ké republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb. Pokud správní orgán při ukládání pokuty podle $ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb. dostatečně přihlédl k závažnosti porušení povinností žalobce, míře jeho zavinění, jakož i k okolnostem, za nichž k porušení povinností došlo (6 9 odst. 2 téhož zákona), a jeho postup byl v souladu s pravidly lo- gického usuzování, přičemž předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem, nemůže soud ze stejných skutečností vy- vozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinil správní orgán.
Žalobce uvedl, že rozhodnutí napadá ve výroku o uložení výše pokuty a její splatnosti, neboť správní orgány při sta- novení výše pokuty řádně nezhodnotily podmínky pro ukládání pokut podle usta- novení $ 9 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb., z něhož vyplývá, že se přihlíží k závaž- nosti porušení, míře zavinění a k okol- nostem, za nichž k porušení povinností 221 132 došlo. Je nepochybné, že k porušení po- vinností ze strany žalobce došlo (skuteč- ně se zaměstnancem Ladislavem B. byla sjednána zkušební doba v trvání šesti měsíců, písemná forma sjednání výše mzdy u čtyř zaměstnanců neměla všech- ny požadované náležitosti, dalším pěti zaměstnancům v období od března 2001 do září 2001 byla sražena náhrada škody před provedením přednostních odvodů, v evidenci pracovní doby a prá- ce přesčas byly uváděny údaje, které ne- odpovídaly skutečnosti, zaměstnankyni Martině N.
byla zúčtována a vyplacena mzda nižší než minimální atd.), ale dle * jeho názoru nelze tato porušení kvalifi- kovat jako závažná. Jedná se o porušení, která vznikla z neznalosti zákona a která nemohla způsobit vážnější újmu zaměst- nancům při výkonu pracovněprávních vztahů. Mimo to se jednalo o první po- rušení těchto povinností, které z hledis- ka doby trvání nelze charakterizovat ja- ko dlouhodobé. Je pravda, že žalobce působí jako zaměstnavatel již více let, ale. nemá odborné právnické vzdělání, čímž lze vysvětlit, proč se v některých oblastech dopustil porušení zákona.
Na- padená rozhodnutí posoudila po právní stránce věc nesprávně a vybočila z mezí a hledisek -stanovených v $ 9 odst. 2 zá- kona č. 9/1991 Sb. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že žalobce nesporně porušil pracovněprávní předpisy, zejmé- na v oblasti odměňování zaměstnanců i uzavírání pracovněprávních vztahů; kromě toho nevedl ani řádně evidenci pracovní doby. Protože ani dodatečná náprava ze strany žalobce nic nemohla změnit na skutečnosti, že v době prove- dené kontroly byly nedostatky na jeho straně prokazatelně zjištěny, žalovaný navrhl, aby napadená rozhodnutí byla „v celém rozsahu potvrzena“.
222 Žaloba není důvodná. Ze správního spisu předloženého ža- lovaným vyplývá, že dne 21.11.2001 za- hájil Úřad práce v Uherském Hradišti u žalobce kontrolu zaměřenou na dodr- žování obecně závazných pracovněpráv- ních předpisů, a to za kalendářní -rok 2000 a 2001. Ze sepsaného protokolu o této kontrole, který žalobce podepsal dne 30.12.2001, vyplývá, že žalobce po- rušil v tomto protokolu blíže uvedené pracovněprávní předpisy. O námitkách žalobce proti tomuto protokolu rozhodl správní orgán L stupně dne 5.
2. 2002 tak, že je neshledal opodstatněnými a důvodnými. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl ředitel Úřa- 'du práce v Uherském Hradišti dne 6. 3. 2002 tak, že rozhodnutí o námitkách po- tvrdil a odvolání žalobce zamítl s tím, že protokol o kontrole ze dne 7. 12. 2001 doplnil o další bod. Poté úřad práce vy- dal dne 15. 4. 2002 rozhodnutí, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč. Podle $ 9 odst. 1 zákona č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanos- ti, je orgán kontroly oprávněn ukládat zaměstnavatelům.za zaviněné porušení povinností, jejichž dodržování je opráv- něn kontrolovat, pokuty až do částky 250 000 Kč a při opětovném porušení povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, až do částky 1 000 000 Kč. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se při ukládání pokuty podle odstavce 1 přihlíží k závažnosti porušení, k míře za- vinění a k okolnostem, za nichž k poru- šení povinností došlo.
Zásadní námitkou žalobce uvedenou v žalobě je tvrzení, že oba správní orgány při stanovení výše pokuty řádně ne- zhodnotily podmínky pro ukládání po- kut. Soud sé s touto námitkou neztotož- nil, neboť v průběhu správního řízení bylo najisto postaveno, že žalobce poru- šil ve výroku rozhodnutí blíže citovaná ustanovení zákoníku práce a zákona - č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pra- covní pohotovost a o průměrném vý- dělku, ve znění pozdějších předpisů.. Žalobce tuto skutečnost nejenže nezpo- chybnil, ale naopak potvrdil s tím, že dle jeho názoru nelze vytýkaná porušení povinností z jeho strany kvalifikovat ja- ko závažná.V této souvislosti soud odka- zuje na výstižné odůvodnění správního rozhodnutí I.
stupně, z něhož jednoznač- ně vyplývá, že uložená pokuta předsta- vuje sankci za prokázané zaviněné jed- nání žalobce, spočívající v porušení uvedených zákonů, přičemž závažnost tohoto jednání je dána společenskou ne- bezpečností a nikoli malým rozsahem porušení právních předpisů. Rozsah to- hoto porušení byl posuzován nejenom počtem jednotlivých ustanovení, která žalobce nedodržel při zaměstnávání (nešlo o jediné vybočení ze zákona), ale také počtem zaměstnanců, u nichž bylo porušení zjištěno (nešlo pouze o jedno- ho zaměstnance), a dlouhou dobou, bě- hem níž k porušování zákona docházelo (např. krácení hrubé mzdy po dobu del ší než šest měsíců).
Z odůvodnění roz- hodnutí rovněž vyplývá, že při úvaze o výši sankce vycházel správní orgán jak z vysoké míry zavinění žalobce, tak i z vysokého stupně závažnosti jeho pro- tiprávního jednání a z přitěžujících okol- ností. To ovlivnilo výši sankce, která mu- sí být taková, aby splnila obě své funkce, a to jak preventivní, tzn. aby byla žalobci varováním před nezákonným jednáním v budoucnu, tak i represivní s ohledem na skutečnost, že svým protiprávním „jednáním způsobil žalobce újmu. Soud neshledal důvodnou ani námit- ku žalobce týkající se nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí úřadu práce, neboť z tohoto výroku jsou patrny jak pracov- něprávní předpisy, které žalobce poru- šil, tak i protiprávní jednání žalobce, kte- rými byly citované předpisy porušeny.
Ze shora uvedeného vyplývá, že oba správní orgány při ukládání pokuty při- hlížely v souladu se zákonnou dikcí k zá- važnosti porušení povinností žalobce a míře jeho zavinění, jakož i k okolnos- tem, za nichž k porušení povinností do- šlo. Soud tedy neshledal, že by v tomto směru postup správních orgánů vybočil z mezí a hledisek stanovených výše uve- deným zákonem: tento postup byl nao- pak v souladu s pravidly logického usu- zování a předpoklady takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postu- pem.
Pokud byly tyto předpoklady napl- něny, soud nemůže ze stejných skuteč- ností vyvozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinily oba správní orgá- ny. Cík) 133 Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí k $ 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat ta- kové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve vě- ci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož vý- 133 rok je vnitřně rozporný.
Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze ro- zeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.
II. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostat- ku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soud- ního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody © skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
Zdeněk B. v U. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o pokutu podle předpisů o zaměstnanosti.