ve znění zákona č. 23/2000 Sb. zav Výrok o vině a trestu za správní delikt (zde: nezajišťování provozu dráhy odborně způsobilými osobami) nelze opřít pouze a jedině o interní před- pis provozovatele dráhy, jestliže zákon (zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách) nestanoví žádné meze ani podmínky, jimiž by autor tohoto interního před- pisu byl vázán. Takový přístup ke správnímu trestání je v rozporu se zása- dou nullum crimen sine lege.
Podle $ 22 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách, ve znění zákona č. 23/2000 Sb., tj. ve znění účinném v době rozhodování žalovaného ($ 75 odst. 1 s. ř. s.), je provo- zovatel dráhy povinen zajistit, aby provo- zování dráhy prováděly osoby, které jsou zdravotně a odborně způsobilé. Podle $ 45 téhož zákona mohou drážní vozi- dlo řídit jen osoby s platným průkazem způsobilosti k řízení. Průkaz způsobilosti k řízení vydává drážní správní úřad žada- teli, který prokázal odbornou způsobilost zkouškou. Zkoušce se může podrobit ža- datel, který dosáhl předepsaného věku a vzdělání, je spolehlivý k řízení, prokázal svou zdravotní způsobilost a podrobil se předepsané výuce a výcviku.
Podmínky zdravotní způsobilosti, věku a vzdělání, rozsah potřebných odborných znalostí, způsob provádění výuky a výcviku a způ- sob provádění zkoušek stanoví prováděcí předpis. Ustanovení $ 46 téhož zákona pak obsahuje výčet podmínek, při jejichž splnění se na osobu, jež má podle $ 45 splňovat podmínku spolehlivosti, hledí jako na osobu nespolehlivou. Ustanovení $ 22 odst. 1 písm. b) téhož zákona pak provozovateli dráhy ukládá, aby ke dni zahájení provozování dráhy vydal vnitřní 79 444 předpis o provozování dráhy a o odbor- né způsobilosti a znalosti osob zajišťují- cích provozování dráhy a způsobu jejich ověřování včetně systému pravidelného školení.
Podle $ 2 odst. 1 téhož zákona se dráhou rozumí cesta určená k pohybu drážních vozidel včetně pevných zaříze- ní potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, podle odstav- ce 2 téhož ustanovení je provozuschop- ností dráhy technický stav dráhy zaruču- jící její bezpečné a plynulé provozování a podle odstavce 3 téhož ustanovení jsou provozováním dráhy činnosti, kterými se zabezpečuje a obsluhuje dráha a organi- PAE zuje drážní doprava. Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že původní žalobce byl v době, kdy došlo k jednání, za něž byl pokuto- ván, provozovatelem dráhy.
Právní úpra- va obsažená v zákoně o dráhách, jež se tak na žalobce vztahuje, obsahuje dva režimy zvláštní odborné způsobilosti, která musí být nad rámec základní způ- sobilosti zdravotní splněna u osob, jež provozování dráhy provádějí. První re- žim se vztahuje toliko na osoby, které řídí drážní vozidla; podmínky odborné způsobilosti se přitom podrobně po- dávají z $ 45 a $ 46 zákona o dráhách. Druhý režim se naproti tomu vztahuje na všechny osoby zajišťující provozování dráhy; ohledně všech osob zajišťujících provozování dráhy, tedy jak osob, které řídí drážní vozidla, a na které tak již dopadají také úvedená ustanovení $ 45 a $ 46 zákona o dráhách, tak osob, které zajišťují provozování dráhy prostřednic- tvím výkonu jiných činností, aniž by tu bylo kodifikováno jakékoli jejich bližší vymezení či dělení, ukládá ustanovení $ 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách provozovateli dráhy - v daném přípa- dě tedy původnímu žalobci - aby pod- mínky odborné způsobilosti upravil 80 vnitřním předpisem.
Na základě tohoto ustanovení tedy všechny osoby, jejichž prostřednictvím provozovatel fakticky uskutečňuje provozování. dráhy, musí splňovat podmínky stanovené vnitřním předpisem - v daném případě předpi- sem žalobce ČD Ok 2/2. Činnost veřejné správy včetně té, při níž dochází ke správnímu trestání, je přísně vázána zásadou zákonnosti. Již článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky pod č. 2/1993 Sb., stanoví, že státní moc může být uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Má-li Nejvyšší správní soud dodržet zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege, pak jedním ze základních požadavků - který byl sice formulován pro oblast trestního práva, avšak na jehož bezpod- mínečné splnění nelze rezignovat ani v oblasti správního řízení, zvláště tam, kde dochází ke správnímu trestání - je požadavek určitého, jasného a přesného vyjádření skutkové podstaty správního deliktu, za který byla původnímu žalobci udělena sankce. Lze-li správní delikt kva- lifikovat jako protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za něž ukládá správní orgán trest stanovený pří- slušnou normou správního práva, pak je zapotřebí, aby veškeré podmínky, jež jsou pro adresáta takové normy - tedy delikventa -— závazné a jejichž porušení je postihováno, byly obsaženy v právní normě, jež je součástí zákona, případně dílem i v právní normě, jež je součástí obecně závazného podzákonného před- pisu, nepřekračuje-li meze, které takové- mu obecně závaznému podzákonnému předpisu zákon výslovně stanovil.
Jinými slovy: existenci správního deliktu může správní orgán konstatovat a za spáchání takového správního deliktu postihnout konkrétní subjekt toliko tehdy, jsou-li jednáním, jež je v rámci správního řízení zjištěno, naplněny všechny znaky delik- tu, které se podávají z konkrétní skutko- vé podstaty obsažené v zákoně; nanejvýš lze přitom připustit doplnění zákonem stanovených podmínek v podzákonném obecně závazném právním předpisu, a to výhradně způsobem nepřekračují- cím rámec stanovený zákonem.
Ukládá-li tedy $ 22 odst. 1 písm. b) zá- kona o dráhách provozovateli dráhy, aby podmínky odborné způsobilosti upravil vnitřním předpisem, pak pouhým po- rušením takového vnitřního předpisu, aniž by konkrétní povinnosti, jejichž po- rušení může přivodit odpovědnost za spáchání správního deliktu, byly určitě, jasně a přesně vyjádřeny v zákoně, ke spáchání správního deliktu dojít nemů- že. Správní trest se nemůže opírat toliko o porušení vnitřního předpisu osobou, jež je pouhým adresátem právní normy obsažené v zákoně; takový vnitřní před- pis nelze povyšovat na zákon, a dokonce ani na podzákonný všeobecně závazný právní předpis.
Právě projednávaná věc ostatně dokládá i absurditu principu, na kterém žalovaný založil sankci za dovo- zovaný správní delikt: původnímu žalob- ci bylo svěřeno, aby podmínky odborné způsobilosti upravil vnitřním předpi- sem, aniž by mu v tomto směru zákon stanovil jakákoli kritéria, a poté, kdy tak učinil, má být sankcionován za porušení těchto podmínek; mezi žalovaným a pů- vodním žalobcem je přitom spor o to, na jakou skupinu osob vnitřní předpis původního žalobce vůbec dopadá, resp. má dopadat.
Taková konstrukce správní- ho deliktu je tedy nelogická a z hledis- ka právní jistoty o tom, jaké jednání je protiprávní a za jaké jednání lze správní trest uložit, zcela nepřípustná. Nejvyšší správní soud tedy nezpochyb- ňuje samu skutečnost, že původnímu ža- lobci bylo uloženo, aby nad zákonem stanovený rámec odborné způsobilosti osob, které řídí drážní vozidla, jenž je po- dáván z $ 45 a $ 46 zákona o dráhách, ur- čil další podmínky odborné způsobilosti svým vnitřním předpisem. Nepřípustné je však o tento vnitřní předpis, jehož kon- krétní podmínky - a tedy ani určitě, jas- ně a přesně vyjádřená skutková podstata žalovaným tvrzeného správního deliktu - nemají oporu v zákoně, opřít konstata- ci spáchání správního deliktu a uložení správního trestu.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že námitka původního žalobce, podle níž zá- kon neukládá, aby osoby provádějící od- klízení sněhu z výhybek splňovaly zvlášt- ní odbornou způsobilost, a že tedy ve správním řízení, které předcházelo vydá- ní napadeného rozhodnutí žalovaného, nebylo prokázáno, že by původní žalobce porušil ustanovení $ 22 odst. 1 písm. c) zákona o dráhách, je důvodná. Žalovaný uložil správní trest za takové jednání pů- vodního žalobce, které spočívalo v tom, že původní žalobce nezajistil, aby provo- zování dráhy prováděly osoby, které jsou zdravotně a odborně způsobilé, aniž však konkrétní podmínky zdravotní a odbor- né způsobilosti, jež měly být splněny, pro původního žalobce vyplynuly z obecně závazného právního předpisu.
Vnitřní předpis původního žalobce, a nyní ža- lobce stávajícího, totiž za takový obecně závazný právní předpis být považován nemůže. Rozhodnutí žalovaného je tedy rozhodnutím nezákonným. Z tohoto dů- vodu Nejvyšší správní soud zrušil napa- dené rozhodnutí žalovaného podle $ 78 odst. 1 s. ř. s. a podle $ 78 odst. 4 s. ř. s. současně vyslovil, že se věc vrací žalova- nému k dalšímu řízení. (om)
Státní organizace S. (právní nástupce státní organizace Č.) proti Ministerstvu dopravy o pokutu.