nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech (v textu též „zákon č. 172/2002 Sb.“) Umístění vojáka Wehrmachtu, zajatého při bojových operacích v době II. světové války, v zajateckém táboře v bývalém SSSR, nelze považovat za „odvlečení“ ve smyslu zákona č. 172/2002 Sb.
Žalobce v žádosti požadoval po- skytnutí jednorázové částky za dobu od 7. 5. 1944 do 6. 12. 1944, kdy byl v zajateckém táboře v Donbasu na Ukrajině. Žalovaná žádost zamítla s odůvodněním, že za pojem „odvleče- ní“ ve smyslu zákona č. 172/2002 Sb. nelze považovat zajetí příslušníka ně- meckého Wehrmachtu a jeho umístě- ní v zajateckém táboře na území teh- dejšího Sovětského svazu. Žalobce v opravném prostředku Ci v přílohách žádosti) argumentoval tím, že jako občan Československa v době začátku války byl ještě nezleti- lý.
Tzv. „Volkslistu“ podepsal jeho otec pod nátlakem a na základě toho byl žalobce povolán do Wehrmachtu a nasazen ve Francii. V dubnu 1943 žalobce nabyl plnoletosti, požádal o uvolnění z Wehrmachtu a byl proto „odvelen - odvlečen“ na východní frontu do tzv. „Strafkompanie“. Zde byl zajat u Kyjeva a umístěn v zajatec- kém táboře ve zmíněné době, při- čemž těžce pracoval v Donbasu. V zajateckém táboře se přihlásil do československých ozbrojených sil, byl do zahraniční armády přijat a účastnil se s ní bojů (podle potvrze- ní Vojenského archivu v Trnavě se účastnil mj. bojů o Duklu a byl zde ra- něn).
Dále žalobce poukázal na to, že zá- kon č. 172/2002 Sb. neobsahuje vý- klad pojmu „odvlečení“, a tvrdí, že ustanovení $ 1 tohoto zákona se vzta- huje i na něj. Žalovaná navrhla žalobu zamít- nout a v detailním vyjádření se posta- vila na stanovisko, že smyslem zákona č. 172/2002 Sb. nebylo poskytnout jednorázové částky válečným zajat- cům německé branné moci, kteří by- li na území bývalého SSSR zajati při bojových operacích nebo v souvis- losti s nimi a umístěni v zajateckých táborech. To dokládala rozsáhlou ci- tací z důvodové zprávy k zákonu.
S tímto stanoviskem žalované se ztotožnil i soud; lze na ně proto od- kázat. Smyslem zákona č. 172/2002 Sb. bylo poskytnout jednorázovou pe- něžní částku osobám, na kterých se provinil bývalý československý režim tím, že jim neposkytl ochranu před zvůlí sovětské moci (kontrarozvěd- ky), která svévolně a v rozporu s právními předpisy Československa zatýkala a deportovala českosloven- ské občany za činnost, ve které byl spatřován rozpor se zájmy Sovětské- ho svazu; nešlo však o činnost, jejímž předmětem by byly válečné operace německé branné moci v době II.
svě- tové války, resp. bojová činnost ně- meckých vojáků. Zpravidla takto byli odvlečeni bývalí ruští emigranti, kte- ří získali čs. občanství. Mnozí z nich tu vystudovali, úspěšně se integrovali do života společnosti a založili tu smíšené rodiny. Mezi odvlečenými byli ale také lidé, kteří neměli žádný osobní vztah k Rusku - čs. občané české národnosti. Byli to představite- lé různých konzervativně liberálních proudů československého mezivá- lečného politického života, zejména na venkově (agrárníci), českosloven- ští legionáři, kteří se po I.
světové vál- ce vraceli přes Rusko a zasáhli tam do vývoje událostí, či bývalí vězni nacis- tických koncentračních táborů. Dovolává-li se žalobce toho, že po- jem „odvlečení“ není zákonem blíže vymezen, lze tomu sice přisvědčit, ale žalobce pro sebe z toho nemůže vytěžit příznivější rozhodnutí. Ve shodě s žalovanou i soud vykládá po- jem „odvlečení“ jako násilné proti- právní přinucení osoby opustit svou vlast nebo určité území. Žalobce však musel nastoupit službu v německých ozbrojených silách v důsledku ně- meckého vojenského zákonodárství a v důsledku téhož zákonodárství 337 171 a působením německé moci byl po- zději převelen (ze připustit, že se tak stalo za trest pro jeho odpor proti Němcům) do trestného útvaru, ope- rujícího na východní frontě.
Pokud zde ale padl do zajetí sovětského voj- ska a byl umístěn v zajateckém tábo- ře (přestože režim takového tábora mohl být a zřejmě také byl podobný režimu tábora nucené práce), nelze takovou událost považovat za odvle- čení, ale za důsledek uplatnění před- pisů mezinárodního válečného prá- va. Proto se Nejvyšší správní soud ne- ztotožnil s názorem, že by žalovaná vyložila zákon nesprávně a svým roz- hodnutím jej porušila Žalobu proto posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji ($ 78 odst. 7 s. ř. s.).
(aza)
Vilém K. v D. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 172/2002 Sb.