č. 116/2000 Sb.» k čl. 22 a čl. 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví [vyhlášena sdě- lením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 191/1995 Sb.; v textu též „Dohoda“]
I. Účelem čl. 22 a 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnic- tví je poskytnout ochranu zeměpisnému označení a zároveň stanovit standard této ochrany. Z předmětných ustanovení však nijak nevyplývá, že by nemohl být stano- x ven jednotlivými členskými státy vyšší standard ochrany zeměpisných označení.
II. Vzhledem k tomu, že ustanovením $ 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, byla zcela legitimně dána absolutní výluka zápisu pro ochrannou známku přihlašovanou pro víno, obsahující zeměpisný údaj, aniž by ví- no mělo takovýto zeměpisný původ, nelze se jejího zápisu dovolávat podmíněně spl- něním, resp. nenaplněním podmínek, které by mohly být relevantní pro možnost podmíněného zápisu dle $ 3 citovaného zákona; jedná se o veřejnoprávní překážku, 28 k níž správní orgán přihlíží ex offo, přitom není vázán návrhy účastníků.
(..) Označení, které je jako ochranná známka použito, nesmí naplňovat některou z absolutních nebo relativních překážek zápi- su. Jde o takové překážky, kdy označení ne- může být zapsáno buď vůbec (absolutní vy- loučení), nebo je ze zápisu vyloučeno pouze podmínečně (relativně), tzn. odpadne-li pře- kážka, je možné označení zapsat. Absolutní překážky zápisné způsobilosti jsou vymezeny v $ 2 odst. 1 zákona o ochran- ných známkách. Tyto překážky taxativně uve- dené pod písm. a) - j) představují označení vyloučená ze zápisu do rejstříku.
Z hlediska těchto překážek zkoumá Úřad přihlášená označení ex offo před zveřejněním přihlášky ochranné známky a před zápisem do rejstří- ku. K absolutním překážkám přihlíží Úřad z hlediska veřejného zájmu a není vázán návr- hy účastníků; jedná se o překážky veřejno- právní povahy. Relativní překážky zápisné způsobilosti ve smyslu $ 3 odst. 1 a 2 zákona Úřad zkoumá ex offo pouze v tom směru, zda přihlašované označení nekoliduje se staršími právy třetích 369 1133 osob. Mají tedy povahu soukromoprávní a opírají se především o starší práva třetích osob; těmito se Úřad zabývá až na základě ná- mitek podaných oprávněnou osobou po zve- řejnění přihlášky ochranné známky.
Úřad do rejstříku nezapíše dle $ 3 odst. I zákona ozna- čení shodná s ochrannou známkou, která byla přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné výrobky nebo služ- by s dřívějším právem přednosti. Zapsat jako ochrannou známku nelze ani označení, které obsahuje prvky dříve přihlášeného označení nebo zapsané ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Toto označení může být zapsáno, jestliže majitel nebo přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem udělí písemný souhlas se zápisem.
Základním a roz- hodujícím kritériem pro posouzení zaměni- telnosti známek označujících shodné nebo podobné výrobky či služby je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy posouzení, zda známky jsou natolik odlišné, že nemohou u běžného spotřebitele vyvolat možnost záměny a v tomto směru ho uvést v omyl. Zkoumání podobnosti nemůže být přitom za- loženo pouze na formálním porovnání jedno- tlivých prvků, ale musí se zakládat na porov- nání známkových motivů obou označení - tj. rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení.
Rozlišovací způsobilost, tj: schop- nost individualizovat zboží, je nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebi- tele, a to z několika hledisek, především vi- zuálního, fonetického, významového, porov- náním dominantních prvků, apod. Označení, která jsou shodná natolik, že nemají žádnou rozlišovací způsobilost, nemohou požívat známkové ochrany. Zaměnitelnost označení může být logicky dovozena z podobnosti v do- minantním prvku nebo naopak z toho, že označení dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schop- nost.
Posouzení zaměnitelnosti je věcí úvahy správního orgánu; soud není proto oprávněn na místě správního orgánu nahrazovat jeho hodnocení důkazů vlastní úvahou a na místo zjištěného skutkového stavu postavit vlastní skutková zjištění. 370 V projednávané věci však nerozhodoval správní orgán v mezích správního uvážení o existenci relativních překážek zápisu, není proto rozhodné, zda se v městečku Vrboska víno skutečně pěstuje, resp. zda víno zde vy- robené je zaměnitelné s vínem žalobce. V $ 2 zákona o ochranných známkách jsou uvede- ny absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, na jejichž základě Úřad z moci úřední nezapí- še jako ochranou známku označení, pokud napiňuje některý z uvedených znaků.
Žalob- ce se mýlí, dovozuje-li, že podle $ 2 odst 1 písm. j) tohoto zákona je označení obsahující zeměpisný údaj jako klamavé vyloučeno ze zápisu pro víno, za předpokladu, že je klama- vost vůbec zkoumána. Úprava absolutní výluky ze zápisu [viz $ 2 citovaného zákona, srov. nyní $ 4 písm. h) zá- kona č. 441/2003 Sb.) je transpozicí čl. 3 směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. pro- since 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, kte- rou jsou členské státy povinny implemento- vat do národního práva.
Příslušné předpisy národního práva k implementaci směrnice je pak třeba vykládat ve světle textu a cíle směr- nice včetně principu tzv. „dobré víry“. Zave- dení principu „dobré víry“ jako absolutního důvodu zápisné nezpůsobilosti znamená intenzivnější posílení ochrany vlastníků ochranných známek. C...) Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že samotný pojem „zeměpisné označení“ (definice zeměpisného označení pro účely Dohody) použitý v čl. 23 odst. 2 Dohody je třeba vykládat ve smyslu definice uvedené v čl.
22 odst. 1 této Dohody, tj. jako označení, která určují zboží jako zboží pocházející z území člena, nebo oblasti, nebo místa toho- to území, jestliže lze danou jakost, pověst ne- bo jiné charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu. V této úvaze proto nelze než s žalobcem souhlasit. Zbožím zde vymezeným je přitom nutno ro- zumět obecné označení pro veškeré zboží. Nelze však poté odhlédnout od lex specialis in čl. 23 (a též in čl. 24), a to právě pro komo- dity zde vymezené - víno a lihoviny.
C) Zápis ochranné známky pro vína (li- hoviny), která obsahuje nebo sestává ze ze- měpisného označení, identifikujícího vína (lihoviny), bude dle bodu 2. citovaného usta- novení zamítnut nebo jeho platnost bude zrušena, a to z moci úřední, pokud to dovolu- je právo člena, nebo na žádost dotčené stra- ny, ve vztahu k těm vínům (lihovinám), které nemají tento původ. Snahu o absolutní ochranu pro vína a li- hoviny lze dovodit např. i z dalších právních předpisů. Nařízení Rady ES č. 1498/1999 ze dne 17.5.
1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst L 179, 14. 7. 1999, str. 1) v čl. 50 stanoví: „1. Členské státy přijmou všechna ne- zbytná opatření umožňující zúčastněným stranám zabránit za podmínek uvedených v článcích 23 a 24 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví to- mu, aby se ve Společenství užívala zeměpis- ná označení produktů uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. b) pro produkty, které nepochá- žejí z místa udaného v zeměpisném označe- ní a toi v případě, že je uveden rovněž sku- tečný původ produktu nebo je zeměpisné označení použito v překladu nebo společně s dodatky „druh“ „typ „způsob „imitace“ ne- bo podobnými výrazy.
2. Ve smyslu tohoto článku se zeměpis- ným označením! rozumí označení, které udává původ produktu v oblasti, regionu či místu třetí země, která je členem Světové ob- chodní organizace, jestliže jakost, pověst ne- bo jiná charakteristická vlastnost produktu může být v podstatné míře přičítána tomuto zeměpisnému původu.“ Důvodová zpráva k zákonu č. 116/2000 Sb., kterým bylo předmětné ustanovení $ 2 odst. I písm. j) do zákona o ochranných známkách vloženo, uvádí doslova: „Praxe v současné době postrádá ustano- vení, na jehož základě by bylo možné odmít- nout zápis označení, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, a proto bylo nutné případné odmítnutí zápisu dovozo- vat z titulu rozporu s veřejným zájmem.
Vý- slovná úprava nadále umožní odmítnout zápis i takových označení, která obsahují znak, který má symbolickou hodnotu i pro minoritní skupiny obyvatel. Úprava navrže- ná jako nové písm. j) je splněním závazku České republiky stanovené v článku 23 Do- hody o obchodních aspektech práv k dušev- nímu vlastnictví (TRIPS)“ Z uvedeného vyplývá, že přijetí předmět- ného ustanovení zákona nebylo zákonodár- cem chápáno pouze jako transformace člán- ku 23 Dohody, ale byly jím sledovány i další cíle. Nelze proto přisvědčit žalobci, který tvr- dí, že s ohledem na historickou výkladovou metodu a úmysl zákonodárce je nutné vyklá- dat pojem „zeměpisný údaj“ v zákoně zužují- cím způsobem tak, aby byl ve shodě s pojmem „zeměpisné označení“ v čl.
22 odst. 1 Dohody. Naopak je zcela zřejmý záměr zákonodárce chránit i označení takových míst, s nimiž žád- ná věhlasná produkce vína spojena není. C.. Ustanovení článků 22 a 23 Dohody, ani pokud by měla být jako selfexecuting pří- mo aplikována na základě článku 10 Ústavy ČR, čehož se žalobce dovolává, proto nepo- skytují žalobci právo domáhat se zápisu ochranné známky, která obsahuje označení, jež není Dohodou považováno za zeměpisné označení. Je tomu tak z prostého důvodu, že články 22 a 23 Dohody nejsou na daný skut- kový stav aplikovatelné.
České republice, ja- kožto smluvní straně Dohody, tato ustanovení ani neukládají, ani nezakazují, aby zákonem vyloučila z možnosti zápisu ochranných známek k vínu jakékoliv zeměpisné údaje. Proto je třeba na danou skutkovou podstatu aplikovat výlučně $ 2 odst. 1 písm. j) zákona o ochranných známkách (srov. nyní $ 4 zák. č. 441/2003 Sb.: „Do rejstříku se nezapíše označení přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původď“), tedy pouhá skutečnost, že je znám- ka přihlašovaná pro víno (lihoviny), aniž by z takového území pocházela, již je postačující k tomu, aby nebyla zapsána.
Nejvyšší správní soud neshledal žalobní námitky stran nesprávné aplikace $ 2 odst. 1 písm. j) zákona o ochranných známkách ze 371 1134 strany žalovaného důvodnými. Žalobce se účelově dovolává definice zeměpisného označení obsažené v čl. 22 Dohody, přitom zcela pomíjí ostatní souvislosti ve věci samé, především tu skutečnost, že se jedná o spé- ciálně určenou komoditu - víno, jakož i to, přihlašované víno z deklarovaného území ne- pochází; zcela tedy abstrahuje od skutečného místa původu zboží. Vzhledem k tomu, že zá- konem v $ 2 odst. 1 písm. j) byla zcela legi- timně dána absolutní výluka zápisu pro ochrannou známku přihlašovanou pro víno, nelze se jejího zápisu dovolávat podmíněně splněním, resp. nenaplněním podmínek, kte- ré by mohly být relevantní pro možnost pod- míněného zápisu dle $ 3 téhož zákona.
1134 Nepovolená a neoprávněná stavba k $ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. k $ 135c občanského zákoníku Stavělli stavebník na základě stavebního povolení stavbu v dobré víře na svém pozemku a řádně ji zkolaudoval, a až následně je zjištěno, že stavba byla postavena zčásti na cizím pozemku, není dán důvod pro odstranění nepovolené stavby podle $ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976. Vlastník dotčeného pozemku se musí v souladu s $ 135c občanského zákoníku domáhat rozhodnutí obecného soudu ohledně neoprávněné stavby.
Akciová společnost A. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o zápis ochranné známky.