a o změně některých zákonů Důvodem k propuštění ze služebního poměru podle $ 107 a $ 152 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Poli- cie České republiky, není, jestliže příslušník hasičského záchranného sbo- ru po vyslovéní nesouhlasu služebního funkcionáře s podnikatelskou čin- ností pouze prodléval s oznámením o přerušení či ukončení živnosti.
Prejudikatura: srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 574/2000. Věc: Miroslav T. v K. proti Ministerstvu vnitra (Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky) o propuštění ze služebního poměru. Krajský ředitel Hasičského záchran- ného sboru („HZS“) Ústeckého kraje propustil žalobce dne 18. 4. 2002 ze slu- žebního poměru pro porušení povin- nosti stanovené zvláštním omezením po- dle $ 152 zákona ČNR č. 186/1992 Sb. (dále též „zákon o služebním poměru“) a spočívající v provozování koncesované živnosti „podniky zajišťující ostrahu ma- jetku a osob“ i přes zamítavé stanovisko ředitele HZS Ústeckého kraje.
Generální ředitel HZS ČR svým roz- hodnutím ze dne 2: 7. 2002 zamítl žalob- covo odvolání proti tomuto rozhodnutí a rozhodnutí krajského ředitele potvrdil. Žalobce podal proti posléze uvedené- mu rozhodnutí žalobu u Vrchního sou- du v Praze (podle prócesních předpisů účinných přede dnem 1. 1. 2003). Po x tomto datu věc převzal Nejvyšší správní soud, který rozhodnutí služebních funk- cionářů obou stupňů pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zodůvodnění: Žalobce namítal, že podnikal na zá- kladě živnostenského oprávnění ze dne 22.
2. 1993 v oboru „opravy zeměděl- ských strojů“ a na základě koncesní listi- ny ze dne 21. 7. 1993 v oboru „podniky zajišťující ostrahu majetku a osob“. Dne 28. 12. 2000 požádal krajského ředitele HZS o souhlas k dalšímu provozování těchto živností. Krajský ředitel jednak rozhodnutím ze dne 11. 6. 2001 udělil zpětně ke dni 1. 1. 2001 souhlas k provo- zování živnosti „opravy zemědělských strojů“, jednak rozhodnutím ze dne 21. 6. » Zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, byl s účinností od 1.
1. 2005 zrušen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů; k omezení práv příslušníka srov. ustanovení jeho f 47 a f 48. 285 2001 zamítl žádost o provozování živ- nosti „podniky zajišťující ostrahu majet- ku a osob“. Žalobce až do vydání tohoto negativního rozhodnutí fakticky nepod- nikal; přesto byl shora označeným roz- hodnutím krajského ředitele propuštěn ze služebního poměru pro porušení po- vinnosti stanovené zvláštním omezením podle $ 152 zákona o služebním pomě- ru.
Žalobce tvrdí, že se nepřipravoval k založení živností, ale podnikal v nich v souladu se zákonem již od roku 1993. Ještě před účinností novely služebního zákona si od svého nadřízeného vyžádal souhlas k dalšímu provozování těchto činností a v době od podání žádosti do rozhodnutí nepodnikal; v oboru „podni- ky zajišťující ostrahu majetku a osob“ tak nečinil ani po vydání negativního roz- hodnutí. Žalovaný ani faktické podniká- ní žalobci nevytkl, ale vyšel z toho, že již držba živnostenského oprávnění je zá- konným předpokladem pro účast na podnikání a že žalobce neučinil nic k ukončení provozování koncesní živ- nosti.
Přitom žalovaný sám měl značnou prodlevu jak při vyřízení žalobcovy žá- dosti, tak i při jeho propuštění. Žalobce dodal, že za účelem zjednodušení daňo- vé administrativy spojené s daňovým při- znáním za rok 2001 svou činnost formál- ně právně ukončil až po skončení příslušného zdaňovacího období v led- nu 2002. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předestřel názor, že neukončení nepo- volené podnikatelské činnosti je pod- nikáním ve smyslu $ 152 zákona o slu- žebním poměru..V tomto směru byl skutkový stav řádně zjištěn a napadená rozhodnutí podle názoru žalovaného od- povídají zákonu.
Proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žaloba je důvodná. 708 Pokud jde o zákonnou úpravu, řídí se služební poměr příslušníků hasičské- ho záchranného sboru zákonem o slu- žebním poměru ($ 10 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchran- ném sboru České republiky a o změně některých zákonů). Zákon o služebním poměru v $ 152 odst. 2 písm. b) stanoví omezení příslušníků spočívající v pod- mínce souhlasu služebního funkcionáře k provozování živnosti nebo k účasti na živnostenském podnikání nebo k vyko- návání jiné výdělečné činnosti v pracov- ním nebo obdobném poměru.
Porušení povinnosti stanovené zvláštním omeze- ním ($ 152) pak je důvodem k propuště- ní ze služebního poměru podle $ 107 zá- kona. Ze spisů vyplývá, že žalobce požádal dne 28. 12. 2000 o souhlas služebního funkcionáře k provozování obou zmíně- ných živností; ohledně živnosti „podni- ky zajišťující ostrahu majetku a osob“ mu bylo udělení souhlasu zamítnuto roz- hodnutím ze dne 21. 6. 2001 s odůvod- něním, že tato činnost může z hlediska plnění úkolů příslušníka ve služebním poměru ohrozit postavení Hasičského záchranného sboru České republiky.
Ža- lobce převzal rozhodnutí dne 8. 7. 2001. Čestné prohlášení o seznámení s ustano- vením $ 152 zákona o služebním pomě- ru a 0 tom, že dané povinnosti neporu- šuje, podepsal žalobce dne 2. 6. 2001. Podle kopie žalobcova sdělení ze dne 17.7. 2001 ukončil jmenovaný tímto dnem smlouvu o dílo na ostrahu objektu společnosti C. (podle kopie přehledu příjmů za rok 2001 obdržel od této firmy platbu pouze v lednu 2001). Okresní úřad v Litoměřicích (Živnostenský úřad) zapsal v živnostenském rejstříku dne 18.
1. 2002 přerušení provozování živ- nosti na základě oznámení podnikatele ze dne 17. 1. 2002, a to živnosti na zákla- dě živnostenského oprávnění vydaného dne 15. 7. 1993. Podle rozhodnutí o propuštění byl žalobce propuštěn pro provozování kon- cesní činnosti i přes zamítavé stanovisko služebního funkcionáře. Podle odůvod- nění došlo k porušení povinnosti v době od 8. 7.2001 do 17. 1. 2002, a to soustav- ným provozováním koncesní činnosti, která mohla z hlediska plnění úkolů pří- slušníka ve služebním poměru ohrozit postavení Hasičského záchranného sboru České republiky.
Žalovaný v rozhodnutí o odvolání vyšel z $ 2 odst. 1 obchodní- ho zákoníku, podle něhož je podniká- ním soustavná činnost prováděná samo- statně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, a z $ 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku, podle něhož je podnikatelem osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí opa- kovaně poukázal na porušení povinností stanovených v $ 152 odst. 1 zákona o slu- žebním poměru (poznámka soudu - upravujícím zákaz členství v politických stranách atp.) tím, že bez souhlasu slu- žebního funkcionáře byla provozována živnostenská činnost a že odvolatel po obdržení rozhodnutí služebního funkci- onáře o nesouhlasu s podnikáním neuči- nil nic k ukončení provozování koncesní činnosti.
Za podnikatelskou činnost při- tom žalovaný považuje i úkony, které bezprostředně nevedou k dosažení zis- ku, tj. držbu živnostenského oprávnění, neboť v konečném důsledku tato držba vede k dosažení zisku a tvrzení opaku by bylo popřením smysluplnosti žádosti o vydání živnostenského oprávnění ja- kožto právního předpokladu podnikání. Za nerozhodnou považuje skutečnost, že k podnikání fakticky nedošlo; z hle- 2 Z diska zákona postačí, že nebyly podnik- nuty žádné kroky ke zrušení nebo poza- stavení živnostenského oprávnění.
Uvedení jiného ustanovení zákona o služebním poměru jako důvodu pro propuštění žalobce ($ 152 odst. 1) je si- ce na újmu srozumitelnosti napadené- ho rozhodnutí žalovaného, ovšem s ohle- dem na to, že žalobcovo jednání je v obou rozhodnutích dostatečně specifi- kováno a nebudí pochybnosti o důvo- dech propuštění, soud k tomuto pochy- bení nepřihlížel, neboť žalobce jej ani nenamítal. Namítá-li žalobce porušení zákona spočívající v nedostatečně zjištěném skutečném stavu věci, nelze mu přisvěd- čit.
Rozhodnutí žalovaného vychází z do- statečně zjištěného skutečného stavu věci ($ 124 odst. 1, 3, $ 130 zákona o slu- žebním poměru), žalobce také skutkový stav popisuje zcela shodně se skutkovým stavem, z něhož vycházel žalovaný. Rozhodné je tak právní posouzení, tedy zda žalobce i po doručení nesou- hlasu služebního funkcionáře s podniká- ním v oboru „podniky zajišťující ostrahu majetku a osob“ v době od 8. 7. 2001 do 17. 1. 2002 naplnil podmínky ustanovení $ 152 odst. 2 písm. b) zákona o služeb- ním poměru, a to provozováním Živnosti nebo účastí na živnostenském podni- kání nebo vykonáváním jiné výdělečné činnosti v pracovním nebo obdobném poměru.
Žalovaný zjevně vycházel z práv- ního názoru Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 7A 31/98 (publikováno v Soudní judikatuře ve věcech správních č. 1/2000 pod č. 574). Ve zmíněném roz- hodnutí soud vyslovil, že podnikatel skou činností je nutno rozumět i úkony, které sice bezprostředně nevedou k do- sažení zisku (úkony nutné ke vzniku ob- 2 chodní společnosti), mířící však nepo- 709 286 chybně v konečném důsledku k tomuto cíli. Proto i provádění takovýchto pří- pravných úkonů již může vést ke kolizi se zájmy služby.
Toto rozhodnutí ovšem řešilo případ propuštění příslušnice cel- ní služby, u níž byla zjištěna aktivní účast na zakládání obchodní společnosti. V rozhodované věci je však situace ji- ná. Žalobce byl k podnikání oprávněn před datem 31. 12. 2000, v souladu se zá- konem včas požádal o souhlas služební- ho funkcionáře s tímto podnikáním a ná- sledně podnikatelskou činnost ukončil. Po obdržení negativního rozhodnutí ji neobnovil, neměl v úmyslu nadále pod- nikat, pouze dále držel koncesi a s pro- dlením oznámil živnostenskému úřadu její přerušení.
Naplnit podmínky pro propuštění podle $ 107 zákona o služeb- ním poměru lze jen porušením povin- nosti stanovené zvláštním omezením a toto omezení podle $ 152 odst. 2 písm. b) téhož zákona musí spočívat v provozová- ní živnosti nebo v účasti na Živnosten- ském podnikání, tedy v určité aktivní činnosti, která je v rozporu s posláním služebního poměru, a proto k ní není udělen souhlas služebním funkcioná- řem. Je pravda, že k naplnění deliktního jednání by mohlo dojít nejen přímým vý- konem podnikatelské činnosti, ale třeba i přípravnými právními či faktickými úkony k zahájení podnikání, ale ani o ta- kový případ se zde nejedná.
Pouhé pro- dlení s přerušením či ukončením kon- cesované živnosti není nepovoleným provozováním podnikatelské činnosti. Nejvyšší správní soud tak neshledal naplněnými podmínky pro propuštění stanovené v $ 107 zákona o služebním poměru. Napadené rozhodnutí žalova- ného je tak v rozporu s právními předpi- sy ($ 124 odst. 1 a $ 133 odst. 3 s. ř. s.). (oš)
Miroslav T. v K. proti Ministerstvu vnitra (Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky) o propuštění ze služebního poměru.