Není-li v odůvodnění rozhodnutí o zániku nároku na příspěvek za služ- bu vysvětlen vztah mezi $ 116 odst. 4 a $ 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přičemž dik- ce těchto ustanovení nasvědčuje jejich vzájemnému rozporu, je to důvo- dem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
Podle $ 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ne- náleží příspěvek ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Podle $ 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, při souběhu nároku na příspěvek a na sta- robní, plný invalidní nebo částečný in- validní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod. Pokud žalobce vytýkal žalovanému, že se nesrozumitelně vypořádal s jeho práv- ní argumentací ve vztahu k aplikaci $ 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.,o slu- žebním poměru příslušníků Policie Čes- ké republiky, a že jeho právní posouzení v podstatě aplikaci tohoto ustanovení na souběh příspěvku a starobního dů- chodu eliminuje, považuje Nejvyšší 91 82 správní soud tento žalobní bod za dů- vodný.
Je nutno konstatovat, že žalova- ný se nevypořádal s otázkou vztahu ustanovení $ 116 odst.4 a $ 118 odst.2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služeb- ním poměru příslušníků Policie České republiky, jejichž znění nasvědčuje vzá- jemnému rozporu, a zcela akceptoval ustanovení $ 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Za nepřesvědčivé je nutno označit tvrzení žalovaného, že žalobci dne 30.10.2002 zanikl nárok na příspěvek za službu, což vylučuje souběh, který by mohl na- stat až 31.
10. 2002. Žalovaný totiž ne- uvedl, na základě jakého ustanovení právního předpisu k tomuto závěru dospěl, a navíc přitom zcela ignoroval skutečnost, že žalobce přípisem ze dne 9. 9. 2002 sdělil žalovanému, že neu- platněním nároku na starobní důchod nedojde k naplnění $ 116 odst. 4 záko- na ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České re- publiky, a že si zvolil i nadále příspěvek za službu. (ach)
JUDr. Antonín K. v B. proti Minis- terstvu vnitra o příspěvek za služ- bu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné.
Při rozhodování vycházel v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší právní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a podle odst. 2 citovaného ustanovení přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Podle § 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů nenáleží příspěvek ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Podle § 118 odst. 2 citovaného zákona při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek nebo důchod.
Pokud žalobce vytýkal žalovanému, že se nesrozumitelně vypořádal s jeho právní argumentací ve vztahu k aplikaci ustanovení § 118 odst. 2 citovaného zákona a že jeho právní posouzení v podstatě aplikaci tohoto ustanovení na souběh příspěvku a starobního důchodu eliminuje, považuje Nejvyšší správní soud tento žalobní bod za důvodný. Je nutno konstatovat, že žalovaný se nevypořádal s otázkou vztahu ustanovení § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 citovaného zákona, jejichž znění nasvědčuje vzájemnému rozporu, a zcela akceptoval ustanovení § 116 odst. 4 citovaného zákona.
Za nepřesvědčivé je nutno označit tvrzení žalovaného, že žalobci dne 30.10.2002 zanikl nárok na příspěvek za službu, což vylučuje souběh, který by mohl nastat až 31.10.2002, aniž by uvedl, na základě jakého ustanovení právního předpisu k tomuto závěru dospěl a navíc přitom zcela ignoroval skutečnost, že žalobce přípisem ze dne 9.9.2002 sdělil žalovanému, že neuplatněním nároku na starobní důchod nedojde k naplnění § 116 odst. 4 citovaného zákona a že si zvolil i nadále příspěvek za službu.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud dle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, protože je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a podle odstavce 4 citovaného ustanovení vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce měl ve věci úspěch a s tímto řízením mu vznikly náklady zaplacením soudního poplatku v částce 1000,- Kč.
Poučení : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky. V Brně dne 17. září 2003
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu