čanství České republiky, ve znění zákona č. 194/1999 Sb. Ustanovení $ 18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbý- vání státního občanství České republiky, je speciální vůči obecnému usta- novení $ 17 tohoto zákona.
Podstata žaloby směřuje do právního hodnocení případu; vyjadřuje názor, že je namístě užití Části třetí zákona ČNR č. 40/1993 Sb., a to jmenovitě jeho $ 18 odst. 2, podle něhož státní občan České republiky, který měl k 31. 12. 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, nepozbude nabytím státního občanství Slovenské republiky státní ob- čanství České republiky.Tento výklad by pak odpovídal duchu zákona, který vy- chází ze zásady umožnění dvojího občan- ství původním státním občanům ČSFR.
Rozhodnutí žalovaného správně ref- lektovalo změnu právního stavu vyvola- nou zákonem č. 194/1999 Sb., který no- velizoval zákon ČNR č. 40/1993 Sb. tak, že podle $ 18 odst. 1 zákona ČNR č. 40/1993 Sb. se s účinností od 2. 9. 1999 pokládá fyzická osoba, která měla k 31. 12. 1992 státní občanství ČSFR a která nabyla volbou státní občanství Slovenské republiky v době od 1.1.1993 do 31.12.1993, za státního občana Čes- ké republiky, pokud se neprokáže, že to- to občanství podle tohoto zákona po- zbyla po provedení volby občanství Slovenské republiky.
Podle druhého od- stavce nepozbude státní občan České republiky, který měl k 31.12.1992 státní občanství ČSFR, nabytím státního ob- čanství Slovenské republiky státní ob- čanství České republiky. Text tohoto ustanovení však nelze vi- dět bez souvislostí jak ve vazbě na změ- nu obsahu celé části třetí zákona, tak i ve vazbě na vývoj výkladových problémů týkajících se pozbývání státního občan- ství České republiky v souvislosti se zá- nikem České a Slovenské Federativní Re- publiky. Zákon č. 194/1999 Sb., který nabyl účinnosti dne-2.
9. 1999, vypustil název rubriky $ 18 „volba státního ob- čanství“ a nově stanovil mimo jiné i pod- mínky existence či trvání státního ob- čanství České republiky. Zjevně reagoval na situaci, která se vyvinula po více než šestileté účinnosti zákona ČNR č.40/1993 Sb., a na potřebu zásahu Ústavním soudem České republiky (nález IV. ÚS 34/97 ze dne 5.5.1997). Ústavní soud zdůraznil specialitu vol- by státního občanství podle části třetí zákona ČNR č. 40/1993 Sb. a také v tom- to případě nemožnost připustit dopady předvídané obecnými ustanoveními zá- - kona ČNR č. 40/1993 Sb. (zejména $ 17 zákona).
Volba státního občanství byla institu- tem zmírňujícím dopady rozdělení býva- "333 98 lého společného státu na lidské vazby, které se za dobu jeho trvání vyvinuly. Zvláštní respekt zákonodárce vůči to- muto fenoménu lze nepochybně vyčíst opět z části třetí zákona ČNR č.40/1993 Sb. novelizované zákonem č. 194/1999 Sb. Především ustanovení $ 18 zákona ČNR č. 40/1993 Sb. již nelze bez další argu- mentace chápat ve shodě s bývalou rub- rikou, která nesla název „volba státního občanství“, a je zapotřebí zkoumat, zda byly ve vztahu k žalobci naplněny také podmínky uvedené v $ 18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb. Za této situace nelze považovat důvody rozhodnutí žalované- ho za dostatečné, a proto soud jeho roz- hodnutí zrušil s tím, že v dalším řízení se žalovaný zvláště bude zabývat tím, zda žalobce splňuje podmínky ustanovení $ 18 odst. 2 zákona ČNR č. 40/1993 Sb. (ovo)
Milan S. v B. proti Ministerstvu vnit- ra o vydání osvědčení o státním ob- čanství.