rých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) Osobu studující na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky je nutno pro účely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, považovat za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání bez dalších podmínek.
C.. Soud nesouhlasí s názorem správních orgánů v tom, že na žalobce nelze hledět jako na osobu soustavně se připravující na budou- cí povolání (resp. nebylo lze na něj takto hle- dět v době rozhodování správních orgánů). Správní orgány při svém rozhodování vy- cházely z definice soustavné přípravy na bu- doucí povolání obsažené v zákoně o státní so- ciální podpoře. Podle $ 12 odst 1 tohoto zákona „[zla soustavnou přípravu dítěte na budou- cí povolání se považuje: a) studium na středních a vysokých ško- lách v České republice, s výjimkou 1.
studia za trvání služebního poměru, 2. dálkového, distančního, večerního ne- bo kombinovaného studia na středních ško- lách, je-li dítě v době takového studia výdě- lečně činno podle f 10 nebo máti v době takového studia nárok na podporu v neza- městnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením prová- děná podle předpisů o zaměstnanosti, c) studium na středních nebo vysokých školách v cízině, pokud podle rozhodnutí Mi- nisterstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních ne- bo vysokých školách v České republice“.
Podle $ 15 tohoto zákona: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Mi- nisterstvem práce a sociálních věcí může sta- novit vyhláškou, které další studium, popřípa- dě výuka, jdedi o studium nebo výuku v České republice, se pro účely státní sociální podpory považuje z důvodu svého rozsahu a úrovně za studium na středních nebo vysokých školách“. 411 2556 Touto vyhláškou je vyhláška č. 322/200 Sb., podle jejíhož $ 1 písm. a) se za studium na středních školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje mj. též „studium osob se středním vzděláním s maturitní zkouškou nebo s vyšším odbor- ným vzděláním v konzervatoři, které úspěš- ně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendář- ním roce, ve kterém zahajují toto studium, v jednoletých kursech cizích jazyků s denní výukou, uskutečňovaných právnickými a fy- zickými osobami působícími v oblasti jazy- kového vzdělávání, uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce“.
Protože žalobce nevykonal maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahájil stu- dium na jazykové škole s právem státní jazy- kové zkoušky (resp. splnění této podmínky neprokázal, ani netvrdil), nelze na něj podle zákona o státní sociální podpoře hledět jako na osobu, která se soustavně připravuje na budoucí povolání. V tomto ohledu ostatně není mezi účastníky řízení sporu. Žalobce nicméně poukazuje na $ 5 písm. d) zákona o zaměstnanosti, podle něhož se pro účely tohoto zákona rozumí soustavnou pří- pravou na budoucí povolání „doba denního studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky a doba prezenčního studia na vysoké škole, a to včetně prázdnín, které jsou součástí školního nebo akademic- kého roku“.
Definici osoby soustavně se připravující na budoucí povolání podle zákona o zaměst- 412 nanosti tedy žalobce splňuje, neboť studium na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky prokázal. Další podmínky přitom zá- kon o zaměstnanosti (na rozdíl od zákona o státní sociální podpoře) nestanovuje. Zákon o pobytu cizinců vlastní definici pojmu „soustavná příprava na budoucí po- volání“ neobsahuje, ani v tomto ohledu ne- odkazuje na žádný jiný právní předpis. Defi- nice tohoto pojmu v zákoně o zaměstnanosti a v zákoně o státní sociální podpoře jsou pak vždy uvozeny spojením „pro účely tohoto zá- kona“, nelze tedy bez dalšího tvrdit, že by se jednalo o definice obecné, které mohou být použity i v řízení podle zákona o pobytu ci- zinců.
V případě obou těchto předpisů ani nelze tvrdit, že by některý z nich byl svým účelem a obsahem právní úpravy bližší záko- nu o pobytu cizinců než druhý z nich. Rovněž nelze tvrdit, že by definice v některém z těch- to právních předpisů byla v rozporu s běž- ným významem výrazu „soustavná příprava na budoucí povolání“. Za této situace, kdy nelze jednoznačně říci, která z uvedených de- finic by měla mít v projednávaném případě přednost, je dle názoru soudu třeba v souladu se zásadou „in dubio mítius“ (v pochybnos- tech mírněji) upřednostnit výklad jdoucí ve prospěch žalobce, neboť nejasnost právní úpravy nemůže jít k tíži fyzických a právnic- kých osob (viz k tomu např. rozsudek Nejvyš- šího správního soudu ze dne 14.
7. 2005, čj. 2 As 49/2004-83). Z uvedených důvodů soud kon- statuje, že na případ žalobce měl být apliko- ván výklad pojmu „soustavná příprava na budoucí povolání“ obsažený v zákoně o za- městnanosti, který je pro žalobce příznivější. 2557 Kompetenční spory: zaopatření válečných poškozenců k $ 1 a $ 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce“ k $ 5 písm. a) bod 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Pravomoc rozhodovat o zaopatření válečných poškozenců a vyplácet je, kterou podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, vykonávaly původně státní úřady pro válečné poškozence, měla k 1.
1. 1996 Česká správa sociálního zabezpečení.
P. S. proti Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (pů- vodně Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie) o povolení k pře-