562. Hospodářská soutěž: zneuž žití dominantního postavení na trhu mobilní telefonie k$ 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 286/1993 Sb.“ I. Působí-li soutěžitel na dvou příbuzných trzích a monopolní postavení má přitom na trhu, jenž je z hlediska počtu zákazníků - a případně i tech- nologie - marginální, pak pro určení jeho podílu na relevantním trhu není požadavek na přesnost vymezení tolik striktní, jestliže to nemůže mít vliv na konečné posouzení jeho postavení na trhu, na němž ke zneužití domi- nantního postavení došlo. 9 Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, byl s účinností k 1. 7. 2001 zrušen zá- konem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů Czákon o ochraně hospodářské soutěže). 507 "IL Trh mobilní telefonie může být v podmínkách České republiky roz- dělen na dva trhy, a to v sítích NMT (v sítích analogových) a GSM (v sítích di- gitálních). 0 III. Podle $ 9 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže;“ může dominantního postavení na trhu dosáhnout i více soutěžitelů a nelze vyloučit, že se zneužití dominantního postavení dopustí každý jeho člen sa- mostatně; to se týká i tzv. duopolu. IV. Zvýšení ceny volání z vlastní sítě dominantního soutěžitele do sítě na trh vstupujícího mobilního operátora, provedené v násobcích ceny ve srov- nání s cenou uplatňovanou vůči jinému a na trhu existujícímu mobilnímu operátorovi, a to bez objektivně ospravedlnitelných důvodů, představuje ztížení přístupu na trh a je zneužitím dominantního postavení podle $ 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.**
562. Hospodářská soutěž: zneuž žití dominantního postavení na trhu mobilní telefonie k$ 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 286/1993 Sb.“ I. Působí-li soutěžitel na dvou příbuzných trzích a monopolní postavení má přitom na trhu, jenž je z hlediska počtu zákazníků - a případně i tech- nologie - marginální, pak pro určení jeho podílu na relevantním trhu není požadavek na přesnost vymezení tolik striktní, jestliže to nemůže mít vliv na konečné posouzení jeho postavení na trhu, na němž ke zneužití domi- nantního postavení došlo. 9 Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, byl s účinností k 1. 7. 2001 zrušen zá- konem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů Czákon o ochraně hospodářské soutěže). 507 "IL Trh mobilní telefonie může být v podmínkách České republiky roz- dělen na dva trhy, a to v sítích NMT (v sítích analogových) a GSM (v sítích di- gitálních). 0 III. Podle $ 9 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže;“ může dominantního postavení na trhu dosáhnout i více soutěžitelů a nelze vyloučit, že se zneužití dominantního postavení dopustí každý jeho člen sa- mostatně; to se týká i tzv. duopolu. IV. Zvýšení ceny volání z vlastní sítě dominantního soutěžitele do sítě na trh vstupujícího mobilního operátora, provedené v násobcích ceny ve srov- nání s cenou uplatňovanou vůči jinému a na trhu existujícímu mobilnímu operátorovi, a to bez objektivně ospravedlnitelných důvodů, představuje ztížení přístupu na trh a je zneužitím dominantního postavení podle $ 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.**
- Nejvyšší správní soud vycházel při přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgá- nu ($ 75 odst. 1 s. ř. s.). Úřad rozhodoval za účinnosti zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve zně- ní zákonů č. 495/1992 Sb., č. 86/1993 Sb. a č. 132/2000 Sb. Správní řízení bylo za- hájeno dne 21. 3. 2001, tedy za účinnosti tohoto zákona; ve smyslu přechodného ustanovení $ 27 odst. 2 zákona č. 143/ /2001 Sb., o ochraně hospodářské soutě- že, účinného dnem 1. 7. 2001, se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavad- ních předpisů. Podle $ 1 odst. 1 (zák. č. 63/1991 Sb.) je účelem zákona ochra- na hospodářské soutěže na trhu výrobků a výkonů (dále jen „zboží“) proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování (dále jen „narušování“). Získá-li podle $ 9 odst. 1 soutěžitel sám nebo v dohodě s jinými soutěžiteli takové postavení na relevantním trhu, že není vystaven sou- těži vůbec (monopolní postavení), po- případě není vystaven soutěži podstatné (dominantní postavení), je povinen tuto skutečnost neprodleně ohlásit minister- stvu (nyní Úřadu). Podle druhého od- stavce má dominantní postavení na trhu soutěžitel, který dodávkami na relevant- ním trhu zajišťuje v období kalendářní- ho roku nejméně 30 % dodávek shodné- ho, porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží. Podle třetího od- stavce nesmí být monopolní nebo domi- nantní postavení soutěžitele zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů nebo spotře- bitelů, ani na úkor veřejného zájmu. Zneužitím je zejména a) přímé nebo ne- přímé vynucování nepřiměřených. pod- mínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplně- ní, b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s po- žadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvi- sí, c) uplatňování rozdílných podmínek při shodném či srovnatelném plnění 511 562 vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, d) zastavení či omeze: ní výroby, odbytu, nebo technického vý- voje zboží za účelem získání neoprávně- ného hospodářského prospěchu na úkor kupujících. - Soutěžitelům, kteří neposkytnou mi- nisterstvu ve stanovené lhůtě požadova- né podklady nebo pravdivé informace, případně. neumožní jejich: prověření podle $ 12 odst. 5, může ministerstvo podle $ 14 odst. 1 zákona uložit pokutu do výše 300 000 Kč. Podle čtvrtého od- stavce je ministerstvo oprávněno za po- rušení ostatních povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům po- kutu až do výše 10.000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je pro- kázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu-pokuta ne- jméně ve výši tohoto prospěchu. Pokuty podle předchozích odstavců může mi- nisterstvo uložit do jednoho roku .od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena. Uložení pokuty podle tohoto zákona ne- vylučuje trestní odpovědnost podle zvláštního zákona (odst. 5). Ad 1) Východiskem pro posouzení námitek žalobce je vymezení relevantní- ho trhu a z toho plynoucí pozice žalobce na něm. V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy správního orgánu. Relevantní trh je neurčitým právním pojmem, který nelze obsahově dostatečně přesně vy- mezit a jehož aplikace závisí na odbor- ném. posouzení v každém jednotlivém případě. Zákonodárce vytváří prostor veřejné správě, aby zhodnotila, zda kon- 512 krétní situace patří do rozsahu neurčité- ho právního pojmu či nikoli; naplnění obsahu neurčitého právního pojmu pak s sebou ovšem přináší povinnost správ- ního orgánu rozhodnout způsobem, kte- rý norma předvídá. Při interpretaci ne- určitých právních -pojmů -se uvážení zaměřuje na konkrétní skutkovou pod- statu a- její: hodnocení. Je zapotřebí ob- jasnit význam neurčitého pojmu a jeho rozsah a hodnotit skutečnosti konkrétní- ho případu z toho hlediska, zda je lže za- řadit do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého právního pojmu (D. Hend- rych: Správní právo. Obecná část: Praha 1994, s. 45 - 46). Pojem relevantního tr- hu není předmětem legální: definice a při jeho určování se vychází z definicí vyslovených právní teorií (např. J. Mun- ková: Zákon o ochraně hospodářské sou- těže. Komentář. C. H. BECK 1994; J. Bej- ček: Existenční ochrana konkurence. Iuridica :1996) a s použitím bohaté judi- katury: Evropského soudního dvora. Z hlediska dalšího vývoje je významné Oznámení (Evropské komise) o definici relevantního trhu pro potřeby evropské- ho soutěžního práva (OJ C 372:z 9. 12. 1997); podle ní se za výrobky na témže relevantním trhu budou. považovat všechny výrobky, které jsou zastupitelné jak z hlediska poptávky, tak i nabídky, a objemy prodejů jedněch i druhých vý- robků budou sečteny a podíly jednotli- vých soutěžitelů pak budou vymezovány vzhledem k tomuto součtu. Opomenout nelze ani národní judikatury zemí uplat- ňující moderní principy. hospodářské soutěže a vycházející z článků 81 a 82 Smlouvy o založení ES. Naproti tomu správní uvážení, které bývá vyjádřeno různě, např. alternativními možnostmi rozhodnutí s tím, že je na úvaze správní- ho orgánu, jak s těmito možnostmi naloží, nebo určitou formulací („může“, „lze“), a při němž s existencí určitého skutko- vého stavu není jednoznačně spojen je- diný právní následek, se zde uplatňuje prakticky až v rámci ukládání sankce. Zá- kon poskytuje volný prostor k rozhodo- vání v hranicích, které stanoví. Základní definice.relevantního trhu je jasná a sro- zumitelná a předpokládá také ponechá- ní prostoru pro nepochybný vývoj s ohledem na dynamiku vývoje trhu sa- mého. Pod pojmem. relevantní trh se tak chápe prostorový a časový souběh. na- bídky a poptávky takového zboží a slu- žeb, které jsou pro uspokojení určitých potřeb z funkčního hlediska' zaměnitel- né. Z této definice se odvozují tři hledis- ka při vymezování relevantního trhu. Z požadavku zaměnitelnosti hledisko tzv. věcné, a tedy věcně relevantní trh; požadavky na časový a prostorový sou- běh nabídky a poptávky implikují hledis- ko prostorové a časové. Definujeme-li trh výrobku, vycházíme z pozice spotře- bitele, tedy z hlediska poptávky. Úvahy o zastupiťelnosti z hlediska dodavatele se dříve nabízely až ve stadiu hodnocení tržní síly podniku, ovšem i zde :došlo k posunu k předcházející fázi vymezová- ní trhu a podílu na něm; jde o to, zda vý- robce je schopen přejít při výrobě urči- tého druhu zboží na nějaký jiný typ. Podstatou definice z hlediska poptávky je princip zaměnitelnosti či zastupitel- nosti. Při zjišťování zaměnitelnosti zboží se přihlíží k vlastnostem, ceně a zamýšle- nému způsobu použití, a to. ke všem třem veličinám dohromady. Někdy: se trh definuje velmi restriktivním způso- bem, např. v případu Boosey and Haw- ke (nástroje pro. dechové orchestry brit- ského ražení). Rozsudek v případu Continental Can zdůraznil vlastnosti předmětného výrobku, na základě kte- rých by tyto výrobky byly zvláště vhodné k uspokojování trvalých potřeb a byly by málo vzájemně zaměnitelné s jinými vý- robky. V. případu Akzo Chemie z roku bylo zdůrazněno, že je třeba trh de- finovat dostatečně širokým způsobem tak, aby zahrnoval nejen výrobky vyrábě- né nebo obchodované výrobcem, jehož postavení na trhu je považováno za do- minantní, ale též výrobky, které si vzá- jemně reálně konkurují. Z uvedeného se podává jednak velmi individuální pří- stup k posouzení věcně relevantního tr- hu, jednak přítomnost logické vazby na konkrétní okolnosti případu, ale také ab- sence závazného pravidla pro stanovení míry obecnosti při definování relevant- ního trhu, Další.charakteristikou trhu je geogra- fická definice.. Trhem pak bude oblast, ve které jsou podmínky konkurenčního boje stejné (United Brands). Ovšem po- kud by byly vysoké náklady na dopravu (British Sugar) nebo by zákon vylučoval či zmenšoval možnost vstupu na trh, pak by se tato definice v této míře neuplatni- la: Komise ohledně dohody mezi Luft bansou a Skandinavian Air Line System definovala oddělené relevantní trhy pro plánované letecké služby osobní dopra- vy a plánované služby letecké nákladní dopravy, a to pro každou linku, které se dohoda-týkala, zvlášť. Pokud jde o časové vymezení rele- vantního trhu, tu zákon váže na takové- ho soutěžitele, který dodávkami na rele- vantním trhu zajišťuje v období kalendářního roku-nejméně 30 % dodá- vek shodného, porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží. Vlastní časová definice relevantního trhu bývá jistým úskalím. Trhy mohou být od sebe časově odděleny tím, že se stejný druh zboží prodává v různou dobu nebo se ča- sem mění poměry na trhu. Rozhodující jsou pak změny, jež vedou ke změně sou- těžní situace na trhu. Proto je třeba zjiš- ťovat, -jak rychle mohou podnikatelé 513 562 ba něj vstoupit. Prodávající a kupující, vý- robky a služby náleží ke stejnému rele- vantnímu