I. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří kory- to vodního toku začleněného do rybářského revíru podle $ 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou práv- nickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského prá- va státu podle $ 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynou- cích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle 6 8 tohoto zákona.
II. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla může příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, případně již existující rybářský revír změ- nit či rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě vzniká více revírů nových. To však může učinit pouze za předpokladu, že bude za- chován smysl a účel zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, kterým je veřejný zájem na utvoření vodního celku, jenž umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva.
III. Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vypsat výběrové řízení a nemůže výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vod- ní nádrže ($ 8 odst. 2 zákona o rybářství).
Cíle rybářství, jako odvětví zeměděl- ské výroby, se dle ustanovení $ 1 zákona o rybářství dosahuje dvěma způsoby: plánovitým hospodařením na rybnících nebo plánovitým výkonem rybářského práva v tekoucích vodách. Rybářské prá- vo je definováno zákonem jako oprávně- ní a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v te- koucích vodách, kam mj. spadají i něk- teré rybníky, ulovené ryby a vodní živo- čichy si přivlastňovat. K tomu náleží i oprávnění užívat v nezbytné míře i po- břežní pozemky.
Podle ustanovení $ 6 odst. 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, patří rybář- ské právo státu; lze je vykonávat jen v ry- bářských revírech. Ustanovení $ 7 cito- vaného zákona upravuje pojem rybářský revír; ten je tvořen z vod, v nichž náleží státu rybářské právo. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla nebo jiné uza- vřené vodní plochy může orgán kraje v přenesené působnosti vyhlásit rybář- ský revír a stanovit hospodářské ukaza- tele. Rybářské revíry jsou vodní celky umožňující řádný a plánovitý výkon ry- bářského práva, zejména život původ- ních rybích společenstev a trvalý chov vhodných druhů ryb.
Z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že rybářské právo, jež náleží stá- tu, by bylo spojeno s vlastnictvím po- zemku, na němž se vodní dílo nachází. Je tedy skutečností, že jeli pozemek se samostatným parcelním číslem, který 790 tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle $ 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, např. vydán oprávněné osobě v restituci, kupříkla- du podle zákona č. 229/1991 Sb., nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno V procesu privatizace na jinou právnic- kou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu po- dle $ 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přene- chaného výkonu rybářského práva po- dle $ 8 zákona o rybářství.
Připouští-li zákon o rybářství, že pří- slušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vy- hlásit rybářský revír, tedy rozhodovat o přenechání výkonu rybářského práva, pak je rozhodováno o právech a povin- nostech v oblasti státní správy ve smyslu $ 1 odst. 1 správního řádu a kromě dodr- žení zákonných podmínek plynoucích ze zvláštní úpravy zákona o rybářství musí být zachován i obecný právní před- pis upravující správní řízení. Podle ustanovení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství obdrží rybářské právo také fyzické nebo právnické osoby působící v České republice, jsou-li vlastníky vodo- bospodářského díla (např. tůně, nádrže, rybníky), dále jezer, propadlin a podob- ně, pokud o ně požádají.
Kdyby se Nejvyšší správní soud při- klonil k námitce žalobce, že lze rozho- dovat pouze o vodních plochách, které dosud nejsou zařazeny do žádného ry- bářského revíru, pak by uvedené usta- novení pozbylo smyslu, neboť vlastník vodního díla by sice mohl požádat o ob- držení rybářského práva, jež by chtěl vy- konávat na vodní ploše, jejímž je vlastní- kem, ale příslušný správní orgán by o tom nemohl rozhodovat, pokud by ta- to vodní plocha byla již zařazena v rybář- ském revíru a rybářské právo by vykoná- val již jiný subjekt.
Právě z důvodu, aby i vlastníci vodní- ho díla mohli obdržet rybářské právo i přesto, že na jimi vlastněném vodním díle je rybářské právo již vykonáváno a jejich vodní dílo je zařazeno do rybář- ského revíru, bylo novelizováno ustano- vení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství, a to zákonem č. 410/2000 Sb. Výklad jednotlivých ustanovení záko- na se dle právní nauky musí dít v celé souvislosti nejen právního předpisu, ale i smyslu konkrétní komplexnosti právní úpravy. Nelze tedy používat pouze výkla- du jazykového, jak se domnívá žalobce.
Ten- to závěr Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů č. 30/1998 Sb. uvádí: „Dal- ším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vychá- zející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvot- ní přiblížení se k aplikované právní nor- mě. Je pouze východiskem pro objasně- ní a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplika- ce abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku ne- vzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace i dalších pramenů práva, kro- mě práva psaného (zejména obecných právních principů), evokuje otázku je- jich poznatelnosti. Jinými slovy, evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí li- bovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry objektivizo- vatelné postupy. (...) Pro oblast práva z toho plyne závěr, že prameném práva obecně, jakož i pramenem práva ústav- ního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. (...) V systému psaného práva má přitom obecné právní pravidlo cha- rakter samostatného pramene práva pou- ze praeter legem (čili, pokud psané právo nestanoví jinak).
I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řáda obec- ných právních principů, které nejsou vý- slovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo prin- cip nepříslušnosti retroaktivity, a to ne- jenom pro odvětví práva trestního. Ji- ným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario, a minori ad maius, a maiori ad minus, reductio ad absurdum apod.“ Připouští-li tedy zákon o rybářství, že příslušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vyhlá- sit rybářský revír, pak může jistě i již exi- stující rybářský revír změnit, popřípadě rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě může vzniknout i více nových rybářských revírů, avšak za předpokladu zákonem stanoveného, te- dy bude-li zachován jeho smysl a účel.
Tím je veřejný zájem na utvoření vodní- ho celku, který umožňuje řádný a pláno- vitý výkon rybářského práva. Protože však z celého obsahu zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, není zřejmé, že by vlastníci vodních ploch byli jakkoli preferováni před ostatními zájemci o vý- kon rybářského práva v daném revíru, je nutno i v tomto případě aplikovat usta- novení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, po- dle něhož v případě, že o výkon rybář- ského práva v daném revíru bude mít zájem více subjektů, rozhodne o uživate- li rybářského revíru místně příslušný správní orgán v rámci výběrového říze- ní.
Podrobnosti výběrového řízení stano- ví ministerstvo vyhláškou (vyhláška Mi- nisterstva zemědělství č. 296/2001 Sb.). 791 316 Námitce žalovaného, že zájemce vy- rozuměl o zahájení správního řízení roz- hodnutím, stanovil lhůtu, do které se tito mohli k záměru rozhodnutí o změně ry- bářského revíru vyjádřit, avšak žalobce se nevyjádřil ve lhůtě, ale až svým podá- ním 3. 10. 2001, žalovaný se včas nedo- zvěděl o dalším zájemci, a proto výběro- vé řízení nevyhlásil, nelze přisvědčit. Rozhodnutí vydané ve správním říze- ní zakládá účinky jen tehdy, je-li řádným způsobem subjektům doručeno.
Doru- čení své písemnosti prokazuje správní orgán. Z obsahu celého spisu není sezna- telné, zda a kdy bylo rozhodnutí o zahá- jení správního řízení doručeno účastní- kům, a soud tedy nemůže přezkoumat, zda žalovaný včas uplatnil svůj zájem o výkon rybářského práva v předmět- ném rybářském revíru. S touto skuteč- ností, namítanou žalobcem již v bodě I odvolání, se žalovaný v žalobou napade- ném rozhodnutí nijak nevypořádal, ne- přezkoumal způsob doručení rozhodnu- tí o zahájení správního řízení v dané věci, nezkoumal, zda měl žalobce příleži- tost účastnit se řízení včas a zda mohl projevit svůj případný zájem o udělení rybářského práva v daném revíru a rov- něž zda byly splněny podmínky pro vlastní vydání rozhodnutí, nemělo-li být přistoupeno k aplikaci ustanovení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, tedy výběro- vému řízení pro zájem více subjektů.
Námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení ve věci rozhodnutí o žádosti vlast- níka vodní nádrže o její vyčlenění ze stá- vajícího rybářského revíru a vytvoření nového revíru, neboť o tom řádným způ- sobem nevyrozuměl všechny účastníky řízení, a proto nehodnotil, zda měl vy- psat výběrové řízení ve shodě s ustano- vením $ 8 odst. 2 zákona o rybářství pro P 792 případný zájem více subjektů, lze při- svědčit. Má-li o výkon rybářského práva v da- ném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vy- psat výběrové řízení, a nemůže tedy výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže.
Takovým postu- pem by byly narušeny zásady správního řízení, zásada rovnosti postavení stran a rovněž tak zásada součinnosti, která je zaručena všem účastníkům řízení. Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení tak, aby účastníci mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkla- du rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Soud shledal důvody, které svědčí o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spo- čívající v nedostatcích důvodů rozhod- nutí, protože správní orgán nedostateč- ným způsobem odůvodnil výrok svého rozhodnutí; zejména se nezabýval námit- kami uvedenými žalobcem v odvolání.
Proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Vady řízení, jež musí být v dalším ří- zení odstraněny, spatřuje soud v postu- pu žalovaného ve smyslu žalobcovy ná- mitky, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení, neboť ne- ní seznatelné, zda účastníkům řízení své rozhodnutí doručil, neumožnil řádným způsobem žalobci projevit zájem o vý- kon rybářského práva v uvedeném reví- ru a případně se účastnit výběrového ří- zení, nevypsal výběrové řízení, aniž by prokázal, že o výkon rybářského práva v daném revíru měl zájem pouze jeden subjekt.
Cani) 317 Azyl: zájmy nezletilého žadatele o azyl k čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, přijaté dne 20. listopadu 1989 v New Yorku, je- jíž český překlad byl vyhlášen sdělením Federálního ministerstva zahraničních vě- cí č. 104/1991 Sb. Je-li nezletilému žadateli o azyl po podání kasační stížnosti, kterou brojí proti rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti roz- hodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu, uděleno vízum za účelem strpění pobytu, v důsledku čehož není nucen vycestovat z území České re- publiky, na němž se nachází jeho rodič žádající rovněž o udělení azylu, nemůže být důvodná jeho námitka, že byl porušen čl.
3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., upravující zájmy dítěte a ne- možnost jeho oddělení od rodičů proti jeho vůli.
Rybářský svaz M. v B. proti Ministerstvu zemědělství o rybářský revír.