a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) Podle $ 126 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České re- publiky, je policie povinna po celou dobu zajištění zkoumat existenci důvodů zajiš- tění, proto je povinna posoudit podmínky pro možné uložení zvláštního opatření (6 123b téhož zákona) také při rozhodování o prodloužení doby zajištění.
Věc: M. S. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o prodloužení zajištění. Žalobkyně byla zajištěna podle $ 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 16. 2. 2011. Doba zajiště- ní byla stanovena na šedesát dnů ode dne omezení osobní svobody s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména pak k tomu, že žalobkyně na území České re- publiky pobývala bez platného cestovního dokladu, že z území nevycestovala v době sta- novené rozhodnutím o správním vyhoštění a je s ní vedeno řízení o správním vyhoštění.
Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2011 rozhodla žalovaná podle $ 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění za úče- lem správního vyhoštění o třicet dnů. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Měst- ského soudu v Praze ze dne 16.5.2011, čj. 7 A 89/2011-20, a věc byla žalované vrácena k dal- šímu řízení, neboť soud shledal rozhodnutí nepřezkoumatelným pro neuvedení důvodů vyloučení aplikace zvláštních opatření podle $ 123b zákona o pobytu cizinců a nedostateč- né specifikace důvodu prodloužení doby zajištění.
Dne 13.5.2011 vydala žalovaná rozhodnu- tí, jímž žalobkyni podle $ 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců prodloužila dobu zajištění za účelem správního vyhoštění stanovenou v rozhodnutí ze dne 16. 2. 2011 o šedesát dnů. V odůvodnění uvedla, že se v době, po kterou byla žalobkyně do současné doby za- 92 jištěna, i přes přihlédnutí k předpokládané složitosti © přípravy © výkonu | rozhodnutí o správním vyhoštění nepodařilo toto správ- ní vyhoštění realizovat, neboť nebyla ověřena totožnost cizinky, která je potřebná k vystave- ní náhradního cestovního dokladu, a nadále jsou zajišťovány náležitosti potřebné k reali- zaci správního vyhoštění ve spolupráci se za- stupitelským úřadem Ukrajiny.
Žalobkyně podala proti posledně uvede- nému rozhodnutí žalované žalobu u Městské- ho soudu v Praze, v níž mimo jiné namítala, že žalovaná porušila $ 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s $ 123b odst. 1 písm. a) téhož zákona. Povinnost zvažovat, zda by nebylo namístě užít mírnějšího pro- středku, tj. zvláštního opatření za účelem vy- cestování cizince, by žalovaná neměla mít pouze v případě vydání prvého rozhodnutí o zajištění, ale i v případě vydání rozhodnutí o prodloužení doby zajištění.
Podle $ 126 písm. 4) zákona o pobytu cizin- ců je žalovaná povinna zkoumat, zda důvody zajištění trvají, po celou dobu pobytu cizince v zařízení pro zajištění cizinců. Skutečnost, že v daném případě není možné uplatnit mír- nější donucovací prostředky, je přitom důvo- dem, bez kterého zajištění cizince není možné. Otázka možné aplikace zvláštních opatření za účelem vycestování musí být zkoumána nejen v prvním rozhodnutí o zajištění cizin- ce, ale po celou dobu jeho pobytu, a tedy i při rozhodování o prodloužení doby jeho zajiště- ní.
Proto bylo povinností žalované vypořádat se v napadeném rozhodnutí i s otázkou mož- ného uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu $ 123b zákona o poby- tu cizinců a svůj závěr náležitě zdůvodnit. To však žalovaná neučinila, a její rozhodnutí je tak v tomto bodě nepřezkoumatelné. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesouhlasi- la s námitkou žalobkyně, že měla být uplatně- na tzv. zvláštní opatření podle $ 123b zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí o prodloužení doby zajištění vychází z podstaty rozhodnutí o zajištění cizince, ve kterém se žalovaná s otázkou, zda nepostačuje uložit zvláštní opatření podle $ 123b zákona o pobytu cizin- ců, vypořádala.
V době trvání zajištění nemo- hou nastat takové skutečnosti, které by vedly k uložení zvláštního opatření za účelem vy- cestování, a žalovaná přistupuje k neuložení zvláštních opatření z důvodů, které jsou uve- deny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navrace- ní neoprávněně pobývajících státních pří- slušníků třetích zemí. Tato směrnice uvádí případy, kdy lze osobu bezprostředně zajistit, aniž je využito zvláštních opatření za účelem vycestování.
Podle názoru žalované nevyplývá povin- nost posouzení aplikace zvláštních opatření za účelem vycestování při rozhodování o pro- dloužení zajištění ani z $ 126 citovaného zá- kona. Toto ustanovení ukládá žalované pouze povinnost zkoumat, zda v průběhu zajištění nenastaly překážky omezení osobní svobody cizince, tedy skutečnosti týkající se například řízení o správním vyhoštění, udělení meziná- rodní ochrany, doby zajištění či realizace správního vyhoštění. Městský soud v Praze rozhodnutí žalova- né zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Zodůvodnění: C) V daném případě je žalobou napade- ným rozhodnutím „pouze“ rozhodnuto o pro- dloužení doby zajištění. Soud se zabýval otáz- kou, zda je správní úřad povinen v takovém rozhodnutí uvážit, nakolik přichází v úvahu aplikace tzv. zvláštního opatření. Je zřejmé, že žádné ustanovení zákona o pobytu cizinců vý- slovně neupravuje, že by bylo nutno institut zvláštního opatření podle $ 123b tohoto záko- na aplikovat pouze ve vztahu k rozhodnutí o zajištění cizince podle $ 124 téhož zákona. Soud vycházel z dikce $ 126 písm. a) cito- vaného zákona, neboť jeho cílem nepochyb- ně bylo, aby důvody, pro které je cizinec zajiš- těn, byly zkoumány v každém rozhodnutí týkajícím se omezení osobní svobody cizince.
Pokud podle daného ustanovení je policie po- vinna po celou dobu zajištění zkoumat exis- tenci důvodů zajištění a pokud je zároveň ne- dostatečnost podmínek pro možné uložení zvláštního opatření jednou z podmínek zajiš- tění, je podle názoru soudu namístě také při rozhodování o prodloužení doby zajištění po- suzovat (ne)splnění této podmínky zajištění. Vzhledem k povaze zvláštních opatření podle $ 123b i důvodů zajištění podle $ 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze mít více než pochybnosti o možné změně důvodů za- jištění, nelze je však a priori vyloučit.
Pokud zákon o pobytu cizinců ukládá soustavnou povinnost správního úřadu posuzovat důvody zajištění, jistě tato povinnost trvá i při rozho- dování o prodloužení doby zajištění, neboť ta- kové rozhodnutí zakládá shodný zásah do práv cizince jako samotné prvotní rozhodnutí 0 je- ho zajištění. Z odůvodnění žalobou napadené- ho rozhodnutí vyplývá, že žalovaná se nijak ne- zabývala možností uložení zvláštního opatření podle $ 123b zákona o pobytu cizinců. Námitku uvedenou v žalobě, že se správní úřad s otázkou možného použití zvláštních opatření nezabýval, shledal soud důvodnou, a proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle $ 76 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. pro nepře- zkoumatelnost odůvodnění, neboť z něho ne- ní zřejmé, na základě jakých skutkových či právních skutečností dospěl správní úřad k závěru o tom, že v případě žalobkyně je vy- loučena možná aplikace zvláštních opatření při rozhodování o prodloužení doby zajištění cizince. 93 2468 2468 Pobyt cizinců: vízum za účelem strpění pobytu na území Mezinárodní ochrana: postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany k $ 78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii Čes- ké republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 217/2002 Sb., č. 350/2005 Sb. a č. 165/2006 Sb.“ k $ 119 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 140/2001 Sb. a č. 428/2005 Sb.**“ V řízení o kasační stížnosti již cizinec nemá, na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a proto je povinen včas požádat o udělení víza podle $ 78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Neučiní-li tak, lze podle $ 119 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o poby- tu cizinců na území České republiky, rozhodnout o jeho správním vyhoštění.
M. S. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o prodloužení