I. Nákup směnek v hodnotě vyšší než šest milionů korun do majetku in- vestičního fondu, který provedl předseda jeho představenstva, je zavině- ným závažným porušením povinnosti, za něž Komise pro cenné papíry uloží předsedovi představenstva pokutu podle $ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť předseda před- stavenstva měl a mohl vědět, že směnky nejsou veřejně obchodovatelnými cennými papíry ve smyslu $ 17 odst. 1 tohoto zákona.
II. Pokuta uložená v maximální zákonné výši 100 000 Kč ($ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) je zjevně nepřiměřená tehdy, jestliže byla původně uložena za dva skutky, avšak v rámci řízení o rozkladu již pouze za jeden z těchto skutků, a správ- ní orgán při úvaze o výši pokuty tuto změnu právního základu odpověd- nosti nevzal v potaz, a navíc ani nepřihlédl k tomu, že žalobce se protipráv- ního jednání dopustil nikoliv úmyslně, ale nevědomou nedbalostí. V takovém případě soud sníží pokutu podle $ 78 odst. 2 s. ř. s.
V projednávané věci z obsahu spisu nepochybně vyplývá a mezi účastníky je ostatně nesporné, že žalobce v roce 1996 vykonával funkci předsedy představen- stva společnosti S. a v jeho zastoupení nakoupil do majetku společnosti celkem lá směnek, přičemž směnky nejsou cenný- mi papíry specifikovanými v $ 17 odst. 1 zá- kona č. 248/1992 Sb. Peněžních prostředků společnosti v celkové výši 6 559 610,30 Kč tak použil v rozporu s citovaným ustano- vením zákona č. 248/1992 Sb. a jako před- seda představenstva se nepochybně dopustil závažného porušení své povin- nosti, z něhož se nelze vyvinit ani jinak zřejmě dobře míněnou snahou pomoci ji- nému subjektu.
Žalobce jako předseda představenstva společnosti nevykonával svou působnost s náležitou péčí, neboť měl a mohl vědět, že směnku do majetku investičního fon- du nabývat nelze, a to bez ohledu na to, zda byla veřejně obchodovatelná či niko- liv. Toto závažné porušení povinnosti ulo- žené zákonem č. 248/1992 Sb. nelze ospravedlnit ani dodatečnou snahou o nápravu zjištěného pochybení, nehle- dě k tomu, že jak vyplývá z důkazů v ří- zení provedených, nebyla tato náprava příliš účinná, i když z důvodů stojících mimo možnosti žalobce a společnosti S.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených uzavírá, že skutková podstata ustanovení $ 37k zákona č. 248/1992 Sb., tedy závažné porušení povinnosti žalob- cem jakožto předsedy představenstva společnosti S., je naplněna a Komise pro cenné papíry, jakožto správní orgán I. stupně, pokud při výkonu státního do- zoru zjistila takové pochybení, důvodně přistoupila k uložení pokuty. Závažnost porušení je dána i absolutní výší částky, za niž v rozporu se zákonem byly směn- ky do majetku společnosti nabyty, a dále tím, že takto byl postižen majetek akcio- nářů v rozsahu zhruba 70 %.
Prezidium žalované tudíž nepochybilo, pokud se s tímto hodnocením porušení povinnos- ti ze strany správního orgánu I. stupně v rozhodnutí o rozkladu ztotožnilo. Nej- vyšší správní soud proto neshledal dů- vodným žalobní návrh na zrušení napa- deného rozhodnutí pro nezákonnost, přičemž důkazy ve správním řízení pro- vedené pokládal za dostačující pro uči- něný závěr, a nepovažoval proto za po- třebné dokazování doplnit ve smyslu žalobcova požadavku. Jinak je tomu ve vztahu k návrhu ža- lobce na snížení uložené sankce ve smys- lu $ 78 odst. 2 s.
ř. s. Rozhoduje-li soud podle uvedeného ustanovení o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může - ne- jsouli důvody pro zrušení rozhodnutí podle $ 78 odst. 1 s. ř. s., ale trest byl ulo- žen ve zjevně nepřiměřené výši - od něj upustit nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí uči- nit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán a který soud případ- ně vlastním dokazováním v nikoliv zá- sadních směrech doplnil, a navrhhli ta- kový postup žalobce v žalobě.
Předně nutno konstatovat, že skutko- VÝ stav, z něhož vyšel správní orgán, umožňuje soudu uvážit o přiměřenosti výše žalobci uloženého trestu ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Nej- vyšší správní soud má za to, že Komise pro cenné papíry a následně její prezidi- um uložily pokutu ve zjevně nepřiměře- né výši. Předně nutno připomenout, že podle $ 37k zákona č. 248/1992 Sb. je maximální výše pokuty 100 000 Kč, při- čemž kritérii pro posouzení výše sankce 889 670 jsou především forma zavinění a stupeň závažnosti protiprávního jednání.
V ta- kové výši uložila Komise pokutu původně za dvě porušení zákona č. 248/1992 Sb. Ačkoliv prezidium žalované od jednoho ze skutků upustilo, ponechalo pokutu v původně stanovené maximální výši, aniž ke změně svého rozhodnutí ve výši pokuty přihlédlo. Nevzalo v potaz rov- něž svůj závěr, s nímž se ztotožňuje i Nej- vyšší správní soud, že žalobce se proti- právního jednání dopustil sice zaviněně, avšak nejmírnější formou zavinění, tj. nevědomou nedbalostí. Nejednalo se tu- díž ze strany žalobce o jednání úmyslné či vědomě nedbalostní.
Lze pak jen těž- ko akceptovat, že i např. při úmyslném jednání se stejnými následky by pokuta nemohla být vyšší než ta, která byla ža- lobci uložena. Při úvaze o výši sankce je třeba vycházet též ze stupně závažnosti porušení právní povinnosti, přičemž v této souvislosti lze za „polehčující okol- nost“ nepochybně pokládat motivaci ža- lobce, pro niž se porušení právní povin- nosti dopustil, tj. snahu pomoci při rozvoji společností v regionu „Slovácko“, což prezidium žalované rovněž nezváži- lo.
Nelze též přehlédnout poměr hodno- ty vynaložené na nákup směnek k celko- vému základnímu jmění fondu (4,29 %). Obě naposledy uvedené skutečnosti vý- razně snižují stupeň závažnosti porušení právní povinnosti, jehož se žalobce do- pustil. Všechny výše uvedené důvody ve svém souhrnu vedly Nejvyšší správní soud k závěru o zjevné nepfiměřenosti pokuty uložené žalobci a o nutnosti sní- žit k návrhu žalobce uloženou sankci; za přiměřenou všem okolnostem případu přitom Nejvyšší správní soud pokládá částku 30 000 Kč. (gr)
Ing. Ivan O. v B. proti Komisi pro cenné papíry o uložení pokuty.