k položce 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, ve znění zákonů č. 85/1994 Sb., č. 273/1994 Sb. a č. 305/1997 Sb. Podalhli žalobce návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ve smyslu $ 59 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, vymezil tím rámec přezkumné činnosti a možné způ- soby rozhodnutí žalovaného v souladu s $ 57 a $ 59 citovaného zákona. Jde o úkony, které podléhají ve smyslu $ 2 zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správ- ních poplatcích, zpoplatnění dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků. Pokud orgán dohledu zrušil rozhodnutí zadavatele proto, že žádná z nabídek nebyla úplná, a hodnocení nabídek tedy nemělo být prove- deno vůbec, a vlastním hodnocením se nezabýval, nemění to nic na poplat- kové povinnosti [$ 60 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, položka 62 písm. c) sazebníku správních poplatků], a poplatek vyměřený podle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků tak nelze vracet.
Právní režim této veřejné zakázky se řídí zákonem č. 199/1994 Sb., o zadává- ní veřejných zakázek, ve znění zákonů č. 148/1996 Sb., č. 93/1998 Sb., č. 28/2000 Sb. a č. 256/2000 Sb., neboť veřejná obchodní soutěž byla vyhlášena dne 13. 12. 2000. Podle $ 57 odst. 1 zákona o zadává- ní veřejných zakázek je řízení u orgánu dohledu zahájeno dnem, kdy obdrží od uchazeče návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Podle pátého odstavce je orgán do- hledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není při- tom vázán návrhem uchazeče.
Podle $ 59 zákona o zadávání veřej- ných zakázek platí, že je-li podán návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, orgán dohledu po jeho přezkoumání buď a) rozhodnutí zadavatele zruší, shledá-li porušení tohoto zákona, a zadavateli ulo- ží provést nový výběr, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší, nebo b) návrh za- mítne a rozhodnutí zadavatele potvrdí, neshledá-li porušení zákona. Je-li podle $ 60 zákona o zadávání veřejných zakázek podán návrh v ostat- ních případech, než je uvedeno v $ 59, orgán dohledu po jeho přezkoumání rozhodne, že a) nedošlo k porušení to- hoto zákona, a návrh zamítne, nebo b) byl porušen tento zákon, a uloží zadava- teli provést nápravu, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší.
Dle položky 62 písm. b) přílohy zá- kona o správních poplatcích se stano- ví správní poplatek pro návrh na pře- zkoumání úkonů zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky sazbou 0,5 % z na- bídkové ceny navrhovatele v rozpětí nejméně 2 500 Kč, nejvýše 100 000 Kč. Dle položky 62 písm. c) přílohy zákona o správních poplatcích se stanoví správ- ní poplatek pro návrh na přezkoumání úkonů zadavatele v ostatních případech ve výši 2 500 Kč. V poznámkách týkají- cích se položky 62 je ve vztahu k písm. b) a ©) uveden odkaz na $ 59 a $ 60 zákona o zadávání veřejných zakázek.
Návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele učiněný žalobcem se svým ob- sahem nejen dotýkal revize výběru nej- vhodnější nabídky zadavatelem, ale pří- mo kní mířil. Námitky žalobce směřovaly nejen k vlastnímu výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem, ale i k hodnocení úplnosti nabídek ostatních uchazečů. Námitky žalobce uvedené v jeho návrhu vyjadřovaly nesouhlas se zadavatelovým výběrem nabídky a jeho argumenty smě- řovaly k cíli prospět své učiněné nabíd- ce. Pokud tedy návrh žalovaného smě- řoval svým obsahem jednoznačně k aktu výběru nejvhodnější nabídky, ubíral se tímto směrem i další postup žalovaného v rámci řízení o přezkoumání rozhodnu- tí zadavatele o tomto výběru.
Přezkumné řízení dle $ 57 zákona o zadávání veřejných zakázek provádě- né žalovaným jako orgánem dohledu je nedílnou součástí zadávacího řízení jako celku. Podkladem pro vydání rozhodnu- tí je především kompletní dokumenta- ce o zadání veřejné zakázky a písemná vyjádření účastníků tohoto správního řízení, předmětem přezkumného řízení jsou pak úkony zadavatele vedoucí až k uzavření smlouvy k provedení veřej- né zakázky. Přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá výhradně v kontrole, zda byly dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní po- souzení a hodnocení nabídek.
Pravomo- ci orgánu dohledu zasahují do úrovně těch činností zadavatele, které vytvářejí „fair podmínky“ pro účast uchazečů na soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splni- la konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Podle $ 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že orgán do- hledu je oprávněn přezkoumat napade- né rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán jen návrhem uchazeče. V návaznosti na výše vymezený rozsah přezkumné činnosti orgánu dohledu je proto nutno konstatovat, že tento orgán není v jejím rámci vázán pouze námitka- mi a návrhy uchazeče, ale je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí, které završilo celý proces rozhodování zada- vatele o výběru nejvhodnější nabídky, ve všech jeho částech a s ohledem na všechny podklady, na základě kterých bylo napadené rozhodnutí vydáno.
V té- to souvislosti pak hovoříme o principu plné apelace. 95 447 Do procesu přezkoumání úkonů za- davatele žalovaným dle $ 59 tedy spadá v daném případě i způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů z pohle- du, zda uchazeči splnili všechna kritéria stanovená zadavatelem při vyhlášení ve- řejné nabídky. Pokud žalovaný zjistil, že žádná z nabídek uchazečů nebyla úplná a veřejná obchodní soutěž měla být již pro tuto vadu zrušena, bylo nadbytečné zabývat se dalšími žalobcovými námitka- mi, jež směřovaly k výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem.
I když žalovaný úřad skončí při tom, že nalezne pochybení již v té části po- stupu zadavatele, kterou by bylo možno napadnout dříve samostatným návrhem uchazeče, nelze tento fakt spojovat se změnou poplatkové povinnosti; uchaze- či z procesního hlediska nic nebránilo, aby úřadem zjištěné porušení zákona sám namítal v režimu $ 60 zákona o za- dávání veřejných zakázek, a pokud tak sám neučinil, soud nevidí žádný logický důvod pro to, aby žalovaný úřad - za- hájiv řízení v režimu $ 59 - upravoval dodatečně poplatkovou povinnost po- dle toho, k jakému výsledku dojde; zda totiž ustane na tom, že vytkne vady, kte- ré svou povahou mohou být podřazeny pod režim $ 60, či zda bude pokračovat dále a vytkne i případné další vady, kte- 96 ré by již odpovídaly režimu $ 59.
Takto však stanovovat poplatkovou povinnost nelze a žalovaný vycházeje z návrhu, kte- rý řádně projednal v režimu $ 59 zákona o zadávání veřejných zakázek, vyměřil správní poplatek zcela transparentním způsobem. Lze proto uzavřít, že žalobce tím, že podal návrh ve smyslu $ 59 zákona o zadávání veřejných zakázek na pře- zkoumání rozhodnutí zadavatele o vý- běru nejvhodnější nabídky poté, co již takové rozhodnutí bylo vydáno, vymezil rámec přezkumné činnosti a způsobu rozhodnutí žalovaného ve smyslu $ 57 a $ 59 zákona o zadávání veřejných za- kázek.
Žalovaný v rámci své přezkumné činnosti provedl úkony v rozsahu své pravomoci, k nimž mířil návrh žalované- ho, tedy úkony, které podléhají ve smys- lu $ 2 zákona o správních poplatcích zpoplatnění dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, jenž je přílohou zákona o správních poplat- cích. Žalovaný proto neporušil zákon, jestliže v daném případě nevrátil vymě- řený správní poplatek dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků a žalobcovo odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.
11. 2001 o jeho nevrácení zamítl. (aty)
Společnost s ručením omezeným U. v P. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, o veřejnou zakázku.
t. 5 zákona o veřejných zakázkách nic nemění na skutečnosti, že rozhodnutí zadavatele nepřezkoumal v celém rozsahu a tím došlo k provedení úkonů nikoliv dle pol. 62 písm. b), ale dle pol. 62 písm. c) sazebníku správních poplatků. Žalobce proto navrhl alternativně buď zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti na vrácení správního poplatku, nebo vrácení správního poplatku ve výši rozdílu mezi správním poplatkem, uhrazeným dle písm.b) a písm.c) pol.62 sazebníku správních poplatků.
O odvolání proti rozhodnutí žalovaného rozhodl předseda žalovaného svým rozhodnutím ze dne 28. 2. 2002, č. j. 2R 1/02-Hr tak, že odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že správní řízení bylo zahájeno na návrh žalobce a žalovaný v něm postupoval v souladu s ust. § 57 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, který mu umožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Tím žalovaný provedl úkony, které podléhají ve smyslu § 2 zákona o správních poplatcích zpoplatnění, přičemž poplatníkem správního poplatku je ta osoba, které k tomuto úkonu dala podnět ( § 3 zákona o správních poplatcích).
Z tohoto důvodu nevyhověl návrhu žalobce na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti na vrácení správního poplatku. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, že dle pol. 62 písm. c) sazebníku správních poplatků je zpoplatněn návrh na přezkoumání ostatních úkonů zadavatele dle § 60 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce však svůj návrh směřoval na přezkoumání rozhodnutí o výběru nejvhodnější zakázky dle § 59 tohoto zákona a tomuto ustanovení odpovídal jeho návrh jak po stránce formální, tak obsahové, neboť směřoval k přezkoumání celého procesu rozhodování zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.
Správní řízení vedené žalovaným pak bylo vedeno v intencích ustanovení § 59 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a jeho výsledkem bylo zrušení rozhodnutí zadavatele. Proto nelze vyhovět návrhu žalobce a dodatečně vyměřit správní poplatek dle písm. c) pol. 62 sazebníku správních poplatků.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní režim této veřejné zakázky se řídí zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákonů č. 148/1996 Sb., č. 93/1998 Sb., č. 28/2000 Sb. a č. 256/2000 Sb., neboť veřejná obchodní soutěž byla vyhlášena dne 13. 12. 2000. Podle § 57 odst.1 zákona o veřejných zakázkách je řízení u orgánu dohledu zahájeno dnem, kdy obdrží od uchazeče návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Podle pátého odstavce je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán návrhem uchazeče. Podle § 59 zákona o veřejných zakázkách je-li podán návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, orgán dohledu po jeho přezkoumání buď a) rozhodnutí zadavatele zruší rozhodnutí zadavatele, shledá-li porušení tohoto zákona, a zadavateli uloží provést nový výběr, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší, nebo b) návrh zamítne a rozhodnutí zadavatele potvrdí, neshledá-li porušení zákona. Podle § 60 zákona o veřejných zakázkách je-li podán návrh v ostatních případech, než je uvedeno v § 59, orgán dohledu po jeho přezkoumání rozhodne, že a) nedošlo k porušení tohoto zákona a návrh zamítne, nebo b) byl porušen tento zákon a uloží zadavateli provést nápravu, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší. Dle položky 62 písm. b) přílohy zákona o správních poplatcích se stanoví správní poplatek pro návrh na přezkoumání úkonů zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky sazbou 0,5% z nabídkové ceny navrhovatele v rozpětí nejméně 2 500 Kč nejvýše 100 000 Kč. Dle položky 62 písm.c) přílohy zákona o správních poplatcích se stanoví správní poplatek pro návrh na přezkoumání úkonů zadavatele v ostatních případech ve výši 2 500 Kč. V poznámkách týkajících se položky 62 je ve vztahu k písm.b) a c) uveden odkaz na § 59 a § 60 zákona o veřejných zakázkách. Návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele učiněný žalobcem se svým obsahem nejen dotýkal, ale přímo mířil k revizi výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem. Námitky žalobce směřovaly nejen k vlastnímu výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem, ale i k hodnocení úplnosti nabídek ostatních uchazečů. Námitky žalobce, uvedené v jeho návrhu, vyjadřovaly jeho nesouhlas s výběrem nabídky zadavatelem a jeho argumenty směřovaly k cíli prospět své učiněné nabídce. Pokud tedy návrh žalovaného směřoval svým obsahem jednoznačně k aktu výběru nejvhodnější nabídky, ubíral se tímto směrem i další postup žalovaného v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele o tomto