Proces vedoucí k vydání vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 431/2002 Sb., o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejímž výsledkem je zařazení konkrétních zaměstnavatelů do přílohy vy- hlášky, není správním řízením sui generis, ale legislativním procesem, který je upraven legislativními pravidly vlády. Žaloba domáhající se ve správním soudnictví toho, aby „rozhodnutí“ Ministerstva práce a sociál- ních věcí o zařazení žalobců do přílohy této vyhlášky bylo zrušeno, je ne- přípustná a správní soud ji odmítne [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud musel v dané věci především vyřešit základní otázku, zda vyhlášku č. 431/2000 Sb., resp. přílo- hu k ní, je možno považovat za úkon správního orgánu, jímž se zakládají nebo závazně určují povinnosti žalobců ($ 65 odst. 1 s. ř. s.), či zda postup žalovaného vedoucí k vydání žalobou napadené vy- hlášky je postupem ve správním řízení sui generis. Pokud by odpověď byla klad- ná, pak by soudy ve správním soudnictví byly oprávněny vyhlášku přezkoumávat. V opačném případě by měl kompetenci ke zrušení vyhlášky pouze Ústavní soud [čl.87 odst. 1 písm. b) Ústavy).
43 63 Z ústavního hlediska Nejvyšší správ- ní soud především vzal v úvahu čl. 79 odst. 3 Ústavy, podle něhož „minister- stva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v me- zích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny“. Po- kud jde o vztah pojmů „právní předpis“ a „vyhláška“, je nutno vyjít z $ 1 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/1999 Sb.,o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, podle něhož se ve Sbírce zákonů vyhla- šují uveřejněním úplného znění právní předpisy vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou.
Podle odstavce 2 cito- vaného ustanovení se tyto právní před- pisy označují názvem „vyhláška“. Žalo- bou napadená vyhláška je tedy totožná s pojmem „právní předpis“ ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy. Pokud jde o otázku, zda proces ve- doucí k vydání vyhlášky je správním ří- zením sui generis, je nutno uvést, že vy- hláška je normotvorným (degislativním) aktem. Příprava vyhlášky a další legisla- tivní proces, jímž návrh vyhlášky pro- chází, nejsou upraveny zákonem, nýbrž jsou aktem řízení. Jde o Legislativní pra- vidla vlády, schválená usnesením vlády č. 188 ze dne 19.
3. 1998, ve znění po- zdějších změn. Podle jejich čl. 1 odst. 2 je účelem legislativních pravidel sjednotit postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při přípravě práv- ních předpisů a přispět ke zvýšení úrov- ně tvorby právního řádu. Podle odst. 3 citovaného článku upravují legislativní pravidla postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvot- bě a projednání připravovaných právních předpisů a požadavky týkající se obsahu a formy připravovaných právních předpi- sů.
Podle čl. 29 odst. 1 legislativních pra- videl je příloha součástí právního předpi- su. Proces přípravy vyhlášky tedy nelze považovat za správní řízení sui generis, protože jde o legislativní proces. V této souvislosti vzal Nejvyšší správní soud v úvahu i usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/94*, v němž byl vysloven právní názor, Že za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo ob- čana, nelze považovat legislativní činnost ani vydání obecně závazného právního předpisu ústředního orgánu státní správy v mezích jeho pravomoci a působnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší správní soud nemá kompetenci rušit obecně závazný právní předpis (vyhláš- kw nebo jeho jednotlivá ustanovení, a proto byla žaloba podle $ 46 odst. 1 písm.) s.ř.s.odmítnuta jako nepřípustná. ach) 63 Řízení před soudem: podání kasační stížnosti po zastavení odvolacího řízení ze zákona k $ 129 odst. 3 soudního řádu správního Právo podat kasační stížnost podle $ 129 odst. 3 s. ř. s. se vztahuje pouze na případy, kdy bylo před účinností soudního řádu správního podáno od- " Uveřejněno pod č. 15 (usnesení) v ročníku 1994 Sb. ÚS.
44 ———É n n 63 volání směřující proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostřed- ku, tedy na rozhodnutí soudu, jímž bylo napadené správní rozhodnutí buď potvrzeno, nebo rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc mu vrtá- cena k dalšímu řízení, popřípadě jímž bylo jiným zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto o skončení přezkumného řízení. Rozhodnutí o usta- novení opatrovníka rozhodnutím ve shora uvedeném smyslu není.
1) Veřejná obchodní společnost M. v U.a 2) Akciová společnost E v U. proti Ministerstvu práce a sociál- ních věcí o zařazení žalobců do pří- lohy vyhlášky č. 431/2002 Sb.