548 Podle $ 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. se pro nárok na jednorázovou dáv- ku počítá jen rozdíl mezi trestem původně uloženým a trestem přiměřeným, který byl stanoven v rehabilitačním řízení. Námitka uplatněná v žádosti o dávku a později ve správní žalobě a spočívající v tom, že se žadatel nedo- pustil ani obecně trestného činu, za který mu byl přiměřený trest stanoven, je právně irelevantní, nebylli tento přiměřený trest pravomocně zrušen.
Ze správního spisu žalované, který si soud opatřil, vyplývá, že žalobce svou žá- dost o odškodnění podal u Okresní sprá- vy sociálního zabezpečení v Bruntálu v říjnu 2001. Uvedl v ní, že o odškodnění žádá jako politický vězeň, rehabilitovaný podle připojeného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 8. 1991 podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní reha- bilitaci. Z tohoto usnesení, a také z připojené- ho potvrzení bývalého Sboru nápravné výchovy ze dne 8. 12. 1992, je zřejmé, že žalobce byl odsouzen Lidovým soudem v Opavě dne 26.
4. 1960 pro trestný čin poškozování provozu podle $ 135 tr. zák. z roku 1950 a trestný čin krádeže podle $ 247 téhož zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Rehabilitační soud svým usnesením vyslovil, že trestný čin poško- zování provozu podléhá rehabilitaci po- dle $ 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., a rozsudek lidového soudu byl proto ze zákona zrušen; současně vyslovil podle téhož ustanovení rehabilitačního zákona, že za trestný čin krádeže, na který se reha- bilitace nevztahovala, se stanoví přiměře- ný trest, a to trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Usnesení rehabilitačního soudu nabylo právní moci 3. 9. 1991. Podle potvrzení Sboru nápravné vý- chovy odpykal žalobce celý původně uložený trest (25. 5. 1960 až 25. 5. 1961. Žalobce v řízení u správního soudu namítl, že se nikdy žádné krádeže nedo- pustil a měla mu být rehabilitována celá doba věznění, totiž jeden rok; proto mu mělo být přiznáno odškodnění nikoli za osm měsíců, ale ve vyšší výměře, za je- den rok. S touto žalobní námitkou se v řízení před správním soudem ztotožnit nelze. Žalobce požádal o odškodnění podle $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. jako po- litický vězeň.
Podle tohoto ustanovení a podle $ 5 odst. 2 a 4 náleží za dobu věz- nění delší než jeden rok odškodnění ve výši 120 000 Kč; za dobu kratší než jeden 549 236 rok, ale trvající aspoň tři měsíce, náleží odškodnění ve výši 60 000 Kč. Podle $ 4 odst. 4 téhož zákona se při částečné změ- ně odsuzujícího soudního rozhodnutí po- čítá jen rozdíl mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a stano- veným přiměřeným trestem nově uloženým v rehabilitačním řízení. Protože žalobce vykonal trest odnětí svobody v trvání jed- noho roku, ale v rehabilitačním řízení mu byl stanoven přiměřený trest v trvání čtyř měsíců za trestný čin, který nebyl rehabi- litačním zákonem dotčen, lze pro odškod- nění započítat pouze dobu osmi měsíců; žalobci tak náleží odškodnění ve výši 60 000 Kč. Tato částka mu také byla v sou- ladu se zákonem přiznána.
Rozhodnutí ža- lované je proto zákonné. K obsahu žaloby je třeba dále uvést, že úkolem správního soudu je posoudit, zda správní úřad při svém rozhodování neporušil zákon. Správní soud (ale ani správní orgán) nemá zákonnou pravo- moc rehabilitačního soudu nebo trestní- ho soudu, a nesmí proto posuzovat otáz- ku, zda byl spáchán trestný čin, případně kdo jej spáchal. Rozhodnutím jiného soudu, který takovou pravomoc má, je správní soud vázán ($ 52 odst. 2 s. ř. s.); ve stejném smyslu je vázán také správní orgán ($ 40 odst. 2 správního řádu).
Nejvyšší správní soud se proto nemo- hl otázkou, zda se žalobce trestného činu krádeže dopustil nebo ne, vůbec zabý- vat, protože by tím překročil pravomoc, která je mu podle zákona dána. Musel proto přestat na tom, že žalovaná roz- hodla o žádosti věcně správně. (aza)
Stanislav H. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou