kona č. 1/2002 Sb. Okamžikem zjištění důvodu propuštění celníka ze služebního poměru ve smyslu $ 106 odst. 3 zák. ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru pří- slušníků Policie České republiky (6 12 celního zákona), je nutno rozumět okamžik, kdy se služební funkcionář dozvěděl o skutkových okolnostech jednání či opomenutí celníka v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní zhodnocení. Ze zákona nelze dovodit, že by tato infor- mace musela být zvlášť kvalifikovaná, pocházet jen z určitého zdroje nebo že by okamžik jejího zjištění byl vázán na pravomocné skončení řízení o uložení kázeňského trestu. XX
Žalobce (mimo jiné) namítl, že při pro- puštění nebyla dodržena zákonná dvou- měsíční subjektivní lhůta, ve které k pro- puštění mohlo dojít. Poukázal v tomto směru na porušené ustanovení $ 106 odst. 3 písm. d) zákona o služebním po- měru.Po skutkové stránce poukázal v tom- to ohledu na to, že vědomost o údajném porušení služebních povinností měl slu- žební funkcionář oprávněný k rozhodnutí již před podstatně delší dobou, než rozho- dl o propuštění ze služebního poměru. Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou dodržení lhůty k propuštění ža- lobce ze služebního poměru; je-li taková námitka důvodná, nemá praktický vý- znam zkoumat námitky další.
Ze spisů CŘ a GŘC plyne, že delikt, v jehož důsledku byl nakonec žalobce propuštěn ze služebního poměru, se měl stát 29. 8. 1997. Zjištěn byl kontro- lou, kterou provedla kontrolní skupina GŘC dne 5.3. 1998; ta zjistila podezře- ní z trestné činnosti u několika celní- ků. O vlastním faktu kontroly podal stručnou zprávu řediteli CŘ ředitel 10. odboru GŘC dne 11. 3. 1998. Pra- covník kontrolní skupiny poté předal orgánům Policie ČR doklady a učinil detailní trestní oznámení s popisem skutku, s jeho právním hodnocením a s uvedením seznamu celníků včetně žalobce, kteří měli postupovat v rozpo- ru s celním zákonem, když stanovovali celní hodnotu dovážených vozidel nižší, než byla ve skutečnosti.
Trestní oznámení je datováno 2. 4. 1998; násle- dujícího dne, tj. 3. 4. 1998, oznámil v podrobné zprávě ředitel odboru GŘC řediteli CŘ, že bylo zjištěno závaž- né porušování celních předpisů někte- rými celníky celního úřadu a že bylo podáno trestní oznámení. Současně připojil detailní dokumentaci (stejno- pisy písemností, které byly předloženy Policii ČR). Žalobci bylo sděleno © obvinění z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele (pro skutek, který se měl stát dne 29.8.1997) dne 28.4.
1998 a následujícího dne jej ředitel CŘ zpros- til výkonu služby ($ 27 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru); zproštění bylo poté ukončeno rozhodnutím ze dne 4. 6.1998. D Pozn.: Je vbodné v této souvislosti doplnit, že žaloba byla původně podána u věcně nepříslušného Měsiského soudu v Praze, který věc sice správně 29. 1. 1999 postoupil tebdy věcně a místně pří- slušnému Vrcbnímu soudu v Praze, ale po právní moci usnesení omylem soudní kanceláře měst- ského soudu byl spis u toboto soudu založen; vrchnímu soudu byl dodán až v listopadu 2002, a to navíc po provedené rekonstrukci, protože v mezidobí byl spis na spisovně poškozen záplavami v roce 2002.
Nejvyššímu správnímu soudu byla pak věc předána v lednu 2003 spolu s dalšími ne- skončenými věcmi vrchních soudů (f 132 s.řs.). Trestní řízení proti žalobci neskonči- lo odsouzením: věc byla postoupena s tím, že skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění. Rozhodnutím ředi- tele celního úřadu ze dne 16.6. 1998 byl žalobce potrestán kázeňským trestem za spáchání kázeňského přestupku (pro zmíněný skutek). Proti tomuto rozhod- nutí se odvolal, ale rozhodnutím ředitele CŘ ze dne 5.8. 1998 bylo jeho odvolání zamítnuto.
Ze služebního poměru byl žalobce propuštěn rozhodnutím ředitele CŘ ze dne 24. 8. 1998 podle $ 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru s odůvodněním, že zvlášť závažným způ- sobem porušil služební povinnost ulože- nou ustanovením $ 28 písm. a) a b) zá- kona o služebním poměru, časově určeno „v období srpna 1997 nejméně v jednom případu“. Žalobcovo odvolání (podané advokátem) pak žalovaný Za- mítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 11. 1998 (podle fotokopie rozhodnutí, kterou advokát předložil, mu bylo doručeno 25.11.1998).