trhu tehdy, když existuje reál- ná možnost, aby se věcně relevantní produkce či shižby směňovaly mezi na- bízejícími a kupujícími ve stejném" časo- vém období. Pokud se pro určité časové období zásadně změní poměry na vyme- zeném věcně relevantním trhu, je třeba ténto trh vymezit i z hlediska časového, např. v období po uvedení nového vý- robku na trh se na příslušnéin relevant- ním trhu nebo věcném trhu mohou změ- nit podíly, a to jen za určité časové období. Na tomto místě je třeba se zmí- nit o vlastním dominántním postavení. Kromě toho; že by měl existovat značný podíl na trhu; v našich podmínkách 30 % dodávek zastupitelného zboží, vyvstává také otázka, zda došlo k udržení si podí- lu na trhu; je nutno též porovnat velikost podílu s jinými soutěžiteli, jakož i vlastní přístupnost na trh. Při zjišťování přístup- nosti na trh je třeba zkoumat existenci práv průmysťfového a duševního vlast- nictví, právní překážky vstupu, vlastnic- tví technologie vedoucí role, dostupnost kapitálu, velkovýrobu, vertikální intégra- ci, diferenciaci výrobku, reklamu, exklu- zivní jednání a věrnostní rabaty, jednání demonstrující dominantní postavení, nepřiměřené vysoké ceny, ziskovost. Dy- namika trhu je rovněž faktorem ovlivňu- jícím náhled na definici relevantního tr- hu ad hoc. Přitom je ze shora uváděných příkladů zřejmé, že neexistuje takové objektivní měřítko, na jehož základě by se dal relevantní trh jednoduše vymezit. Je to vždy otázka nejen shromáždění od- borných, statistických či empirických in- formací, ale také složitých úvah, které ke zvolenému. řešení vedou. Jestliže tedy aplikace neurčitého právního pojmu „relevantní trh“ závisí na odborném po- souzení v každém jednotlivém případě, 514 je třeba prověřit, zda žalovaný této povin- nosti dostál, tedy jak přesně a úplně se mu podařilo vystihnout charakter zboží a podstatu trhu, na němž je realizováno. Bezdrátové telekomunikační systémy lze sledovat při jistém zjednodušení ve třech generacích. Především to jsou ana- logové systémy NMT; AMPS, TACS, které se vyznačují preferencí hlasové služby. Druhou generaci představují digitální systémy GSM 900, DCS 1800, PDC 1900, D-AMPS, PCS, CdmaOne, Digital CDMA, Digital TDMA; systémy jsou již digitální, ale ještě stále se orientují především na hlasové služby. S dalším rozvojem GSM se začínají objevovat i další doplňující služby pro koncové uživatele. Tzv. dvaa- půltá generace - HSCDS, EDGE a GPRS - představuje modulační techniky a tech- nická zdokonalení, která se implementu- jí do stávajících sítí a umožňují operáto- rům nabídnout vysokorychlostní přenos dat pro koncové uživatele. GPRS (Gene- ral Packet Radio Sefvices) je technika pro paketově orientovaný přenos dat, což znamená, že nepotřebuje souvislý kanál pro přenos a přijímání dat, ale vý- sílá a přijímá data v paketech. Třetí gene- rací jsou digitální systémy UMTS, CDMA 2000, 3G. Zde je hlavní důraz kladen na vysokorychlostní přenos dat, a sítě jsou tedý vyvíjeny pro tento způsob využití. V Evropě se třetí generace sítí nazývá UMTS - Universal Mobile Telephony Sys- tem. V USA se používá také název CDMA 2000. Rádiový přenos je opět digitální s'tím, že systém je navržen pro daleko vyš- ší kapacitu. Sítě třetí generace mají být im- plementovány do existujících sítí druhé generace (Matušínová, mobil. idnes.cz). Ke zřizování sítě GSM byl žalobce oprávněn na základě pověření vydaného Ministerstvem hospodářství dne 25. 3. 1996, ovšem Smlouva o propojení mezi žalobcem a RadioMobilem počítá vždy s oběma sítěmi, a to obvykle slovy: „GSM (vč. sítě NMT)“. -— Z výše uvedeného vyplývá, že nelze bez dalšího označit jediný možný rele- vantní trh v sítích GSM a NMT a říci, že žádný z těchto trhů nemůže vystupovat samostatně. Navíc se Úřad v rozhodnutí zmiňuje o tom, že na trhu mobilních ra- diotelefonních služeb ve veřejných mo- bilních telekomunikačních sítích NMT zaujímá žalobce monopolní postavení, neboť pověření působit na tomto trhu bylo uděleno pouze jemu. Lze proto sou- hlasit s Úřadem v tom,.že ani případné vymezení relevantního trhu jako jediné- ho trhu vzniklého sloučením trhů mobil- ních radiotelefonních služeb ve veřej- ných mobilních telekomunikačních sítích GSM a NMT by nemělo za následek snížení podílu žalobce ani. na takto vy- mezeném relevantním trhu. Jestliže ješ- tě před dvaceti lety byl kapesní telefon pouhou vizí, dnes, alespoň v našich pod- mínkách, je zcela běžné poskytovat číslo mobilního telefonu nebo se na ně dota- zovat. Přitom nároky na rozsah 'i kvalitu poskytovaných služeb neustále rostou, o čemž svědčí neustálé uvádění na. trh nových technologií, výrobků a služeb. Žalobce na svých webových „stránkách uvádí, že „v roce 2004 udržuje a nádále pošiluje své vedoucí postavení na čes- kém telekomunikačním trhu, když v čet- vnu (2004) registroval ve své síti více než 4,3 miliony zákazníků“. Potom tedy počet šedesáti tisíc klientů žalobce coby , uživatelů sítě NMT je marginální a žalob- ce tento počet nezpochybnil. Na domi- nantním postavení žalobce na trhu, na němž ke zneužití došlo, to nic nemění. Vymezení relevantního trhu žalovaným se nevymyká zásadě aplikace právní nor- my s neurčitým právním pojmem ani ne- vybočuje z dosavadní judikatury čes- kých soudů a soutěžní teorie, jak bylo podáno. výše. Soud rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobce o nesrovnatelném pl- nění; nejde o to porovnat, jak která síť uvnitř funguje a jaké další doplňkové služby nabízí. Tímto způsobem relevant- ní trh vymezen nebyl a takto úzce, podle rozsahu nabízených služeb nebo kvality vlastní sítě, není vymezován ani v případech Vodafone/Airtouch či v Vodafone/Atrtel. V rozhodnutí Komise č. 97/181/EC ze dne 18. 12. 1996, publikovaném v OJ dne 18. 3. 