Důvodem pro zákaz činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody ve smyslu $ 66 záko- na ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může být dlouhodobý živelný odběr vody z vodního toku pro provoz malé vodní elektrárny.
Věc: František A. proti Ministerstvu životního prostředí o zákaz zadržování a odběru povrchových vod. Ministerstvo životního © prostředí, územní odbor pro Olomouckou oblast, dne 10. 12. 1999 změnilo rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti Jesení- ky ze dne 27. 7. 1999 tak, že nahradilo vý- rok rozhodnutí novým zněním, jímž by- lo žalobci zakázáno podle $ 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), zadržování a odběr povrchových vod z vodního toku Střední Opava pro jeho malou vodní elektrárnu, a to do doby po- volení této činnosti příslušným rozhod- nutím vodohospodářského orgánu.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalob- ce žalobou, ve které zejména namítal, že postupem správních orgánů obou stup- ňů došlo k nesprávnému výkladu zákona při jeho aplikaci na konkrétní stav, ke zneužití práva a k jeho šikanóznímu vý- konu. Nenastala totiž taková změna po- měrů, která by odůvodňovala použití ustanovení $ 66 zákona č. 114/1992 Sb., které má chránit před okamžitým nega- tivním dopadem jakékoliv činnosti člo- věka na přírodu. Daná situace byla vývo- lána následky povodně v roce 1997, kdy byl žalobcem postavený jez smeten a na jeho místě byly provedeny nepovolené zásahy do jezu a říčního koryta stavební společností.
Rekonstrukci jezu žalobce ohlásil příslušnému stavebnímu úřadu (tehdy Okresní úřad v Bruntále), který do 30 dnů nijak nereagoval; proto žalob- ce vyšel ze zákonné fikce, že tento po- stup má účinky souhlasu stavebního or- gánu, a že tedy disponuje povolením jak k nakládání s vodami, tak i s oprávněním jez provozovat. Správa chráněné krajin- né oblasti vyšla z nesprávného skutkové- ho stavu, a pokud ten nebyl v odvolacím řízení doplněn ani změněn, nemá napa- dené rozhodnutí oporu v řádně zjiště- ném skutkovém stavu, a proto je nepře- zkoumatelné.
Na stavu, který nastal, má 121 767 podíli Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky a žalovaný, neboť není dořešena nulita správního aktu povolují- cího provoz malých vodních elektráren (MVE) a odběr povrchových vod. Roz- hodnutí vydané v I. stupni trpí formální- mi i obsahovými vadami, chybí mu správný výrok i logické a správné odů- vodnění. Nelze přejít tvrzení správních orgánů obou stupňů, že odběr povrcho- vé vody je významným zásahem do eko- systému daného úseku a že provoz MVE těžce a trvale poškozuje zájmy ochrany přírody a krajiny.
Zákaz činnosti lze vyslo- vit pouze v případě hrozby nedovolené změny obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Nic takového z důvodů obou rozhodnutí nevyplývá. Dále žalob- ce poukazuje na stanovisko Okresního úřadu v Bruntále - referátu životního prostředí ze dne 7. 2. 2000, ve kterém je uvedeno, že není důvod vydávat jakéko- liv jiné povolení k nakládání s vodami, jestliže předcházející rozhodnutí stále platí a ohlášení stavebních úprav na jezu je zcela postačující a odpovídající záko- nu.
To nasvědčuje účelovému výkladu zákona ze strany žalovaného. Žalovaný v písemném vyjádření k ža- lobě uvedl, že žalobce provozuje malou vodní elektrárnu a v minulosti odebíral z toku vodu v takovém množství, které by mohlo ohrozit zvláště chráněnou část přírody. Proto již v roce 1995 byl vyslo- ven zákaz odběru, nebude-li zachován minimální průtok v hodnotě zaručující biologické funkce a migraci vodních ži- vočichů přes jez. Vrchní soud toto rozhod- nutí zrušil rozsudkem čj. 5 A 75/96-32 jako nepřezkoumatelné pro nedostatek dů- vodů.
Po zrušení daného rozhodnutí by- lo řízení zastaveno, neboť předmětné odběrní místo (jez) bylo zničeno povod- ní v roce 1997. Rozhodnutím SCHKO Je- seníky ze dne 23. 5. 1995 byla žalobci 122 uložena pokuta za nedovolený zásah do biotopu; žalovaný rozhodnutí potvrdil, ovšem zrušil je Vrchní soud v Praze rozsudkem čj. 6 A 198/95-29 z toho dů- vodu, že odběr vody odpovídal povo- lení vodohospodářského orgánu; soud ovšem vyslovil, že toto povolení je aktem patrně nulitním. Po zrušení toho- to rozhodnutí bylo řízení zastaveno pro prekluzi postihu.
Pokud jde o žalobní tvrzení o souhlasu stavebního úřadu, učinil žalovaný v řízení závěr, že pů- vodní povolení se nemůže vztahovat na nový odběrní objekt, který s původ- ním není totožný ani umístěním ani provedením. Novela stavebních před- pisů (zřejmě $ 49 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí ně- která ustanovení stavebního zákona) pak umožňovala obnovu povodní zniče- ných objektů na ohlášení, ovšem v da- ném případě nebyly naplněny podmínky takového postupu, protože byl stavěn objekt jiný - žalobce sám tvrdí, že pů- vodní jez nemohl být obnoven.
Tedy pro jiný a jinde umístěný objekt nemůže být platné povolení k nakládání s voda- mi vydané pro provoz jiného objektu. Nadto Vrchní soud v rozsudku čj. 6 A 198/95-32 hodnotil vodoprávní rozhod- nutí jako nulitní a vodohospodářský orgán se sám snažil toto rozhodnutí ne- zákonnou formou opravit: původní roz- hodnutí bylo totiž nesmyslné, neboť po- volený odběr vody by provoz MVE ani neumožňoval. Množství vody ponecha- né v toku po odběru je faktorem, který může ovlivnit ekostabilizační funkce to- ku a života v něm.
Důkazy v řízení shro- mážděné nasvědčují závěru, že odběr je v daném případě činností, která by mo- hla způsobit nedovolenou změnu obec- ně či zvláště chráněné části přírody. Podmínky pro uplatnění $ 66 zákona č. 114/1992 Sb. byly tedy podle názoru žalovaného splněny. Nejvyšší správní soud, který věc pře- vzal k dokončení řízení v souladu s $ 132 s. ř. s., žalobu zamítl. Zoodůvodnění: Z řady námitek je za nejzávažnější tře- ba považovat námitku, že vůbec nebyly naplněny podmínky pro uložení před- mětného zákazu, když žalobce zejména poukazuje na skutečnost, že vodohospo- dářskou stavbu považoval za legální a od- běr vody za povolený.
Podle $ 66 zákona č. 114/1992 Sb. bylo možno omezit nebo zakázat činnost, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláš- tě chráněných částí přírody. Rozhodnutí o takovém omezení či zákazu je v pravo- moci orgánu ochrany přírody. Ten také posuzuje naplnění podmínek, tedy exis- tenci a míru ohrožení částí přírody, kte- rým je tímto ustanovením poskytována ochrana. Toto posouzení ovšem nemůže být libovůlí. Musí vycházet z řádně zjiště- ného skutkového stavu, zjištěné skuteč- nosti musí být v souladu se zákonem vy- hodnoceny a závěr musí být ve vydaném rozhodnutí dostatečně zdůvodněn.
Čin- ností, o kterou se v daném případě jed- nalo, bylo zadržování a odběr povrcho- vých vod z vodního toku Střední Opava. Tento vodní tok byl biotopem zvláště chrá- něného živočicha vranky pruhoploutvé (proti tomuto zjištění žalobce ničeho ne- namítá), součástí chráněné krajinné ob- lasti, a tedy podle $ 25 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. předmětem ochrany s ome- zením hospodářského využití s cílem za- chování a vytvoření optimálních ekolo- gických funkcí. Zadržování a odběr vody pro provoz malé vodní elektrárny by mo- hl teoreticky způsobit nedovolenou změnu, a využití postupu podle $ 66 zá- kona č. 114/1992 Sb. tak nebylo ve vzta- hu k dané činnosti vyloučeno.
