č. 116/2000 Sb.» Pokud majitel ochranné známky uzavíral se subjekty užívajícími jeho ochran- nou známku (zde: kombinovaná ochranná známka „rekrea“) licenční smlouvy ve smyslu $ 18 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, a proti subjektům neo- právněně užívajícím tuto ochrannou známku podnikal právní kroky v nekalosou- těžní rovině, nebylo možné dospět k závěru, že by majitel ochranné známky strpěl její neoprávněné užívání třetími osobami.
První žalobní bod se týká podle žalobce nesprávné aplikace $ 25 odst. 4 zákona o ochranných známkách. Podle názoru Nej- vyššího správního soudu však v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro výmaz ochranné známky z rejstříku ochranných známek podle $ 25 odst. 4 zákona o ochran- ných známkách. Podle tohoto ustanovení úřad vymaže z rejstříku ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí oso- by zjistí, že ochranná známka v důsledku čin- nosti či nečinnosti svého majitele ztratila svou rozlišovací způsobilost, protože se stala v obchodním styku označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.
V daném případě byl sice podán třetí osobou - žalobcem - návrh na výmaz ochranné známky „rekrea“ z rejstříku ochranných zná- mek, v řízení však nebyla zjištěna ztráta rozli- šovací způsobilosti této ochranné známky. Žalobci - navrhovateli výmazu ochranné známky - se nepodařilo prokázat, že by se ochranná známka činností či nečinností maji- tele stala v obchodním styku označením ob- vyklým pro výrobky nebo služby, pro něž je zapsána. Žalobce je přesvědčen, že ochranná známka „rekrea“ pozbyla svou rozlišovací způsobilost, neboť tento pojem má být běžně užíván spotřebiteli pro obecné označení ce- stovní kanceláře nebo poskytování rekreač- ních služeb.
Nejvyšší správní soud se ztotož- nil s názorem správních orgánů, že ke zdruhovění uvedené ochranné známky nedo- šlo, mj. i proto, že nelze opomenout, že napa- dená ochranná známka není ochrannou známkou slovní, nýbrž ochrannou známkou kombinovanou, tvořenou slovním prvkem „rekrea“, vytvořeným z písmen malé abece- dy, kde první a poslední písmeno je graficky zvýrazněno třemi nestejně dlouhými vodo- rovnými pruhy. Navíc se nelze ztotožnit s tvr- zením žalobce, že běžný spotřebitel vnímá tu- to ochrannou známku jako součást slovních složenin, např. u slova „rekreace“, pročež tato ochranná známka ztratila svou rozlišovací způsobilost.
Podle názoru zdejšího soudu ta- to kombinovaná ochranná známka již ze své podstaty nemohla žalobcem popisovaným způsobem pozbýt rozlišovací způsobilosti. Správní orgány správně uvedly, že aby mohly dojít k závěru, že uvedená ochranná známka pozbyla svou rozlišovací způsobilost, musela by být spotřebiteli užívána běžně jako syno- nymum slov „cestovní kancelář“, resp. „ces- tovka“, což se však v praxi neděje a ani žalob- ce tuto skutečnost nijak nedoložil. Pokud jde o tvrzení žalobce, že majitel napadené ochranné známky strpěl užívání ochranné známky jinými subjekty, pak se správní orgá- ny přesvědčivě vypořádaly s tím, že se tak ne- dělo, neboť s částí těchto subjektů majitel ochranné známky uzavřel licenční smlouvy a proti ostatním subjektům, neoprávněně užívajícím ochrannou známku, se bránil právní cestou.
Správní orgány se rovněž vy- pořádaly s tím, že v dané věci nedošlo ke zdruhovění ochranné známky ani činností ža- lobce, tedy uzavřením licenčních smluv s ne- přiměřeně velkým počtem subjektů, neboť počet čtyř licenčních smluv uzavřených v do- bě rozhodování správních orgánů nebyl na- tolik vysoký, aby mohlo dojít ke zdruhovění ochranné známky. Pokud jde o tvrzení žalobce, že správní orgány nesprávně hodnotily povahu licenč- ních smluv, zdejší soud se ztotožnil s názo- rem správních orgánů, že majitel napadené ochranné známky podnikal kroky k zabráně- ní neoprávněného užívání ochranné známky tím, že uzavíral s jinými subjekty licenční smlouvy o užívání předmětné ochranné známky.
Na tuto skutečnost pak nemá vliv 45 1435 okamžik, kdy majitel ochranné známky požá- dal o zápis licenčních smluv do rejstříku ochranných známek. Licenční smlouva je in- stitutem soukromého práva, je upravena v $ 508 až $ 515 obchodního zákoníku a pro smluvní strany je platná a účinná již dnem ve smlouvě: specifikovaným, zpravidla dnem podpisu smlouvy, tedy ještě před zápisem li- cenční smlouvy do rejstříku ochranných zná- mek. Subjekt, jemuž byla udělena licence, je oprávněn po podpisu licenční smlouvy ochrannou známku užívat.
Podle $ 18 odst. 3 zákona o ochranných známkách, ve znění zá- kona č. 116/2000 Sb., nabývá licenční smlou- va účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek; toto ustanove- ní však nepojednává o účinnosti licenční smlouvy mezi smluvními stranami. Nelze se proto ztotožnit s názorem žalobce, že podá- ním žádosti o zápis licenčních smluv do rej- stříku ochranných známek až po podání ná- vrhu žalobce na výmaz ochranné známky nelze těmto smlouvám přiznat právní relevanci. Ani u neoprávněného užívání ochranné známky jinými subjekty nebylo možné kon- statovat nečinnost majitele ochranné známky ohledně takového jednání, neboť proti němu majitel ochranné známky podnikal příslušné právní kroky.
Věc lze tedy uzavřít tak, že ne- bylo možné dospět k závěru, že by majitel ochranné známky svou činností - tedy uzaví- ráním vysokého počtu licenčních smluv, ne- bo nečinností - tedy strpěním používání ochranné známky neoprávněnými subjekty - přispěl ke zdruhovění napadené ochranné známky. Důvod pro její výmaz z rejstříku ochranných známek podle $ 25 odst. 4 zákona o ochranných známkách tedy nebyl dán, a pro- to správní orgány postupovaly správně, když návrh na výmaz ochranné známky „rekrea“ č. 158906 z rejstříku ochranných známek zamítly.
K námitce žalobce, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho tvrzením, že ochranná známka „rekrea“ ztratila rozlišova- cí způsobilost ještě dříve, než byla smlouvou o převodu ochranné známky převedena na nynějšího majitele, je zapotřebí poukázat na to, že v řízení o výmaz ochranné známky správní orgány neprokázaly zdruhovění ochranné známky ani ke dni svého rozhodo- vání, proto je zřejmé, že napadená ochranná známka nemohla pozbýt rozlišovací způsobi- losti ani před převodem na současného maji- tele ochranné známky.
Proto nebylo možné ztotožnit se s názorem žalobce, že skutečnos- tem tvrzeným současným majitelem ochran- né známky v řízení o výmazu ochranné znám- ky týkajícím se období po převodu ochranné známky na něj neměla být správními orgány přiznána právní relevance. 1435 Důchodové pojištění: nezaopatřené dítě k $ 20 odst. 3 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Jestliže žalobkyně přerušila studium nikoli z důvodu nemoci, ale z důvodu rizi- kového těhotenství, které je ve svých důsledcích srovnatelné s nemocí, bylo i přesto třeba považovat žalobkyni i v době přerušení studia za nezaopatřené dítě ve smyslu $ 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (nemůže se sou- stavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz), a proto jí nemohl být odňat sirotčí důchod podle $ 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona (zánik nároku na dávku).
Ing. Pavel R. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o výmaz kombinované ochranné
Poučení : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. června 2006
JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu