Plynou-li v řízení před správním orgánem ze soustředěných dů- kazů (kopií listin) rozpory a neúplnosti, které brání potřebnému zjiš- tění skutečného stavu věci, nebyly-li v řízení předloženy originální doklady a nebylli ani učiněn pokus o jejich zjištění a předložení, tr- pí takové řízení vadami, pro které je zpravidla třeba napadené roz- hodnutí zrušit [$ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.].
Žalobce v opravném prostředku (žalobě) uvedl, že v době služby u vo- jenských technických praporů byl zatčen 14. 4. 1953 (pro trestný čin snižování vážnosti prezidenta repub- liky), převezen do vojenského věze- ní, kde byl asi deset až čtrnáct dnů, a poté eskortován do vojenského vě- zení N.
V. P. (zkratka není z podání jasná, snad „nižší vojenská prokura- tura“) na Hradčanech (do tzv. „do- mečku“), odkud byl propuštěn 31. 7. 1953 ještě s dalšími vojáky. Poukázal na to, že potřebné dokumenty není možno opatřit z Vojenského historic- kého ústavu, kde jsou uloženy listiny jen do roku 1952. Proto připojil pro- hlášení dvou bývalých vojáků (Otty Ch. a Zdeňka K). Z jejich prohlášení (je založeno ve spise žalované ve fotokopii) se podá- vá, že žalobce byl koncem května (ru- kou - neznámo čí - přepsáno na „března“) eskortován do NVP Praha - Hradčany, že důvody eskortování a důvody vazební jsou zřejmé z kopie přiložené žaloby a že zpět k útvaru PTP byl žalobce převelen z NVP asi za tři až čtyři měsíce.
Dále oba po- depsaní uvedli, že v žalobcově věci vypovídali jako svědci. Dále spis ob- sahuje fotokopii obžaloby nižšího vo- jenského prokurátora ze dne 11. 6. 1953, podle které se žalobce a další vojín Josef H. dopustili dne 14. 3. 1953 v souvislosti s úmrtím Klemen- ta Gottwalda trestného činu snižová- ní vážnosti prezidenta republiky. Ohledně žalobce uvádí obžaloba, že „t. č. koná službu u svého útvaru“ Cu Josefa H. tato doložka chybí). V důkazních návrzích žaloby se navt- huje „předvolati oba obviněné k hlav- nímu líčení od PSP 22/P Kladno“.
Dále je v kopii založen rozsudek Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 31. 7. 1953, jímž byli oba obvině- ní odsouzeni k trestu odnětí svobody V trvání čtyř měsíců nepodmíněně. Také v rozsudku se uvádí, že oba ob- vinění „konají službu u svého útva- ru“. Za rozsudkem je připojena do- ložka, z níž je patrné, že rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, a dále že usnesením ze stejného dne G1. 7. 1953) byl trest odnětí svobo- dy oběma odsouzeným amnestován (amnestie prezidenta republiky ze dne 4.
5. 1953). Žaloba i rozsudek jsou, jak uvede- no, založeny v kopiích, pořízených zřejmě Vojenským historickým ústavem. Konečně jsou založeny dvě foto- kopie rehabilitačního usnesení Vo- jenského obvodového soudu v Praze z 21. 12. 1990, z nichž v jedné (prav- děpodobně před kopírováním po- změněné) se uvádí, že žalobce ve vý- konu vazby a trestu odnětí svobody byl, ve druhé se uvádí, že nebyl; dal- ším pro věc podstatným dokumen- tem je potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne 8. 3. 2002, podle které Jaroslav P.
není veden v centrální evidenci. Žaloba je důvodná. Skutkový stav, který vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní dopl- nění a důvody, o které se rozhodnutí opírá, nejsou dostatečné. Dokazování, které bylo provede- no, nevycházelo z originálních doku- mentů, ač je zřejmé, že ze soustře- děných důkazů plynou. zřetelné rozpory. Podle sdělení Vojenského historického ústavu z 8. 10. 1991, kte- ré je rovněž v kopii založeno ve správním spisu, neexistují v ústavu archivní dokumenty vojenské věz- nice v Praze z roku 1953 a není pa- trno, kde vlastně jsou uloženy.
V tom- též sdělení (adresováno okresní správě sociálního zabezpečení) se uvádí, že byly zhotoveny fotokopie rozkazů 57.PTP, kde je uveřejněn rozsudek a „odeslání jmenovaného k hlavnímu líčení“. Součástí spisu ty- to dokumenty nejsou, ač je zřejmě měla okresní správa, kde žalobce svou žádost podával, k dispozici, byť i nejspíše v jiném spise z doby před deseti lety. Všechny zmíněné rozpory je tře- ba v dalším řízení řádným dokazo- váním odstranit. Za tím účelem ža- lovaná opatří originály původního trestního spisu z roku 1953 i spisu re- 325 167 habilitačního vztahujících se k věci, zjistí, kde se nalézají archivní materi- ály vojenské věznice v Praze z roku 1953, a opatří si z nich věrohodnou zprávu a vyslechne jako svědky také obě osoby, jichž se žalobce v oprav- ném prostředku dovolává (Ottu Ch.
a Ing. Zdeňka K), případně i osoby další, ukáže-li se toho potřeba. Vy- slechne i žalobce k rozdílům mezi oběma předloženými kopiemi reha- bilitačního usnesení, nahlédne do originálu rehabilitačního usnesení v žalobcově držení, přičemž před vý- slechem -bude třeba žalobce poučit i o trestní odpovědnosti za padělání a pozměňování veřejné listiny. Protože se žalovaná S rozpory v dosud soustředěných důkazech ni- jak nevypořádala (naříkané rozhodnu- tí neuvádí, proč jsou důkazy svědčící pro nárok považovány za vyvrácené), dospěl Nejvyšší správní soud k závě- ru, že dosavadní řízení trpí takovými vadami, pro které je namístě napade- né rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalo- vané k dalšímu řízení [$ 76 odst. 1 písm. a) a b) s.
ř.s.|. (aza)
Jaroslav P. ve F. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázo-