Za „nenahraditelnou újmu“ ve smyslu $ 73 odst. 2 s. ř. s. lze pova- žovat hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje prokázaný celoroční příjem její rodiny se dvěma nezletilými dětmi.
Žalobce v odůvodnění svého návr- hu na přiznání odkladného účinku uvedl, že vzhledem k jeho majetko- vým, rodinným a sociálním poměrům by výkon napadeného rozhodnutí pro něho znamenal nenahraditelnou újmu. Jeho rodina by se dostala do stavu hmotné nouze, v jejímž důsled- ku by mimo jiné bylo ohroženo další vzdělávání jeho dvou synů. K proká- zání svých tvrzení žalobce již na počát- ku řízení předložil své a manželčino daňové přiznání za rok 2001 a potvr- zení o studiu svého staršího syna. Podle $ 73 s.
ř. s. nemá podání ža- loby odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud jej však může na návrh žalobce přiznat; přitom užije ustanovení $ 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle $ 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní ná- sledky rozhodnutí znamenaly pro ža- lobce nenahraditelnou újmu, přizná- ní odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. O odkladném účinku soud uvážil, že uložená pokuta výrazně přesahuje čisté roční příjmy rodiny se dvěma dětmi.
Její vymáhání by mohlo přivo- dit situaci sociálně nepříznivou v ta- kové míře, že důsledky neprodlené- ho vymáhání by mohly postihnout ekonomickou soběstačnost rodiny s dlouhodobými nebo i trvalými dů- sledky, a tedy způsobit újmu, kterou lze po právu vnímat jako nenahradi- telnou. Protože se přiznání odkladné- ho účinku nedotkne práv třetích osob a není jím ani dotčen veřejný zájem, neshledal soud důvod odepřít dobrodiní zákona a odkladný účinek žalobě přiznal. (aza)
Zdeněk F. v P. proti Ministerstvu dopravy a spojů o pokutu podle zákona
Lze tedy shrnout, že použití obnovy řízení podle ust. § 56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků nebrání předchozí přezkoumání správního rozhodnutí soudem, pokud je obnova řízení odůvodněna novými skutečnostmi nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny v původním řízení a nebyly ani předmětem tohoto zkoumání soudem.
V dané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že okolnosti, které jsou podle tvrzení žalobce rozhodné pro povolení obnovy řízení (tj. zejména skutečnost, že platební výměry byly vydány na základě zfalšovaných dokladů, a to souhlasu s proclíváním zboží mimo prostory celnice a potvrzení o proclení jednotlivých zásilek, přičemž zfalšování bylo prokázáno znaleckým posudkem odboru kriminalistické techniky a expertízy) nebyly hodnoceny v rámci předchozího soudního přezkumu, jak vyplývá jednak z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 1998, č. j. 30 Ca 22/96 - 18, a jednak z tvrzení žalobce, že se o skutečnostech pro obnovu řízení dověděl až v průběhu roku 2002. Protože Celní ředitelství Brno zamítlo žádost o obnovu řízení z důvodu zákonné překážky podle ust. § 56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků a žalovaný přezkoumatelným způsobem neuvedl, proč neshledal nové skutečnosti, které by zakládaly důvod pro povolení obnovy, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. V dalším řízení se musí správní orgán věcně zabývat tím, zda žalobcem tvrzené skutečnosti odůvodňují povolení obnovy řízení ve smyslu ust. § 54 zákona o správě daní a poplatků a své právní hodnocení vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení z důvodů nepřezkoumatelnosti zrušil a podle odst. 4 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Protože nepřezkoumatelností trpí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, Nejvyšší správní soud podle ust. § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i tato rozhodnutí. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku v částce 1000 Kč a odměny právnímu zástupci v částce 3800 Kč (sazba odměny za právní službu 3500 Kč podle § 11 vyhl. č. 484/2000 Sb. a náhrada hotových výdajů 4 x 75 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2009 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu