znění zákona č. 102/2000 Sb. Pro účely řízení o uložení sankce Za užití silnice zvláštním způso- bem podle $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, postačí, že silnice byla užita zvláštním způsobem bez požadovaného povolení silničního správního úřadu. Pro vyvození odpovědnosti není rozhodující, zda bylo o vydání povolení žádáno a zda tato žádost měla nebo neměla potřebné náležitosti.
znění zákona č. 102/2000 Sb. Pro účely řízení o uložení sankce Za užití silnice zvláštním způso- bem podle $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, postačí, že silnice byla užita zvláštním způsobem bez požadovaného povolení silničního správního úřadu. Pro vyvození odpovědnosti není rozhodující, zda bylo o vydání povolení žádáno a zda tato žádost měla nebo neměla potřebné náležitosti.
Žalobní body uvedené žalobkyní lze shrnout takto: a) z rozhodnutí žalovaného mini- sterstva není zřejmé, jaké důkazy byly ve správním řízení provedeny, jak by- 470 ly hodnoceny a z jakých skutečností správní orgán usuzoval na to, že se ža- lobkyně správního deliktu dopustila, b) odůvodnění napadeného roz- hodnutí postrádá náležitosti uvede- né v $ 47 odst. 3 spr. ř., ©) argumenty žalobkyní vznesené byly posouzeny v jiném odvolacím ří- zení, než posouzeny být měly, což je porušením $ 32 odst. 1,9 33a434 spr. ř., d) výše uložené pokuty (50 000 Kč) a úvahy, které správní orgán vedly k uložení pokuty právě v této výši, jsou nepřezkoumatelné, e) správní řízení trpělo vadami spočívajícími v tom, že nedošlo k za- hájení správního řízení, neboť žalob- kyni nebylo doručeno žádné oznámení o této skutečnosti mající náležitosti $ 18 spr. ř., čímž došlo k jeho poruše- ní, D napadené rozhodnutí je nezá- konné, neboť rozhodnutí o uložení sankce bylo vydáno dříve, než roz- hodnutí o zamítnutí žádosti o povo- lení zvláštního užívání komunikace nabylo právní moci. Nejvyšší správní soud se námitka- mi žalobkyně zabýval pouze do té mí- ry, ve které byly relevantní pro toto řízení, tzn. z hlediska přezkumu zá- konnosti napadeného správního roz- hodnutí, a dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Pokud jde o námitku uvedenou pod bodem a) ve spojení s námitkou uvedenou pod bodem b), je třeba je vzhledem k jejich úzké souvislosti posoudit společně. Žalobní námitky nejsou důvodné, neboť pro náležité odůvodnění rozhodnutí o odvolání ve správním řízení je třeba, aby odů- vodnění pokrývalo přezkumnou po- vinnost uloženou odvolacímu orgá- nu zákonem. Podle $ 59 odst. 1 spr. ř. přezkoumá odvolací orgán napade- né rozhodnutí v celém rozsahu. Po- dle $ 47 odst. 3 spr. ř. správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvede, kte- ré skutečnosti byly podkladem roz- hodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kte- rých rozhodoval. Žalované ministerstvo se mělo ve smyslu $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komuni- kacích, v odůvodnění svého rozhod- nutí vypořádat především s tím, zda žalobkyně užila silnici při zvláštním užívání, aniž měla povolení silniční- ho správního úřadu. Napadené roz- hodnutí tyto požadavky splňuje. Ve druhém a třetím odstavci odůvodně- ní je obsaženo uvedení skutečností, na nichž žalovaný založil své rozhod- nutí [dle protokolu z jednání ze dne 21. 11. 2001 - na kterém mimo jiné žalobkyně sama uznala, že se jednání naplňujícího skutkovou podstatu $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. dopustila], vyvození právně relevant- ního závěru o protiprávnosti chová- ní žalobkyně a uvedení ustanovení právního předpisu, který byl na zjiš- těný skutkový stav aplikován - $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., což Nejvyšší správní soud považuje za dostatečné z hlediska požadavků kladených správním řádem na odů- vodnění rozhodnutí odvolacího ot- gánu. Námitka žalobkyně uvedená pod bodem c), tedy že argumenty žalob- kyní vznesené byly posouzeny v ji- ném odvolacím řízení, než posouze- ny být měly, což dle jejího tvrzení je porušením $ 32 odst. 1, $ 33 a $ 34 správního řádu, není důvodná. Z odů- vodnění rozhodnutí správního orgá- nu I. stupně se podává, že žalobky- ně má na mysli vyjádření č. 66/2000 Správy a údržby silnic v K. ze dne 25.9. 2000, se souhlasem Policie ČR s částečnou uzávěrou jednoho jízdní- ho pruhu. Nedůvodnost této námitky spatřuje Nejvyšší správní soud v tom, že tato skutečnost je zcela bez význa- mu k okolnostem tvořícím skutko- vou podstatu $ 42 odst. 3 písm. b) zá- kona č. 13/1997 Sb., tedy že silnice 1/59 byla užita zvláštním způsobem bez povolení silničního správního úřadu. Námitka žalobkyně uvedená pod bodem d), že výše uložené pokuty (50 000 Kč) a úvahy, které správní or- gán vedly k uložení pokuty právě v této výši, jsou nepřezkoumatelné, je rovněž nedůvodná. Nejvyšší správ- 471 214 ní soud má za to, že jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i roz- hodnutí žalovaného ministerstva je v otázce výše pokuty dostatečně ur- čité a odůvodněné. Při stanovení vý- še pokuty byly vzaty v úvahu tyto skutečnosti: ohrožení bezpečnosti silničního provozu, protože příkaz o dopravním značení byl vydán až dne 6. 10. 2000, přičemž silnice byla zvláštním způsobem užívána již od 5. 10. 2000, a dlouhá doba nedovole- ného užívání do 10. 11. 2000 spojená s omezením provozu na významné pozemní komunikaci. Námitka žalobkyně pod bodem e), že správní řízení trpělo vadami spočívajícími v tom, že nedošlo k za- hájení správního řízení, neboť žalob- kyni nebylo doručeno žádné ozná- mení o této skutečnosti mající náležitosti $ 18 správního řádu, čímž došlo k jeho porušení, je také nedů- vodná. Ze spisového materiálu má Nejvyšší správní soud za prokázáno, že zahájení správního řízení o ulože- ní pokuty bylo žalobkyni oznámeno v souladu se zákonem. Poprvé se tak stalo oznámením ze dne 3. 11. 2000 (žalované doručeno 7. 11. 2000); zá- roveň bylo nařízeno ústní jednání na den 21. 11. 2000. V tomto správním řízení bylo vydáno rozhodnutí ze dne 21. 11. 2000, kterým nebylo po- voleno zvláštní užívání silnice 1/59 a kterým byla zároveň uložena poku- 472 ta podle $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. ve výši 50 000 Kč. Toto rozhodnutí žalované minister- stvo zrušilo k odvolání žalobkyně dne 30. 1. 2001 a věc vrátilo správ- nímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. I tato sku- tečnost byla oznámena žalobkyni pří- pisem ze dne 15. 2. 2001. Zahájení řízení o uložení pokuty bylo žalobky- ni tedy řádně oznámeno. Nedůvodná je též poslední námit- ka žalobkyně uvedená pod bodem f), že napadené rozhodnutí je nezákon- né, neboť rozhodnutí o uložení sank- ce bylo vydáno dříve, než rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení zvlášt- ního užívání komunikace nabylo práv- ní moci. Tento právní závěr žalobky- ně je zcela nesprávný, neboť v řízení o uložení pokuty správní orgán zjiš- ťoval, byly-li jednáním žalobkyně na- plněny okolnosti tvořící skutkovou podstatu $ 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. Pro účely tohoto řízení postačilo zjištění, že silnice I/59 byla užita zvláštním způsobem bez pří- slušného povolení silničního správ- ního úřadu. To, že byla podána žádost či zda tato žádost měla předepsané náležitosti, je z hlediska rozhodované věci irelevantní, a pokud se správní orgán těmito okolnostmi nezabýval, žádného pochybení se nedopustil. (ras)
Akciová společnost V. v O. proti Ministerstvu dopravy o pokutu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu