Námitka místní nepříslušnosti soudu prvního stupně sama o sobě není odůvodněnou námitkou proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Tvrdí-li žalovaný, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen a že mu nezačala běžet lhůta k podání námitek, nejde o námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Námitka místní nepříslušnosti soudu prvního stupně sama o sobě není odůvodněnou námitkou proti směnečnému platebnímu rozkazu. Tvrdí-li žalovaný, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen a že mu nezačala běžet lhůta k podání námitek, nejde o námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu.
.
Soud: Vrchní soud v Praze
Spisová značka: 9 Cmo 414/2002
Datum rozhodnutí: 04.03.2003
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Směnečný platební rozkaz
Dotčené předpisy: § 175 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 40 / 2004
M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2002 odmítl
námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 19. 4. 2002.
Rozhodnutí odůvodnil soud ustanovením § 175 odst. 3 o. s. ř. s tím, že námitky
žalovaných nebyly odůvodněny. Žalovaní pouze namítli, že směnečný platební
rozkaz neobdrželi do vlastních rukou, aniž by konkrétně uvedli, co namítají
proti směnce či důvodu směnky.
Žalovaní podali proti usnesení odvolání, ve kterém navrhli usnesení
změnit tak, že se námitky žalovaných neodmítají. Podle § 175 odst. 1 o. s. ř.
je žalovaný povinen v námitkách uvést vše, co namítá proti směnečnému
platebnímu rozkazu, nikoliv proti směnce, jak nesprávně uvádí soud. Dále
žalovaní poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 406/2000 ze dne
7. 11. 2000, podle kterého musí být platební rozkaz ve zkráceném řízení doručen
žalovanému do vlastních rukou, z čehož plyne rovnost účastníků řízení. Při
nedoručení platebního rozkazu do vlastních rukou by došlo k porušení čl. 1 a
čl. 37 odst. 3 o rovnosti účastníků v Listině základních práv a svobod a čl. 36
odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Žalobce se k odvolání vyjádřil a navrhl usnesení potvrdit. Uvedl, že
citovaný nález Ústavního soudu není v dané věci aplikovatelný. Žalovaní podali
ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, což svědčí o
tom, že měli směnečný platební rozkaz k dispozici, měli možnost se s ním
seznámit a podat proti němu námitky. Nebyli tedy zkráceni na svých procesních
právech a smysl institutu doručení směnečného platebního rozkazu do vlastních
rukou byl naplněn. Kromě toho zákon připouští i možnost náhradního doručení
směnečného platebního rozkazu na rozdíl od doručování platebního rozkazu.
V r c h n í s o u d v Praze bez ústního jednání (§ 214 odst. 2
písm. c/ o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř. a
neshledal odvolání důvodným. Proto usnesení potvrdil.
M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2002 odmítl námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 19. 4. 2002. Rozhodnutí odůvodnil soud ustanovením § 175 odst. 3 o. s. ř. s tím, že námitky žalovaných nebyly odůvodněny. Žalovaní pouze namítli, že směnečný platební rozkaz neobdrželi do vlastních rukou, aniž by konkrétně uvedli, co namítají proti směnce či důvodu směnky.
Žalovaní podali proti usnesení odvolání, ve kterém navrhli usnesení změnit tak, že se námitky žalovaných neodmítají. Podle § 175 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen v námitkách uvést vše, co namítá proti směnečnému platebnímu rozkazu, nikoliv proti směnce, jak nesprávně uvádí soud. Dále žalovaní poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 406/2000 ze dne 7. 11. 2000, podle kterého musí být platební rozkaz ve zkráceném řízení doručen žalovanému do vlastních rukou, z čehož plyne rovnost účastníků řízení. Při nedoručení platebního rozkazu do vlastních rukou by došlo k porušení čl. 1 a čl. 37 odst. 3 o rovnosti účastníků v Listině základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Žalobce se k odvolání vyjádřil a navrhl usnesení potvrdit. Uvedl, že citovaný nález Ústavního soudu není v dané věci aplikovatelný. Žalovaní podali ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, což svědčí o tom, že měli směnečný platební rozkaz k dispozici, měli možnost se s ním seznámit a podat proti němu námitky. Nebyli tedy zkráceni na svých procesních právech a smysl institutu doručení směnečného platebního rozkazu do vlastních rukou byl naplněn. Kromě toho zákon připouští i možnost náhradního doručení směnečného platebního rozkazu na rozdíl od doručování platebního rozkazu.
V r c h n í s o u d v Praze bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Proto usnesení potvrdil.
Soud prvního stupně vydal dne 19. 4. 2002 směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovaným do 3 dnů ode dne doručení uvedeného platebního rozkazu zaplatit žalobci 1 000 000 Kč a náhradu nákladů řízení 86 650 Kč, nebo v téže lhůtě podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Směnečný platební rozkaz obsahoval též poučení, že v námitkách musí být uvedeno vše, co žalovaní proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 26. 4. 2002. Z dodejek směnečného platebního rozkazu do vlastních rukou žalovaných (dodejek s modrým pruhem) plyne, že obě zásilky byly vyzvednuty dne 13. 5. 2002 a dne 15. 5. 2002 odeslali žalovaní prostřednictvím svého společného právního zástupce námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Ve společných námitkách žalovaní uvedli, že směnečné platební rozkazy nebyly žalovaným řádně doručeny. Zásilky převzal pan J. J., který sice byl zmocněn k přebírání pošty, avšak nikoliv zásilek určených do vlastních rukou. Kromě toho je místně příslušným soudem Krajský soud v Ústí nad Labem s ohledem na bydliště žalovaných v L.
V dané věci soud prvního stupně vydal dne 1. 7. 2002 usnesení, kterým zamítl námitku místní nepříslušnosti. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaní neodvolali, proto usnesení již nabylo právní moci a je nutno bez dalšího uzavřít, též s ohledem na § 211, § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř., že usnesení ze dne 29. 5. 2002, napadené odvoláními, bylo vydáno místně příslušným soudem.
Podle § 175 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.
Žalovaní podali dvě námitky – namítli nedoručení směnečných platebních rozkazů a místní nepříslušnost soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve zkoumal, zda lze považovat námitku místní nepříslušnosti za odůvodněnou námitku, a dospěl k závěru, že se o odůvodněnou námitku nejedná. Důvodná námitka místní nepříslušnosti může vést pouze k tomu, že řízení o námitkách bude dále pokračovat u jiného místně příslušného soudu poté, co původní soud rozhodne podle § 105 odst. 2 o. s. ř. Nicméně nutnou podmínkou pro pokračování řízení o námitkách je skutečnost, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musejí obsahovat ještě jiné tvrzení než pouze tvrzení o místní nepříslušnosti. Samotná, byť i třeba důvodná námitka místní nepříslušnosti nemůže vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu.
Odvolací soud se dále zabýval námitkou nedoručení směnečných platebních rozkazů. Pokud by toto tvrzení odpovídalo skutečnosti, pak by bylo nutno považovat směnečný platební rozkaz za nedoručený, žalovaným by neskončila třídenní lhůta pro podání námitek vzhledem ke skutečnosti, že dosud ani nezačala běžet, a soud prvního stupně by byl povinen směnečný platební rozkaz doručit žalovaným. Avšak nic by to neměnilo na okolnosti, že žalovaní dosud ničeho nenamítli proti směnečnému platebnímu rozkazu jako takovému. V tomto směru je nutno souhlasit se závěrem žalovaných, že v námitkách je nutno uvést vše, co je namítáno proti směnečnému platebnímu rozkazu, nikoliv pouze proti směnce. Avšak případné tvrzení, že směnečný platební rozkaz nebyl žalovaným doručen, není námitkou svědčící proti směnečnému platebnímu rozkazu, je to pouze informace, že platební rozkaz nebyl dosud žalovaným doručen a je nutno jen opětovně doručovat, aby mohla začít běžet a též skončit lhůta pro podání námitek. Z toho důvodu ani uvedené tvrzení není odůvodněnou námitkou proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Odvolací soud dále zkoumal, zda byl směnečný platební rozkaz řádně doručen žalovaným. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by dán důvod pro odmítnutí námitek podle § 175 odst. 3, druhé věty, o. s. ř., neboť by žalovaným dosud nezačala běžet a tedy ani neskončila třídenní lhůta pro podání námitek. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze odmítnout z důvodů uvedených ve zmíněném ustanovení pouze za předpokladu, že již skončila lhůta pro podání námitek.
K výzvě soudu prvního stupně Česká pošta potvrdila podáním ze dne 22. 8. 2002 tvrzení žalovaných, že směnečné platební rozkazy byly převzaty a podepsány zmocněncem žalovaných J. J.; oba adresáti se dlouhodobě zdržují mimo území ČR. Dále Česká pošta přiložila kopie notářsky ověřených plných mocí vystavených žalovanými ve prospěch J. J. V textu plné moci je uvedeno, že J. J. je zplnomocněn k vyzvedávání doporučené pošty či pošty určené do vlastních rukou zmocnitele.
Z uvedených plných mocí se podává, že J. J. byl zmocněn k převzetí též zásilek určených do vlastních rukou žalovaných, proto je nutno uzavřít, že směnečné platební rozkazy byly žalovaným řádně doručeny dne 13. 5. 2002, soud prvního stupně proto již oprávněně rozhodoval o odmítnutí námitek po uplynutí lhůty pro jejich podání.
Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitky žalovaných nebyly odůvodněné. Soud prvního stupně postupoval správně, když námitky žalovaných z tohoto důvodu odmítl, odvolací soud proto usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
Z o d ů v o d n ě n í :
Soud prvního stupně vydal dne 19. 4. 2002 směnečný platební rozkaz,
kterým uložil žalovaným do 3 dnů ode dne doručení uvedeného platebního rozkazu
zaplatit žalobci 1 000 000 Kč a náhradu nákladů řízení 86 650 Kč, nebo v téže
lhůtě podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Směnečný platební
rozkaz obsahoval též poučení, že v námitkách musí být uvedeno vše, co žalovaní
proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci
dne 26. 4. 2002. Z dodejek směnečného platebního rozkazu do vlastních rukou
žalovaných (dodejek s modrým pruhem) plyne, že obě zásilky byly vyzvednuty dne
13. 5. 2002 a dne 15. 5. 2002 odeslali žalovaní prostřednictvím svého
společného právního zástupce námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Ve
společných námitkách žalovaní uvedli, že směnečné platební rozkazy nebyly
žalovaným řádně doručeny. Zásilky převzal pan J. J., který sice byl zmocněn k
přebírání pošty, avšak nikoliv zásilek určených do vlastních rukou. Kromě toho
je místně příslušným soudem Krajský soud v Ústí nad Labem s ohledem na bydliště
žalovaných v L. V dané věci soud prvního stupně vydal dne 1. 7. 2002 usnesení, kterým
zamítl námitku místní nepříslušnosti. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaní
neodvolali, proto usnesení již nabylo právní moci a je nutno bez dalšího
uzavřít, též s ohledem na § 211, § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř., že
usnesení ze dne 29. 5. 2002, napadené odvoláními, bylo vydáno místně příslušným
soudem. Podle § 175 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pozdě podané námitky nebo
námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Žalovaní podali dvě námitky - namítli nedoručení směnečných platebních
rozkazů a místní nepříslušnost soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve
zkoumal, zda lze považovat námitku místní nepříslušnosti za odůvodněnou
námitku, a dospěl k závěru, že se o odůvodněnou námitku nejedná. Důvodná
námitka místní nepříslušnosti může vést pouze k tomu, že řízení o námitkách
bude dále pokračovat u jiného místně příslušného soudu poté, co původní soud
rozhodne podle § 105 odst. 2 o. s. ř. Nicméně nutnou podmínkou pro pokračování
řízení o námitkách je skutečnost, že námitky proti směnečnému platebnímu
rozkazu musejí obsahovat ještě jiné tvrzení než pouze tvrzení o místní
nepříslušnosti. Samotná, byť i třeba důvodná námitka místní nepříslušnosti
nemůže vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu. Odvolací soud se dále zabýval námitkou nedoručení směnečných platebních
rozkazů. Pokud by toto tvrzení odpovídalo skutečnosti, pak by bylo nutno
považovat směnečný platební rozkaz za nedoručený, žalovaným by neskončila
třídenní lhůta pro podání námitek vzhledem ke skutečnosti, že dosud ani
nezačala běžet, a soud prvního stupně by byl povinen směnečný platební rozkaz
doručit žalovaným. Avšak nic by to neměnilo na okolnosti, že žalovaní dosud
ničeho nenamítli proti směnečnému platebnímu rozkazu jako takovému. V tomto
směru je nutno souhlasit se závěrem žalovaných, že v námitkách je nutno uvést
vše, co je namítáno proti směnečnému platebnímu rozkazu, nikoliv pouze proti
směnce.
Avšak případné tvrzení, že směnečný platební rozkaz nebyl žalovaným
doručen, není námitkou svědčící proti směnečnému platebnímu rozkazu, je to
pouze informace, že platební rozkaz nebyl dosud žalovaným doručen a je nutno
jen opětovně doručovat, aby mohla začít běžet a též skončit lhůta pro podání
námitek. Z toho důvodu ani uvedené tvrzení není odůvodněnou námitkou proti
směnečnému platebnímu rozkazu. Odvolací soud dále zkoumal, zda byl směnečný platební rozkaz řádně
doručen žalovaným. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by dán důvod pro odmítnutí
námitek podle § 175 odst. 3, druhé věty, o. s. ř., neboť by žalovaným dosud
nezačala běžet a tedy ani neskončila třídenní lhůta pro podání námitek. Námitky
proti směnečnému platebnímu rozkazu lze odmítnout z důvodů uvedených ve
zmíněném ustanovení pouze za předpokladu, že již skončila lhůta pro podání
námitek. K výzvě soudu prvního stupně Česká pošta potvrdila podáním ze dne 22. 8. 2002 tvrzení žalovaných, že směnečné platební rozkazy byly převzaty a
podepsány zmocněncem žalovaných J. J.; oba adresáti se dlouhodobě zdržují mimo
území ČR. Dále Česká pošta přiložila kopie notářsky ověřených plných mocí
vystavených žalovanými ve prospěch J. J. V textu plné moci je uvedeno, že J. J. je zplnomocněn k vyzvedávání doporučené pošty či pošty určené do vlastních
rukou zmocnitele. Z uvedených plných mocí se podává, že J. J. byl zmocněn k převzetí též
zásilek určených do vlastních rukou žalovaných, proto je nutno uzavřít, že
směnečné platební rozkazy byly žalovaným řádně doručeny dne 13. 5. 2002, soud
prvního stupně proto již oprávněně rozhodoval o odmítnutí námitek po uplynutí
lhůty pro jejich podání. Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně, že námitky žalovaných nebyly odůvodněné. Soud prvního stupně
postupoval správně, když námitky žalovaných z tohoto důvodu odmítl, odvolací
soud proto usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.