Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

A 25/2000

ze dne 2003-07-29
ECLI:CZ:NSS:2003:A.25.2000.40

Obsahem výroku fiktivního rozhodnutí ve smyslu $ 16 odst. 3 zá- kona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je zamít- nutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí správního orgá- nu I. stupně o odmítnutí poskytnutí informace. vý

Podle $ 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném pří- stupu k informacím, rozhodne od- volací orgán o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené Ihůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí po- tvrdil; za den doručení tohoto roz- hodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvo- lání. Podle pátého odstavce toho- to ustanovení lze proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o odmítnutí žádosti podat rozklad, o kterém rozhoduje vedoucí ústřed- ního orgánu státní správy.

Ustanove- ní odst. 4 platí pro rozklad obdobně. Podle šestého odstavce je rozhodnu- tí o odmítnutí žádosti přezkoumatel- né soudem podle zvláštního zákona. V daném případě se uplatnila fik- ce zamítavého vyřízení podaného rozkladu ve smyslu ustanovení $ 16 odst. 3 a 5 zákona Za den doručení tohoto zamítavého rozhodnutí je tře- ba považovat den 16. 3. 2000. Žaloba tak byla podána včas ($ 250b odst. 1 0. s. ř., ve znění účinném ke dni podá- ní žaloby, $ 130 odst. 1 s. ř. s.). Ze správního spisu vyplynulo, že podle žalobcových tvrzení obsaže- ných v rozkladu nebylo o odepření poskytnutí informace vydáno správní rozhodnutí, resp. že dopis žalované- ho ze dne 18.

2. 2000 nemá zákonem požadované náležitosti, zejména odů- vodnění a poučení o právu podat opravný prostředek. Žalovaný ve vy- jádření k žalobě připustil, že postup ministerstva trpí jistými procesními pochybeními, která však podle jeho názoru neměla vliv na zákonnost na- padeného rozhodnutí, neboť ani for- málně bezvadné řízení by vzhledem k tomu, že se jedná o utajované sku- tečnosti, nemohlo vést k poskytnutí požadovaných informací. Soud po pečlivém prozkoumání věci v rozsahu vymezeném žalobní- mi důvody dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a rozhodl, jak ve výroku uvedeno, z těchto důvodů.

Rozhodnutí, jehož vydání je nasto- leno právní fikcí, je nepřezkoumatel né pro nedostatek důvodů. Jednou z nezbytných náležitostí správního rozhodnutí je jeho řádné odůvod- nění ($ 47 odst. 1 správního řádu). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o rozkladu bylo vydáno na základě právní fikce, ač ve skutečnosti vydá- no nebylo, logicky postrádá náležité odůvodnění. Nejde tedy o případ, kdy by rozhodnutí bylo zrušováno pro nezákonnost, nýbrž pro vady ří- zení, jež spočívají v nepřezkouma- telnosti pro nedostatek důvodů roz- hodnutí.

Tento základní požadavek stanovený procesními předpisy ne- lze prominout ani tam, kde zákon Spojuje s nečinností správního orgá- nu fikci negativního rozhodnutí. Zá- konem předvídaný postup vydání správního rozhodnutí negativní po- vahy řeší otázku nečinnosti správní- ho orgánu, proti níž nebylo do naby- tí účinnosti soudního řádu správního možno se samostatně bránit. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístu- pu k informacím, v tomto případě ta- kovýto nedostatek ochrany účastní- ka řízení řeší tak, že stanoví fikci vydaného rozhodnutí, jakož i datum, kdy bylo vydáno.

Tak je možno se proti postupu správního orgánu účinně bránit. Výrokem fiktivního rozhodnutí je zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí IL stupně o odmítnutí poskytnutí in- formace. Logicky z toho vyplývá, že tímto výrokem byl potvrzen výrok orgánu I stupně v tom rozsahu, v ja- kém bylo poskytnutí požadovaných informací odepřeno. Na druhou stra- 449 208 nu nelze za této situace dovodit, že k odepření informací vedly ministra totožné důvody, jaké jsou - v daném případě navíc nedostatečně - uvede- ny v rozhodnutí vydaném v I.

stupni. Žádným způsobem pak nelze dovo- dit, na základě jakých skutkových a právních závěrů byly námitky uplatněné v rozkladu shledány ne- opodstatněnými. Soud nepovažuje za možné bez dalšího, zejména bez vý- slovného ustanovení zákona, dovo- dit, že rozhodnutí o rozkladu stojí na totožných skutkových a právních zá- věrech jako rozhodnutí I. stupně a že je jím implicitně vyjádřena neúspěš- nost námitek uplatněných rozkla- dem. Soud nemůže sám konstruovat důvody, které vedly příslušný správní orgán k odepření informací.

Mimo jiné by tak zasahoval do zákonné pra- vomoci veřejné správy a jejich orgá- nů. To nepochybně nebylo ani úmys- lem zákonodárce, seznatelným ze zákona samého i v kontextu celého právního řádu České republiky. Za této situace, kdy soud akceptu- je možnost domáhat se soudní ochra- ny práv proti rozhodnutí vydanému v důsledku fikce stanovené zákonem, není důvod rušit i rozhodnutí správ- ního orgánu L. stupně. Žalovaný má možnost vytýkané procesní pochybe- ní napravit v rozhodnutí o rozkladu, jež vydá.

Přitom postoj žalovaného bude respektovat právní i skutkový stav ke dni vydání nového rozhodnutí. (ovo)

Občanské sdružení E. v B. proti Ministerstvu průmyslu a obchodu 0 po-