Nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
Nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
Napadeným usnesením ze dne 5. 9. 2013 (výrokem I.) O b v o d n í s o u d pro Prahu 4 zastavil řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „poplatkový zákon“), z toho důvodu, že žalobce nedoplatil soudní poplatek za návrh na zahájení soudního řízení, který mu byl dodatečně doměřen, neboť podle nalézacího soudu nebyla splněna podmínka pro vydání elektronického platebního rozkazu podle ustanovení § 172 odst. 1 a § 174a odst. 3 o. s. ř. (uplatněné právo na zaplacení peněžité částky nevyplývá ze skutečností uvedených v návrhu). Současně rozhodl (výrokem II.) o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu podle § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.
Proti usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá především, že soud prvního stupně mohl vydat elektronický platební rozkaz, neboť k návrhu připojila listinné důkazy, z nichž uplatněné právo na zaplacení peněžité částky vyplývá, a pokud tak neučinil, jedná se o jeho libovůli, která činí rozhodování soudu nepředvídatelným a porušuje tak právo žalobce na spravedlivý proces garantovaný Listinou základních práv a svobod a evropskými předpisy.
M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Z o d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k následujícím závěrům:
Poplatkový zákon v položce 2 bodu 2 Sazebníku stanoví, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, „doměří“ soud poplatek podle položky 1. To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztrácí výhodu „slevy“, kterou by ovšem měl ztratit jen ve výjimečných případech, především v těch, v nichž je žaloba zřejmě neprojednatelná či nedůvodná, což však není případ žaloby v této věci. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek „doměří“, není to totéž, co „vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku, zatímco výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho „hlavních“ ustanoveních.
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy
a soudkyň JUDr. Ireny Štefkové a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobkyně G. Š.,
zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova
2022/12, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. se
sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, IČ: 64948242, o 5 700 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 9.
2013, čj. 57 C 29/2013-15,
S ohledem na výše uvedené je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C (který by měl být jen výjimečný). Odvolací soud totiž dospívá odlišně od soudu prvního stupně k závěru, že doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, případně podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí.
Jinak řečeno – v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vzniká poplatková povinnost podáním návrhu ve „zlevněné“ výši a pokud je poplatek v této výši zaplacen, povinnost je splněna. Jestliže soud „doměří“ poplatek při nevydání elektronického platebního rozkazu do plné výše, neznamená to, že by vznikala nová poplatková povinnost splatná k okamžiku podání návrhu (fakticky zpětně), ani k následné výzvě (vyzývat lze jen ke splnění poplatkové povinnosti, která již vznikla a je splatná), ale nanejvýš k okamžiku rozhodnutí.
Pokud zastavil nalézací soud řízení již nyní, rozhodl předčasně a proto odvolací soud podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Touto změnou je dotčen i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení, který tím odpadá. Bude na soudu prvního stupně, aby nejprve meritorně rozhodl a teprve poté doměřil doplatek soudního poplatku.
Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Napadeným usnesením (výrokem I.) soud prvního stupně zastavil řízení podle
ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„poplatkový zákon“), z toho důvodu, že žalobce nedoplatil soudní poplatek za
návrh na zahájení soudního řízení, který mu byl dodatečně doměřen, neboť podle
nalézacího soudu nebyla splněna podmínka pro vydání elektronického platebního
rozkazu podle ustanovení § 172 odst. 1 a § 174a odst. 3 o. s. ř. (uplatněné
právo na zaplacení peněžité částky nevyplývá ze skutečností uvedených v
návrhu). Současně rozhodl (výrokem II.) o nákladech řízení tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu podle § 146 odst. 2, věta druhá, o. s.
ř.
Proti usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a
vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá především, že soud
prvního stupně mohl vydat elektronický platební rozkaz, neboť k návrhu
připojila listinné důkazy, z nichž uplatněné právo na zaplacení peněžité částky
vyplývá, a pokud tak neučinil, jedná se o jeho libovůli, která činí rozhodování
soudu nepředvídatelným a porušuje tak právo žalobce na spravedlivý proces
garantovaný Listinou základních práv a svobod a evropskými předpisy.
Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení (§ 212,
§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/
o. s. ř.), dospěl k následujícím závěrům:
Poplatkový zákon v položce 2 bodu 2 Sazebníku stanoví, že pokud nebyl vydán
elektronicky platební rozkaz, „doměří“ soud poplatek podle položky 1. To
znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztrácí výhodu „slevy“, kterou by
ovšem měl ztratit jen ve výjimečných případech, především v těch, v nichž je
žaloba zřejmě neprojednatelná či nedůvodná, což však není případ žaloby v této
věci. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek „doměří“, není to totéž, co
„vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To
ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do
Sazebníku, zatímco výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v
nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho „hlavních“ ustanoveních.
S ohledem na výše uvedené je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného
doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C (který by měl být jen
výjimečný). Odvolací soud totiž dospívá odlišně od soudu prvního stupně k
závěru, že doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové
elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst.
1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v
souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce
zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod
hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v
souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže
žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce,
případně podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až
tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného
rozhodnutí.
Jinak řečeno – v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu
vzniká poplatková povinnost podáním návrhu ve „zlevněné“ výši a pokud je
poplatek v této výši zaplacen, povinnost je splněna. Jestliže soud „doměří“
poplatek při nevydání elektronického platebního rozkazu do plné výše, neznamená
to, že by vznikala nová poplatková povinnost splatná k okamžiku podání návrhu
(fakticky zpětně), ani k následné výzvě (vyzývat lze jen ke splnění poplatkové
povinnosti, která již vznikla a je splatná), ale nanejvýš k okamžiku
rozhodnutí.
Pokud zastavil nalézací soud řízení již nyní, rozhodl předčasně a proto
odvolací soud podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního
stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Touto změnou je dotčen i
akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení, který tím odpadá. Bude na soudu
prvního stupně, aby nejprve meritorně rozhodl a teprve poté doměřil doplatek
soudního poplatku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání, které je však přípustné
jen tehdy, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že je v něm řešena otázka
hmotného nebo procesního práva a odvolací soud se odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v jeho rozhodování dosud nebyla
vyřešena, případně je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má jím má být
vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Obvodního
soudu pro Prahu 4 a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud jako soud dovolací,
který jedině je oprávněn zkoumat jeho přípustnost (§ 237, § 239, § 240 odst. 1
o. s. ř.).
V Praze dne 7. února 2014
JUDr. Jaromír Jirsa, v.r.
předseda senátu