Vadné doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně (opomenutí do- ručit rozhodnutí advokátovi s procesní plnou mocí) je podstatnou vadou ří- zení zakládající k žalobní námitce důvod pro zrušení napadeného rozhod- 282 2 nutí orgánu II. stupně, pokud ztíží účastníkovi možnost účinné, zákonem 332 zaručené obrany ve správním řízení a pokud není následným průběhem správního řízení nijak zhojena (zde: odvolání osoby, která pro vadné doru- čení nemohla využít celé lhůty stanovené v $ 54 odst. 2 správního řádu, by- lo zamítnuto jako opožděné).
Mezi žalobcem a žalovaným tedy není sporu o tom, že žalobce byl ve správním ří- zení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Okresního úřadu Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2001, zastoupen advokátkou JUDr. Marií Š., byť žalovaný ve výroku napadeného rozhod- nutí uvedl nesprávné příjmení „S.“. Není přitom pochyb o tom, že JUDr. Š. byla zá- stupkyní žalobce pro celé správní řízení. Navíc není mezi žalobcem a žalovaným sporu ani o tom, že rozhodnutí ze dne 22.3. 2001 v řízení, v němž byl žalobce uvedenou advokátkou zastoupen, nebylo doručováno této advokátce, ale pouze ža- lobci jako zastoupenému účastníkovi říze- ní.
Sporná je tak mezi žalobcem a žalova- ným toliko skutečnost, zda nedoručení uvedeného rozhodnutí advokátce je va- dou řízení, která mohla mít vliv na zákon- nost napadeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání jako opožděného - žalobce má za to, že odvolání nemohlo být podáno opožděně, neboť jím napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo řádně doručeno, žalovaný má za to, že žalobce, resp. jeho zástupkyně, se při podávání odvolání chovali tak, jako by žalobci bylo doručeno řádně, a je tedy dů- vod posoudit rozhodnutí správního orgá- nu I stupně jako řádně doručené.
Podle $ 25 odst. 3 správního řádu pla- tí, že má-li účastník řízení zástupce s pl nou mocí pro celé řízení, doručuje se pí- semnost pouze tomuto zástupci. Měl-li žalobce ve správním řízení zástupce s pl- nou mocí pro celé řízení, pak tedy mělo být rozhodnutí doručováno tomuto zá- stupci. Nestalo-li se ták, správní orgán I. stupně nepostupoval podle $ 25 odst. 3 334 správního řádu a tím zcela zjevně pochy- bil. Nejvyššímu správnímu soudu tu za tohoto stavu zbývá posoudit, zda šlo o natolik závažnou vadu řízení, která mo- hla mít vliv na samotnou zákonnost na- padeného rozhodnutí žalovaného, a zda je tedy dán právní důvod k jeho zrušení: Soud shledal žalobu důvodnou.
Nejvyšší správní soud při posouzení intenzity vady spočívající v nesprávném doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně musí nutně brát v úvahu míru, v jaké byl žalobce v důsledku takového pochybení zkrácen na svém procesním právu brojit proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a musí tedy posoudit skutečnost, zda fakticky bylo takto poru- šeno žalobcovo zákonem zaručené právo na trvání odvolací lhůty podle $ 54 odst. 2 správního řádu, a v kontextu s těmito zjiš- těními musí posuzovat skutečné důsled- ky, které byly žalobci v příčinné souvis- losti s takovým nesprávným doručením rozhodnutí způsobeny.
Soud se přitom při hodnocení této otázky plně ztotožňu- je s právním názorem, jenž vyjádřil již pr- vorepublikový Nejvyšší správní soud na- příklad v rozhodnutí ze dne 27. 1. 1939, č. 1069/36-3, a vychází tu z premisy, podle níž v tom, že správní orgán nedoručil své rozhodnutí plnou mocí vykázanému právnímu zástupci strany, nýbrž toliko straně samé, nelze ještě spatřovat podstat- nou vadu řízení, jestliže o takové doruče- ní nebylo ani stranou ani jejím právním zástupcem žádáno, a bylo-li přesto práv- ním zástupcem strany odvolání podáno včas.
Naproti tomu za podstatnou vadu ří- zení je třeba považovat nesprávný způsob oznámení rozhodnutí správního orgánu, jímž byla účastníku řízení znemožněna další obrana, jíž by tomuto účastníku ji- nak právní předpisy umožňovaly. I toto východisko Nejvyššího správního soudu nalézá svoji oporu již v prvorepublikové judikatuře: k obdobnému závěru dospěl totiž Nejvyšší správní soud například již v rozhodnutí ze dne 25. 6. 1923, č. 6793. V této právní věci je sice pravda, že ža- lobce v odvolání nenamítal zkrácení Ihůty pro jeho podání v důsledku potřeby pře- dat doručené rozhodnutí svému zástupci, který až po tomto předání mohl na doru- čení rozhodnutí svým odvoláním reagovat; takové zkrácení je však skutečností objek- tivní, jež v daném případě jistě v nepro- spěch žalobce nastala.
Vyplývá-li totiž ze správního řádu, že pro podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu L. stup- ně může účastník řízení využít obecnou patnáctidenní lhůtu, jež je navíc lhůtou procesní, a účastník řízení tak může shromažďovat a do vzájemného kontextu uspořádávat skutečnosti vyvracející či zpo- chybňující závěry správního orgánu roz- hodujícího v L stupni ještě alespoň část patnáctého dne po řádném oznámení roz- hodnutí, jež má být odvoláním napadeno, pak doručení tohoto rozhodnutí jiné oso- bě, po němž musí následovat jeho předání osobě, jež teprve je způsobilá proti takové- mu rozhodnutí kvalifikovaně brojit a již si účastník řízení předem k hájení svých práv před příslušným správním orgánem určil, tuto zákonem zaručenou patnáctidenní Ihůtu zkrátilo.
Bylo-li přitom odvolání pro- ti takto nesprávně doručenému rozhodnu- tí podáno k poštovní přepravě opožděně, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhod- nutí, a byla-li opožděnost takového podání sama o sobě důvodem pro jeho zamítnutí, jak zřetelně z napadeného rozhodnutí ža- lovaného vyplývá, pak tu nutně došlo ke zkrácení žalobcova procesního práva na tr- vání odvolací lhůty, jehož přímým důsled- kem bylo zamítnutí žalobcova odvolání na- padeným rozhodnutím žalovaného, aniž žalovaný odvolání věcně projednal.
Nej- vyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoli nedoručení rozhodnutí podle $ 25 odst. 3 správního řádu zástupci účastníka řízení s plnou mocí pro celé řízení nemusí být vždy nutně podstatnou vadou řízení, v této právní věci pochybení správního orgánu I. stupně při doručování rozhodnutí ztížilo žalobcovu možnost účinné, zákonem zaru- čené obrany ve správním řízení; toto po- chybení přitom nebylo následným průbě- hem správního řízení před žalovaným nijak zhojeno. Žalovaný naopak považoval odvolání podané osobou, které mělo být předchozí rozhodnutí doručeno, a která tak pro jeho podání nemohla využít celé lhůty stanovené v $ 54 odst. 2 správního řá- du, za opožděné a toliko o tuto skutečnost své rozhodnutí o zamítnutí odvolání opřel.
Pokud by Nejvyšší správní soud toto pochybení správního orgánu I. stupně bagatelizoval, pak by tím popřel samot- ný smysl kodifikace odvolací lhůty a zá- konného stanovení její délky. Takovou bagatelizaci tak Nejvyšší správní soud musí nutně shledat nemístnou. Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů žalobcově námitce přisvědčil a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgá- nem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí žalovaného o věci samé, na- padené rozhodnutí podle $ 76 odst. 1 písm. c) s.
ř. s. zrušil. O věci přitom Nej- vyšší správní soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť ruší-li soud napadené roz- hodnutí pro vady řízení podle tohoto ustanovení, činí tak bez jednání. (om)
Společnost s ručením omezeným T. v Ú. proti Ministerstvu zemědělství o změnu pod- mínek pro vypouštění důlních vod a stanovení hladiny čerpací jímky řízené skládky.