Ze skutkového příběhu, jak byl podle obsahu správního spisu nastíněn, je zřej- mé, že základní žalobní námitka je dů- vodná. Podle $ 106 odst. 3 zákona o služeb- ním poměru může být policista (celník) propuštěn z důvodů uvedených v od- stavci 1 písm. c), d) a e) nejpozději do dvou měsíců ode dne,kdy služební funk- cionář důvod propuštění zjistil, nej- později ale do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto Ihůtách musí být rozhodnutí též doručeno. Již Vrchní soud v Praze opakovaně vyložil, že pro počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty je rozhodující oka- 18 mžik, kdy se služební funkcionář obe- známil se skutkovými okolnostmi přípa- du v takovém rozsahu, že je možné i předběžné právní hodnocení.
Není podmínkou, aby šlo o informaci zvlášť kvalifikovanou, vázanou na jiné (např. disciplinární) řízení, nebo aby taková informace pocházela jen z určitého zdroje. Postačí, že informace má takovou míru určitosti 4 věrohodnosti, která za- bezpečí, že řízení o propuštění ze slu- žebního poměru nebude zahajováno na základě informací nijak neověřených, nejasných či zřetelně nevěrohodných. Na těchto závěrech setrvává i Nejvyš- ší správní soud. Pak ovšem je nutno vyjít z toho, že potřebnou informaci získal ředitel CŘ v Praze (čili služební funkcionář, v jehož pravomoci bylo žalobce ze služebního poměru propustit) již z dopisu ze dne 3.
4. 1998, který mu byl s veškerou do- kumentací, tehdy současně poskytnutou policii, zaslán z generálního ředitelství. Rozhodlli o propuštění až 24. 8. 1998 (kdy zřejmě vyčkal výsledku disciplinár- ního řízení), stalo se tak očividně po lhů- tě dvou měsíců. Protože tato lhůta má charakter lhůty prekluzívní, zanikla je- jím uplynutím možnost propustit žalob- ce pro takový skutek ze služebního po- měru. Nad rámec toho, co bylo uvedeno, lze dodat, že rozhodnutí orgánu [. stup- ně o propuštění bylo žalobci předáno až 31.
8. 1998, tedy po uplynutí více než jednoho roku od skutku, v němž byl shledán důvod propuštění (skutek se měl stát 29. 8. 1997). Uplynula tedy mar- ně také jednoroční lhůta objektivní. Žalovaný - třebaže správně cituje zá- věry dřívějších rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve smyslu shora naznače- ném - setrvává na názoru, že okamži- kem zjištění důvodu pro propuštění je teprve právní moc rozhodnutí o uložení kázeňského trestu; při takovémto náhle- du má lhůtu za dodrženu. Takový názor je mylný. Nadto, co již bylo uvedeno, je vhodné připomenout i to,že - stručně řečeno - důvod propuš- tění je nutno hledat v tom, zda došlo k porušení služební přísahy (služební povinnosti), je-li nebo neníli takové porušení současně kázeňským přestup- kem, je samo o sobě nerozhodné, Podmi- ňovat propuštění ze služebního poměru tím, že je pravomocně uznáno za kázeň- ský přestupek, je ostatně i nelogické: ke kázeňskému přestupku se vyhledává „za- viněné porušení základních povinností policisty“ ($ 32 zákona o služebním po- měrwu), zatímco k propuštění je nutno prokázat „porušení služební přísahy ne- bo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem“ ($ 106 téhož zákona).
Zřetel- ně tu jde o dvě skutkové podstaty, které směšovat nelze. Z jejich právního vyjá- dření plyne i to, že ne každý kázeňský přestupek bude dostatečným důvodem pro propuštění ze služebního poměru. Rozhodli tedy ředitel CŘ a poté i ge- nerální ředitel GŘC o propuštění, je ta- kové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; rozhodnutí vzešlé z řízení, které se zaměřilo na jiná skutko- vá zjištění než ta, jež bylo třeba učinit, je namístě pro tuto vadu řízení zrušit. K to- mu přistupuje i soudem zjištěná nezá- konnost, spočívající v překročení zákon- né prekluzívní lhůty.
Z vyložených důvodů proto soud na- padené rozhodnutí zrušil a zrušil součas- ně i rozhodnutí, které mu předcházelo. (aza)
Jiří M. v R. proti Ministerstvu financí - Generálnímu ředitelství cel o pro- puštění ze služebního poměru cel- níka.