Obsahem práva Střediska cenných papírů požadovat k výkonu své čin- nosti poskytnutí „všech potřebných podkladů“ ($ 56 odst. 6 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech) není při přeměně zaknihovaného cen- ného papíru na listinný požadavek na uzavření smlouvy o zrušení regis- trace cenných papírů. „Potřebným podkladem“ v této souvislosti je třeba rozumět podklad, bez něhož by středisko nemohlo splnit svoji zákonnou povinnost neprovádět ve své evidenci žádné zápisy týkající se cenného pa- píru, jehož podoba se přeměňuje ($ 11 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech).
Protože skutkové okolnosti případu nebyly mezi účastníky řízení sporné, za- býval se soud tím, zda žalobce porušil $ 11 zákona o cenných papírech, a zda mu tedy žalovaná právem uložila pokutu podle ustanovení $ 86 odst. 1 písm. b) zákona. Ze zákona plyne, že emitent, který rozhodl o přeměně zaknihovaného cen- ného papíru na listinný, své rozhodnutí sdělí středisku, které je povinno do tři- ceti dnů ode dne, kdy sdělení obdrží, předat mu výpis z registru podle $ 63 odst. 1 písm. c), a to v rozsahu evidova- ných údajů týkajících se cenného pa- píru, jehož podoba se přeměňuje.
Od okamžiku splnění této povinnosti nesmí středisko provádět ve své evidenci žádné zápisy týkající se tohoto cenného papí- ru. Podle odst. 2 téhož ustanovení stře- disko zruší registraci cenného papíru ke dni, který mu jako den přeměny podoby tohoto papíru emitent označí, nejdříve však ke dni splnění povinnosti podle odstavce 1. Aby mohlo středisko splnit svoji po- vinnost ve stanovené lhůtě, musí mu být známo, že emitent o přeměně cenného papíru rozhodl (že valná hromada ob- chodní společnosti rozhodla o přeměně cenného papíru).
To emitent sdělil stře- disku dne 6. 8. 1999. Uvedl, že dne 4. 8. 1999 rozhodla valná hromada emitenta o přeměně zaknihovaného cenného pa- píru na listinný. Dozvědělli se žalobce o takovém rozhodnutí emitenta, měl po- té splnit svou povinnost předat mu výpis z registru v zákonem požadované lhůtě a rozsahu. Žádnou další podmínku pro splnění této povinnosti zákon nestanoví. Žalobce neměl tedy možnost lhůtu sám prodlužovat či splnění své povinnosti podmiňovat dalším plněním emitenta, resp. v souzeném případě podmiňovat splnění své povinnosti požadavkem na uzavření zvláštní smlouvy.
Odkazuje-li žalobce na své právo po- žadovat „všechny potřebné podklady“ k výkonu své povinnosti ($ 56 odst. 6 zákona o cenných papírech), pak uza- vření smlouvy o zrušení registrace tako- vým potřebným podkladem není. „Po- třebným podkladem“ v této souvislosti je třeba rozumět podklad, bez něhož by středisko nemohlo svoji zákonnou po- vinnost vůbec splnit; o takový případ tu nejde. Požaduje-li ustanovení $ 11 odst. 1 zákona o cenných papírech pro splnění povinnosti žalobce „sdělení emitenta o jeho úmyslu“, je takové sdělení jedno- stranným právním úkonem.
Je-li učiněn, musí žalobce svoji zákonnou povinnost ve lhůtě splnit a nesmí ve své evidenci provádět žádné zápisy týkající se před- mětného cenného papíru. To žalobce nerespektoval, a porušil tak $ 11 odst. 1 zákona o cenných papírech. K námitce žalobce, že žalovaná sama schválila znění Provozního řádu, jehož dodržování pak žalobci vytkla a uloži- la mu pokutu, soud poznamenává, že takový stav je bez pochyb nežádoucí, nicméně ani tato skutečnost žalobce ne- . vyviňuje; pokuta mu proto mohla být uložena.
Uložila-li žalovaná tuto pokutu na spodní hranici sazby, vzala dostateč- ně v potaz i tuto námitku. (ani)
Středisko cenných papírů proti Komisi pro cenné papíry o pokutu.