Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

A 116/2002

ze dne 2003-10-09
ECLI:CZ:NSS:2003:A.116.2002.31

Vydá-li řidič taxislužby po ukončení kontrolní jízdy namísto dokladu z tiskárny taxametru, jak mu ukládá $ 21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ručně psanou stvrzenku neobsahující náležitosti poža- dované v $ 15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, dopouští se správního deliktu podle $ 35 odst. 3 písm. h) vv- zákona o silniční dopravě; pozdější argumentace založená na poruše taxa- 228 metru neomlouvá neúplnost a nepravdivost údajů uvedených na ručně psané stvrzence.

Podle ustanovení $ 21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je provozovatel taxislužby povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby používal taxametr a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení $ 15 odst. 1 229 135 vyhlášky č. 478/2000 Sb.,kterou se pro- vádí zákon o silniční dopravě, provozo- vatel taxislužby zajistí, aby řidič ihned po ukončení přepravy přepnul taxametr z provozní polohy „obsazeno“ do pro- vozní polohy. „jízdné“.

Výše úhrady za poskytnutou přepravní službu se stano- ví výhradně z údajů odečtených po ukončení jízdy ze zobrazovače taxamet- ru na základě sjednané ceny za přepra- vu. Provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič bez vyzvání vydal cestujícímu do- klad o zaplacení jízdného, kterým je vý- hradně výstup z tiskárny taxametru ruč- ně doplněný o další údaje stanovené tímto. předpisem. Taxametr musí být na- staven na okamžitý automatický tisk do- kladu o zaplacení jízdného při přepnutí do provozní polohy „jízdné“.

Podle $ 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě je pro- vozovatel taxislužby povinen zajistit, aby k provozování taxislužby bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a ozna- čených předepsaným způsobem. Způsob označení a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, ze- jména podrobnosti o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících s provozováním taxislužby, stanoví pro- váděcí předpis. Podle ustanovení $ 15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb. musí do- klad o zaplacení jízdného v taxislužbě obsahovat číslo dokladu, obchodní jmé- no, místo trvalého pobytu provozovate- le taxislužby u fyzické osoby nebo sídlo u právnické osoby, evidenční číslo vo- zidla taxislužby, datum jízdy, státní po- znávací značku, výchozí a cílové místo přepravy, čas odjezdu a příjezdu, všech- ny dílčí položky, z nichž je výsledná saz- ba složena, cenu včetně daně z přidané hodnoty, a požádá-li o to cestující, údaje potřebné k odečtení daně, údaje o úhra- dě jiných nákladů souvisejících s vyžá- danou přepravou a jméno, příjmení 230 a podpis řidiče.

Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozo- vání taxislužby používal taxametr podle odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení $ 35 odst. 3 písm. h) zá- kona o silniční dopravě uloží dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který po- ruší ustanovení $ 21 citovaného zákona. Podle ustanovení. $ 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě se při stanovení výše pokuty přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního - jednání a k rozsahu způsobené škody.

Soud -se při posuzování případu zto- tožnil s právním názorem žalovaného i správního orgánu I. stupně, neboť vy- dání ručně psané stvrzenky s nepravdi- vými a neúplnými údaji je třeba považo- vat za velmi závažné porušení právních předpisů o silniční dopravě. Tvrzení ža- lobce o nefunkčnosti taxametru pova- žuje soud za nedůvěryhodné, protože žalobce nebyl schopen přesvědčivě zdů- vodnit, proč o poruše taxametru nein- formoval kontrolní pracovníky nepro- dleně. Za nesporné lze dále považovat i nepravdivé a neúplné vyplnění ručně psané stvrzenky, v níž žalobce záměrně uvedl nepravdivé údaje a za jízdu účto- val pětinásobně vyšší jízdné, než je po- dle cenových předpisů přípustné.

Výše uložené sankce je podle názoru soudu vzhledem k výše uvedeným okolnostem přiměřená a byla v rozhodnutí správní- ho orgánu I. stupně i v rozhodnutí odvo- lacím řádně zdůvodněna, jelikož při roz- hodování byla plně vzata v potaz kritéria stanovená v ustanovení $ 36 odst. 2 zá- kona o silňiční dopravě. (ouč)

Pavel G. v P. proti Ministerstvu do- pravy a spojů o pokutu podle záko- na 0 silniční dopravě.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tedy že se žalobce dopustil jednání uvedeného v napadeném rozhodnutí. Podle ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., je provozovatel taxislužby povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby používal taxametr a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení § 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb. provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič ihned po ukončení přepravy přepnul taxametr z provozní polohy "obsazeno" do provozní polohy "jízdné". Výše úhrady za poskytnutou přepravní službu se stanoví výhradně z údajů odečtených po ukončení jízdy ze zobrazovače taxametru na základě sjednané ceny za přepravu. Provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič bez vyzvání vydal cestujícímu doklad o zaplacení jízdného, kterým je výhradně výstup z tiskárny taxametru ručně doplněný o další údaje stanovené tímto předpisem. Taxametr musí být nastaven na okamžitý automatický tisk dokladu o zaplacení jízdného při přepnutí do provozní polohy "jízdné". Podle § 21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. je provozovatel taxislužby povinen zajistit, aby k provozování taxislužby bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným způsobem. Způsob označení a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících s provozováním taxislužby, stanoví prováděcí předpis. Podle ustanovení § 15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2002 Sb. musí doklad o zaplacení jízdného v taxislužbě obsahovat číslo dokladu, obchodní jméno, místo trvalého pobytu provozovatele taxislužby u fyzické osoby nebo sídlo u právnické osoby, evidenční číslo vozidla taxislužby, datum jízdy, státní poznávací značku, výchozí a cílové místo přepravy, čas odjezdu a příjezdu, všechny dílčí položky, z nichž je výsledná sazba složena, cenu včetně daně z přidané hodnoty, a požádá-li o to cestující, údaje potřebné k odečtení daně, údaje o úhradě jiných nákladů souvisejících s vyžádanou přepravou a jméno, příjmení a podpis řidiče. Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby používal taxametr podle odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení § 35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb. dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který poruší ustanovení § 21 citovaného zákona. Podle ustanovení § 36 odst. 2 citovaného zákona se při stanovení výše pokuty přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody. Soud se při posuzování případu ztotožnil s právním názorem žalovaného i správního orgánu prvního stupně, když vydání ručně psané stvrzenky s nepravdivými a neúplnými údaji je třeba považovat za velmi závažné porušení právních předpisů o silniční dopravě; tvrzení žalobce o nefunkčnosti taxametru považuje soud za nedůvěryhodné, když žalobce nebyl schopen přesvědčivě zdůvodnit, proč o poruše taxametru neinformoval kontrolní pracovníky neprodleně; za nesporné lze dále považovat i nepravdivé a neúplné vyplnění ručně psané stvrzenky, kde žalobce záměrně uvedl nepravdivé údaje a za jízdu účtoval pětinásobně vyšší jízdné, než je podle cenových předpisů přípustné. Výše uložené sankce je podle názoru soudu vzhledem ke výše uvedeným okolnostem přiměřená a byla v prvostupňovém i v odvolacím rozhodnutí řádně zdůvodněna, když při rozhodování byla plně vzata v potaz kritéria stanovená v ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud postupoval podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., kde se v ustanovení § 73 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že podání žaloby nemá odkladný účinek Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Žalobce odůvodnil žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti „ohledem na hmotné dopady napadeného rozsudku na něj a jeho rodinu“. Každé rozhodnutí správního orgánu o uložení sankce má hmotný dopad a tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem k přiznání odkladného účinku. Vliv rozhodnutí žalovaného by musel být zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny právě s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud nedospěl k závěru, že se o tuto situaci jedná v případě žalobce, návrhu na přiznání odkladného účinku výkonu rozhodnutí nevyhověl. Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. října 2003

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu