látkami, ve znění zákona č. 158/1994 Sb. k vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší? — v Rozhodli správní orgán o porušení povinnosti stanovené v $ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami,*» pouze na základě protokolu o autorizovaném měření emisí, který nesplňuje požadavky vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 117/1997 Sb., nelze z tohoto jediného důkazu, byla-li jeho objektivita a soulad s právními předpisy zpochybněna, učinit dostatečně prokazatelný závěr o skutečnosti, že žalobce porušil svou zákonnou povinnost.
Podle $ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1991 Sb.,o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, jsou provozovate- lé velkých a středních zdrojů znečišťová- ní povinni dodržovat stanovené emisní limity ($ 5 odst. 5 až 7) a přípustnou tma- vost kouře ($ 5 odst. 4 a 5). Podle usta- novení $ 5 odst. 5 téhož zákona platí, že seznam znečišťujících látek, kategorizaci zdrojů znečišťování a limity znečišťování pro zdroje uvedené v $ 3 odst. 2 písm. a) až C) a přípustnou tmavost kouře vyhlá- sí Ministerstvo životního prostředí obec- ně závazným právním předpisem.
Emis- ní limity a způsob jejich kontroly vyhlásí Ministerstvo životního prostředí a Minis- terstvo zdravotnictví po vzájemné doho- dě. Podle odstavce 8 téhož ustanovení se množství znečišťujících látek vypouště- ných ze zdroje- zjišťuje měřením nebo se stanoví bilančním výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedo- chází k dalšímu čištění nebo ředění vy- pouštěných plynů. Podrobnosti o místě a způsobu měření stanoví zvláštní před- pis. Tímto zvláštním předpisem je vy- hláška Ministerstva životního prostředí č.117/1997 Sb.,kterou se stanovují emis- ní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochra- ny ovzduší.
Podle svého ustanovení $ 1 tato vyhláška obsahuje a) seznam látek znečišťujících ovzduší, kategorizaci sta- cionárních zdrojů znečišťování, limity znečišťování, přípustnou tmavost kouře a technické podmínky provozu stacio- nárních zdrojů znečišťování, b) způsob zjišťování množství emisí a technické prostředky měření emisí, c) požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování, d) poža- davky na kvalitu, způsob dodávky a pro- dej paliv. Podle ustanovení $ 18 odst. 6 písm. a) zákona o ochraně ovzduší uloží orgán ochrany ovzduší pokutu ve výši od 10 000 do 10 000 000 Kč provozovateli velkého nebo středního zdroje znečišťo- vání, který porušuje povinnosti stanove- né v $7 odst. 1 písm. b) zákona.
Pokutu podle odstavce 8 téhož ustanovení lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy or- gán ochrany ovzduší zjistil porušení po- vinností, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k překročení emisního limitu nebo k porušení povinností došlo. Při stanovení výše pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k množství a obsahu emitovaného znečištění ovzduší a k zá- važnosti porušení povinností. Správní orgány obou stupňů opřely svůj závěr o tom, že žalobkyně se dopus- tila správního deliktu podle $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, pou- ze o jeden důkaz, a to protokol č. 199/99 o autorizovaném měření emisí provede- ném ve dnech 15.-16.
11. 1999 měřicí a servisní skupinou E. Žalobkyně však v podané žalobě zpochybňuje protokol o měření emisí a dovolává se toho, že protokol nesplňuje požadavky vyhlášky č. 117/1997 Sb. Svoje tvrzení dokládá znaleckým posudkem Ing. Ch., v němž tento znalec konstatuje nesplnění poža- davků na délku měření emisí podle $ 9 odst. 1 písm. 4) a $ 9 odst. 2 písm. b) vy- hlášky č. 117/1997 Sb., dále poukazuje na nesrovnalosti v údajích v protokolu, které vykazují nereálné hodnoty v účin- nosti obou kotlů, a konečně uvádí, že kotle mají stejné výrobní číslo, a nelze tedy zjistit, kdy byl který kotel měřen.
261 145 Z výše uvedeného je zřejmé, že žalo- vaný správní orgán (stejně tak jako správní orgán L stupně) vycházel pouze z protokolu č. 199/99; uvedený protokol však nepředstavuje nevyvratitelný dů- kaz, jsou-li účastníkem předestřeny dů- kazy, které způsob a závěr měření vyvra- cejí nebo alespoň vážně zpochybňují. Žalobkyně v podané žalobě namítla skutková tvrzení, která - pokud by byla dokazováním potvrzena - by zjevně ovliv- nila celkové skutkové zjištění. I když správní orgán uvedl, že akceptuje vý- sledky autorizované skupiny k takové- mu měření oprávněné, nelze přehléd- nout, že námitky žalobkyně směřují především proti postupu při získávání podkladů pro výsledné závěry.
Žalobky- ně zejména namítá, že nebylo dodrženo ustanovení $ 9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 117/1997 Sb., podle nějž se při jedno- rázovém měření manuálními metodami u zdrojů znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami provádí nejmé- ně šest jednotlivých měření pokrývají- cích alespoň 12 hodin provozu zdroje znečišťování. Žalobkyně namítá, že tato povinnost nebyla splněna při měření tu- hých znečišťujících látek, protože byla provedena jen tři jednotlivá měření po- krývající. dobu od 9.30 do 14.30 hodin.
Dále žalobkyně poukazuje na to, že po- dle ustanovení $ 9 odst. 2 písm. b) ci- tované vyhlášky platí, že použije-li se k jednorázovému měření přístrojů pro kontinuální měření, činí minimální doba měření u zdrojů znečišťování s proměn- livými provozními podmínkami 12 ho- din. Tato povinnost nebyla splněna ani při měření plynných emisí, protože mě- ření byla prováděna od 9.25 do 15.25 hodin (dne 15. 11. 1999), respektive od 7.47 do 13.47 hodin (dne 16.11.1999), a to představuje dobu měření pouhých šesti hodin.
Dále je namítáno, že údaje v protokolu ukazují nereálné hodnoty 262 v účinnosti obou kotlů. Autorizova- né měření emisí nesplňuje požadavky stanovené výše uvedenou vyhláškou, z protokolu nelze zjistit místo měření a měřené kotle mají stejné výrobní číslo; nelze tedy zjistit, kdy byl. který kotel měřen. V této souvislosti nutno konstatovat, že protokol č. 199/99 sice v bodě 1 uvá- dí, že odběry vzorků a stanovení dále uvedených faktorů zdroje bylo provede- no v souladu se zákonem o ochraně ovzduší, s vyhláškou č. 117/1997 Sb. a s příručkou jakosti autorizované skupi- ny E., avšak z dalšího obsahu protokolu - který obsahuje kromě slovního dopro- vodu pod bodem tři (podklady pro mě- ření) pouze řadu grafů a tabulek, aniž by byl doplněn slovním popisem závěrů, k nimž měřicí a servisní skupina při mě- ření dospěla - nelze jeho objektivitu a soulad s platnou právní úpravou bez dalšího dovodit.
Jestliže tedy žalobkyně vytýká materiální nesprávnost protoko- lu č. 199/99 jako jediného důkazu, o nějž správní orgán opřel svoje rozhodnutí, a tyto námitky nelze bez dalšího vyvrátit, nutno uzavřít, že došlo ke zpochybnění naplnění zákonných znaků - skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v ustanovení $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, tj. jeho objektivní stránky. Jestliže totiž správní orgány vy- týkají žalobkyni porušení povinnosti sta- novené v $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o ovzduší ($ 18 odst. 6 tohoto zákona), podle něhož byla žalobkyně povinna do- držovat stanovené emisní limity, avšak v průběhu přezkumného soudního říze- ní je zpochybněn jediný důkaz, na jehož základě mělo být porušení této povin- nosti doloženo, pak nelze uzavřít než tak, že dosud nebyl zjištěn základní předpoklad pro uložení sankce, tj. poru- šení povinnosti a z něho vyplývající po- škození - případně ohrožení - zákonem chráněného zájmu.
V tomto směru nutno zdůraznit, že zásada objektivní (materiální) pravdy představuje pro správní orgán i povin- nost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci ($ 32 odst. 1 spr. ř.) a získat dosta- tečný rozsah údajů a informací důleži- tých pro její posouzení, a to před roz- hodnutím ve věci. Správní orgán je povinen úplně a přesně zjistit skutečný stav věci, který je pak podkladem pro rozhodnutí ($ 46 spr. ř). Správní orgán není vázán návrhy účastníků řízení na provedení důkazů. Zjišťuje všechny přávně významné skutečnosti, bez ohle- du na to, v čí prospěch tyto skutečnosti svědčí.
Zjištěný stav. věci musí odpovídat skutečnosti. Zásada materiální pravdy vyjadřuje ve správním řízení nutný po- žadavek vysoké hodnoty pravdivosti a spravedlnosti vzhledem k tomu, že ve správním řízení bývá rozhodováno o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech právnických a fyzic- kých osob na jednotlivých úsecích státní správy. Způsob a rozsah přesného a spo- lehlivého zjištění skutečného stavu věci závisí na správním orgánu, který řízení vede. Přitom však správní orgán odpoví- dá za splnění této zásady; to má svůj od- raz zejména v odůvodnění správního rozhodnutí, v němž správní orgán uvádí, které skutečnosti byly podkladem pro jeho rozhodnutí a jakými úvahami byl při jejich hodnocení veden.
V daném případě však správní orgán takto nepostupoval, neboť ve správním řízení neshromáždil dostatečné podkla- dy pro závěr o tom, že žalobkyně poruši- la povinnost uvedenou v ustanovení $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzdu- ší. Jediný důkaz, tj. protokol o měření č. 199/99, jehož objektivita a soulad s platnými právními předpisy byly zpo- chybněny, nelze za takový dostatečný podklad považovat. Z těchto důvodů soud plně přisvěd- čil žalobě v tom, že provedená zjištění nejsou dostačující k posouzení věci a že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, bude vyžadovat zásadní doplnění, spočívají- cí v zajištění odborného vyjádření, pří- padně doplnění znaleckého posouze- ní, z něhož by bylo možno dovodit, zda měření emisí provedené ve dnech 15.-16.11.1999 bylo uskutečněno v sou- ladu s vyhláškou č. 117/1997 Sb., a vy- pořádávající se i s dalšími námitkami ža- lobkyně v průběhu řízení uplatněnými, týkajícími se technických problémů a technických nesrovnalostí.
Za tohoto stavu pak již nebylo nutné se zabývat ná- mitkami žalobkyně, které směřovaly pro- ti výši uložené pokuty. Při novém pro- jednání věci jsou správní orgány vázány právním názorem soudu, bude však tře- ba respektovat i ustanovení $ 18 odst. 8 zákona č. 309/1991 Sb. Gur) 263 146 146 Řízení před soudem: rozhodování o nepřípustném opravném prostředku k $ 132 soudního řádu správního Rozhodl-li soud ve správním soudnictví o žalobě proti správnímu roz- hodnutí před datem 31. 12. 2002 a podal-li žalobce i přes správné poučení © tom, že proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, proti to- muto rozhodnutí soudu „odvolání“, odmítne takové odvolání postupem podle $ 46 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. soud, jemuž bylo odvolání adresováno (soud adresy), protože tu není žádný soud, který byl funkčně příslušný k projednání odvolání. Bylo-li však odvolání adresováno přede dnem 1.
1. Luz = 2003 vrchnímu soudu, odmítne takové odvolání Nejvyšší správní soud (6 132 s. ř. s.).
Akciová společnost V. v B. proti Mi- nisterstvu životního prostředí o po- kutu za nedodržení emisních limitů.