Při posuzování vlivu stavby na stavby okolní platí zásada, že obytné místnosti, které normovým hodnotám vyhovují před realizací, musí těmto hodnotám vyhovo- vat i po realizaci stavby a v obytných místnostech, které již před realizací stavby nor- movým hodnotám nevyhovují, se nemá po realizaci navrhované stavby tento stav zhoršit. Norma nedává v případě prohloubení současného nevyhovujícího stavu prostor pro posouzení, zda lze toto zhoršení označit za přiměřené, nebo nikoli; za- kazuje zhoršení jakékoli.
Soud shledal důvodnou námitku, že doda- tečně povolovaná stavba ovlivní denní osvět- lení v obytných místnostech domu č. p. 60 takovým způsobem, který je v rozporu s práv- ními předpisy. Podle $ 23 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb. „[nlávrh denního osvětlení se musí posuzo- vat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochra- nou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlívu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem do- sažení vyhovujících podmínek zrakové poho- dy s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami“ "Tato vyhláš- ka sice byla zrušena vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, podle jejího $ 56 však platí, že u staveb, pro které 479 2577 byla projektová dokumentace zpracována před účinností této vyhlášky, se postupuje podle dosavadní právní úpravy.
Je tedy zřejmé, že $ 23 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb. na projednávaný případ do- padá. Z tohoto ustanovení pak dále vyplývá, že vliv stavby na denní osvětlení v obytných místnostech sousedních staveb se má posou- dit „v souladu s normovýmí hodnotami“. Ač- koli tedy obecně platí, že dle $ 4 odst. 1 záko- na č. 22/1997 Sb. česká technická norma není obecně závazná, tam, kde na české technické normy výslovně odkazuje obecně závazný právní předpis, je třeba ji závazně aplikovat. Právě tak je tomu i v projednávaném případě.
Poukazy žalovaného na to, že vyhláška č. 137/1998 Sb. již v době jeho rozhodování byla zrušena, a na nezávaznost českých tech- nických norem, tedy nejsou v souladu s cito- vanými právními předpisy. Z požadavků ČSN 730580-2 vyplývá, že při posuzování vlivu stavby na stavby okolní platí zásada, že obytné místnosti, které nor- movým hodnotám vyhovují před realizací, musí těmto hodnotám vyhovovat i po realiza- ci stavby a v obytných místnostech, které již před realizací stavby normovým hodnotám nevyhovují, se nemá po realizaci navrhované stavby tento stav zhoršit.
Ze závěrů všech posudků předložených v této věci přitom jednoznačně vyplývá, že minimálně v jedné z obytných místností do- mu č. p. 60, která měla před realizací doda- tečně povolené stavby z hlediska denní osvět- lenosti nevyhovující stav, došlo realizací navrhované stavby k prohloubení tohoto ne- vyhovujícího stavu. Ze znaleckého posudku Ing. Š. vyplývá, že toto zhoršení činí až 7,7 %. Ze studie zpracované Ing. K., kde tento údaj explicitně uveden není, lze výpočtem zjistit, že toto zhoršení činí v případě místnosti B až 8,3 % (snížení činitele denní osvětlenosti o 0,06 z původních 0,72).
Norma nedává v případě prohloubení současného nevyhovujícího stavu prostor pro posouzení, zda lze toto zhoršení označit za přiměřené; zakazuje zhoršení jakékoli. Ta- kový požadavek je zcela logický, opačný vý- 480 klad zaujatý správními orgány lze snadno vy- vrátit argumentací reductio ad absurdum: pokud by bylo možno připustit mírné („při- měřené“) zhoršení současného nevyhovující- ho stavu, bylo by možno dosáhnout postup- nými malými změnami teoreticky v podstatě až úplného zastínění posuzovaných obyt- ných místností.
Je zcela zřejmé, že akceptová- ní výkladu, který správní orgány zaujaly, by vedlo k důsledkům zcela absurdním, a tento výklad je tedy třeba odmítnout. Je proto třeba důsledně trvat na tom, že v těch obytných místnostech, které jsou z hlediska denního osvětlení pod normovými hodnotami, nesmí v důsledku změn okolních staveb dojít k žád- nému zhoršení tohoto stavu. Ačkoli Ing. Š. (a podobně Ing. K.) shodně uvádějí, že zjištěná odchylka je nižší než tole- rance výpočtu, případně nejistota kontrolní- ho měření, ani jeden z nich neuvádí, kolik ta- to tolerance, resp. nejistota činí.
Skutečností však zůstává, že oba tyto posudky se minimál- ně v případě jedné z místností ve svých závě- rech v podstatě shodují a udávají zhoršení či- nitele denní osvětlenosti cca o 8 %. Ve shodě s žalobci je třeba konstatovat, že ustanovenému znalci ani zpracovatelům předchozích studií nepřísluší právní hodno- cení odborných závěrů, k nimž dospěli. Ne- jsou tedy oprávněni hodnotit, zda zhoršení hodnot činitele denní osvětlenosti v obyt- ných místnostech domu č. p. 60 je přiměře- né, zda může objekt s vyšší dvorní vestavbou bránit nižší výstavbě s poukazem na $ 127 ob- čanského zákoníku apod. K takovým názo- rům, které byly obsaženy v předložených stu- diích a znaleckém posudku, nebyly správní orgány oprávněny přihlédnout, neboť se ne- jednalo o závěry odborné, ale právní.
Soud proto shrnuje, že dodatečně povolo- vaná stavba je v rozporu s $ 23 odst. 1 vyhláš- ky č. 137/1998 Sb., a nebylo tedy možno ji do- datečně povolit. Z tohoto důvodu soud vyhověl žalobě žalobců d) a e). Důvodná je rovněž námitka týkající se umístění sklobetonového okna směřujícího na pozemek žalobců a) až c), kteří jsou vlast- níky sousedního pozemku. « 2578 Z ———eeeeeeyeyeyeevevevÚŽČÚŤÚ ÚČČ ŤŤČŤŘŤŤŤVXY=—— 73T Podle $ 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že „[s]ltavby se umisťují tak, aby stavba aní její část nepřesahovala na sousední po- zemek.
Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bez- prostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.“ V daném případě však sklobetonová okna zástavbu pozemku žalobců znemožňují. Z projektové dokumentace vyplývá, že před- mětná okna slouží jako jediný zdroj osvětlení v nově vzniklých místnostech v domě staveb- níka. Jsou přitom umístěna ve stěně, která je přímo na hranici pozemku stavebníka. Pokud by tedy žalobci hodlali na své garáži např. zbu- dovat nástavbu (nebo namísto garáže zbudo- vat jinou, vyšší stavbu, např. dílnu), nemohli by tak učinit.
Svojí stavbou, která by byla tak- též na hranici jejich pozemku, by totiž zcela zakryli nyní dodatečně povolená sklobetono- vá okna stavebníka, který by pak oprávněně proti takové stavbě žalobců namítal, že v je- jím důsledku přijdou jeho místnosti o jediný zdroj přirozeného osvětlení. Příslušné ustanovení vyhlášky tedy zcela jednoznačně znamená, že u staveb umisťova- ných na samé hranici stavebního pozemku ne- může být v takové stěně žádný stavební otvor, neboť zakrytí takového otvoru by bylo překáž- kou pro jakoukoli výstavbu na sousedním po- zemku.
Nevyžaduje se přitom, aby vlastník sousedního pozemku takový stavební záměr již výslovně projevil, např. aby podal žádost o vydání územního rozhodnutí. Postačuje, pokud takový stavební záměr je na přísluš- ném pozemku alespoň teoreticky možný (tj. není např. zcela vyloučen územním plánem či jiným právním předpisem). Nepodstatný je rovněž v této souvislosti poukaz žalovaného na to, že by případná nástavba nad garáží ne- přinesla žalobcům efekt v podobě zvýšení obytné plochy jejich domu, neboť taková úvaha nemá žádnou oporu v právních předpisech.
Dodatečně povolovaná stavba je tak v roz- poru s $ 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Z toboto důvodu soud vyhověl žalobě žalob- ců a)ažc). Pozemkové úpravy: zajištění přístupnosti pozemků; výměra a geometrický plán pozemků ve zjednodušené evidenci; přiměřenost ..“ zásahu do vlastnického práva k $ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zá- kona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majet- ku, ve znění zákona č. 186/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pozemkových úpravách“) k $ 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zá- kon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. k $ 84 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zá- pisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. k $ 7 odst. 6 vyhlášky č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náleži- tostech návrhu pozemkových úprav, ve znění vyhlášky č. 122/2007 Sb. » S účinností od 1.
3. 2007 zrušena vyhláškou č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších před- pisů, (katastrální vyhláška). 2578 I. Zajištěním přístupnosti pozemků ($ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech) je třeba rozumět nikoliv faktický stav existující bezprostředně po schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy a vydání roz- hodnutí o výměně práv, ale stav plánovaný, který nastane po realizaci navržených a schválených společných zařízení.
Přístupnost pozemků je zajišťována nejen vhod- ným projektováním nových pozemků ve vztahu ke stávající cestní síti, ale též nav- žením cest nových.
II. Pozemky vedené ve zjednodušené evidenci vstupují do pozemkových úprav ve vlastnických hranicích vyplývajících z předchozích pozemkových evidencí ($ 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky). Pro soupis nároků vlastníků pozemků řešených v pozemkové úpravě je rozhodující výměra po- zemku dle katastru nemovitostí. V případě pozemků vedených ve zjednodušené evi- denci se jedná o původní nebo tzv. zbytkovou výměru [$ 84 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 190/1996 Sb.].
III. Geometrický plán pozemku ve zjednodušené evidenci se v rámci pozemkové úpravy pořizuje jen tehdy, pokud má ve vztahu k němu dojít pouze k obnově katast- rálního operátu, aniž by pozemek vyžadoval řešení ve smyslu $ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ($ 9 odst. 16 téhož zákona a 57 odst. 6 vyhlášky č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a ná- ležitostech návrhu pozemkových úprav).
IV. Schválení návrhu pozemkové úpravy představuje zásah do vlastnického prá- va těch vlastníků pozemků, kteří s návrhem nesouhlasí. Podmínka přiměřenosti zá- sahu do vlastnického práva je splněna tehdy, jestliže nové pozemky navržené do vlastnictví těchto vlastníků splňují kritéria stanovená v $ 10 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (přiměřenost kvality, výměry a vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků).
a) Ing. R. H., b) PhDr. B. H., c) MUDr.
V. L., d) Ing. J. Š., e)
V. Š. proti Krajskému úřadu Stře- dočeského kraje, za účasti PharmDr. N. D., o dodatečné povolení stavby.