výběru. Přezkumné řízení dle § 57 zákona o veřejných zakázkách prováděné žalovaným jako orgánem dohledu je nedílnou součástí zadávacího řízení jako celku. Podkladem pro vydání rozhodnutí je především kompletní dokumentace o zadání veřejné zakázky a písemná vyjádření účastníků tohoto správního řízení, předmětem přezkumného řízení jsou pak úkony zadavatele vedoucí až k uzavření smlouvy k provedení veřejné zakázky. Přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá výhradně v kontrole, zda byly dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Pravomoci orgánu dohledu zasahují do úrovně těch činností zadavatele, která vytváří „fair podmínky“ pro účast uchazečů na soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídky splnila konkrétní kriterium a v jaké kvalitě. Podle ust. § 57 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách platí, že orgán dohledu je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán jen návrhem uchazeče. V návaznosti na výše vymezený rozsah přezkumné činnosti orgánu dohledu je proto nutno konstatovat, že není v jejím rámci vázán pouze námitkami a návrhy uchazeče, ale je oprávněn napadené rozhodnutí, které završilo celý proces rozhodování zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, přezkoumat ve všech jeho částech a s ohledem na všechny podklady, na základě kterých bylo napadené rozhodnutí vydáno. V této souvislosti pak hovoříme o principu plné apelace. Do procesu přezkoumání úkonů zadavatele dle § 59 žalovaným tedy spadá v daném případě i způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů z pohledu, zda tito splnili všechna kritéria stanovená zadavatelem při vyhlášení veřejné nabídky. Pokud žalovaný zjistil, že žádná z nabídek uchazečů nebyla úplná a veřejná obchodní soutěž měla být již pro tuto vadu zrušena, bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami žalobce, jež směřovaly k výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem.
I když žalovaný úřad skončí při tom, že nalezne pochybení již v v té části postupu zadavatele, kterou by bylo možno napadnout dříve samostatným návrhem uchazeče, nelze tento fakt spojovat se změnou poplatkové povinnosti; uchazeči z procesního hlediska nic nebránilo, aby úřadem zjištěné porušení zákona sám namítal v režimu § 60 zákona o veřejných zakázkách a pokud tak sám neučinil, soud nevidí žádný logický důvod pro to, aby žalovaný úřad zahájiv řízení v režimu § 59 upravoval dodatečně poplatkovou povinnost podle toho, k jakému výsledku dojde, zda totiž ustane na tom, že vytkne vady, které svou povahou mohou být podřazeny pod režim § 60, či zda bude pokračovat dále a vytkne i případné další vady, které by již režimu § 59 odpovídaly. Takto však stanovovat poplatkovou povinnost nelze a podle soudu žalovaný zcela transparentním způsobem správní poplatek vyměřil, když vycházel z návrhu, který řádně v režimu § 59 zákona o veřejných zakázkách projednal. Lze proto uzavřít, že žalobce tím, že podal návrh ve smyslu § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, kdy již takové rozhodnutí bylo vydáno, vymezil rámec přezkumné činnosti a způsobu rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 57 a § 59 zákona o veřejných zakázkách. Žalovaný v rámci své přezkumné činnosti provedl úkony v rozsahu své pravomoci, k nimž mířil návrh žalovaného, tedy provedl úkony, které podléhají ve smyslu § 2 zákona o správních poplatcích zpoplatnění dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, jež je přílohou zákona o správních poplatcích. Žalovaný proto neporušil zákon, jestliže v daném případě nevrátil vyměřený správní poplatek dle pol. 62 písm.b) sazebníku správních poplatků a odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.11.2001 o jeho nevrácení zamítl. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2002, č. j. 2R 1/02-Hr netrpí ve smyslu § 78 odst.1 s.ř.s. nezákonností, pro kterou by mělo být zrušeno, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl ( § 78 odst. 7 s. ř .s.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalobce neměl v tomto soudním řízení úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 17. 9. 2004 JUDr. Václav Novotný předseda senátu