zákona č. 50/1976 Sb.,o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
I. Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [$ 32 odst. 2 písm. a) a $ 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona]. Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice.
II. Námitka omezení užívání reklamního zařízení v důsledku výstavby protihlukové stěny u dálnice nemůže nikterak ovlivnit realizaci této stav- by, a proto není na místě přerušit stavební řízení podle $ 137 odst. 2 sta- vebního zákona. IM. Platná právní úprava neurčuje minimální počet účastníků řízení podmiňující možnost doručovat veřejnou vyhláškou. To, kdy je počet účast- níků velký ve smyslu $ 61 odst. 4 a $ 64 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., sta- vebního zákona, je zcela ponecháno na volné úvaze stavebního úřadu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo ($ 75 odst. 1 s.ř.s.),a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V prvním ze žalobních bodů žalobky- ně namítala, že mělo být v dané věci vy- dáno územní rozhodnutí, ale nestalo se tak. Podle $ 32 odst. 2 písm. a) stavební- ho zákona územní rozhodnutí nevyža- dují mimo jiné stavební úpravy a udržo- vací práce. Ostatní případy taxativně uvedené v $ 32 odst. 2 stavebního záko- na v dané věci nepřicházejí v úvahu.
Současná právní úprava na rozdíl od úpravy předchozí ($ 9 odst. 2 vyhlášky č.85/1976 Sb., ve znění pozdějších před- pisů) s účinností od 1.7. 1998 neumož- ňuje stavebnímu úřadu upustit od vydá- 181 117 ní územního rozhodnutí, ale jednoznač- ně stanoví, které stavby nebo opatření v území vyžadují územní rozhodnutí a které nikoliv - s výjimkou případů ži- velné pohromy nebo náhlé havárie stav- by [$ 49 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 132/1998 Sb.“]. Protože protihluková stěna je ve smyslu $ 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních ko- munikacích, součástí dálnice, platí pro územní a stavební řízení stavby dálnice stavební zákon, pokud v zákoně o po- zemních komunikacích není stanoveno jinak ($ 16 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).
Vzhledem k tomu, že zá- kon o pozemních komunikacích nesta- noví jinak, pokud se jedná o vyžadování územního rozhodnutí, platí i pro staveb- ní úpravy dálnice ustanovení $ 32 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, podle nějž územní rozhodnutí nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce. Stavebními úpravami, které spadají pod pojem „změny dokončených staveb“, jsou při- tom takové úpravy, při nichž se zachová- vá vnější půdorysné i výškové ohrani- čení staveb [$ 139b odst. 3 písm. ©) stavebního zákona].Tím se odlišují od ji- ných změn dokončených staveb, jimiž jsou nástavby a přístavby.
Z toho vyplývá závěr, že jen pro takové změny dokonče- ných staveb, při nichž se zachovává vněj- ší půdorysné i výškové ohraničení sta- veb, není ve smyslu $ 32 odst. 2 písm. a) stavebního zákona vyžadováno územní rozhodnutí. Stavbou protihlukové stěny na dálnici se však mění minimálně výš- kové ohraničení stavby dálnice. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost namítaná žalovaným, že právní předpisy upravující povolování pozemních komunikací mají ustanovení týkající se stavebních úprav a nikoliv ji- ných změn těchto staveb, protože nic nebrání tomu, aby i na stavbě dálnice by- ly prováděny změny mající charakter ná- stavby či přístavby.
Územní řízení musí vždy předcházet stavebnímu řízení s vý- jimkou případů, kdy se podle stavební- ho zákona buď územní rozhodnutí ne- vyžadují nebo lze územní rozhodnutí sloučit se stavebním řízením, a proto nelze zlehčovat - jak to činí žalovaný - opomenutí územního řízení tvrzením, že žalobkyně měla možnost hájit svá prá- va při stavebním řízení. Za nedůvodný pak považuje Nejvyšší správní soud další žalobní bod týkající se povinnosti správního orgánu přerušit ří- zení z důvodu nevyřešení občanskopráv- ní námitky.
Podle $ 137 odst. 2 staveb- ního zákona platí, že nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o občansko- právní námitce vyplývající z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stav- bám, která - kdyby se zjistila její opráv- něnost - by znemožnila uskutečnit poža- dované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší. O takovou situaci se v případě žalobce nejedná, protože vyřešení otáz- ky týkající se omezení užívání reklamní stavby, která je v jeho vlastnictví, v dů- sledku výstavby protihlukové stěny nemů- že žádným způsobem ovlivnit realizaci stavby, která byla předmětem stavebního řízení, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro přerušení řízení ve smys- lu citovaného ustanovení.
Stejně tak nedůvodným shledal Nej- vyšší správní soud poslední žalobní bod » Ustanovení f 49 citované vyhlášky bylo zrušeno s účinností od 29. 11. 2002 vyhláškou Minister- stva pro místní rozvoj uveřejněnou pod č. 492/2002 Sb. 182 o nesprávném použití ustanovení $ 61 odst. 4 a $ 69 odst. 2 stavebního zákona. Doručování formou veřejné vyhlášky použije stavební úřad u liniových staveb nebo v odůvodněných případech též u staveb zvlášť rozsáhlých, s velkým po- čtem účastníků řízení, jak vyplývá z $ 61 odst. 4 a $ 69 odst. 2 stavebního zákona, což jsou v obou případech situace, kdy je velký počet účastníků řízení.
V sou- časné době platná právní úprava nekon- kretizuje minimální počet účastníků, který by podmiňoval použití veřejné vy- hlášky, a je ponecháno zcela na úvaze příslušného stavebního úřadu, aby po- soudil, zda se jedná o velký počet účast- níků řízení, což je jediná podmínka pro použití veřejné vyhlášky při doručování. Protože v dané věci sáma žalobkyně při- pouští, že počet účastníků řízení se po- hybuje v rozmezí 20 až 25, nelze dovo- dit, že doručování veřejnou vyhláškou v projednávané věci se dělo v rozporu s $61 odst.4 a $ 69 odst. 2 stavebního zá- kona.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a podle odst. 4 ci- tovaného ustanovení současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu ří- zení.V souladu s ustanovením $ 76 odst. 1 písm. ©) s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání. (ci)
Společnost A. v D. proti Minister- stvu dopravy a spojů o vydání sta- vebního povolení.