zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb. Při rozhodování o povinnosti správce vodního toku podle ustanovení $ 35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), musí být především na- jisto postaveno, kdo je tímto správcem.
Věc: Zemědělská vodohospodářská správa Brno (jako právní nástupce Státní me- lorační správy) proti Ministerstvu životního prostředí o uložení povinnosti zpracovat a předložit vodohospodářskému orgánu ke schválení projektovou dokumentaci. Okresní úřad v Teplicích uložil roz- hodnutím ze dne 10. 5. 2000 podle $ 10 odst. 1 zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, tehdejší Státní meliorační správě opatře- ní k odstranění závadného stavu spočí- vající ve zpracování projektové doku- mentace s cílem zajistit plynulý průtok za zvýšených stavů vody, a předejít tak povodňovým škodám.
Projektová doku- mentace přitom má respektovat zájmy ochrany přírody s ohledem na nutnost zvýšit ekologickou stabilitu a biologic- kou diverzitu v povodí. Odvolání Státní meliorační správy by- lo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 916 2000 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Nejvyšší správní soud, který věc pře- vzal k dokončení od Vrchního soudu v Praze, žalobě vyhověl, rozhodnutí Mi- nisterstva životního prostředí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Zodůvodnění: Žalobce (jakožto právní nástupce Stát- ní meliorační správy) v žalobě namítl, že žalovaný rozhodoval na základě nedosta- tečně zjištěného skutkového stavu věci a v důsledku toho i na základě nespráv- ného právního posouzení. Žalovaný dle žalobce vycházel z okolností zjištěných Okresním úřadem v Teplicích, referátem životního prostředí. Na základě šetření bylo konstatováno, že v důsledku inten- zivních srážek došlo ke zvýšení průtoku Štrbického potoka, který nemohl být pře- veden nekapacitním a dlouhodobě neu- držovaným zakrytým úsekem toku v in- travilánu obcí S.
a Š., přičemž podstatná část objemu povodňového průtoku tekla po povrchu. Došlo tak k zaplavení něko- lika zahrad a přízemí domů. Přestože ze zjištění vyplynulo, že předchozí úpravy koryta Štrbického potoka (regulace a na- přímení toku nad obcí Š. a jeho zatrub- nění v intravilánu obce) byly jako stavby zřízeny v 70. letech bez stavebního povo- lení, potvrdil žalovaný svým rozhodnu- tím rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně s tím, že žalobce jako správce toku neplní své povinnosti vyplývající z usta- novení $ 1 odst. 2 písm. a), c) a d) vyhlášky č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povin- nosti správců vodních toků a upravují se některé otázky týkající se vodních toků“ Současně však žalovaný při svém rozho- dování přijal, a to poněkud kontroverz- ně, tvrzení správního orgánu L stupně, že již zmiňované úpravy neumožnily ža- lobci plnění povinností správce toku po- dle $ 17 odst. 1 zákona ČNR č. 130/1974 Sb. Plnění povinností podle tohoto ustanove- ní je podmíněno příkazem povodňového orgánu.
Žalobce dále namítá, že jestliže stavby provedené v souvislosti s regulací a narovnáním toku Štrbického potoka „byly realizovány jako nepovolené, měla být iniciativa ve smyslu $ 88 zákona č. 50/1976 Sb. na straně příslušného sta- vebního úřadu. Nemůže pak obstát ani argumentace žalovaného, že žalobce ne- splnil své povinnosti vyplývající z ustano- vení $ 3 vyhlášky č. 19/1978 Sb. Za nejzávažnější pochybení však ža- lobce považuje tu skutečnost, že jak Okresní úřad v Teplicích, tak i žalovaný vycházeli při svém rozhodování z nespráv- ně zjištěného skutkového stavu.
Tyto správní orgány se nedostatečně zabývaly otázkou určení správce předmětného to- ku. Jinak by byly nuceny konstatovat, že poslední rozhodnutí o určení správce tohoto toku vydal odbor Okresního ná- rodního výboru v Teplicích dne 17. 1. 1964. Na základě tohoto rozhodnutí bylo správcem dotyčného toku určeno Okres- ní středisko přípravy zemědělských in- vestic. I když delimitací přešel později tento subjekt na různé organizace, nevy- plývá z delimitáčních protokolů a příloh k nim, že by žalobce (dříve Státní melio- rační správa) byl určen někdy později správcem tohoto toku.
V takovém přípa- dě měl žalovaný postupovat podle usta- novení $ 32 odst. 3 vodního zákona. Žalovaný ve svém vyjádření přede- vším uvedl, že žalobce (dříve Státní me- liorační správa) po celou dobu řízení jedná jako správce Štrbického potoka a v žádném svém vyjádření správu drob- ného vodního toku nezpochybňuje. Pro- to žalovaný vycházel z $ 31 - $ 35 vodní- ho zákona (vodní toky a jejich správa). V této souvislosti byla vzata v úvahu ze- jména vyhláška č. 19/1978 Sb., kde v $ 1 odst. 2 je uvedena tato základní povin- nost: „Správce vodního toku je povinen udržovat jím spravovaný vodní tok a za- bezpečovat řádně všechny jeho funkce a za tím účelem i spravovat vodohospo- dářská díla nezbytná k funkcím toku, po- případě vodnímu toku převážně sloužící nebo plnící současně více celospolečen- ských účelů.“ Zatrubnění potoka slouží výhradně k funkci vodního toku, a proto 9 Dnes již zrušena vyhláškou č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků.
355 veškeré povinnosti související s jeho průtočností je povinen zabezpečit správ- ce tohoto toku. Přestože vodohospodář- ský orgán I. instance ve svém rozhodnutí ze dne 10. 5. 2000 neodkázal ve výroku na $ 35 vodního zákona, z odůvodnění i z výroku je zřejmé, že vodohospodář- ský orgán rozhodl v souladu s tímto usta- novením, podle kterého vodohospodář- ské orgány rozhodují v pochybnostech týkajících se rozsahu povinností a opráv- nění správců vodních toků. V $ 48 odst. 2 vodního zákona je uvedeno: „Organiza- ce, které ke dni účinnosti tohoto zákona pečují podle dosavadních předpisů o drob- né vodní toky, jsou povinny o ně nadále pečovat v rozsahu podle dosavadních předpisů do doby určení správce vodní- ho toku podle $ 32.“ Z tohoto ustanove- ní vyplývá, že ze zákona přešla práva a povinnosti správce drobného vodního toku na Zemědělskou vodohospodář- skou správu.
Ta měla dostatek času požá- dat příslušný vodohospodářský orgán o případnou změnu správce. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žalo- ba byla zamítnuta. Žalobce v replice poukázal na to, že jakožto organizační složka státu (dříve rozpočtová organizace) nemůže vynaklá- dat státní prostředky k opravě majetku, který není státním majetkem. Zatrubně- ní Štrbického potoka nebylo vybudová- no ze státních prostředků a neslouží funkci vodního toku. Bylo provedeno z důvodu křížení komunikace s vodním tokem a pro rozšíření a zcelení soukro- mých pozemků u obytných domů.
Zat- rubnění bylo provedeno neodborně bez ohledu na hydrologické podmínky a funk- ce vodního toku zhoršuje. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda vůbec, kdy a kdo byl ve smyslu $ 32 odst. 2 vodního zákona určen správcem 918 vodního toku. Žalovaný pak předložil kopii „Určení správce vodního toku ze dne 17. 1. 1964“. Dle této písemnosti vy- dané odborem vodního hospodářství, pro věci lesnictví a zemědělství ONV Te- plice udělil tento orgán - s poukazem na ustanovení $ 25 a $ 35 zákona č. 11/1955 Sb. a vládní nařízení č. 14/1959 Sb. - Okres- nímu středisku přípravy zemědělských investic v Teplicích povolení k provozo- vání dále uvedených toků v teplickém okresu, mj. toku „Štrbický“ od pramene k zaústění do řeky Bíliny.
Dále předložil kopii správního aktu ze dne 31. 7. 2002, kterým bylo vysloveno, že Ministerstvo zemědělství na základě žádosti Zeměděl- ské vodohospodářské správy ve smyslu $ 48 odst. 2 zákona o vodách (poznámka soudu - nikoli podle $ 32 odst. 2 téhož zákona) určuje. Zemědělskou vodohos- podářskou správu správcem drobných vodních toků uvedených v tabulkách tvořících přílohu tohoto „určení“ (mj. Štrbický potok). Po zaslání kopie doplnění vyjádření žalovaného a kopií připojených žalobco- vých písemností k otázce právního ná- stupnictví po Okresním středisku pří- pravy zemědělských investic žalovaný sdělil, že Státní meliorační správa byla zřízena rozhodnutím ministra zeměděl- ství a výživy ČR čj.
860/1969-1/3 ze dne 26. 11. 1969 s úkolem plánovat a jednotně řídit komplexní provádění melioračních a zúrodňovacích opatření a zabezpečo- vat správu, provoz a údržbu základních prostředků vybudovaných státem. Zákla- dem pracovního kolektivu nově vzniklé organizace byli pracovníci delimitovaní z dosud roztříštěných jednotek Země- dělské investorské správy, Okresních středisek přípravy zemědělských inves- tic a dalších organizací. V rámci transfor- mace Státní meliorační správy zřídilo Mi- nisterstvo zemědělství ke dni 1.
1. 2001 Zemědělskou vodohospodářskou sprá- vu jako právního nástupce Státní melio- rační správy v souladu s $ 31 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravi- dlech, jako organizační složku státu. Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené správní rozhodnutí v rozsahu žalobních důvodů a shledal ža- lobu důvodnou. Soud vycházel.z násle- dujících skutečností a úvah. Jak rozhodnutí žalovaného, tak i sho- ra uvedené rozhodnutí Okresního úřadu v Teplicích vycházejí z toho, že žalobce (resp. Státní meliorační správa) je správ- cem dotyčného vodního toku (Štrbické- ho potoka).
Své rozhodnutí žalovaný opírá zejména o ustanovení $ 32 až $ 35 vodního zákona (poznámka soudu - pře- devším o $ 33 obecně upravující povin- nost správce vodního toku starat se o je- ho řádnou správu, $ 35 tohoto zákona a $ 1 odst. 2 vyhlášky č. 19/1978 Sb.). Správní orgány obou stupňů měly tedy mít najisto postaveno, zda Státní melio- rační správa byla správcem tohoto toku. Státní meliorační správa sice v průběhu celého správního řízení nijak nezpo- chybňovala, že je tímto správcem, a do- konce to v některých svých podáních nepřímo či přímo uváděla; žádné z těch- to podání však neobsahuje podrobnější okolnosti, na základě kterých by bylo možno dojít k uvedenému, pro věc roz- hodujícímu právnímu závěru.
Ve správ- ním řízení pak k této skutečnosti nebyly provedeny žádné důkazy. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě mj. dovolává ustanovení $ 48 odst. 2 vod- ního zákona s poukazem na citované „povolení k provozování vodních toků“ ONV v Teplicích ze dne 17. 1. 1964. Ani písemnostmi a vyjádřeními účastníků ří- zení však nebylo před soudem doloženo, že Státní meliorační správa je právním nástupcem Okresního střediska přípra- vy zemědělských investic v Teplicích. Sa- motné tvrzení o delimitaci pracovníků je pro závěr o právním nástupnictví, po- kud se týká povinností správce toku, ne- dostačující.
Bylo by pak nad obvyklý (a přiměřený) rámec dokazování před soudem ve správním soudnictví další zjišťování této skutečnosti. Proto bylo ža- lobou napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušeno a věc byla vrá- cena žalovanému k dalšímu řízení ($ 78 odst. 1 44 s. ř. s.). Soud musel vzít zřetel i na to, že při přezkoumávání rozhodnu- tí vychází soud ze skutkového a právní- ho stavu, který tu byl v době rozhodová- ní správního orgánu ($ 75 odst. 1 s. ř. s.). Pro úplnost, s přihlédnutím k dalším žalobním důvodům, je dále třeba uvést, že na rozdíl od správního orgánu I.
stup- ně žalovaný neopírá rozhodnutí o usta- novení $ 17 zákona ČNR č. 130/1974 Sb. Proto tuto námitku soud neshledal dů- vodnou. V novém řízení bude muset správní orgán vycházet ze současného stavu věci. To se týká i posouzení cha- rakteru a právních důsledků již zmíně- ného správního aktu ze dne 31. 7. 2002. (oda)
Zemědělská vodohospodářská správa Brno (jako právní nástupce Státní me-