ních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb. Při zjištění nedostatků v podnikání družstevní záložny [$ 28 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech] je na uvážení správního orgá- nu, zda se zřetelem na všechny rozhodné skutečnosti nařídí nucenou správu či při- jme jiná opatření. Na soudu je, aby posoudil, zda toto uvážení vychází z dostatečně zjištěného stavu věci, zda odpovídá zásadám logiky a je v souladu s účelem sledova- tvým tímto institutem.
1172 Daň z převodu nemovitostí: vklad do základního kapitálu k $ 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z pře- vodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb. a č, 117/2001 Sb. Je-li účast společníka ve společnosti určena jeho podílem na obchodním majetku společnosti, pak převedením celého svého majetkového podílu na jiného člena spo- lečnosti převedl stěžovatel současně i svá práva a povinnosti vztahující se k jeho po- dílu, tedy i k účasti ve společnosti. Nezůstává tak nic (majetková účast, práva a po- vinnosti), co by mohlo být ještě předmětem jeho účastenských práv ve společnosti. Osvobození od daně z převodu nemovitostí u vkladu vloženého podle zvláštního zákona do obchodní společnosti se neuplatní, neboť do pěti let od vložení vkladu zanikla účast společníka v obchodní společnosti [$ 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí].
Nejvyšší správní soud posoudil napadené správní rozhodnutí v rozsahu žalobních důvodů a neshledal žalobu důvodnou. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů:
V prvé řadě se soud zabýval žalobní námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné (kusé, neodpovídá § 3 správního řádu), když se žalovaný náležitě nevypořádal s tvrzením, uvedeným v odvolání, že žalobce provedl personální změny ve svých orgánech a že měl a má dostatek majetku, jehož zpeněžením by bylo možno získat potřebné volné prostředky.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, tento správní orgán personální změny v orgánech družstevní záložny a existenci event. „volného“ majetku nevylučoval. Dospěl však k závěru, že (i přes tyto skutečnosti) je třeba se zřetelem na dlouhodobě špatnou ekonomickou situaci opakovaně zavést nucenou správu (na personální změny není možno spoléhat), přičemž rozhodující je ochrana práv a oprávněných zájmů členů družstevní záložny. Nelze tedy dospět k závěru, že z tohoto rozhodnutí není zřejmé, z jakých úvah a závěrů správní orgán vycházel.
Podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, zjistí-li Úřad pro dohled nad družstevními záložnami nedostatky v činnosti družstevní záložny, je oprávněn, podle povahy a závažnosti zjištěného nedostatku zavést v družstevní záložně nucenou správu.
Je nesporné, že u dotyčné družstevní záložny byly nedostatky v činnosti zjištěny a že tedy formální podmínky pro zavedení nucené správy byly splněny. To ostatně nepopírá ani žalobce. Bylo tedy na posouzení správního orgánu, zda se zřetelem na všechny rozhodné skutečnosti v tomto případě k opakovanému nařízení nucené správy přistoupí či nikoli. Jde tedy, při splnění zákonných podmínek, o volné uvážení správního orgánu. Na soudu je především, aby posoudil, zda toto uvážení vychází z dostatečně zjištěného stavu věci a dále pak, zda úvahy správního orgánu odpovídají zásadám logiky a jsou v souladu i se smyslem dotyčného zákona, resp. s účelem sledovaným tímto institutem.
Soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu žalobních důvodů dospěl k závěru, že správní orgány při této správní úvaze nepochybily. Vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a to nejen z auditorské zprávy, ale i z poznatků, které měl Úřad z předchozí činnosti. Nelze ani vyslovit, že by úvahy obou správních orgánů byly nelogické. Závěr, že je nutno dbát především na ochranu práv a oprávněných zájmů členů družstevní záložny plně odpovídá smyslu resp. účelu zákona. Pro uvedené posouzení byly i pro soud dostatečné podklady zjištěné v průběhu správního řízení. Ze všech těchto důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému žalovanému přiznal požadovanou náhradu ve výši 300 Kč (náhrada nákladů na cestu k jednání dne 9. 2. 2005 z Prahy do Brna a zpět ve výši jízdného za autobus).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Petr Příhoda předseda senátu