Napadá-li žalobce rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může účinně namítat pouze to, že existují podmínky její přípustnosti z hle- diska ustanovení $ 62 správního řádu, nikoliv však okolnosti týkající se skutkového stavu věci, které lze uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obno- vě, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci.
Žalobce v návrhu na obnovu řízení poukázal zejména na skutečnost, že exis- tuje platné povolení k odběru povrcho- vých vod, které nebylo dosud zrušeno, a tato skutečnost nemohla být v řízení uplatněna, neboť žalobce se o probíhají- cím řízení nedozvěděl Dne 30. 10. 2001 vydal správní orgán prvního stupně roz- hodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalo- vaný napadeným rozhodnutím. Třebaže žalovaný v průběhu řízení zjistil, že exis- tuje povolení k odběru vody v množství, které žalobce nikdy nepřekročil, za pou- žití interpretační zásady „lex posterior derogat priori“ dovodil, že výměr ze dne 12.
9. 1949 již není platný, neboť dne 4. 10. 1994 bylo vydáno nové rozhodnutí. Právní mocí nového rozhodnutí vydané- ho podle zákona o vodách mělo dle práv- ního názoru žalovaného dojít ke zrušení předchozího povolení, jehož platnost nebyla časově omezena. S tímto závěrem žalovaného se žalobce neztotožňuje, ne- boť uvedená právní úvaha je v rozporu se zásadami právní teorie. Zásada „lex 576 posterior derogat priori“ se uplatní ve vztazích právních norem, ale již nemůže být uplatňována ve vztazích individuál- ních správních aktů, kterými uvedená rozhodnutí nepochybně jsou.
Rozhod- nutí ze dne 4. 10. 1994 o povolení k od- běru povrchových vod tak nerušilo vý- měr ze dne 12. 9. 1949, ale naopak na tento výměr odkazovalo. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě na- vrhl její zamítnutí s odkazem na odůvod- nění napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že platnost oprávnění skončila dnem nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 4. 10. 1994, a platnost tohoto rozhod- nutí byla omezena do 30. 9. 1999. Nejvyšší správní soud, který věc jako neskončenou k datu 31. 12. 2002 převzal od Vrchního soudu v Praze, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z ustanovení $ 62 - 64 správního fá- du vyplývá, že uplatnění obnovy řízení představuje možnost zásahu do existen- ce pravomocného správního rozhodnu- tí. Obnova řízení je tak mimořádným způ- sobem přezkoumání rozhodnutí, který se uplatňuje tehdy, jestliže se po správním řízení, které bylo ukončeno pravomoc- ným rozhodnutím, zjistí závady ve skut- kových zjištěních nebo procesní vady, které měly nebo mohly mít podstatný vliv na již pravomocné rozhodnutí. K pod- mínkám obnovy řízení náleží pravomoc- né správní rozhodnutí, existence někte- rého ze zákonem taxativně uvedených důvodů obnovy řízení obsažených v usta- novení $ 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu, návrh účastníka řízení na povolení obnovy nebo podnět správního orgánu k nařízení obnovy, dále dodržení záko- nem stanovené subjektivní i objektivní lhůty, jakož i nepřípustnost obnovy.
Řízení o obnově se skládá ze dvou sta- dií, a to stadia, kdy se rozhoduje o tom, zda se k návrhu obnova řízení povolí, ne- bo se z úřední povinnosti nařídí, a sta- dia, kdy správní orgán již v obnoveném řízení vydá nové rozhodnutí. V prvém stadiu (řízení o povolení nebo nařízení obnovy - iuďdicium rescindens) správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, posuzuje, zda jsou splněny pod- mínky obnovy řízení. V tomto stadiu te- dy správní orgán nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale pouze roz- hoduje o tom, zda se obnova povolí nebo nařídí.
Proti rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy lze podat odvolání, če- hož žalobce také v dané věci využil. Teprve po povolení nebo nařízení obno- vy nastupuje druhé stadium (obnovené řízení —- iudicium rescissorium), v němž se znovu rozhoduje ve věci, o které již bylo rozhodováno v původním řízení. Z výše uvedeného je tak nutno dovodit, že v řízení o povolení obnovy správní or- gán zkoumá jen a pouze podmínky její přípustnosti, a to s ohledem na zákonem stanovené podmínky obsažené v $ 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu.
Pokud tedy žalobce napadá rozhod- nutí vydané v prvním stadiu řízení o ob- nově, mohl by pouze namítat, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení $ 62 správního řádu, nikoliv však skutečnost, kterou uplatnil v žalobě a kterou by mohl uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se zno- vu rozhodovalo ve věci. V této souvislos- ti však Nejvyšší správní soud konstatuje nad rámec shora uvedeného, že výměr ze dne 12. 9. 1949, na který žalobce od- kazuje, není novou skutečností podřadi- telnou pod ustanovení $ 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, protože v předcházejí- cím řízení jeho existence byla uplatněna.
886 Řízení před soudem: rozhodnutí předběžné povahy; kompeteční výluka Zajištění lihovin a tabákových výrobků k $ 134 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 237/2004 Sb. a č. 558/2004 Sb“ I. Rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s. musí sou- časně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgá- nů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (ma- teriální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání roz- hodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahá- jení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgá- nem, který v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak).
» Nyní též ve znění zákona č. 217/2005 Sb. 886 II. Rozhodnutí 0 zajištění lihovin a tabákových výrobků podle $ 134 zá- kona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je rozhodnutím předběžné po- vahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s.
Společnost s ručením omezeným E. proti Ministerstvu životního prostředí o ob- novu řízení.