Ukládání materiálů spadajících do kategorie odpadů na místě, na němž měla být podle platného územního rozhodnutí uložena za účelem rekulti- vace lomu pouze ekologicky nezávadná suť, je porušením povinnosti sta- novené v $ 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, podle něhož lze od- pady podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, a tedy správním delik- tem podle $ 39 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
Deliktní odpovědnost právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání - tzv. odpovědnost za správ- ní delikt - je konstruována na principu objektivní odpovědnosti, tedy odpověd- nosti za následek, nikoliv za zavinění. Ří- zení o uložení pokuty fyzické osobě vystupující jako podnikatel nebo provo- zovateli kvalifikovaných činností (v da- ném případě nakládání s odpady - pozn. soudu) je odlišné od obecného postihu občanů za přestupky, neboť zvláštní zá- kony často nerozlišují, zda oprávněnou osobou je fyzická nebo právnická osoba, a při postihu kladou primárně důraz na charakter činnosti.
Jednotícím znakem těchto deliktů pak není znak subjektu - odpovědné osoby, ale charakter prová- děných činností. Tato úprava odpovídá rovněž zásadě rovnosti subjektů - nese-li s sebou výkon uvedených činností ohro- žení veřejných zájmů, musí tomu odpo- vídat i stejné podmínky pro trestání všech, kdo je vykonávají. K subjektivním předpokladům odpovědnosti za tento druh správního deliktu se zásadně neřa- dí zavinění. Důvodem pro výjimku z ji- nak platné zásady, že fyzické osoby od- povídají za trestná jednání na základě zavinění, je výše uvedená skutečnost, že pro tento druh deliktu je určujícím zna- kem charakter činnosti bez ohledu na povahu a postavení osoby; podmínky postihu proto nemohou být rozdílné.
V řízení o těchto správních deliktech se postupuje podle správního řádu s použi- tím speciálních procedurálních ustano- vení, v daném případě podle zákona o odpadech. Podle $ 3 odst. 4 zákona o odpadech lze odpady podle tohoto zákona upravo- vat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, ve smyslu tohoto zákona nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity znečištění stanovené zvláštními předpi- sy.
Podmínky pro využití odpadů jako hnojiva stanoví Ministerstvo zdravotnic- tví v dohodě s Ministerstvem zeměděl- ství vyhláškou. Podle $ 39 odst. 2 písm. 4) zákona o od- padech uloží příslušný okresní úřad nebo inspekce pokutu do výše 500 000 Kč práv- nické osobě nebo fyzické osobě oprávně- né k podnikání, která nakládá s nebezpeč- ným odpadem jako s odpadem ostatním, upravuje, využívá nebo zneškodňuje odpa- dy v zařízeních, která k tomu nejsou urče- na ($ 3 odst. 4 zákona o odpadech). Nejvyšší správní soud shledal, že v da- né věci není sporu o tom, že směsi hut- 877 668 ních strusek a hutních sutí ukládal žalob- ce na parcelách vymezených v napade- ných rozhodnutích, označovaných jako „pískovna S.“.
Nakládání s touto oblastí bylo vymezeno územním rozhodnutím ze dne 14. 10. 1994 s tím, že pozemek parc. č. 1208 v kat. území S. měl být vyu- žíván pro těžbu písku. Po ukončení těž- by měl provozovatel zajistit na vlastní ná- klady zalesnění a rekultivaci pozemku, jež měla být provedena ekologicky nezá- vadnou sutí. Vzhledem k tomu, že hutní strusky a hutní sutě náleží do katalogo- vých čísel odpadů č. 100201 a 100202, nelze na tyto materiály pohlížet jako na ekologicky nezávadnou suť, nýbrž jako na odpady, a manipulace s nimi podléhá režimu zákona o odpadech.
Podle $ 3 odst. 4 zákona o odpadech vznikla žalob- ci povinnost zneškodňovat odpady pou- ze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených nebo za podmínek sta- novených zvláštními předpisy. Místem ke zneškodnění odpadů ovšem nebyl areál „pískovny S.“, neboť na základě vý- še uvedeného územního rozhodnutí by- lo možné k rekultivaci území po ukonče- ní těžby použít pouze ekologicky nezá- vadnou suť z železáren. Materiál ukláda- ný žalobcem do prostor „pískovny S.“, byť skutečně pocházející z železáren, to- tiž spadá do kategorie odpadů, a nebylo tedy možné jej použít k rekultivaci těž- bou dotčených pozemků podle územní- ho rozhodnutí platného v té době.
Tímto jednáním se žalobce dopustil správního deliktu podle $ 39 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, neboť zneš- kodňoval odpady v zařízeních, která k to- mu nejsou určena. Tuto skutečnost pak správně posoudil správní orgán prvního stupně i žalovaný, jenž uvedl, že žalobce nevycházel při svém jednání z takových relevantních povolení a neměl k dispozi- ci právní důvod k tomu, aby mohl zneš- kodňovat, případně jinak využívat odpa- dy na dané lokalitě. Soud se ztotožnil i s tvrzením žalovaného, že pod zámin- kou rekultivace lokality „pískovny S.“ by- lo fakticky prováděno ukládání odpadů za účelem jejich zneškodnění, a to jejich uložením do vytěženého lomu.
Couč) 668 Ceny: zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny; porušení cenových předpisů k $ 2 odst. 3, $ 15 odst. 3 a $ 16 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách I. Správní orgán pochybil, pokud hledisko cenového vývoje na srovna- telných trzích, z něhož je třeba podle $ 16 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, vycházet při posuzování zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny podle $ 2 odst. 3 tohoto zákona, spojil pouze s existencí trhu, na němž se uplatňuje účinná hospodářská soutěž.
Citovaný zákon váže toto hledisko pouze na existenci srovnatelného trhu jako takového a cenový vý- voj na něm, nikoliv však již na podmínku, že takovým trhem může být pou- ze trh, na němž existuje účinná hospodářská soutěž.
II. Na obce při výkonu samostatné působnosti, popř. na právnické osoby jimi k výkonu této působnosti založené, se vztahuje $ 2 odst. 3 zákona 878 č. 526/1990 Sb., o cenách, zakazující jim zneužít hospodářské postavení k získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu tím, že do ceny nájmu zahrnou neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk; pokud tento zákaz poruší, dopustí se porušení cenových předpisů podle $ 15 odst. 3 téhož zákona.
III. Ukládá-li $ 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, zákaz zahrnout do sjednané ceny neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, je třeba ve smyslu $ 2 odst. 1 tohoto zákona sjednanou cenu posuzovat jen ve vztahu k předmětu nájmu; cena nájmu může zahrnovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk vztahující se k pronajatému majetku. Cena nájmu již ne- může zahrnout náklady související se zajištěním dalších činností, které pro žalobce vyplývají z výkonu zákonem stanovené samostatné působnosti ob- cí při zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Z pohledu zá- kona č. 526/1990 Sb., o cenách, není rozhodné, k jakému účelu jsou použity finanční prostředky získané ze smluvních ujednání, na něž se vztahuje ustanovení $ 2 odst. 3 téhož zákona. vx,
Společnost s ručením omezeným Š. v Š. proti Ministerstvu životního prostředí