platků (v textu též „daňový řád“) Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povin- nost podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňové- ho subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [$ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona].
platků (v textu též „daňový řád“) Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povin- nost podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňové- ho subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [$ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona].
Dle $ 564 odst. 2 daňového řádu je použití mimořádných opravných pro- středků podle části páté citovaného záko- na nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. V projednávané věci však nejde o tento případ. Pro povolení obnovy řízení musejí být splněny taxativní důvody a zároveň i lhů- ty - subjektivní i objektivní, ve kterých lze návrh na povolení obnovy u správce daně podat a ve kterých může správce da- ně obnovu řízení povolit nebo nařídit. Dle $ 54 odst. 3 daňového řádu musí být žádost o obnovu řízení podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel pro- kazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím Ihůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. V projednávané věci byla žádost o po- volení obnovy řízení na Finanční ředitel- ství v Ústí nad Labem podána prostřed- nictvím Finančního úřadu v Děčíně dne 30. 10. 1996. Neúplná evidence prodej- ních cen byla podle tvrzení žalobkyně, obsaženého v její žádosti o povolení ob- novy řízení, nalezena v pozůstalosti pro- davačky Věry Z., která zemřela dne 27.5. 1995, až v době před podáním návrhu na povolení obnovy řízení. Uvedené tvrze- ní odůvodnila žalobkyně tím, že nechtě- la zatahovat zaměstnance do problémů 583 247 firmy při prováděné kontrole; též bolest způsobená ztrátou blízké osoby zapříči- nila, že až v době před podáním návrhu na povolení obnovy zjistila, Že si sestra vedla účetnictví. V probíhajícím řízení byla předmě- tem přezkumu otázka, zda žalobkyní uplatněné důvody jsou nebo nejsou právně relevantními důvody pro povole- ní obnovy daňového řízení. Jako důvod k obnově řízení ve věci doměření daně z příjmů obyvatelstva za rok 1992 a daně z příjmů fyzických osob za rok 1993 žalobkyně uvedla, že v pozů- stalosti své sestry, která byla její zaměst- nankyní do května 1992 a která zaučova- la další prodavačku, nalezla evidenci cen (sešit se zapsanými prodejními cenami ovoce a zeleniny od října 1991 do 17. 4 1992 a od 1.9. 1992 do 30. 12. 1992 a od dubna 1993 do 5. 11. 1993), ve které tato prodavačka pokračovala. V průběhu da- ňového řízení žalobkyně evidenci cen nepředložila, protože o ní nevěděla. K obnově řízení tedy žalobkyně uplatnila důvod, který spadá pod $ 54 odst. 1 písm. 4) daňového řádu, a sice, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo dů- kazy, které nemohly být bez jejího zavi- nění uplatněny již dříve v daňovém říze- ní a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. V souladu s $ 54 odst. 1 písm. a) da- ňového řádu se řízení ukončené pravo- mocným rozhodnutím obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední po- vinnosti, jestliže vyšly najevo nové sku- tečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok roz- hodnutí. 584 Otázkou dalšího posouzení tedy je, zda tyto nové skutečnosti nebo důkazy nemohly být bez zavinění daňového sub- jektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a zda mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Dle $ 31 odst. 9 daňového řádu pro- kazuje daňový subjekt všechny skuteč- nosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž prů- kazu byl správcem daně v průběhu da- ňového řízení vyzván; při nesplnění této povinnosti není možné stanovit daňo- vou povinnost dokazováním (usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 161/02). Jestliže daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností nesplní ně- kterou ze svých zákonných povinností, stanoví správce daně daň podle pomů- cek. Ze spisu vyplývá, že nepředložení dů- kazních prostředků v daňovém řízení bylo zaviněno žalobkyní, pro kterou z daňového řádu vyplývaly povinnosti, které ovšem nesplnila, a proto se svým zaviněním v průběhu daňové kontroly dostala do situace, v níž nemohla proká- zat výši prodejních cen ovoce a zeleniny: uvedla, že prodejní ceny si již nepamatu- je a evidenci cen si nevedli a o skuteč- nosti, že neúplnou evidenci prodejních cen vedla prodavačka Věra Z., v průběhu daňové kontroly ani nevěděla. Evidenci z pozůstalosti prodavačky tedy nelze považovat za novou skutečnost nebo dů- kaz, který nemohl být bez zavinění da- ňového subjektu již dříve v řízení uplat- něn. Nad rámec je nutno uvést, že pouhá okolnost, že poplatník neznal příslušné právní předpisy nebo jim nerozuměl, a z toho plynoucí nesprávný názor na rozhodné okolnosti nemůže být důvo- dem obnovy řízení. Dále je nutné se ztotožnit se závěrem obsaženým již v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, že nalezení sešitu se zapsa- nými prodejními cenami ovoce a zeleni- ny od října 1991 do 17. 4. 1992 a od 1. 9. 1992 do 30. 12. 1992 a od dubna do 5. 11. 1993 pouze potvrzuje skutečnost, že prodejní ceny ovoce a zeleniny nebyly evidovány po celé zdaňovací období ro- ku 1992 a 1993. Takováto neúplná evi- dence by v žádném případě neměla vliv na výrok rozhodnutí správce daně, který požadoval prokázání výše příjmů uvede- ných v daňovém přiznání. Je pravda, že se žalobce nevypořádal dostatečným způsobem s otázkou, zda evidence cen ovoce a zeleniny nalezená v pozůstalosti prodavačky Věry Z. je dů- kazem, který existoval již v době původ- ního daňového řízení, které předcházelo vydání dodatečných platebních výměrů za rok 1992 a 1993. Vzhledem k pečlivé- mu vyvrácení uplatněných důvodů ob- novy řízení dle $ 54 odst. 1 písm. a) da- ňového řádu zjištěním a přesvědčivým odůvodněním závěru, že uplatněné důka- zy nebyly zaviněním daňového subjektu uplatněny již dříve v řízení a nemohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, by však toto další dokazování bylo nad- bytečné. Při shrnutí výše uvedených skuteč- ností dospěl Nejvyšší správní soud k zá- věru, že žaloba není důvodná. Minister- stvo financí rozhodlo správně, když odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení, zamítlo, neboť podmínky pro obnovení řízení podle ustanove- ní 954 odst. 1 písm. a), ale ani podle písm. b) či písm. c) daňového řádu spl- něny nebyly. Cale) 248 Vdovský důchod: podmínky vzniku nároku k $ 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení Pro splnění podmínky nároku na vdovský důchod podle $ 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, podle něhož vdo- vě náležel vdovský důchod i po uplynutí jednoho roku od smrti manžela, pokud dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti, nebylo nutné, aby se jedna- lo o děti zemřelého manžela.
Růžena K. v D. proti Ministerstvu financí o povolení obnovy řízení.
ky v ust. § 70.
Nejvyšší správní soud se tedy musel se zabývat a vypořádat s otázkou, zda napadené rozhodnutí není z přezkumu soudem ve smyslu ust. § 70 s. ř. s., vyloučeno, a dospěl k závěru, že rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení vydaná podle ust. § 55 zákona o správě daní a poplatků, v platném znění, nejsou pojmově vyloučena z přezkoumání Nejvyšším správním soudem ve správním soudnictví (k obdobné věci viz nález Ústavního soudu č. 78/1997 Sbírky nálezů a usnesení ÚS).
V souladu s ust. § 75 odst. 2 s. ř. s., soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumává soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.
Z výše uvedených důvodů mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat pouze napadené rozhodnutí Ministerstva financí a jemu předcházejících rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ve věci návrhu žalobkyně na povolení obnovy řízení, nikoli však rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, a jim předcházejících rozhodnutí ve věci dodatečného vyměření daně za rok 1992 a 1993, neboť tato rozhodnutí mohla žalobkyně napadnout samostatnou žalobou ve správním soudnictví, což, jak ze spisového materiálu vyplývá, neučinila. Původními řízeními, která vyústila vydáním dodatečných platebních výměrů se může soud zabývat pouze z toho hlediska, zda byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že na základě provedené kontroly vyměřil správce daně – Finanční úřad v Děčíně za použití pomůcek podle ust. § 31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, žalobkyni dodatečným platebním výměrem č. 920001444 ze dne 14. 9. 1995, č. j. FÚ/53/1921/Va/95 dodatečně daň z příjmů obyvatelstva za rok 1992 ve výši 37 692,- Kč a dodatečným platebním výměrem č. 950007505 ze dne 13. 9. 1995, č. j. FÚ/53/1922/95/Va vyměřil správce daně žalobkyni dodatečně daň z příjmů fyzických osob za rok 1993 ve výši 218 590,- Kč. Uvedená rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním. Finanční ředitelství v Ústí nad Labem odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 14. 9. 1995 rozhodnutím ze dne 2. 7. 1996, č. j. 768-a/110/96 zamítlo. Rozhodnutím ze dne ze dne 2. 7. 1996, č. j. 768-b/110/96, pak Finanční ředitelství v Ústí nad Labem zamítlo i odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 13. 9. 1995. Dne 12. 5. 1997 byl vydán exekuční příkaz č. j. 49882/97/17 8940/5634 na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků vedených u bank podle ust. § 73 odst. 6 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění. Dne 30. 10. 1996 podala žalobkyně u správce daně žádosti o obnovu řízení podle ust. § 54 zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, a to obou řízení, která vyústila dodatečným vyměřením daně. Žádost o povolení obnovy řízení podala žalobkyně s odůvodněním, že po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti dodatečným platebním výměrům za rok 1992 a 1993 zjistila, že v pozůstalosti její sestry, paní V. Z., zemřelé dne xxx 1995, předtím zaměstnané u žalobkyně, byly zjištěny podklady, prokazující tvrzení žalobkyně již v době daňového řízení, že byly vedeny záznamy o prodejních cenách, čímž mohlo být zjištěno, že rozdíl mezi nákupní cenou zboží a prodejní cenou prodávaného sortimentu zboží nemůže být 47, 06% či 37% a ani 43,23% či 33, 25%. Žádosti žalobkyně o obnovu řízení byly Finančním ředitelstvím v Ústí nad Labem v obou případech rozhodnutími ze dne 5. 5. 1997, č. j. 18507-a/110/96 a č. j. 18507-b/110/96 zamítnuty. Proti rozhodnutím o zamítnutí jejích žádostí o obnovu řízení podala žalobkyně odvolání. K podanému odvolání se připojil i manžel žalobkyně R. K. Rozhodnutím ze dne 3. 10. 1997, č. j. 391/64 109/1997 Ministerstvo financí odvolání proti rozhodnutím o zamítnutí obnovy řízení zamítlo. Uvedené rozhodnutí Ministerstva financí napadla žalobkyně žalobou u soudu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 1999, č. j. 6 A 87/97-24, spojil ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod spisovými značkami 6 A 87/97 a 6 A 88/97 (věci jsou nadále vedeny pod sp. zn. 6 A 87/97), dále pak zrušil rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 3. 10. 1997, č. j. 391/64 109/1997 ve věci R. K. a rozhodnutí Ministerstva financí z téhož dne a téhož čísla jednacího ve věci R. K. podle ust. § 250j odst. 2 o. s. ř. a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů (§ 250f odst. 1 písm. a) o. s. ř. Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2001, č. j. 391/81, 773/1999, Ministerstvo financí pak odvolání R. K. proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 1997, č. j. 18507-a/110/96 a č. j. 18507-b/110/96, kterými byl zamítnut návrh na obnovu řízení, opět zamítlo.
Dle ust. § 56a odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, použití mimořádných opravných prostředků podle části páté cit. zákona, je nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. V projednávané věci však nejde o tento případ.
Pro povolení obnovy řízení musejí být splněny taxativní důvody a zároveň i lhůty – subjektivní i objektivní, ve kterých lze návrh na povolení obnovy u správce daně podat a ve kterých může správce daně obnovu řízení povolit nebo nařídit.
Dle ust. § 54 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, v platném znění, musí být žádost o obnovu řízení podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit.
V projednávané věci byla žádost o povolení obnovy řízení na Finanční ředitelství v Ústí nad Labem podána prostřednictvím Finančního úřadu v Děčíně dne 30. 10. 1996. Neúplná evidence prodejních cen byla nalezena v pozůstalosti prodavačky V. Z., která zemřela dne 27. 5. 1995, podle tvrzení žalované obsaženého v její žádosti o povolení obnovy řízení až v době před podáním návrhu na povolení obnovy řízení. Uvedené tvrzení odůvodnila žalobkyně tím, že nechtěla zatahovat zaměstnance do problémů firmy při prováděné kontrole a též bolest způsobená ztrátou blízké osoby zapříčinila, že až v době před podáním návrhu na povolení obnovy zjistila, že si sestra vedla účetnictví.
V probíhajícím řízení byla předmětem přezkumu otázka, zda žalobkyní uplatněné důvody jsou nebo nejsou právně relevantními důvody pro povolení obnovy daňového řízení.
Jako důvod k obnově řízení ve věci doměření daně z příjmů obyvatelstva za rok 1992 a daně z příjmů fyzických osob za rok 1993 žalobkyně uvedla, že v pozůstalosti své sestry, která byla její zaměstnankyní do května 1992 a zaučovala další prodavačku, nalezla evidenci cen (sešit se zapsanými prodejními cenami ovoce a zeleniny od října 1991 do 17. 4. 1992 a od 1. 9. 1992 do 30. 12. 1992 a od dubna do 5. 11. 1993), ve které tato prodavačka pokračovala. V průběhu daňového řízení evidenci cen nepředložila, protože o ní nevěděla.
K obnově řízení tedy žalobkyně uplatnila důvod, který spadá pod ust. § 54 odst. 1 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, a sice, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez jejího zavinění uplatněny již dříve v daňovém řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.
V souladu s ust. § 54 odst. 1 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.
Otázkou dalšího posouzení je, zda tyto nové skutečnosti nebo důkazy nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a zda tyto mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.
Dle ust. § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.
Daňový subjekt je povinen prokázat všechny skutečnosti, jež je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván, při nesplnění této povinnosti není možné stanovit daňovou povinnost dokazováním (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 161/2002). Jestliže daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností nesplní některou ze svých zákonných povinností, takže zde není možno daňovou povinnost stanovit dokazováním, stanoví správce daně daň podle pomůcek.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že v rámci prováděné kontroly daně z příjmů obyvatelstva a daně z příjmů fyzických osob, byla žalobkyně výzvou ze dne 23. 3. 1995, č. j. FÚ/210/1729/95/Pa., podle ust. § 31 a § 43 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, vyzvána k odstranění pochybností a předložení všech důkazů o výši příjmů uvedených v daňovém přiznání za rok 1992 a 1993. Současně byla žalobkyně poučena, že nevyhoví-li v určené lhůtě nebo bez náležité omluvy výzvě a neodstraní-li vzniklé pochybnosti, bude daň vyměřena za použití pomůcek, které má Finanční úřad v Děčíně k dispozici a nebo, které si sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Výzva byla žalované doručena dne 29. 3. 1995.
zvána k odstranění pochybností a předložení všech důkazů o výši příjmů uvedených v daňovém přiznání za rok 1992 a 1993. Současně byla žalobkyně poučena, že nevyhoví-li v určené lhůtě nebo bez náležité omluvy výzvě a neodstraní-li vzniklé pochybnosti, bude daň vyměřena za použití pomůcek, které má Finanční úřad v Děčíně k dispozici a nebo, které si sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Výzva byla žalované doručena dne 29. 3. 1995.
V protokolu o ústím jednání sepsaném dle ust. § 12 zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, dne 11. 4. 1995 Finančním úřadem v Děčíně žalobkyně uvedla, že s výší přirážky nesouhlasí, výši příjmů za rok 1992 a 1993 však nemůže prokázat, protože ceny za rok 1992 a 1993 si již nepamatuje. Ceny si neevidovali, tak neví, jak tuto skutečnost prokázat. Žalobkyně dále uvedla, že nejvíce na krámě prodávají cigarety a alkohol, zeleninu nejvíce na stánku. Rabaty, které uvedli v protokolu, skutečně mají, tento průměr na zelenině prostě není.
V protokolu o ústím jednání sepsaném dle ust. § 12 zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, dne 16. 11. 1995, Finančním úřadem v Děčíně žalobkyně a její manžel R. K. uvedli, že
pomůcky viděli, ale nesouhlasí s nimi, nesouhlasí s výší cen uvedených na těchto pomůckách. Ceny nemůžou přesně říct, protože to byly ceny roku 1992 a 1993. Ceny nemohou dokázat, protože si evidenci cen nevedli. Poplatníci dále uvedli, že nesouhlasí ani se stanovenými procenty.
Z výše uvedeného vyplývá, že nepředložení důkazních prostředků v daňovém řízení bylo zaviněno žalobkyní, pro kterou ze zákona o správě daní a poplatků vyplývaly výše uvedené povinnosti, které ovšem žalobkyně nesplnila, a proto svým zaviněním se v průběhu daňové kontroly dostala do situace, kdy nemohla prokázat výši prodejních cen ovoce a zeleniny, když uvedla, že prodejní ceny si již nepamatuje a evidenci cen si nevedli a o skutečnosti, že neúplnou evidenci prodejních cen vedla prodavačka V. Z. v průběhu daňové kontroly ani nevěděla. Evidenci z pozůstalosti prodavačky tedy nelze považovat za novou skutečnost nebo důkaz, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu již dříve v řízení uplatněn. Nad rámec je nutno uvést, že pouhá okolnost, že poplatník neznal příslušné právní předpisy, nebo jim nerozuměl, a z toho plynoucí nesprávný názor na jeho rozhodné okolnosti nemůže být důvodem obnovy řízení.
Dále je nutné se ztotožnit ze závěrem obsaženým již v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, že nalezení sešitu se zapsanými prodejními cenami ovoce a zeleniny od října 1991 do 17. 4. 1992 a od 1. 9. 1992 do 30. 12. 1992 a od dubna do 5. 11. 1993, pouze potvrzuje skutečnost, že prodejní ceny ovoce a zeleniny nebyly evidovány po celé zdaňovací období roku 1992 a 1993. Takováto neúplná evidence by v žádném případě neměla vliv na výrok rozhodnutí správce daně, který požadoval prokázání výše příjmů uvedených v daňovém přiznání.
Je pravdou, že se žalobce nevypořádal dostatečným způsobem s otázkou, zda evidence cen ovoce a zeleniny nalezená v pozůstalosti prodavačky V. Z. je důkazem, který existoval již v době původního daňového řízení, které předcházelo vydání dodatečných platebních výměrů za rok 1992 a 1993. Vzhledem k pečlivému vyvrácení uplatněných důvodů obnovy řízení dle ust. § 54 odst. 1 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, zjištěním a přesvědčivým odůvodněním závěru, že uplatněné důkazy nebyly zaviněním daňového subjektu uplatněny již dříve v řízení a nemohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, by však toto další dokazování bylo nadbytečným.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ministerstvo financí rozhodlo správně, když odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení obnovy nařízení, zamítlo, neboť podmínky pro obnovení řízení podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. a), ale ani podle písm. b) či písm. c) zák. č. 337/1992 Sb., v platném znění, splněny nebyly. Rovněž pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené rozhodnutí bylo žalovaným odůvodněno pečlivě a v dostatečném rozsahu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s., jako nedůvodnou zamítl.
Protože Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů posoudil podanou žalobu jako nedůvodnou, neshledal ani důvod k přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu ust. § 73 s. ř. s.
Žalovaný měl ve věci úspěch, přesto mu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, protože náklady, které v řízení vynaložil v souvislosti s udělením plné moci advokátovi, nepovažuje za účelně vynaložené, neboť žalovaný zaměstnává kvalifikované pracovníky, které může pověřit, aby jednali za něho.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. 11. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu