyklým postupem, že by soud státnímu zástupci nevracel obžalobu k dopracování.
V daném případě nešlo o za- nedbání provedení důkazu na úrovni šetření orgánů Policie ČR, důkaz byl opatřen, nebyl však z různých důvodů, zčásti vinou žalobce, zčásti i tvrzenými a nevyvrácenými pracovní- mi podmínkami (roční fakturace, značné množství proplácených nákladů, technickém 843 1905 sestěhování kriminální služby) předložen stát- nímu zastupitelství, což bylo v průběhu řízení před soudem žalobcem následně napraveno. Na základě uvedeného tedy nezbývá než konstatovat, že skutečnosti, které vzal v dané věci žalovaný za hlediska k posouzení jedná- ní žalobce při zpracování návrhu na obžalo- bu nevypovídají o zvlášť závažném porušení služební přísahy žalobcem, jaké má na mysli $ 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona.
Ža- lobce vyšel z vyšetřovacího spisu a nebylo prokázáno, že by jiným závažným způsobem než přehlédnutím či opomenutím zavinil ne- úplné zpracování návrhu na obžalobu. Žalova- ný nemohl dospět k závěru o zvlášť závažném porušení služebních povinností žalobcem ani z hlediska zmaření trestního postihu řidi- če, když obviněný řidič byl odsouzen, v trest- ním řízení bylo opomenutí při zpracování obžaloby žalobcem napraveno a toto opome- nutí ani nemělo vliv na výsledek trestního ří- zení. Pochybení žalobce tedy zůstalo bez právně relevantního následku, které žalovaný v napadeném rozhodnutí zvažoval.
Z uvede- ného je zřejmé, že žalovaný nad míru odpoví- dající' provedeným důkazům vyhodnotil jed- nání žalobce jako hrubé porušení služebních předpisů, hrubou nesvědomitost a nedbalost a toto jeho hodnocení jako zvlášť závažného porušení služební přísahy neodpovídá všem zjištěným okolnostem, za nichž byl vyšetřova- cí spis předložen státnímu zastupitelství. (...) 1905 Služební poměr: osobní příplatek k $ 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v ně- kterých dalších organizacích o orgánech (v textu též „zákon o platu“) Odnětí osobního příplatku, který byl za nadstandardní plnění služebních povin- ností dříve žalobci přiznán ($ 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu), je důsledkem po- klesu výkonnosti policisty, přičemž tento pokles výkonu nemusí vždy nutně vést k postihu za kázeňský přestupek.
JUDr. Miroslav Š. proti Policii České republiky, Správě Středočeského kraje, o propuštění