(stavební zákon) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, vydaná na základě zmoc- nění obsaženého v $ 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., staveb- ního zákona, a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, vydaná na základě zmocňujícího ustanovení $ 143 odst. 5 téhož zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: působnost vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj se vztahuje na území celé České republiky s výjim- kou hlavního města Prahy a působnost vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec. vý,
. Již v uvedeném rozsudku Vrchní- ho soudu v Praze bylo mj. konstato- váno, že ustanovení $ 143 stavebního zákona, ve znění platném v době vy- dání vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, ob- sahovalo (mimo jiné) jednak zmoc- nění pro Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj k vydá- ní obecně závazného právního před- pisu, který upraví obecně technické požadavky na výstavbu [odst. 1 písm. k)], jednak zmocnění pro Národní výbor hlavního města Prahy k vydání obec- ně technických požadavků na výstav- bu v tomto městě.
Podobná zmocně- ní obsahuje toto ustanovení ve znění platném v současné době [zmocnění pro Ministerstvo pro místní rozvoj - odst. 1 písm. k) a zmocnění pro hlav- ní město Prahu k vydání nařízení v přenesené působností - odst. 3]. Stavební zákon tedy těmito zmocně- ními umožňoval a i nyní umožňuje, aby hlavní město Praha vlastním právním předpisem upravilo pro své území obecně technické požadavky na výstavbu, a to i odlišně od obecně technických požadavků stanovených vyhláškou příslušného ústředního orgánu státní správy.
Nejedná se tedy o případ, jak dovozují žalobci, kdy vy- hláška obce může upravovat pouze „podrobnosti“, neupravené nejen zá- konem, ale ani vyhláškou příslušné- 320 ho ústředního orgánu státní správy. Odlišná úprava ve vyhlášce hlavního města Prahy a vyhlášce ministerstva (vy- hlášce č. 137/1998 Sb.) včetně odlišné- ho vymezení některých pojmů není tedy nepřípustným rozporem ve smyslu ustanovení $ 24 odst. 2 ve spojení s $ 16 odst. 2 zákona č. 267/1990 Sb., o obcích (obecní zří- zení). Tímto stanoviskem byl žalovaný v dalším řízení vázán.
Ostatně i Nej- vyšší správní soud je shodného názo- ru. Vyhláška ministerstva a vyhláška tehdejšího Národního výboru hlavní- ho města Prahy, které byly vydány na základě zmocňujícího ustanovení $ 143 stavebního zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: vyhláš- ka ministerstva má působnost na úze- mí celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a vyhláška Ná- rodního výboru hlavního města Pra- hy dopadala naopak pouze na tuto obec. Zbývá posoudit, zda (se zřetelem k časové působnosti) není třeba, po- kud se týká přípustného počtu po- dlaží, vedle vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP aplikovat i příslušné ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb., především proto, že vyhláška hlavního města Prahy obsahuje jen dílčí úpravu.
Vy- hláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstav- bu, v původním znění, otázku počtu podlaží u rodinného domku blíže ne- upravovala, a to zřejmě i se zřetelem na úpravu obsaženou v ustanovení $ 128 odst. 1 občanského zákoníku v tehdejším znění. Po zrušení (resp. změně) tohoto ustanovení občanské- ho zákoníku novelou s účinností od 1. 1. 1992 bylo ustanovení $ 44 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb. novelou s účinností od 17. 7. 1992 změněno tak, že rodinný dům byl definován ja- ko stavba, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení s tím, že rodinný dům může mít nejvýše tři sa- mostatné byty a nejvíce dvě nadzem- ní podlaží a podkroví.
Počet podzem- ních podlaží stanoven nebyl. Vyhláška č. 5/1979 Sb. NVP po změně provedené vyhláškou hlavní- ho města Prahy č. 1/1994 ve svém $ 43 odst. 1 rovněž stanovila, že ro- dinný dům je stavba, která svým sta- vebním uspořádáním odpovídá poža- davkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení a že rodinný dům může mít nejvýše tři sa- mostatné byty a nejvýše dvě nadzem- ní podlaží a podkroví. Tato vyhláška hlavního města Prahy tedy obsahova- la, pokud se týká počtu podlaží, sa- mostatnou úpravu, byť shodnou s vý- hláškou č. 83/1976 Sb., ve znění účinném od 17.
7. 1992. Již z tohoto důvodu tedy v této otázce nebylo na místě - byť i podpůrné - použití vy- hlášky č. 83/1976 Sb. Vzhledem k vý- še uvedenému (především ohledně právní síly a místní působnosti) pak na této úpravě pro hlavní město Pra- hu nemohlo nic změnit samotné vy- dání vyhlášky č. 137/1998 Sb. [$ 3 písm. ©)]. Žalobní námitka ohledně použití tohoto ustanovení tedy ne- může obstát. (oda)
MUDr. Zdeněk H., MUDr. Stanislava H. a Ondřej H. v P. proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti zúčastněných osob ing. Davida J., ing. Květy K. a Věry V. v P., o umístění stavby rodinného domu.