1997, které se týká podmínek ulo- žených druhému operátorovi GSM ra- dioteléfonních služeb ve Španělsku, je uvedeno, že relevantní trh pro digitální radiotelefonní mobilní služby by měl být odlišen od trhu pevné hlasové telefonie a také od trhu všech ostatních mobilních telekomunikačních služeb. Komise při- pouští, že relevantní výrobkový trh mo- bilních telekomunikačních služeb může být vymezen odlišně. V případech, které se týkají schvalování fúzí, Komise vše- obecně zastává stanovisko, že relevantní trh není třeba vymezovat úzce, a to ze- jména tehdy, nedochází- li daným spoje- ním podniků k: posílení nebo vzniku dominantního. postavení. Například v rozhodnutí Komise č. IV/M.1430 ve vě- ci Vodafone/Airtouch ze dne 21. 5. 1999 byl podíl účastníků řízení na vymeze- ném relevantním trhu stanoven podle počtu zákazníků. Účastníci řízení navt- hovali, aby výrobkový relevantní trh byl stanoven jako trh mobilních telekomuni- kačních služeb. Komise během tohoto řízení zvažovala možnost, že by relevant- ní výrobkové trhy mohly být vymezeny úžeji jako trh analogových mobilních te- lekomunikačních služeb, trh digitálních mobilních telekomunikačních služeb a trh mobilních telekomunikačních slu- žeb rozdělených dle typu zákazníka či způsobu použití mobilního telefonu (na- příklad pracovní vs. soukromé použití). 515 562 Během šetření Komise zjistila, že většina respondentů nerozlišuje mezi analogo- vými a digitálními: mobilními telekomu- nikačními službami, a nedospěla k jasné- mu závěru, že výrobkový relevantní trh by měl být rozdělen úžeji, než to navrho- valy zúčastněné strany. Na druhou stra- nu ale sama Komise připouští, že defini- ci relevantního trhu v dané otázce lze ponechat otevřenou, poněvadž: před- mětná transakce nevytvářela ani nezesi- lovala dominantní postavení na přísluš- ném relevantním trhu. To je rovněž případ žalobce, jehož monopolní posta- vení na analogovém trhu s ohledem na počet zákazníků a ve vztahu k celkové- mu postavení na digitálním trhu činí tu- to otázku marginální. V rozhodnutí Ko- mise - č. IV/M.1795 ve věci Vodafone Airtouch/Mannesmann ze dne 12.:4. 2000 je konstatováno, že na základě šet- ření-na trhu by měl být výrobkový rele- vantní trh pro mobilní telekomunikační služby tvořen digitálními technologiemi GSM 900 a GSM 1800 a možná také ana- logovou technologií, přičemž Komise ale uvádí, že přesné vymezení výrobko- vého relevantního trhu není nezbytné, poněvadž v daném případě to nemá vliv na konečné rozhodnutí; obdobně je to- mu ve věci France Telecom/ Orange ze dne 11. 8. 2000 (rozhodnutí č. TV/M.2016). Komise se také zaměřila na způsob sta- novení tržního podílu a v naprosté větši- ně výše zmiňovaných rozhodnutí určila tržní podíl z hlediska počtu zákazníků. - Ad 2) Vyjasnění výchozí. pozice sou- du při řešení této věci se neobejde bez stručné rekapitulace některých základ- ních postulátů vymezujících hospodář- skou soutěž, ale také nástinu právně filo- zofického náhledu, bez něhož. by se rozhodnutí jevilo kazuistickým.: Výcho- diskem se může stát již klasická definice dominantního postavení o „hospodářsky 516 silném postavení, které podnik má a kte- ré mu umožňuje, aby zabraňoval zacho- vání efektivní soutěže, protože mu dává sílu chovat se ve značné míře nezávisle na: ostatních soutěžitelích, na zákazní- cích a spotřebitelích“ (srov. United Brands, Komise 27/76 ECR 1978). Lze si stěží představit výmluvnější definici, která by v sobě obsahovala současně i odsouzení relativně vymezeného cho- vání. Z široké nabídky definic soutěže je pro danou věc případná i ta, jež chápe soutěž jako rivalitu při prodeji zboží se zvýrazněním parametru ceny J. Bejček, shora) či jako formu konfliktu eskalující- ho bez ochranných mechanismů až k se- bedestrukci. Dlužno poznamenat, že ci- tace. některých definicí soutěže je symbolická při vědomí skutečnosti, že teorie se neshodla ra jednom vyjádření tohoto zásadního fenoménu provázející- ho trh. To však neznamená, že by jej ne- chápala ve své podstatě stejně. Snadnější je definovat postavení soutěžitele na tr- hu; k tomu slouží de lege lata ustanovení $ 9 zákona. To vytváří představu o soutě- žiteli s monopolním či dominantním po- stavením per se, ačkoli tržní moc, coby měřítko, umožňuje daleko pružněji rea- govat na reálnou situaci na trhu; s tím se však za účinnosti zákona č. 63/1991 Sb., ve znění. zákonů č. 495/1992 Sb., č. 286/1993 Sb a č. 132/2000 Sb., nesetká- váme. Jiný autor - A. Etzioni (Morální di- menze ' ekonomiky. Victoria Publishing, Praha: 1995) - připisuje výraznou funkci i intervenční moci, která je's to docílit účinků ne 'nepodobných koncentraci ekonomické moci. Existenční ochrana konkurence pak slouží nejen k ochraně -soutěže již existující, nýbrž i jako vytváře- ní právních předpokladů, aby soutěžní prostředí existovalo i v budoucnosti. Ochrana soutěže však nestojí primár- ně ná ochraně slabších, nýbrž jen tehdy, vyplyne-li potřeba jejich ochrany z po- třeby ochrany korektního (fair) soutěž- ního prostředí. Je však pravdou, že zá- kon, z hlediska obecného. přístupu k uchování soutěže, reguluje chování soutěžitele:s dominantním. postavením a svobodu jeho chování. na trhu více omezuje. Činí tak z důvodu veřejného zájmu. Podstata zneužití vychází ze záka- zu chování, které bý bylo za normálních podmínek přípustné, avšak. vzhledem k tomu, že subjekt s dominantním posta- vením má zvláštní odpovědnost vyplýva- jící z potenciální újmy, kterou by jeho chování:mohlo způsobit soutěži obecně a zájmům konkurence, dodavatelů; zá- kazníků a spotřebitelů zvláště, je v jeho případě takové chování považováno za nepřípustné (srov. věc Michelin; Komise 322/81). V generální klauzuli $ 9 odst. 3 zákona jsou těmito chráněnými statky veřejný zájem, zájem soutěžitelů a zájem spotřebitelů. O řád nižší úroveň předsta- vuje: smluvní svoboda, která v krajním chápání spoléhá.na tržní mechanismus bezvýhradně a v druhé krajnosti končí kontraktační povinností coby instru- mentem centrálně plánované ekonomi- ky. Porušit abstraktní model. smluvní svobody lze ve prospěch funkčnosti hos- podářského systému. V tržní ekonomice platí domněnka, že. pokud bude hospo- dářská soutěž narušena, pak celkový eko- nomický rámec nebude fungovat. Avšak výklad $ 9 zákona naznačený žalobcem nemůže soud akceptovat. Pře- devším nesprávné je uchopení institutu dominance ve smyslu speciality odstav- ce prvního vůči odstavci druhému toho- to ustanovení. Je tomu právě naopak, a vyplývá to ze samotné konstrukce to- hoto paragrafu. Jednoznačně zákon vy- mezuje dvě úrovně dominance na trhu: jednak absolutní, jednak relativní. Prvá je dána neúčastí dalších soutěžitelů na témže relevantním trhu; druhá pak- ne- podstatnou konkurencí. Avšak za domi- nantního soutěžitele zákon považuje vždy soutěžitele zaujímajícího :alespoň 30% podíl na trhu. Opačný výklad by po- přel smysl této právní úpravy, pokůd by rozdělení trhu mezi dva stejné soutěžite- le vedlo k tomu, že by se ani jednoho z nich netýkaly povinnosti uložené záko- nem o ochraně hospodářské soutěže, a tudíž by soutěžitelé mohli jakýmikoli praktikami zabránit vstupu dalších sou- těžitelů na trh, aniž by Úřad směl jakkoli na-ochranu fatr soutěžního prostředí za- sáhnout, ledaže by přistoupil k aplikaci doktríny o kolektivním dominantním postavení; z té ovšem zákon č. 63/1991 Sb. nevycházel. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, hovoří v $ 10 odst. I o dominantním postavení soutěžitele nebo společně více soutěži- telů (společná dominance), kterým je- jich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěži- telích nebo spotřebitelích. V dalším pak vysvětluje pojem tržní síly a konečně sta- noví.vyvratitelnou domněnku o neexi- stenci dominantního postavení v přípa- dě:tržního podílu nedosahujícího 40 %. Zatímco tedy dosavadní právní úprava předpokládá výslovnou dohodu, ale ni- koli shodu s jinými soutěžiteli, aby bylo možné o dominantním postavení hovo- řit, princip kolektivní dominance vychá- zející z čl. 82 Smlouvy o Evropské Unii (o zákazu zneužití dominantního posta- vení) naopak nepočítá s pouhým převze- tím skutečností zakládajících porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy, který se týká kar- telových dohod. Soud I. instance ve věci Societů Italiano Vetro, Fabbrica Pisana a Vernante Pennitalia (OJ L33, 1989) uvedl, že nic nebrání tomu, aby dvě ne- bo více nezávislých hospodářských jed- notek bylo mezi sebou spojeno takový- mi ekonomickými vazbami, na základě 517 562 kterých společně zaujímají dominantní postavení vůči ostatním účastníkům stejného trhu, a to např. prostřednictvím dohod nebo licenčních smluv, a umožní jim to chovat se ve značné míře nezávis- le ná svých konkurentech, zákaznících a v-konečném důsledku spotřebitelích. Rozhodující přitom byl pojem „ekono- mické vazby“, který ovšem nemusí být omezen jen na strukturální vazby mezi podniky tvořícími duopol (Gencor v. Ko- míse, ECR 1999). Důkaz o existenci va- zeb mezi podniky není nutný; kolektivní dominance může existovat na oligopol- ním 'či vysoce koncentrovaném trhu, kdy soutěžitelé mohou předpokládat chování druhé strany, a jsou proto silně podněcováni k přizpůsobení a koordina- ci svého jednání na trhu. Komise přijala řadu rozhodnutí; v nichž se kolektivní dominance uplatnila, a to v rámci Naří- zení o kontrole spojování podniků (Ne- stlé/Perrier, 1992, Kali+Salz/Mdk/Treu- hand, 1994,. Enso/Stora, 1999). Na tomto místě se sluší poznamenat, že pri- mární právo EU ani sekundární legislati- va definici dominantního postavení neu- vádí, a je tak dán prostor pro judikaturu Evropského soudního dvora a Soudu I. instance. Česká právní věda, pokud jde o zákon č. 63/1991 Sb., s koncepcí kolek- tivní dominance nepočítá právě pro její nejasnost (srov.J. Bejček, s. 128 cit. díla). Žalobce se ovšem chová vnitřně. rozpo- ruplně; na jedné straně se ké svému do- minantnímu postavení na trhu hlásí (50 % dle textu žaloby), veřejně je dekla- ruje (srov. text internetové prezentace shora), na druhé straně zpochybňuje metody, jichž Úřad použil ke zjištění to- hoto postavení. Taková námitka se pak nutně jeví jako účelová, akademická a bez vlivu na výsledek. Proto soud.pova- žuje další diskusi stran postavení žalob- ce na relevantním trhu za planou. Úřad nemůže chování vymezené v $ 9 zákona 518 přehlížet jen proto, žestu existuje další soutěžitel s téměř stejným podílem na tr- hu, neboť by tím nepřípustně rezignoval na svou úlohu, kterou vůči trhu má. Zákon stanoví fikci dominantního postavení, dosahuje-li podíl na relevant- ním trhu 30 %;-toto postavení má žalob- ce sám a bez potřeby dohody s jinými soutěžiteli. Princip kolektivní dominan- ce tak nenachází uplatnění nejen pro takto zastávané postavení na trhu, ale ta- ké pro odlišný koncept; jak. shora uvede- no. Definice dominantního postavení není založena na koncepci tržní síly: ta vychází z předpokladu nemožnosti ko- existence dvou a více soutěžitelů, kteří by byli samostatně v dominantním postave- ní, a z aplikace doktríny kolektivní domi- nance (srov. Airtours v. Komise, ECR II:2585, 2002). Žalovaný rozhodoval za účinnosti zákona č. 63/1991 Sb.'a řešil věc, jež nemá komunitární přesah. Za no- vé právní úpravy by se již Úřad musel vy- pořádat s tím, zda existuje kolektivní dominantní postavení, tedy zda je dosta- tečně průhledný trh, na němž tito soutě- žitelé působí; zda tichá kooperace exis- tuje v čase a zda předvídatelné reakce stávajících a budoucích konkurentů a ta- ké zákazníků neohrozí výsledky očeká- vané od. společné strategie. Zákon č. 143/2001 Sb. takovýto: přístup již umožňuje, avšak dosavadní právní úpra- va k tomu prostor nedávala. Názor uve- dený ve stanovisku k věci Hojfmann-La Roche, jak na něj odkazuje žalobce, není pro uvedený případ přiléhavý, neboť právě v posuzované věci byla cena zvý- šena, aniž soutěžitel pocítil jakýkoli tlak konkurence. Pro srovnání lze poukázat i na praxi Federálního úřadu pro hospo- dářskou soutěž, který zejména v letech 1991 až 1992 při zjišťování situace na tr- hw vycházel výlučně z procentního podí- lu soutěžitelů na trhu,.nikoli z jejich reálné tržní síly, nebo na standardní vý klad Úřadu před přijetím zákona č. 143/2001 Sb. (EMP 4/2001). Že nejde o nic neobvyklého, dokazuje i ustanove- ní $ 22 německého zákona (Gesetz ge- gen Wettbewerbsbeschránkungen, ve znění 5. novely z 22-12. 1989; BGBI 1989, Teil I, S.2486) který nelze podezí- rat z nonkomformity s právem EU a'kte- rý i nyní ($ 19 odst. 2; 3 po 6. novele z 1. 2. 1999) vychází z obdobných zásad. V prvním odstavci 6.22 se popisuje, co zákon č. 63/1991 Sb. nazývá monopol- ním postavením: Ve druhém -odstavci upravuje německý zákon vzhledem k po- třebám ekonomické praxe i otázku společného vystupování více podniků ovládajících trh současně, v naší termi- nologii dominantních: platí, že trh' je ovládán také dvěma nebo více (domi- nantními) podniky, pokud mezi nimi u určitého zboží nebo na určitých trzích ze závažných důvodů neexistuje pod- statná soutěž a pokud ve svém souhrnu splňují předpoklady odstavce 1, to zna- mená, že jsou postaveny na roveň mono- polu. V odstavci 3 se již pracuje s do- mněnkou, že. podnik. ovládá trh podle odst. 1, jestliže pro určité zboží nebo službu má nejméně třetinový tržní podíl. Domněnka neplatí, jestliže měl podnik v posledním uzavřeném obchodním ro- ce tržby nižší než 250 milionů. Předpo- klady odst. 2 jsou splněny také tehdy, po- kud pro určité zboží nebo službu a) tři nebo méně podniků spolu mají podíl 50 % nebo více, b) pět nebo méně pod- niků mají spolu podíl dvou třetin nebo více. Pokud setrváme v období tvorby zákona č. 63/1991 Sb., pak není bez zají- mavosti připomenout inspirující podíl rakouské právní úpravy z roku 1988, kte- rá za dominantního považovala takové- ho soutěžitele, který byl vystaven soutěži pouze dvou soutěžitelů a sám měl na vnitřním trhu podíl přesahující 5 % nebo patřil ke čtyřem největším podni- kům, majícím dohromady na vnitřním tehu podíl alespoň 80 % a on sám má po- díl větší než 5 %. Zákon, podle něhož ten- to soud vzniklé vztahy posúzuje, nebyl v době svého vzniku ani v době rozho- dování Úřadu v rozporu s primárním právem EU ani s druhotnými normativ- ními akty, totiž směrnicemi a nařízeními, a pokud stanovil exaktnější měřítko pro výpočet podílu na trhu; pak není žádný důvod zákon nerespektovat. Jestliže no- vá právní úprava reaguje na pozvolný vý- voj v této otázce na půdě EU, nepopírá tím zákonné vymezení postavení domi- nantního soutěžitele na trhu v předcho- zím zákoně, ani to neznamená, že by snad neměla být jako celek aplikována pro nesoulad s právem EU. Pro zjevnou nedůvodnost soud odmítá závěr o ab- surdnosti shora uvedeného výkladu. zá- kona č. 63/1991 Sb. Ad 3) Institut kolektivní dominance není v daném případě stěžejní pro zjiště- ní postavení žalobce na trhu. Není vylou- čeno, aby v případě, kdy je sledováno jed- nání namířené proti novému subjektu vstupujícímu na trh, nemohlo dojít ke zneužití dominantního postavení každým členem duopolu jednotlivě, zvláště za si- tuace, kdy lze sledovat reakce druhého velkého konkurenta v relevantním čase a prostoru. Proto neobstojí námitka exi- stence druhého významného soutěžitele na tomtéž trhu. Za zneužití dominantního postavení považoval žalovaný Úřad bez- důvodné účtování vyšší částky za stejnou dobu (1 minuta) do sítě provozované Českým Mobilem než do sítě RadioMobi lu a újmu spatřoval v tom, že Český Mobil nezískal tolik nových zákazníků, jako kdy- vx by nebylo účtování vyšších cen. Žalovaný k tomu v rozhodnutí uvádí především to, že účtování vyšších cen za 519 562 volání do sítě Českého Mobilu oproti ce- nám za volání do sítě RadioMobilu vy- tvořilo nerovné podmínky v neprospěch Českého Mobilu, neboť byl tak odrazo- ván zákazník jednak od toho, aby telefo- noval do'sítě Českého Mobilu, jednak aby jako zájemce o mobilní telefon vyu- žíval právě služeb Českého Mobilu. Jest- liže zákazník při vědomí, že společnosti žalobce i RadioMobil v té době měly již cca po 1 milionu zákazníků, zjistil, že ho- vory vycházející k němu od převážné části majitelů mobilních telefonů by byly dražší (až o 10 Kč/min), logicky zvolil operátora na trhu již zavedeného. Ovšem vůči společnosti RadioMobil ža- lobce toto uplatňovat již nemohl, proto- že by tím ohrozil získávání vlastních zá- kazníků. Srovnáním ceny za volání ze sítě žalobce do sítě Českého Mobilu v dubnu 2001.došlo k výraznému nárůs- tu počtu zákazníků společnosti Český Mobil; tedy cena za volání do „své sítě“ Z „jiné sítě“ je významným faktorem při rozhodování. Žalovaný zdůrazňuje, že nebylo jeho cílem zkoumat.vliv změny ceny. na změnu počtu klientů. Dále žalo- vaný popsal situaci stran omezování zá- kazníků operátory; žalobce a RadioMo- bil dodávají většinu svých telefonů zablokovaných pouze -pro použití ve své vlastní síti, ne však Český Mobil. Zákaz- níci jsou tak ve volbě operátora při kou- pi telefonu omezováni. Zákazník si může telefon. odblokovat pro využití v. libovol- né síti, ztrácí však nárok na bezplatný servis. Často mu navíc přechod k jinému operátorovi znesnadňují smlouvy uzaví- rané na pevně stanovenou minimální dobu. Žalovaný v rozhodnutí vydaném v L. stupni zdůraznil, že cílem žalobce by- lo vytvořit a posilovat bariéru vůči ry- chlému průniku třetího mobilního ope- rátora na trh i za cenu zhoršení podmínek pro vlastní zákazníky, resp. vlastních nižších zisků. 520 Žalobce sám poukazuje na malý ob- jem provozu ze: své sítě v porovnání s provozem opačného směru. K tomu ža- lovaný přináší úvahu o tom, že kdyby ža- lobce zdražil hovory odcházející do sítě RadioMobilu, došlo by k poklesu poptáv- ky po jeho službách ve prospěch konku- rentů, pokud by i oni hovory rovněž ne- zdražili. Náklady, na které žalovaný odkazuje, představují 0,272 Kč/min za nepřímé tranzitní propojení přes síť Českého Telecomu; náklady by tedy byly nižší ve srovnání s investicí do vybudo- vání přímého propojení, avšak již od druhé poloviny roku 2000 tomu v sou- vislosti s vybudováním přímé cesty bylo naopak, a přesto žalovaný zprovoznění této cesty připustil až v březnu 2001, když ji podmiňoval finální dohodou o propojení a uzavření smlouvy o propo- jení. Další náklady, o nichž se hovoří, souvisí s tvrzeným propojováním hovo- rů do jednoho propojovacího bodu ve výši 0,71 Kč/min. Kalkulace nákladů, již Úřad po žalobci požádoval, nebyla před- Jožena s tím, že není k dispozici, protože cena je výsledkem smluvní volnosti stran; cenový manažer žalobce ovšem existenci takové kalkulace připustil. Úřad poukázal na povinnosti vyplývající z Pověření ke zřizování a provozování ve- řejné „mobilní telekomunikační sítě po- dle normy GSM a k poskytování mobil- ních telekomunikačních služeb ze. dne 25. 3. 1996 vydaného Ministerstvem hos- podářství, ve znění dodatků vydaných Ministerstvem dopravy a.spojů - Čes- kým telekomunikačním úřadem, zejmé- na pak na bod E (Ceny za propojení) Pří- lohy č. 7, podle něhož musí ceny za propojení vycházet ze skutečných eko- nomicky oprávněných nákladů, vztahují- cích se k zajištění propojení, provozová- ní sítí a poskytování služeb. Podle žalobce k zásadním důvodům uplatňová- ní rozdílných cen patřilo neuzavření smlouvy o propojení, protože cena po- platku za propojení nebyla známa. Úřad - poukázal na to, že ačkoli smlouva o pro- pojení byla podepsána až v březnu 2001, ceny za volání v.někťerých tarifech ža- lobce upravoval na stejnou úroveň jako v případě volání do sítě RadioMobilu již před tímto datem; u jiných tarifů nedo- šlo k úpravě vůbec. Na druhé straně ža- lobce uvedl, že není přímá souvislost mezi cenami za propojení sítí a cenami účtovanými vlastním zákazníkům za po- skytování jednotlivých služeb. Úřad do- kládá přílohou G1 Smlouvy o propojení mezi žalobcem a RadioMobilem, že.přes nárůst propojovacího. poplatku (že 4 na 7 Kč/min) v témže čase zákaznické ceny účtované žalobcem klesaly. Žalobce do ceny pojal různá rizika vůči Českému Mobilu, oproti nulovému riziku u Radio- Mobilu: neúspěšnost volání 30 % a riziko dluhu 50 % a také výši ceny stanovil s cí- lem dosáhnout průměru 10,70 Kč oproti ceně za minutu volání do sítě RadioMo- bilu, aniž doložil nákladovou kalkulaci. Z uvedeného přehledu je patrné, že Úřad prokázal účtování vyšších: částek do sítě Českého Mobilu'než do sítě Radio- Mobilu; odůvodněnost těchto -rozdílů přitom neshledal. Porovnání provedl ve vztahu k jednotlivým tarifům a v někte- rých shledal rozdíl až šestinásobný. Lo- gicky dovodil, že měly-li by mít na cenu hovorů vliv neexistence dohody o pro- pojení, nedostatečná kvalita sítě České- ho Mobilu a nízký počet zákazníků, pak by ve vzájemném poměru cen volání do sítí zbylých operátorů v jednotlivých ta- rifech musela být nalezena určitá analo- gie. Údajně vyšší náklady by však nesli jen někteří zákazníci žalobce, a to v roz- dílné míře. Soud se přiklání v tomto ohledu ke stanovisku Úřadu; nic totiž nesvědčí ve prospěch názoru, že rozdíl- né účtování cen je odůvodněné. Pokud se objektivně ospravedlnitelných důvodů dotýká, zákon sám liberační důvody neu- vádí a výslovně s nimi ani nepočítá. Prá- vě judikatura Evropského soudního dvo- ra se dopracovala.k takovému pojímání zneužití tržní moci, které posuzuje pod- statu věci ze všech hledisek, tedy akcep- tuje podložené důvody, jež pro svůj objektivní původ jsou způsobilé ospra- vedlnit jednání soutěžitele, které by ji- nak muselo být posouzeno jako proti- soutěžní, resp. zneužití tržní moci. V praxi lze tyto příklady nalézt v přípa- dech řešených v rámci posouzení tzv. zabraňovacího jednání spočívajícího v podstatném omezování soutěžních možností jiných podniků bez věcně opodstatněného-důvodu. Příkladem mů- že být věcně neopodstatněné odmítnutí kontraktace. Zahraniční literatura (EEC Competition Law,. Compact Edition 1993, Practitioners guide) uvádí, že dominantní pozice není možné užít re- presivním způsobem k prosazení marke- tingové politiky nebo odstranění skuteč- ného nebo potenciálního soutěžitele. Je nepochybné, že zavedení neoprávněně vysokých cen může být jako zneužití po- stavení posouzeno, není-li věcně ospra- vedlněno. K tomu pak.směřovalo přede- vším dokazování Úřadu. Významné je přitom i postavení druhé strany kontrak- tu - v daném případě nově vzniklého a třetího konkurenta. V tomto úzkém ob- zoru nelze žalovanému vytknout, že by snad důkladně neposoudil všechny sou- vislosti, které případ provázely. Žalobce sám nenabídl žádné důvody podepřené konkrétními údaji, čísly a výpočty, které by jeho postup ospravedlňovaly. Námit- ky, jimiž žalobce svůj postoj zdůvodňo- val, nedávají odpověď na základní otázku pokládanou v celém řízení žalovaným a nelze je hodnotit jako objektivně ospravedlnitelné. Žalovaný se. tedy do- statečně vypořádal se všemi důvody, kte- ré případ provázely, aby mohl vyslovit 521 562 zásadní tezi o zneužití dominantního po- stavení na trhu a určit objekt újmy coby definiční znak skutkové podstaty $ 9 odst. 3 zákona v režimu generální klauzule. Žalobce byl na jedné straně zavázán povinnostmi: plynoucími z Pověření, ale k těm se nechoval s náležitou odpověd- ností, na straně druhé tam, kde byl prostor pro smluvní volnost, postupoval způso- bem, který vypovídá o neochotě akcepto- vat roli významného a.na trhu dominant- ního soutěžitele. Soud se neztotožňuje s názorem, že snad dochází k porušéní ústavních garancí rovných podmínek pro podnikání, neboť zákon právě pro tento účel ukládá dominantním a monopolním soutěžitelům některé povinnosti. V. roz- sudcích soudů bylo mnohokrát zdůrazně- no, že takovéto postavení s sebou přináší jisté povinnosti vůči zachování fair pro- středí na relevantním trhu, zde například povinnost rezignovat na svým způsobem pochopitelné chování běžného soutěžite- le nepřipustit účinnou konkurenci na stej- ný trh. Tuto zásadní myšlenku soutěžní filozofie žalobce opustil, ačkoli je mu bez- pečně známo, jaké postavení na trhu zau- jímá. Pouze složitou sofistikovanou právní konstrukcí se dostává z působnosti záko- na, když je nesprávně přesvědčen o tom, že přítomnost stejně silného konkurenta jej liberuje od povinností, které mu ukládá zákon. Existuje řada tradičních ekonomik, kde dodržování soutěžních principů patří k trvalým hodnotám, jež přispívají k udr- žení zdravých ekonomických vztahů mezi soutěžiteli, a v konečném důsledku tak na- pomáhají pozitivnímu hospodářskémů vývoji ve společnosti. Úřad by svými zása- hy měl stále více spíše jen podporovat a garantovat rovné prostředí na trhu než být nucen primárně toto: prostředí spolu- vytvářet. Principy tržního hospodářství se v českém prostředí nepochybně zakotvily a tvoří základ ekonomiky, ovšem jejich 522 kultivace je úkolem stále navýsost aktuál- ním. Jestliže Úřad s takovýmto požadav- kem vůči: monopolním soutěžitelům vy- stupuje, pak k tolik potřebné nápravě vztahů výrazně přispívá. Zákonem předví- dané chování se must vyplácet; nejde při- tom jen o povinnost uloženou zákonem, ale i o mravní dimenzi podnikání, za niž mají nést odpovědnost všichni, kteří se na relevantním trhu setkávají, i když jen k těm nejvýznamnějším promlouvá sám zákono- dárce cestou řečeného devátého paragra- fu. Žalobce stanovil tarify pro volání do sí- tě Českého Mobilu, aniž je mohl dovodit z nákladové kalkulace a aniž-získal zkuše- nost, zda právě taková výše je ekonomicky odůvodněná. Logicky z toho plyne, že na- staví-li v řadě tarifů vytýkané vyšší ceny, stěží může oprávněně argumentovat ná- sledně malým zájmem o využívání právě těchto. služeb, pokud pro takový důsledek sám určil parametry. Pokud jde o směro- vání hovorů z jedné sítě do druhé; soud poukazuje .na důkazy, jež správní orgán provedl a jež v rozhodnutí označil, a sou- časně ani neshledává tyto skutečnosti po- výtce technické povahy v rozporu se závě- ry, jež správní orgán učinil. Žalovaný se pak vypořádal se všemi navrhovanými dů- kazy, neboť nerná povinnost provést důka- zy pro skutkový a právní stav nerozhodné nebo nadbytečné. Povinnostem uloženým v $ 34 správního řádu žalovaný plně dostál: se všemi relevantními důkazy se vypořádal argumentací, na niž soud odkazuje a s níž se plně ztotožňuje. Tvrzením Úřadu o tom, že Český Mobil nezískal takový počet zákaz- níků jako za podmínek rovné soůtěže, se soud zabývá v následujícím bodě, a to pro souvislost s újmou, která tím údajně vznikla. Ad 4) Jestliže žalovaný dovodil žalob- cův záměr ztížit novému soutěžiteli půso- bení na trhu za stejných podmínek jako ostatní operátoři, a tak usoudil na zne- možnění soutěže o získání zákazníků za rovných soutěžních podmínek, není jeho závěr o újmě způsobené společnosti Čes- ký Mobil logickým pochybením. Naopak, tato úvaha je na místě, protože nastavení vyšších cen ve většině z tarifů zcela jistě atakuje fair soutěžní prostředí. Účelem zákona ve smyslu $ 1 je ochrana hospo- dářské soutěže na trhu zboží proti jejímu narušování: není tedy prvoplánově chrá- něn ani slabší soutěžitel, dni spotřebitel, nýbrž soutěžní prostředí jako fenomén, - bez něhož se fungující tržní ekonomika neobejde. Žalovaný uznal zvýšení nákla- dů o 0,272 Kč/min za nepřímé tranzitní propojení a dále 0,71 Kč/min za propojo- vání hovorů do jednoho propojovacího bodu, tj. celkem 0,982 Kč, ovšem skuteč- né zvýšení cen pak proběhlo v rozsahu podstatně vyšším, a to v rozmezí 1,20 Kč až 10 Kč/min v jednotlivých tarifech; ta- kovéto zvýšení neumožňuje soudu akcep- tovat argumentaci přiměřeným rizikem vyplývajícím například z neuzavřené pro- pojovací smlouvy. Poslání Úřadu nemůže být zaměňováno s působností. orgánů v oblasti cenové kontroly, neboť jeho pů- sobnost se dotýká zvlášť vymezeného předmětu (viz $ 1),a ťaké prostředky, jež k nápravě užívá, zákon v $ 11 samostatně vyjmenovává. Soud nevylučuje, aby rizi- ko, které každé podnikání provází, nalez- lo svůj odraz v jisté míře zajištění, které však musí být přiměřené riziku; o přimě- řenosti žalobcem zvolených kroků ovšem nelze hovořit. Žalovaný uvedl dvě okolnosti, které be- rou uživatelé na zřetel: jednak ceny, jež za- platí za hovory, které sami uskuteční, jed- nak cenu, kterou zaplatí ten, který jim do „jejich“ sítě volá. Ukázalo se, že relativně vysoké ceny nastavené dominantním ope- rátorem vlastním zákazníkům za volání do sítě konkurence mají sílu donutit Český Mobil coby minoritního soutěžitele hledat východisko a je jistě pozoruhodné, že mu nenastaly existenční potíže a byl dokonce označen za nejúspěšnějšího mobilního operátora v počátečním roce své činnosti v České republice. I když si však trh doká- zal poradit i s takovou situací, neznamená to, že nebyl porušen zákon. Zvýšení cen by- lo vzhledem k prokázaným zvýšeným ná- kladům výrazné, v některých případech i vícenásobné, a nikoli nepodstatné. Soud považuje postup žalobce za natolik vybo- čující z hranic dovoleného chování soutě- žitele. s. dominantním postavením, že ve shodě s žalovaným jej musí vnímat jako na- rušující hospodářskou soutěž.: Úřad dále prokázal účtování vyšších částek do sítě Českého Mobilu než do sítě - RadioMobilu, odůvodněnost těchto rozdílů přitom neshledal a tento rozdil zcela oprávněně považoval za újmu vznik- lou spotřebitelům - zákazníkům žalobce; tuto újmu žalovaný vyjádřil ve výroku roz- hodnutí, byla předmětem dokazování a byla také řádně odůvodněna. Právě takto formulované zneužití dominantního po- stavení. pak Úřad posoudil v obou stup- ních nikoli podle $ 9 odst. 3 písm. c), nýbrž dle generální klauzule, tj. $ 9 odst. 3. Pokus o stanovení počtu zákazníků, kteří by se stali klienty Českého Mobilu, jestliže by ké zneužití dominantního postavení nedošlo, by byl spíše spekulací, neboť k to- mu účelu není ve správním spise shro- mážděn dostatek údajů. Ze stejného důvo- du se soud domnívá, že ani není třeba trvat na tom, aby žalovaný kvantifikoval zá- jemce o službu Českého Mobilu, kteří se nakonec rozhodnou pro jiného operáto- ra, a odlišil důvody, pro které tak činí. V posuzovaném případě byl vstup na trh novému soutěžiteli neoprávněně ztížen, a proto Úřad oprávněně zasáhl, aby opti mální podmínky na trhu byly zachovány. C(ovo)
Eurotel Praha, spol. s r. o., proti Úřadu pro hospodářskou soutěž o uložení pokuty za zneužití dominantního postavení. —-
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu