YSuZ X4 vé peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové pe- SSZ M4 něžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“) Zákon č. 261/2001 Sb. založil právní nárok několika různě vymezeným skupinám osob. Je třeba proto odlišovat „československého politického vězně“ ve smyslu $ 1 odst. 1 bodu 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb. a „poli- tického vězně“ ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Podobně i stejný právní pojem „účastník národního boje za osvobození“ je vymezen užším způsobem v zákoně č. 261/2001 Sb. ($ 1 odst. 1) a širším způsobem v zákoně č. 255/1946 Sb. (6 1 odst. 1).
Žalobkyně především uvedla, že její matka (tvrzený nárok vyplývající z úmrtí jejího otce projednal jiný senát Nejvyšší- ho správního soudu pod sp. zn. 2 A 1106/2002 OD) se od 29. 8. do 5. 12. 1944 účastnila aktivně Slovenského ná- rodního povstání; od 6. 12. do 12. 12, 1944 (kdy byla se svým manželem popravena) byla československým politickým věz- něm. Z ustanovení $ 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb. žalobkyně dovozuje, že její nárok je dán, i pokud se vyjde z toho, že její matka měla status politického věz- ně.
Namítla dále, že tu není žádná souvis- 644 lost mezi (přiznanými) nároky ze zákona č. 217/1994 Sb. a zákona č. 261/2001 Sb. Žalobkyně se však mýlí. Především je nutno uvést, že Česká re- publika komplexem zákonů vydaných ze- jména v průběhu druhé poloviny devade- sátých let založila peněžní nároky osobám (či pozůstalým po nich), které byly v do- bě II. světové války, resp. v době po roce 1948, nejrůznějším způsobem poškozeny okupačním režimem německým nebo po- zději režimem komunistickým. Nejde tu právně o odškodnění státem, protože z újmy dříve vzniklé nelze „vinit“ Českou republi- ku jako stát vzniklý v roce 1993; přiznává- ní jednorázových částek podle zmíněných zákonů je finančním výrazem zasloužené- ho ocenění zásluh nebo utrpení vzniklých fyzickým osobám se záměrem aspoň tou- to formou přispět k nápravě dříve vznik- lých křivd.
Jednotlivými zákony tak byly poskytnuty jednorázové částky obětem na- cistické perzekuce (zákon č. 217/1994 Sb.), některým válečným veteránům (zákon č. 39/2000 Sb.), dalším účastníkům národní- ho boje za osvobození (zákon č. 261/2001 Sb.), politickým vězňům z let 1948 - 1990 (ten- týž zákon), osobám odvlečeným do sovět- ských gulagů (zákon č. 172/2002 Sb.). Ji- nými formami, plynoucími z mezinárodní spolupráce, je poskytováno finanční plně- ní dalšími státy osobám nuceně nasaze- ným okupační mocí v době II.
světové vál- ky do válečného Německa nebo jinam. Pokud jde o účastníky národního bo- je za osvobození (ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb.), je tedy zřejmé, že záko- nodárce založil nárok na jednorázové částky postupně několika zákony pro je- jich jednotlivé kategorie. Zákon č. 261/2001 Sb. zakládá nárok několika různorodým skupinám opráv- něných osob (resp. také jejich pozůsta- lým): kromě „politických vězňů“, za něž zákon č. 261/2001 Sb. považuje osoby vězněné v letech 1948 až 1990 a rehabili- tované podle zákona č. 119/1990 Sb. a zá- kona č. 198/1993 Sb. (v tom se žalobkyně dopouští omylu, protože zaměňuje práv- ně rozdílné kategorie „československé- ho politického vězně“ a „politického vězně“), a kromě zvláštní skupiny osob, které se za německé okupace ukrývaly z rasových či náboženských důvodů ne- bo byly z týchž důvodů soustředěny do vojenských pracovních táborů, je nárok založen - což je pro rozsuzovanou věc určující - také třetí skupině, totiž účast- níkům národního boje za osvobození (ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb.).
Nárok však vzniká nikoli všem, ale jen některým kategoriím účastníků národní- ho boje za osvobození (např. příslušní- kům první československé armády na Slovensku, československým partyzánům, osobám zúčastněným aspoň po dobu tří měsíců soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo Slovenského národního povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla proka- zatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě ne- bo zdraví, účastníkům povstání v květnu 1945, kteří za bojů padli nebo byli těžce ra- něni nebo utrpěli těžkou poruchu zdraví, příslušníkům stráže obrany státu; v souhr- nu a právně řečeno vzniká tedy nárok oso- bám, které splňují podmínky uvedené v $ 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až ©, bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o přísluš- nících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národní- ho boje za osvobození).