Přitom se nemusí jednat o hrozbu fakticky naplně- nou, tedy nemusí být zjištěno, že změny již skutečně nastaly; zákon možností da- ného postupu sleduje předcházení nega- tivním důsledkům, postačí tedy možnost ohrožení. Takovou možnost ohrožení lze spatřovat i v živelném dlouhodobém od- běru vody z vodního toku, tedy v odbě- ru, u něhož nebyl příslušným orgánem posouzen jeho přípustný rozsah z hle- diska vlivu na dané přírodní podmínky. Přitom ani skutečnost, že by se jednalo o odběr povolený, by z hlediska využití ustanovení $ 66 zákona č. 114/1992 Sb. nebyla rozhodující, neboť takové povole- ní vychází z určitých standardních pod- mínek.
Mohou však nastat situace, kdy i povolená činnost se stane hrozbou a je nezbytný zákaz činnosti dříve jiným or- gánem povolené. Rozhodující pro užití zákazu činnosti podle $ 66 zákona č. 114/1992 Sb. tedy je hrozba změn chráněných částí přírody v důsledku re- alizované činnosti, ať povolené či niko- liv. Jde-li však o činnost nepovolenou, je ohrožení přírody reálné, neboť nejsou stanoveny ani respektovány žádné meze. K tomu jsou zjištění učiněná ve správ- ním řízení dostačující. Po zahájení řízení bylo provedeno místní šetření konstatu- jící neměřitelný průtok vody v místě za- držování a odběru vody, a tomu kores- ponduje i sdělení správce vodního toku (Lesy České republiky, a.
s.) ze dne 13. 7. 1999 o výsledku jeho šetření, kdy bylo zjištěno, že zemní hráz postavená přes tok brání průtoku vody. Není přitom sporu o tom, že jde o území chráněné krajinné oblasti, rovněž tak existenci chráněného biotopu žalobce nezpo- chybňuje. Vůči žalobci byla vedena v da- né souvislosti i jiná řízení, když využití poznatků z těchto jiných řízení v daném správním řízení není vyloučeno. Vytýká-li žalobce žalovanému, že vycházel pouze ze zjištění učiněných před prvostupňo- vým orgánem, nelze v tom shledat poru- 123 767 šení zákona.
Žalovaný vychází z těchto zjištění, pouze z nich důsledněji dovozu- je právní závěry a obsáhleji zjištěné sku- tečnosti hodnotí ve vztahu k užitému opatření. Soud nemůže přihlížet k žalob- cem předloženým výsledkům kontrol konaných po vydání napadeného roz- hodnutí ($ 75 odst. 1 s. ř. s.). Porušení zákona co do úplnosti skutkových zjiště- ní ($ 46, $ 32 a násl. správního řádu) tak soud neshledal. Pokud jde o náležitosti vydaných roz- hodnutí, která žalobce považuje za ne- přezkoumatelná, a to zejména pokud jde o rozhodnutí prvostupňové, je pravda, že prvostupňové rozhodnutí obsahuje důvody nedostatečné, když vychází pou- ze z toho, že odběr vody považuje v da- ném místě za nepovolený.
Vady prvo- stupňového rozhodnutí však mohou být odstraněny v řízení odvolacím ($ 59 odst. 1 správního řádu). Zákonnost koneč- ného rozhodnutí ve věci je také soudem k žalobě zkoumána. V daném případě ža- lovaný změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku ($ 59 odst. 2 správního řádu), a to upřesněním ukládaného zákazu a je- ho časovým omezením, aniž se přitom odchýlil od předmětu řízení, a v odůvod- nění v souladu s $ 47 odst. 3 téhož záko- na zdůvodňuje i naplnění podmínek zá- kazu, tedy ohrožení spočívající ve vlivu zadržování a odvádění vody na nutný mi- nimální průtok a ohrožení konkrétního chráněného biotopu.
Časové omezení pak vztahuje k vydání povolení k odběru vody příslušným rozhodnutím vodohos- podářského orgánu. Takové povolení je sice vydáváno podle zákona o vodách [tehdy $ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)|], ale v rámci takového řízení vodohospo- dářský orgán rozhoduje v součinnosti s orgánem ochrany přírody ($ 65 zákona č. 114/1992 Sb.); tedy ve vodoprávním ří- 124 zení by mohly být podmínky ochrany ekosystému uplatněny tak, aby k ohrože- ní nedocházelo. Žalobce namítá, že byl držitelem takového povolení, které bylo vodohospodářskými orgány považováno za platné, a zpochybnění jeho zákonnos- ti v rozsudku Vrchního soudu čj.
6 A 198/1995-20 ze dne 24. 3. 1998 nemělo na existenci povolení žádný vliv. I v tom shledává nepřezkoumatelnost napade- ného rozhodnutí a nesprávnost skutko- vých zjištění, když odběr považuje za po- volený a za takové situace vydání zákazu za protiprávní. Vrchní soud v Praze v da- ném rozsudku (ve věci žaloby proti toz- hodnutí o uložení pokuty) sice hodnotil vodoprávní rozhodnutí jako nicotné, je však pravdou, že nebyl nadán pravomocí nicotnost deklarovat (takovou možnost zákon v té době neznal) a nemohl je ani zrušit, neboť proti němu podaná žaloba nesměřovala.
Takové rozhodnutí je třeba považovat za existující; z hlediska dané žaloby je však tato skutečnost zcela ne- rozhodná. Rozhodnutí ONV Bruntál ze dne 2. 10. 1989, včetně opravy ze dne 12. 12. 1995, se totiž týká odběru vody z vodního toku Střední Opava v říčním km 3600 pro zřízení vodohospodářské- ho díla, jehož zřízení v daném místě je tímto rozhodnutím rovněž povolováno. Žalobce sám uvádí, že se jedná o jiné vodní dílo umístěné v jiném místě než stávající, jen zdůvodňuje, proč musel vo- dohospodářskou stavbu umístit jinde.
Tyto důvody nejsou rozhodné. Podstat- né je, že pro provoz nového vodohospo- dářského díla umístěného v jiném místě vodního toku (km 3650) odběr vody po- volen nebyl. Nelze vycházet z toho, že ža- lobce vykonával povolenou činnost; po- volení se vztahovalo k jinému vodnímu dílu, k jinému místu vodního toku, když nebylo posuzováno, zda provoz nového díla vyžaduje stejné množství vody a zda jsou přírodní podmínky v novém místě shodné a odběr vody v potřebném množ- ství je možný bez negativního vlivu na chráněný zájem.
Je rovněž zcela irele- vantní, že žalobce ohlásil obnovu vodní- ho díla vodohospodářskému orgánu; zá- konný důsledek ohlášení nemohl nastat, jednalo-li se o stavbu jinou, v jiném mís- tě, než byla stavba zničená povodní. Na- víc jen skutečnost, zda jde o stavbu povo- lenou či nikoliv, není rozhodná pro závěr o ohrožení chráněné části přírody. Odů- vodnění napadeného rozhodnutí žalova- ného hodnotí ve vztahu k užitému zákon- nému ustanovení rozhodné skutečnosti, tedy hrozbu změny poměrů a její nega- tivní vliv na chráněnou část přírody.
Hodnotí-li navíc skutečnosti další, byť z hlediska užitého zákonného ustanovení podružné, není to na újmu přezkouma- telnosti napadeného rozhodnutí. Soud tak dospěl k závěru, že skutkové podklady byly pro vydání rozhodnutí dostačující a že napadené rozhodnutí ža- lovaného bylo vydáno v souladu se záko- nem a podmínky užití předmětného opatření byly naplněny a v konečném rozhodnutí i dostatečně odůvodněny. 768 Informace: obchodní tajemství Řízení před soudem: skutkový stav nemající oporu ve spisu k $ 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím k $ 17 obchodního zákoníku k $ 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Jestliže negativní rozhodnutí správního orgánu o žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k infor- macím, je opřeno o ochranu obchodního tajemství ($ 9 odst. 1 tohoto zá- kona), avšak soud ze správního spisu zjistí, že v době rozhodování správ- ního orgánu ve spisu nebylo nic svědčící o tom, že by podnikatel požado- vanou informaci označil za obchodní tajemství ve smyslu $ 17 obchodního zákoníku, pak soud takové správní rozhodnutí zruší podle $ 76 odst. 1 písm. b) s.
f. s.
František A. proti Ministerstvu životního prostředí o zákaz zadržování a odběru