Žádá-li senátor ministra o poskytnutí informací a vysvětlení potřebných pro výkon své funkce podle $ 12 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, nevystupuje v tomto vztahu ministr jako vedoucí ústředního orgánu státní správy, který poskytuje informace o činnosti vztahující se k působnosti ministerstva, nýbrž jako člen vlády (ústavní činitel). V této situaci není ministr povinným subjektem ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Nejvyšší správní soud v souzené věci vycházel především z čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou státní orgány a orgány územní sa- mosprávy povinny přiměřeným způso- bem poskytovat informace o své činnos- ti Podle ustanovení $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. jsou povinnými ty sub- jekty, které mají podle tohoto zákona po- vinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Působnost Minis- terstva spravedlnosti vymezuje zejména ustanovení $ 11 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústřed- ních orgánů státní správy České republi- ky, a to tak, že ministerstvo je ústřední orgán státní správy pro soudy a státní zastupitelství, vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká repub- lika, je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství a pro probaci a mediaci a zastupuje Českou republiku při vyři- zování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních 529 226 svobod a Mezinárodního paktu o občan- ských a politických právech a koordi- nuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů.
V daném případě se žalobce domáhal poskytnutí fotokopie dopisu, zaslaného ministrem spravedlnosti senátoru Ing. Ja- nu F. jako odpověď na přípis jmenova- ného. Jinak řečeno, z podnětu žalobce jmenovaný senátor oslovil ministra spra- vedlnosti, a na základě jeho přípisu od- pověděl žalobci na jeho podnět. Přitom je zřejmé, že senátor postupoval dle usta- novení $ 12 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, podle něhož je senátor oprávněn požadovat od členů vlády, vedoucích správních úřadů a orgá- nů územní samosprávy informace a vy- světlení potřebná pro výkon své funkce.
Pokud proto ministr spravedlnosti sená- torovi na jeho žádost poskytl potřebné vysvětlení, byla tato informace okamži- kem předání senátorovi již v dispozici to- hoto senátora, a záleželo proto výhradně pouze na něm, jak s touto informací na- loží. Jestliže tedy žalobce adresoval kon- krétní podnět senátorovi, měl právě od tohoto senátora získat informaci o tom, jak s tímto podnětem bylo naloženo. V souzené věci se totiž ve skutečnos- ti jednalo o realizaci dvou vztahů. První z nich představuje vztah mezi žalobcem a jmenovaným senátorem a jeho podsta- ta spočívá v tom, že žalobce „svého“ se- nátora požádal o pomoc ve své věci.
Ten- to vztah není právně upravený, což je logickým vyústěním skutečnosti že ústavní systém České republiky vychází z principu reprezentativního, a nikoliv 530 imperativního mandátu poslanců a sená- torů (čl. 26 Ústavy ČR) a že poslanec a senátor vykonávají mandát v zájmu vše- ho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (čl. 23 odst. 3 Ústavy ČR). Se- nátor proto nebyl touto podanou nefor- mální žádostí jakkoliv vázán a nebyl ani stricto sensu povinen žádným způsobem ji vyřídit. Za účelem odpovědi na přípis žalobce senátor Ing.
Jan F. - jako podkla- dový materiál - využil možnosti, kterou mu skýtá citované ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, a požádal ministra spravedlnosti (člena vlády) o příslušnou informaci, kterou ta- ké obdržel. V tomto - v pořadí druhém - vztahu však ministr spravedlnosti nevy- stupoval jako vedoucí příslušného resor- tu, nýbrž jako člen vlády, a jeho postave- ní je proto možno charakterizovat jako postavení ústavního činitele se všemi z toho vyplývajícími důsledky (zejména odpovědnostními).
Jestliže © tedy © koncepce © zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je založena na principu, že příslušné informace poskytují státní or- gány, přičemž se jedná o informace týka- jící se jejich působnosti, nezbývá v sou- zené věci než konstatovat, že předmětný dopis ministra spravedlnosti senátoru Ing. Janu F. ze shora uvedených důvodů není možno charakterizovat jako infor- maci o činnosti ministerstva vztahující se k jeho působnosti. Proto žalobce na po- skytnutí požadované informace podle ci- tovaného zákona právo neměl a žalova- ný tedy rozhodl v souladu se zákonem, když tuto informaci žalobci neposkytl.
(ček)
Bohuslav V. proti Ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí informace.