ký 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti** Zaměstnává-li fyzická osoba podnikající v zemědělství při sklizni cizince bez povolení k zaměstnání a bez povolení k pobytu ($ 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti), není okolností vyluču- jící protiprávnost takového jednání podle zákona o zaměstnanosti odvracení škody na úrodě.
Žalobce připustil, že státní přísluš- níci Ukrajiny pracovali dne 3. 9. 1998 v jeho objektu, avšak pokuta byla ulo- žena v rozporu se zákonem, neboť tu není dáno žalobcovo zavinění. Na- mítl, že zavčas žádal právě kontrolní orgán (Úřad práce ve Znojmě) o za- jištění pracovních sil, které potřebo- val v určitém termínu, neboť podni- ká v zemědělství a v tomto oboru je třeba pracovat právě v době, kdy je toho zapotřebí vzhledem k počasí a agrotechnickým lhůtám plodin. Sám žalobce nemohl žádné brigádní- ky sehnat, proto žádal úřad práce o pomoc.
Účinná pomoc ze strany úřadu práce mu poskytnuta nebyla; byl pro- to nucen si pracovníky sehnat sám, neboť již vlivem počasí hrozil vznik škody na zemědělských plodinách. Z uvedeného důvodu tedy žalobce nespatřuje ve svém konání žádné za- vinění; snažil se naopak odvrátit ško- du na svém majetku tak, jak jen doká- zal. Proto se jeví žalobci uložení pokuty jako nedůvodné, namítá, že skutkový stav je nedostatečně zjištěn a že napadená rozhodnutí vychází z jednostranně a účelově zjištěného stavu. Žalovaný k věci uvedl, že ze spiso- vé dokumentace Úřadu práce ve Znoj- mě jednoznačně vyplývá, že úřad práce provedl dne 3.
9. 1998 kontro- lu na pracovišti žalobce v B. Při této kontrole zjistil, že na pracovišti ža- lobce pracují tři státní příslušníci Ukrajiny, kteří pro žalobce vykonáva- li práci; ten jim ji také přiděloval, řídil ji a kontroloval; cizinci byli rovněž vy- baveni jeho pracovními ochrannými pomůckami. Ze správního spisu vyplynuly ná- sledující skutečnosti: Dne 3. 9. 1998 provedl Úřad práce ve Znojmě u žalobce (zaměstnavate- le) kontrolu a o jejím provedení se- psal protokol. Při kontrole úřad prá- ce zjistil, že žalobce zaměstnává tři cizince.
Proto jej vyzval, aby dne 7. 9. 1998 předložil úřadu práce doklady těchto osob (pracovní smlouvy, mzdo- vé listy, zápočtové listy aj.). Dne 7.9. 1998 se na úřad práce dostavil k úst- nímu jednání žalobcův zástupce JUDr. Josef M., který do protokolu o ústním jednání potvrdil, že uvede- ní tři cizinci byli skutečně žalobcový- mi zaměstnanci; písemné pracovní smlouvy však vyhotoveny nebyly, ne- boť se jednalo o nárazovou práci, za kterou žalobce vyplatil cizincům mzdu 25 až 30 Kč za hodinu dle ústní dohody.
Rozhodnutím ze dne 29. 9. 1998 ve shodě s ustanovením $ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměst- nanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, uložil Úřad práce ve Znojmě žalobci pokutu ve výši 30 000 Kč za poru- šení ustanovení $ 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. V odů- vodnění svého rozhodnutí se Úřad práce ve Znojmě rovněž zabýval dů- vody a výší uložené pokuty. Proti to- muto rozhodnutí podal žalobce od- volání, v němž namítal zejména, že se 459 211 v rámci své podnikatelské činnosti zabývá výrobou zelinářských komo- dit; jedná se zejména o sezónní práce s nárazovou potřebou pracovníků, V návaznosti na aktuální počasí.
Pro- tože nemohl žádné pracovníky pro práci na poli sehnat, vzal na brigádu i státní příslušníky Ukrajiny. Ve svém odvolání žalobce sice přiznává, že uvedené brigádníky bez povolení k pobytu a bez pracovního povolení zaměstnal, avšak neměl jiné výcho- disko, jestliže chtěl zachránit úrodu. Na závěr žalobce uvedl, že uložená pokuta je vysoká, a proto navrhl, aby odvolací orgán rozhodnutí úřadu práce zrušil. Žalovaný žalobcovo odvolání za- mítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že porušení $ 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. bylo jed- noznačně prokázáno, neboť žalobce zaměstnával osoby bez povolení k po- bytu i bez pracovního povolení.
Rov- něž tak zdůvodnil výši uložené poku- ty: jak uvedl, přihlédl úřad práce ke skutečnosti, že se jedná o první ulo- žení sankce u tohoto žalobce za po- rušení povinností plynoucích ze zá- kona o zaměstnanosti, a proto byla uložena pokuta pouze ve spodní hra- nici zákonného rozmezí. Žaloba není důvodná. Podle ustanovení $ 2 odst. 2 záko- na č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, jsou občané České republiky účastní- ky právních vztahů podle tohoto zá- kona. Stejné právní postavení mají ci- zinci a osoby bez státní příslušnosti (dále jen „cizinci“); do zaměstnání mohou být přijati a zaměstnání na území České republiky však mohou cizinci vykonávat jen tehdy, jestliže 460 jim bylo uděleno povolení k zaměst- nání a povolení k pobytu, pokud zá- kon nestanoví jinak.
Podle ustanovení $ 9 odst. 142 zákona ČNR č. 9/1991 Sb. je orgán kontroly oprávněn ukládat zaměst- navatelům za zaviněné porušení po- vinností, jejichž dodržování je opráv- něn kontrolovat, pokuty až do částky 250 000 Kč a při opětovném poruše- ní povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, až do částky 1 000 000 Kč. Pokutu lze uložit ve Ihůtě jednoho roku ode dne, kdy se orgán kontroly dozvěděl o porušení povinnosti podle věty první, nejpo- zději však do tří let ode dne, kdy je zaměstnavatel porušil.
Při ukládání pokuty se přihlíží k závažnosti poru- šení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Jeli právní úprava správních de- liktů koncipována na principu zavi- nění jako jednoho z předpokladů spáchání správního deliktu, dle obec- né nauky správního práva zásadně postačuje zavinění z nedbalosti, po- kud zákon výslovně nestanoví, že u určitých jednání jde o správní de- likt jen při úmyslném zavinění. Tak je tomu i u souzeného případu. U zavi- nění z nedbalosti postačuje, že oso- ba, na kterou dopadá sankce za spá- chání správního deliktu, buď věděla, že svým jednáním může způsobit určité následky (porušení určitého právního předpisu) a spoléhala na to, že tyto následky nezpůsobí, nebo ne- věděla, že je může způsobit, ač vzhle- dem k okolnostem a svým osobním poměrům to vědět mohla a měla.
Úmysl (jehož přítomnost však nevy- žaduje aplikovaný právní předpis) pak může být buď přímý, sleduje-li osoba svým jednáním určitý, právní normou zakázaný účel, nebo nepří- mý - pokud osoba dosáhne jistého protizákonného výsledku, o němž vě- děla, že jako důsledek jejího jednání je možný, a s nímž byla pro případ, že nastane, stozuměna. Sám žalobce jak v odvolání proti rozhodnutí 0 uložení sankce, tak v ža- lobě uvádí, že si byl vědom pochybe- ní, když přijal k práci osoby ukrajin- ské národnosti; jiné pracovníky však přes svoji snahu nesehnal a nutnost odvrátit škodu na úrodě jej k tomu vedla V takovém případě však nelze připustit závěr, že se jednalo o jedná- ní v krajní nouzi, a tedy o beztrest- nost, neboť odvracení vlastní případ- né škody není chráněným zájmem uvedeným v aplikovaném právním předpisu, podle kterého žalovaný k uložení sankce přistoupil.
Vzhledem k uvedeným okolnostem a rovněž s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o první uložení sankce u žalobce za porušení povinností plynoucích ze zákona o zaměstnanosti, však byla uložena pokuta pouze ve spodní hra- nici zákonného rozmezí, což také ža- lovaný v žalobou napadeném roz- hodnutí vyložil. Při uložení sankce při spodní hranici zákonného rozme- zí však správní orgány zohlednily mí- ru zavinění žalobce, jakož i závažnost porušení povinnosti a okolnosti, za nichž k porušení povinnosti došlo.
Jak je ze správního spisu zřejmé, k porušení pracovněprávních před- pisů v uvedeném rozsahu ze strany žalobce došlo a příčinná souvislost mezi konáním žalobce a porušením právních předpisů byla rovněž pro- kázána. Cani) 212 Daňové řízení: náležitosti rozhodnutí Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost k $ 32 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou vyvolávat je- ho nicotnost pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek natolik inten- zivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali.
Ustanovení $ 32 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků, výslovně nepožaduje, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení zákona, a stanoví toliko povin- nost uvést právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno. Neuvede- ní konkrétního ustanovení proto není důvodem nicotnosti daňové- ho rozhodnutí, a to ani s poukazem na $ 32 odst. 7 téhož zákona. Přesto je nutno z důvodu naplnění požadavků jasnosti, srozumi- telnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí finančních orgánů zpravi- 461 dla vyžadovat, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto.
Rudolf M. v B. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o pokutu za
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek. V Brně dne 15. 10. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu