Přihlašovatel nemůže v řízení o výmazu užitného vzoru modifikovat náležitosti své přihlášky daného užitného vzoru; v tomto řízení má sice prostor pro obranu proti vý- mazu, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen vlastní přihláškou užitného vzoru.
Podle $ 8 odst. 3 písm. c) zákona o užit ných vzorech musí přihláška obsahovat náro- ky na ochranu, v nichž musí být jasně a struč- ně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem. 279 1099 Žalobce v prvé řadě namítal, že žalovaný postupoval nězákonně, když porovnáním je- ho užitného vzoru se švýcarským patentem dospěl k závěru, že se jedná o totožná řešení a že žalobcův užitný vzor nemá potřebnou vynálezeckou výši. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Z dikce zákona o užit- ných vzorech je zřejmé, že o zápis do rejstří- ku užitných vzorů žádá původce přihláškou užitného vzoru, která musí splňovat určité formální a zejména i obsahové náležitosti, Z právního hlediska jsou nejdůležitější sou- částí přihlášky tzv. nároky na ochranu, které jsou v podstatě definicí užitného vzoru, spe- cifikující, v čem je řešení nové a co má být předmětem ochrany; jsou rozhodující pro stanovení věcného rozsahu ochrany.
Nároky jsou tvořeny tzv. předvýznakovou částí, ve které je uveden nejblíže vyšší rod, do něhož předmět spadá, a tzv. význakovou částí, ve které jsou uvedeny odlišovací znaky. Z náro- ků na ochranu, které jsou specifikovány v přihlášce žalobce, je zřejmé, že tento žádal ochránit takové pilníky, jež jsou vyrobeny ze skla a na části svého povrchu jsou opatřeny zdrsněním. V žádném z deseti nároků na ochranu není uvedeno, jakým způsobem je dosahováno potřebného zdrsnění povrchu (např. chemickou cestou či pískováním).
Je tedy zřejmé, že užitný vzor žalobce nebyl s ohledem na existenci patentů namítaných v řízení o výmazu užitného vzoru novým technickým řešením, neboť před dnem práva přednosti napadeného užitného vzoru byly známy pilníky, respektive brusné plochy, kte- ré jsou tvořeny skleněným tělesem a jejichž zdrsnění je od 5 do 400 um. Žalobce tedy po- žadoval chránit něco, co již bylo známo. Svůj užitný vzor tak nedostatečně specifikoval, a tím ho od známého stavu techniky neodli- šil. Nejvyšší správní soud tedy zcela ve shodě s napadeným rozhodnutím žalovaného uzaví- rá, že technické řešení tak, jak bylo uvedeno v přihlášce žalobce, tedy v její nárokové části, nesplňovalo podmínky stanovené zákonem 280 o užitných vzorech pro to, aby navrhovaný užitný vzor mohl být ponechán v rejstříku užitných vzorů.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poukaz žalobce na komerční ús- pěch předmětného užitného vzoru, neboť to- to není pro souzený spor relevantní, či na fakt, že je jeho užitný vzor chráněn v Austrá- lii, na Novém Zélandu, v Brazílii či pomocí ev- ropského patentu, neboť se jedná o jiná řízení vedená na základě právního řádu jiných států. Při výkladu výše zmíněných ustanovení zákona o užitných vzorech nelze zohlednit $ 12 odst. 1 zákona o vynálezech tak, jak to činí žalobce v žalobě, neboť zákon o užitných vzorech obsa- huje vlastní řešení předmětné otázky.
K žalobní námitce žalobce týkající se údajného nesprávného postupu žalovaného při aplikaci procesního předpisu uvádí Nej- vyšší správní soud, že žádné pochybení žalo- vaného neshledal. Nejvyšší správní soud po- važuje v této souvislosti za vhodné zdůraznit, že postup žalovaného dle zákona -o užitných vzorech lze rozdělit do několika řízení, která jsou navzájem uzavřená, neexistuje tedy mezi nimi prostupnost. Prvním z nich je řízení o zápisu do rejstříku užitných vzorů, které je návrhové, přičemž pouze v tomto řízení mů- že přihlašovatel modifikovat náležitosti své přihlášky užitného vzoru.
Dalším typem říze- ní je řízení o výmazu užitného vzoru, které začíná návrhem kohokoliv na výmaz. V tomto řízení má přihlašovatel užitného vzoru pro- stor pro obranu proti vymazání předmětné- ho vzoru, avšak rozsah jeho argumentů je vy- mezen jeho vlastní přihláškou užitného vzoru. Jinými slovy nemůže uvádět skuteč- nosti jiné, nové či činit návrhy týkající se vlastní přihlášky užitného vzoru tak, jak to Či- nil žalobce. Jestliže se tedy za této situace ža- lovaný návrhem žalobce nezabýval, nelze v tom spatřovat jeho pochybení, neboť ze žádného zákonného ustanovení nelze dovo- dit jeho povinnost vyloučit takový návrh ža- lobce k samostatnému projednání.
1100 Rozhlasové a televizní vysílání: přidělení vysílacího kmitočtu k $ 12 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změ- ně dalších zákonů, ve znění zákona č. 341/2004 Sb. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence neobsazeného kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence - za její současné změny.
Neumožňuje-li přitom bonita kmitočtu pokrytí určitého území vysíláním, může být takový prostředek přidělen bez vyhlášení samostatného licenčního řízení.
Dalibor B. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o výmaz užitného vzoru.