Málo vhodnou legislativně technic- kou úpravou bylo označení této skupiny osob legislativní zkratkou „účastník ná- rodního boje za osvobození“ ($ 1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.). Tím došlo k interpretačně obtížné situaci, protože pojmem „účastník národ- ního boje za osvobození“ se nyní v záko- nech označují dvě zcela rozdílné skupi- ny: širší (ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb.) a užší (ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb.), která zejména nezahrnuje „českosloven- S ské politické vězně“. Kategorie těch účastníků národního boje za osvobození, kteří jsou českoslo- venskými politickými vězni ($ 2 odst. 1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb.), je z okru- hu osob oprávněných podle zákona č. 261/2001 Sb. vyloučena (věcně proto, že - jak již uvedeno - nároky této kate- gorie řešil zákon z roku 1994).
V souladu s tím, co bylo uvedeno, jsou českoslo- venští političtí vězni účastníky národní- ho boje za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb., ale nejsou účastníky ná- rodního boje za osvobození ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb. Z toho pak se odvíjí to, že žalobkyni nárok vzniknout nemohl. Dovolává-li se žalobkyně ustanovení $ 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb. („Po- kud účastník národního boje za osvobo- zení nebo politický vězeň v národním boji za osvobození padl nebo na něm byl vykonán trest smrti nebo zemřel při věz- nění, činí výše jednorázové peněžní část- ky pro vdovu nebo vdovce a děti podle S 1 odst. 2 120 000 Kč“), přehlíží, že slovní spojení „účastník národního boje za osvobození“ je užitím legislativní zkratky z ustanovení $ 1 odst. 1, a neza- hrnuje tedy „československé politické 645 269 vězně“, jak již uvedeno.
Matka žalobkyně byla však popravena v době, kdy - což mezi účastníky není sporné - měla sta- tus právě československého politického vězně, nikoli „účastníka národního boje za osvobození“ ve smyslu $ 1 odst. 1 zá- kona č. 261/2001 Sb. (v tomto případě účastníka Slovenského národního po- vstání). Bylo již řečeno, že československým politickým vězňům, resp. jejich pozůsta- lým, pokud postižená osoba byla popra- vena, vznikly nároky na jednorázové částky podle zákona č. 217/1994 Sb. Žalobkyně však nemůže být úspěšná ani potud, opírá-li svůj nárok o druhý status své matky, která byla nejen čes- koslovenským politickým vězněm, ale i účastníkem SNP.
Tato účast trvala po- dle osvědčení vydaného podle $ 8 záko- na č. 255/1946 Sb. od 29. 8. 1944 do 5. 12. 1944, tedy po dobu delší tří měsí- ců, a zakládá tak podle $ 1 zákona č. 255/1946 Sb. status účastníka národní- ho boje za osvobození, jak je také osvěd- čeno. S dobou účasti delší tří měsíců zákon č. 261/2001 Sb. spojil vznik ná- roku na jednorázovou částku toliko pro samotné účastníky národního boje za osvobození, nikoli ale pro sirotky po nich ($ 5 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.). Sirotkům po těchto účastnících národní- ho boje za osvobození přiznává zákon č. 261/2001 Sb. nárok jen za splnění pod- mínky, že rodič padl ve vlastnosti účast- níka národního boje za osvobození (v zú- ženém smyslu zákona č. 261/2001 Sb.).
Tato zákonná podmínka však splněna není. Lze tedy uzavřít, že matka žalobkyně byla popravena v době, kdy neměla sta- tus účastníka národního boje za osvobo- zení (ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb.), ale měla status československého poli- tického vězně, přičemž nároky této kate- gorie osob řešil jiný zákon (mezi účastní- ky není sporné, že podle tohoto zákona také byla žalobkyni jednorázová částka v roce 1995 přiznána). Zbývá konečně dodat, že další část žalobkyniny argumentace opírající se o slova „politický vězeň“ v $ 5 odst. 7 zá- kona č. 261/2001 Sb. je lichá a vyvěrá z nedorozumění.
Slovním spojením, to- tiž legislativní zkratkou „politický vě- zeň“, označuje zákon č. 261/2001 Sb. v $2 odst. 1 osoby vězněné v letech 1948 až 1990. Toto označení nelze za- měňovat s kategorií „československého politického vězně“ ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb., zahrnující osoby vězně- né v letech 1939 - 1945. Protože se tedy Nejvyšší správní soud neztotožnil s žádnou žalobní námitkou, žalobu zamítl ($ 78 odst. 7 s. ř. s.). (aza)
Jaroslava H. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou pe- něžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb.