Nerespektovalli správní orgán právní názor soudu, podle něhož ze skutkového stavu - jak byl ve správním řízení zjištěn - nevyplynulo, že by se účastník správního řízení dopustil vytýkaného jednání, a bez doplnění dokazování se v nově vydaném rozhodnutí omezil toliko na polemiku s ná- zorem soudu, je takové rozhodnutí nezákonné ($ 78 odst. 1 a 5 s. ř. s.).
Žalobce namítl, že přestože v před- chozím soudním řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2002 konstatoval, že předchozí rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě ne- dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, žalovaný tuto vadu v řízení o odvo- lání neodstranil a názor soudu nerespek- toval; namísto doplnění nedostatečně zjištěného skutkového stavu provede- ním nových důkazů v novém rozhodnu- tí, které je nyní napadáno, opakovaně zhodnotil ten skutkový stav, který již byl zjištěn.
Z tohoto důvodu žalobce navrhu- je, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k další- mu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření důvod- nost žaloby popírá. Konstatovalli v před- chozím soudním řízení Vrchní soud v Praze, že žalovaný vyvodil žalobcovu odpovědnost i za jednání, kterého se žalobce nemohl dopustit, neboť nebyl vlastníkem lesa, pak žalobcova odpověd- nost za porušení zákona tím nebyla nijak zmenšena. Proto také tato skutečnost nebyla ani důvodem pro snížení pokuty.
Vrchní soud v Praze dále konstatoval, že nebylo dostatečně prokázáno provádění těžby žalobcem. Touto námitkou se žalo- vaný dle svého vyjádření v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval; navíc dodal, že vyjádření pana Václava F. ze dne 17. 12. 1999 vyhodnotil jako důkaz věrohodný. Žalovaný tak dospěl k závě- ru, že shromážděné důkazy o provádění těžby žalovaným jsou dostatečné a že by ani případný dodatečný výslech zbý- vajících členů pracovní skupiny, který by byl proveden s téměř dvouletým od- stupem od provádění těžby, nepřinesl žádné nové poznatky, nehledě k tomu, že by došlo k dalším zbytečným průta- hům v řízení.
Pokud jde o závěr vrch- ního soudu o tom, že těžba bcz vědomí odborného lesního hospodáře může být vztažena jen k porušení $ 33 odst. 3 zá- kona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zá- kon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb., kterého se mohl dopustit jen vlastník lesa, přičemž z upozornění žalobce, jak je dokumentováno, nelze vůči žalobci ničeho dovozovat, tu žalovaný dospěl k závěru, že vrchní soud nevzal v úvahu jednak všechny skutečnosti doložené ve spisu, jednak některá další ustanovení lesního zákona (především $ 52).
Žalo- vaný má za to, že právní názor Vrchního soudu v Praze respektoval, a navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. Ze spisů vyplynulo, že žalovaný opřel své původní rozhodnutí o skutečnost, že žalobce prováděl těžbu v rozporu se zákonem, a to i poté, kdy byl na její ne- přípustnost výslovně upozorněn lesním hospodářem i Policií ČR, a poté, kdy mu bylo uloženo předběžné opatření k za- stavení těžby. Toto rozhodnutí napadl žalobce u Vrchního soudu v Praze, kte- rý je dne 7. 5. 2002 rozsudkem čj. 5 A 112/2000-22 zrušil a věc vrátil žalované- mu k dalšímu řízení.
Důvodem ke zru- šení byla skutečnost, že žalobce byl po- stihován za jednání, kterého se nemohl dopustit, neboť nebyl vlastníkem lesa. Ustanovení $ 33 odst. 3 lesního zákona, které žalobce údajně porušil, totiž do- padá jen na vlastníka lesa. Kromě toho dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že těžbu prováděl právě žalobce. Roz- hodnutí totiž vycházelo z vyjádření pana Václava F. ze dne 17. 12. 1999: ten uve- dl, že těžbu lesa objednal vlastník lesa u něho a že si provedení prací dohodl se žalobcem, který měl oprávnění k těž- bě, a že také z tohoto důvodu žalobce těžbu prováděl.
Nešlo však o svědeckou výpověď, ale o vyjádření účastníka jiné- ho sankčního správního řízení. Takové vyjádření může být v jiném řízení dů- 71 442 kazem listinným a jako listina musí být také hodnoceno. Jestliže žalobce v od- volání, o němž žalovaný rozhodoval, provádění těžby popíral, pak žalovaný byl v napadeném rozhodnutí povinen provést hodnocení věrohodnosti toho- to důkazu, což neučinil. Ve správním spisu je podle Vrchního soudu v Praze založena svědecká výpověď - oznámení odborného lesního hospodáře Josefa B.
ze dne 23. 11. 1999 a ze dne 22. 12. 1999, úřední záznam Policie ČR ze dne 25. 11. 1999 a protokoly o místním šetření ze dne 16. 12. 1999 a 22. 12. 1999, ale v žád- ném z těchto podkladů není uvedeno, že žalobce těžbu prováděl. Podle protokolů sepsaných na místě samém je přitom zřejmé, že na místě byla přistižena celá pracovní skupina a výslech těchto svěd- ků by podle Vrchního soudu v Praze ne- pochybně odstranil pochybnosti o tom, zda žalobce těžbu prováděl či nikoli. Za dané situace tedy Vrchní soud v Praze uzavřel, že žalobci lze přisvědčit v tom, že v řízení nebylo dostatečně prokázá- no, že těžbu prováděl právě on.
Ostatní žalobcovy námitky byly z pohledu mezí soudního přezkumu shledány jako nedů- vodné či důvodné pouze zčásti. V dalším průběhu správního řízení před žalova- ným, jež následovalo po zrušení jeho předchozího rozhodnutí, žalovaný do- kazování v žádném směru nedoplňoval. V nyní napadaném rozhodnutí žalova- ný mimo jiné konstatoval, že podrobně zhodnotil obsah spisu, přihlédl k vyjá- dření žalobce a ke všem ostatním shro- mážděným listinným důkazům a dospěl k závěru, že je nesporné, že těžbu dřeva v listopadu a v prosinci 1999 prováděla skupina osob, v níž byl i žalobce, který jako jediný z uvedené skupiny měl živ- nostenské oprávnění k výkonu živnosti „Práce s motorovou pilou a přibližování dřeva“.
Jde o činnost náročnou, ohledně níž žalovaný důvodně předpokládá, že ji 72 z celé skupiny osob byl způsobilý odbor- ně vykonat pouze žalobce. Žalobcovo tvrzení o tom, že neprováděl těžbu dře- va, obsažené v odvolání, o němž žalova- ný rozhodoval, je tak dle žalovaného úče- lové a nepravdivé. Důkazy shromážděné v dosavadním řízení postačují k vyvození závěrů o žalobcově činnosti, resp. o míře a způsobu účasti na těžbě dřeva. Z to- hoto důvodu žalovaný dospěl k závěru, že není zapotřebí doplňovat dokazování.
Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci do- ručeno dne 18. 7. 2002 a ten je dne 28. 8. 2002 napadl žalobou u soudu. Nejvyšší správní soud tedy v mezích uplatněných žalobních důvodů rozhod- nutí žalovaného přezkoumal, a přestože výroková část napadeného rozhodnutí žalovaného není zcela přesně formulová- na, je nepochybné, že v části výše pokuty bylo předchozí rozhodnutí správního or- gánu I stupně podle $ 59 odst. 2 správ- ního řádu změněno a ve zbytku bylo od- volání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žaloba je důvodná. Podle $ 250j odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, tedy v době, kdy žalovaný ve věci po zrušení své- ho předchozího rozhodnutí opětovně rozhodoval, byly správní orgány vázá- ny právním názorem soudu. Obdobné pravidlo závaznosti pravomocného roz- hodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se ostat- ně i za současné právní úpravy podává z $ 54 odst. 6 s. ř. s. Základním smyslem tohoto pravidla bylo zajistit, aby právní závěry, k nimž příslušné soudy dospěly v rámci přezkumu rozhodovací činnosti správních orgánů, byly v dalším rozho- dování těchto správních orgánů plně re- spektovány.
Aby mohl být správní orgán v konkrétním případě právním názorem soudu vázán, je zapotřebí, aby z rozsud- ku, jímž se rozhodnutí správního orgánu rušilo a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, zřetelně vyplývalo, jaký právní názor soud zaujal, a z jakého důvodu tak bylo rozhodnutí správního orgánu zru- šeno. V posuzované věci je podstatné, že Vrchní soud v Praze dospěl při přezku- mu předchozího rozhodnutí žalovaného v rozsudku čj. 5 A 112/2000-22 ze dne 7.5. 2002 mimo jiné k závěru, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno provádě- ní těžby žalobcem.
Vrchní soud v Praze konstatoval, že ve správním spisu byla založena svědecká výpověď - oznámení odborného lesního hospodáře Josefa B. ze dne 23. 11. 1999 a ze dne 22. 12. 1999, úřední záznam Policie ČR ze dne 25. 11. 1999 a protokoly o místním šetření ze dne 16. 12. 1999 a 22. 12. 1999, avšak z žádného z těchto podkladů nevyplývá, že by žalobce těžbu prováděl; pochyb- nosti o tom, zda žalobce skutečně těž- bu prováděl či nikoli, by přitom mohly být odstraněny výslechy svědků. Z toho pak zřetelně vyplývá, že podle Vrchního soudu v Praze nebylo v řízení před žalo- vaným dostatečně prokázáno provádění těžby žalobcem, což bylo mimo jiné dů- vodem ke zrušení jeho rozhodnutí.
Do- spělli za této situace žalovaný po zrušení svého předchozího rozhodnutí k závěru, že důkazy shromážděné v dosavadním řízení naopak postačují k vyvození zá- věrů o žalobcově činnosti, resp. o míře a způsobu účasti na předmětné těžbě dřeva, a z tohoto důvodu není zapotře- bí doplňovat dokazování, pak dospěl k opačnému závěru, než který pro něj z rozhodnutí soudu závazně vyplynul; zřetelně formulovaný názor soudu tedy v dalším průběhu správního řízení nere- spektoval. Na této skutečnosti nic nemě- ní ani podrobnější odůvodnění závěru žalovaného, že se žalobce skutečně jemu .
vytýkaného jednání dopustil, obsažené v jeho nyní napadaném rozhodnutí. Právní názor soudu nelze ponižovat na pouhou „námitku“ (jak žalovaný uvádí ve svém vyjádření k žalobě), o níž by správ- nímu orgánu bylo v dalším řízení umož- něno uvážit, tj. kterou by žalovaný mohl i odmítnout, ale je třeba na něj nahlížet jako na pravidlo, jež je určující pro další kroky správního orgánu i pro úvahy, o něž bude správní orgán opírat závěrečné hod- nocení zjištěných skutkových okolností. Prolomení povinnosti správního orgánu být vázán právním názorem soudu při- chází v úvahu výjimečně, a to pouze teh- dy, pokud v průběhu dalšího správního řízení po zrušení rozhodnutí správního orgánu byla učiněna nová skutková zjiš- tění nebo pokud došlo ke změně právní úpravy, podle níž má být věc posuzována.
V této právní věci však žádná z uvedených výjimek v úvahu nepřichází. Neřídilli se žalovaný právním názo- rem soudu, podle něhož ze skutkového stavu, jak byl žalovaným zjištěn, nevyplý- vá, že by se žalobce vytýkaného jednání dopustil, a bez doplnění dokazování se omezil na polemiku s takto vyřčeným právním názorem soudu, resp. znovu ve svém opětovném rozhodnutí popsal, na základě jakých úvah dospěl k opačnému názoru, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než žalobci v jeho žalobní námit- ce přisvědčit.
Nerespektování právního názoru soudu je totiž samo o sobě důvo- dem pro zrušení napadeného rozhodnu- tí žalovaného pro nezákonnost. Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalova- ného pro nezákonnost podle $ 78 odst. 1 s. Ť. s. zrušil a věc vrátil žalovanému podle $ 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení. Com) 73 443 443 Nemocenské pojištění zaměstnanců: příležitostné zaměstnání k $ 5 písm. d) a $ 6 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměst- nanců, ve znění zákona č. 37/1993 Sb. Nejde o „nahodilé jednorázové zaměstnání“ pro účely vynětí z pojištění podle ustanovení $ 5 písm. d) a $ 6 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocen- ském pojištění zaměstnanců, jestliže jsou dohody o pracovní činnosti uza- vírány prakticky každý měsíc, a zaměstnávání se tak periodicky opakuje (zde: pořadatelská služba na výstavách).
Karel H. v M. proti Ministerstvu zemědělství o pokutu za poškození lesa.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu