Schválnosti ve smyslu $ 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití. Hranice mezi hrubým jednáním a „pouhou“ nevhodností, neslušností či jinou ne- správností nejsou dány přesně, jedním z vodítek je však demonstrativní výčet uve- dený ve zmíněném ustanovení. Zadržení míčů, za situace, kdy majitelé předzahrá- dek byli vystaveni každodennímu strachu, kdy na jejich zahradě přistane míč, není schválnost, která má povahu hrubého jednání. Nejde tedy o jednání, které by vyža- dovalo přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci.
C.) Úkolem městského soudu je posouze- ní, zda jednání žalobce naplňovalo znaky jed- nání proti občanskému soužití, a to bez ohle- du na místo takového jednání či jeho důvod, který by mohl spočívat ve vlastnických spo- rech, porušení předmětných ustanovení ka- tastrálního zákona apod. Správní soud nemá pravomoc posoudit, zda došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu a není oprávněn poskytnout žalobci ochranu proti tomu, kdo neoprávněně zasahoval do jeho (jejich) vlast- nických práv. V souzené věci žalobce nezpochybňoval zjištěný skutkový stav správním orgánem, soud proto vycházel z toho, že řízení bylo za- hájeno na základě oznámení o přestupku, které podal J.
B. dne 11. 6. 2009 a na základě podnětu Městské policie ze dne 13. 7. 2009. Žalobce se měl- dopustit toho, že dne 9. 6. 2009 zadržel jmenovanému fotbalový míč na své předzahrádce domu, později i jeho rodi- čům. Správní orgán nejprve kvalifikoval jed- nání jako přestupek proti majetku ve smyslu $ 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, po zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem jako přestupek proti občanskému soužití dle $ 49 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. Dne 13. 7. 2009 žalobce odevzdal správnímu orgá- nu jako nález jeden fotbalový míč a dne 27.
7. 2009 tři fotbalové míče. Žalobce nikterak ne- namítal procesní vady, které mohl správní or- gán učinit v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí. Soud se proto nezabýval jednotli- vými fázemi řízení. Správní orgán prvního stupně měl za pro- kázané, že překopnuté míče skončily na po- zemku žalobce, z toho dva z nich patřily ne- zletilým J. B. a M. S. Tito se domáhali vydání míčů. Žalobce je zadržoval a nevydal, a to ani v přítomnosti hlídky městské policie, která byla k situacím přivolána. Ta jej navíc upozor- nila, že se zadržováním míče dopouští pře- stupku.
Správní orgán měl za prokázané, že ža- lobce se rozhodl o své vůli, s úmyslem míče nevracet do doby, než bude vyřešeno oplocení hřiště. Má tak za to, že vlastníkům míče nevy- dal, zadržel je a uschoval bez jejich souhlasu, a to jako prostředek pro jednání s Městkou částí Prahy 22. Správní orgán v rozhodnutí uvedl, že žalobce byl i jako člen výboru spole- čenství vlastníků bytových jednotek ve styku se správním orgánem a o řešení přelétávání míčů z dětského hřiště do předzahrádek byl 1113 2446 informován, a přesto svévolně nad rámec zá- konného řešení dětem míče nepředal.
Toto jednání zhodnotil správní orgán L stupně ja- ko schválnost, kterou znemožnil dětem uží- vat jejich věci a znemožnil jim pokračovat ve hře. Správní orgán I. stupně zdůraznil, že ža- lobce byl upozorněn na psychický stav plačí- cího nezletilého M. S., a přesto mu míč zadr- žel a uschoval, přičemž úmyslně mátl i hlídku městské policie tvrzením, že míč nemá. Při ukládání sankce orgán I stupně při- hlédl ke skutečnosti, že zadržování míčů ne- směřovalo přímo vůči městské části, ale ob- jektem se staly nezletilé děti.
Vycházel z toho, že žalobce na straně jedné hájil důsledně svá práva, na straně druhé vědomě a úmyslně přehlížel práva jiných osob. Přihlédl k tomu, že až po dosažení svého cíle uznal za vhodné donést míče s tvrzením, že se jedná o nález. Jak bylo výše uvedeno, žalovaný rozhod- nutí správního orgánu ve výroku č. I. napravil a ve vztahu k přestupku proti občanskému soužití rozhodnutí potvrdil. Přestupku podle $ 49 odst. 1 písm. c) zá- kona o přestupcích se dopustí „ten, kdo úmy- slně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestup- ku, schválnostmi nebo jíným hrubým jedná- ním“.
K naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku se předpokládá narušení občan- ského soužití hrubým jednáním. Narušení občanského soužití je obligatorním znakem této skutkové podstaty přestupku. K odpo- vědnosti za tento přestupek je vždy třeba úmyslného zavinění. Občanské soužití, jako tzv. neurčitý právní pojem, můžeme defino- vat jako určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je za- ložen na respektování práv ostatních lidí, je- jichž dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé.
Příklady hrubého jedná- ní, které jsou schopny narušit občanské sou- žití, stanovuje právě $ 49 citovaného zákona. Jedná se o urážku na cti, vyhrožování, schvál- nosti, méně závažné ublížení na zdraví atd. Hrubé jednání můžeme definovat jako jedná- ní, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v tomto ustanovení a součas- 1114 ně narušit občanské soužití. To znamená pře- kročit rámec výše uvedených ustálených jed- nání a pravidel. K otázce narušení občanského soužití se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2.
7. 2010, čj. 7 As 12/2010-65, kde uvedl: „Narušení občanského soužití je pak trestáno tehdy, dojde-li k jeho ne- gativnímu zasažení jednáním určitě intenzi- ty, jež svojí povahou typově odpovídá jedná- ním uvedeným v demonstrativním výčtu hrubých jednání v S 49 zákona o přestupcích“ V souzené věci správní orgány dospěly k závěru, že žalobce se dopustil naplnění skut- kové podstaty schválnosti, spočívající v nepře- dání míčů. Ze shora uvedeného vyplývá, že i schválnosti musí mít povahu hrubého jedná- ní a musí mít schopnost narušit občanské sou- žití.
Bude se jednat zejména o jednání „na- schvál“, které může negativně zasáhnout do práv jiného. Ze soudní judikatury vyplývá, že se může jednat např. o úmyslně vysypanou ze- minu na letištní plochu (srov. výše citovaný rozsudek čj. 7 As 12/2010-65) nebo o zabráně- ní odchodu z pozemku a slovní rozepře (srov. rozsudek NSS ze 14. 12. 2006, čj. 4 As 69/2005- 46). Vzhledem k tomu, že nelze vymezit všechna eventuálně možná hrubá jednání, sta- novil zde zákonodárce tzv. zbytkové ustanove- ní, které subsumuje všechna ostatní hrubá jednání, která nejsou výslovně uvedena výše.
Pojem hrubé jednání musí být správním orgánem vykládán objektivně, protože v opač- ném případě by bylo fakticky pouze na subjek- tivní úvaze toho, vůči kterému bylo hrubé jed- nání užito, zda se pachatel přestupku dopustil. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že žalo- vaný nevzal v úvahu okolnosti, za kterých ža- lobce zadržel míče. Také neposoudil, zda jed- nání žalobce lze považovat za hrubé, které narušuje občanské soužití takovou měrou, že podle obecného názoru a přesvědčení pře- kračuje rámec pouhé nevhodnosti.
Hranice mezi hrubým jednáním a „pouhou“ nevhod- ností, neslušností Či jinou nesprávností ne- jsou dány úplně přesně. Za jisté vodítko slou- ží demonstrativní výčet uvedený v $ 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Soud je toho názoru, že zadržení míčů za situace, kdy maji- telé předzahrádek byli vystaveni každodenní- mu strachu, kdy na jejich zahradě přistane míč, není schválnost, která má povahu hrubé- ho jednání. Podle názoru soudu nejde o jedná- ní, které by vyžadovalo přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci.
Z těchto důvodu soud považuje námitku žalobce týkající se nespráv- ného právního posouzení věci za důvodnou. Dalším důvodem pro zrušení rozhodnutí je nedostatečné odůvodnění pokuty. Správní orgán L stupně přihlédl k tomu, že zadržová- ní míčů nesměřovalo přímo vůči městské čás- ti, ale objektem se staly nezletilé děti. Žalova- ný nedostatky nezhojil a k uložené pokutě se vůbec nevyjádřil, přitom řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkouma- telnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden.
Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stano- veného postihu. Podle názoru soudu jde v da- ném případě o rozhodnutí o uložení pokuty, které je nepřezkoumatelné, neboť výše pokuty je odůvodněna pouhou rekapitulací skutko- vých zjištění. Úvaha správního orgánu přitom musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a po- lehčující a vždy je posuzovat z hlediska kon- krétního dopadu na daný případ.
(...) 2447 Hospodářská soutěž: zakázané dohody; samostatný produkt relevantního trhu Telekomunikace: povaha dobíjecích kupónů; telekomunikační činnost k $ 2 odst. 2 a $ 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) k $ 13 a $ 82 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů“ I. Dobíjecí kupóny služby Oskarta nejsou samostatným produktem, nemohou te- dy existovat bez služeb poskytovaných stěžovatelem (poskytovatelem telekomuni- kačních služeb).
Představují pouze prostředek platby za služby, které samy tvoří produkt relevantního trhu (ve smyslu $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). Poptávka po dobíjecích kupónech není fakticky poptávka po „dobíjecích kupónech“, ale poptávka po službách stěžovatele, které je možné po do- bití pomocí kupónu využívat. Dobíjecí kupón a poskytovaná služba jsou neodděli- telně spojeny a objektivně tvoří jeden celek a jejich umělé oddělení není možné.
II. Dobíjecí kupóny představují balíček předplacených služeb mobilního operá- tora (prepaid balíček), jsou považovány za druh telekomunikační činnosti (6 13 zá- kona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích), resp. součást telekomunikačních služeb (vedle postpaid služeb).
II. Konečný spotřebitel si prostřednictvím distributorů nekupuje „dobíjecí ku- pón“, ale nakupuje službu operátora, která je závazně stanovena, Má-li tudíž posky- tovatel telekomunikačních služeb dostát povinnosti uložené mu zákonem, tj. posky- tovat služby za předem stanovené a vyhlášené ceny ($ 82 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích), nelze mu přičítat protisoutěžní jednání a ustanovení v distri- butorských smlouvách o konečných prodejních cenách posoudit jako zakázané do- hody (ve smyslu $ 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). » S účinností od 1. 5. 2005 zrušen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 2447
M. K. proti Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru živnostenskému a občanskosprávnímu,