I. Objektivní lhůta k uložení pokuty za porušení cenových předpi- sů překročením věcně usměrňované ceny tepelné energie pro do- mácnosti podle $ 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, počíná běžet až od data konečného vyúčtování dodávek odběratelům za roz- hodné období.
II. Provedení cenové kontroly se neřídí správním řádem a proti opakování kontroly nelze brojit námitkou věci rozhodnuté.
III. Cenová regulace dodávek tepelné energie pro domácnosti ne- ní založena na vymezení pojmu „domácnost“ v občanském zákoní- ku.
IV. Zvýšení pokuty za porušení cenových předpisů v odvolacím ří- zení je přípustné.
Stěžejní je žalobní námitka poru- šení lhůt při uložení pokuty. Podle $ 17 odst. 4 zákona o cenách lze po- kutu uložit do jednoho roku ode dne, kdy se cenové kontrolní orgány 0 po- rušení cenových předpisů dozvědě- ly, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení cenových předpisů došlo. K tomu ze spisu vyplývá, že oprávněním k provedení cenové kon- troly č. 22/1997 byla zahájena ve spo- lečnosti s ručením omezeným S., v lik- vidaci, kontrola dodržování zákona o cenách se zaměřením na dodržová- ní regulace cen tepelné energie za období roků 1995-1997.
Ze spisu (z protokolu o kontrole a jeho dodat- ků) nevyplývá - a žalobce to ani ne- tvrdí - že by skutečně předmětem té- to kontroly bylo období roku 1997, a nerozhodné je tvrzení žalobce, že cenový orgán při této kontrole obdo- bí roku 1997 kontrolovat mohl, a tím by bylo dodržení lhůt zajištěno. Kon- trola věcně usměrňovaných cen te- pelné energie za rok 1997 byla samo- statně zahájena oprávněním ze dne 12. 8. 1999 a o jejím výsledku byl vy- hotoven protokol dne 3. 4. 2000. Kva- lifikovaný okamžik vědomosti ceno- vého orgánu o porušení cenových předpisů nastává podle $ 8 odst. 7 vy- hlášky č. 580/1990 Sb., kterou se pro- vádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky č. 231/1997 Sb., dnem, kdy kontrolovaný subjekt ob- držel protokol.
Ze spisu plyne, že po opakovaných pokusech o doručení byl protokol dle doručenky převzat žalobcem dne 2. 5. 2000. Správní ří- zení o uložení pokuty bylo ukončeno napadeným rozhodnutím žalované- ho vydaným dne 20. 12. 2000 a doru- čeným žalobci dne 9. 1. 2001. O do- držení subjektivní lhůty jednoho roku od vědomosti cenového orgánu o porušení povinností tak není po- chyb. Pokud jde o lhůtu objektivní, lze poukázat na konstantní judikatu- ru, podle níž tato lhůta běží od data konečného vyúčtování dodávek od- běratelům; je tomu tak nejen proto, že nerespektování maximálního roz- sahu zvýšení se děje v průběhu celé doby, kdy je nesprávná cena záloho- vě placena, ale také proto, že správ- nou cenu v důsledku utváření kal- kulačního vzorce podle cenového 401 190 výměru je možno zjistit s konečnou platností teprve po ukončení dodá- vek, kdy jsou známy skutečné tržby, skutečné náklady na palivo a skuteč- né množství dodávek (k tomu srov- nej např. rozsudky Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 95/99 a sp. zn. 6 A 116/99).
Nelze tedy přisvědčit žalob- ci, že rozhodným datem je 31. 12. 1997, ale je třeba vycházet z dat ko- nečného vypořádání. Ta jsou součás- tí spisu, žalobce je nezpochybňuje, pouze je nepovažuje za rozhodná. Nejvyšší správní soud tak shledal do- drženou i lhůtu objektivní. Ve vztahu k předmětu žaloby ža- lobce v prvé řadě poukazuje na nezá- konný způsob provedení kontroly za rok 1997 (zahájené v r. 1999) bez je- ho součinnosti. Ze spisu vyplývá, že žalobci bylo oznámeno zahájení kon- troly a žalobce reagoval opakovaným sdělením jednak o nemožnosti pro- vedení kontroly v určeném termínu, jednak o nepřípustnosti kontroly za období, které již mělo být předmě- tem kontroly předchozí, a tedy jde podle žalobcova názoru o věc roz- hodnutou, včetně sdělení; že dokla- dy k tomuto období byly ostatně již v minulosti cenovému orgánu předá- ny.
Cenová kontrola podle $ 14 odst. 1 písm. a) zákona o cenách spočívá ve zjišťování, zda nejsou porušována ustanovení tohoto zákona a cenové předpisy, a oprávnění k provádění da- né kontroly pro cenové orgány vyplý- valo z odst. 2 téhož ustanovení. Způ- sob provádění kontroly je upraven v zákoně ČNR č. 552/1991 Sb., o stát- ní kontrole, včetně práv a povinností kontrolních orgánů a kontrolova- ných subjektů. I když je právem kon- trolního orgánu vstupovat do objek- tů kontrolovaných subjektů [$ 11 odst. 1 402 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole] a povinností kon- trolovaných je to umožnit ($ 14 odst. 1 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole), neznamená to, že kontrola může být prováděna jen v objektu kontrolovaného.
Zejména kontrola, která vychází z písemných dokladů, může být provedena i na pracovišti kontrolního orgánu. Nelze tedy Finančnímu ředitelství v Brně vytýkat, že provedl kontrolu na svém pracovišti, a to zejména za situace, kdy žalobce podmínky pro provede- ní kontroly ve svém objektu navzdo- ry svým zákonným povinnostem ne- vytvořil. Pokud jde o podklady pro kontrolu, spis obsahuje „finanční vy- pořádání tepelné energie za období 01-12/1997“ zpracované podle jedno- tlivých tepelných zdrojů a odběrate- lů, přehled faktur, kupní smlouvy a cenové kalkulace.
Ze spisu sice ne- ní patrno, kdy a kým byly doklady předány, žalobce sám ovšem např. v podání vůči kontrolnímu orgánu ze dne 16. 8. 1999 uvádí, že doklady po- třebné pro kontrolu za r. 1997 již pře- dal. © kontrole byl sepsán protokol dne 3. 4. 2000 a žalobci byl doručen. Výsledky kontroly odůvodňovaly za- hájení správního řízení. Žalobce v ža- lobě, stejně jako ve vyjádřeních v průběhu kontrolního i správního řízení, dovozuje nepřípustnost kon- troly z porušení principů správní- ho řádu a ze zásady nemožnosti pro- jednání tzv. věci rozhodnuté.
Výkon kontroly však není řízením správním: postup kontrolního orgánu je upraven zákonem ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (základní pravidla kontrolní činnosti - $ 8 a násl.), s působností správního řádu jen pro řízení ($ 26), a v daném případě i zákonem o ce- nách ($ 14 a násl., s působností správního řádu pro řízení o porušení cenových předpisů ($ 17 odst. 5). Ne- lze tedy provedení další kontroly za stejné období považovat za vylouče- né pro „překážku věci rozhodnuté“. Kontrola za rok 1997 ani opakována nebyla, v r.
1997 toto období nebylo předmětem kontroly. Žalobci je ovšem třeba přisvědčit v tom, že bylo opa- kovaně kontrolováno období roku 1996. Stalo se tak však nikoliv proto, aby mohla být vyvozena sankční od- povědnost za porušení cenových předpisů v tomto roce, neboť takové správní řízení bylo pravomocně ukon- čeno rozhodnutím Ministerstva finan- cí z důvodů uplynutí zákonné lhůty pro postih, ale proto, že ke zjištění dodržení věcně usměrňovaných cen v r. 1997 bylo nutné znát správně vy- počtenou věcně usměrňovanou ce- nu předchozího období.
Průměrná věcně usměrňovaná cena tepelné energie pro domácnosti v roce 1997 podle části II cenového výměru č. 01/97 ve znění CV č. 05/97, pol. 4, kód 40.30.11, nesměla být vyšší než průměrná věcně usměrňovaná cena tepelné energie pro domácnosti za rok 1996 zvýšená o 3,9 %, s přípust- ným překročením nejvýše o částku vlivu sjednané vyšší ceny zemního plynu pro výrobu tepelné energie v souladu se stanovenou maximální cenou zemního plynu s účinností od 1. 7. 1997. Nedodržení tohoto limitu bylo cenovou kontrolou za rok 1997 zjištěno - tedy podle $ 15 odst 1 písm. c) zákona o cenách došlo k po- rušení cenových předpisů nerespek- továním cenovými orgány stanovené- ho maximálního rozsahu možného zvýšení cen.
V tom lze spatřovat dů- vod pro zahájení správního řízení, k němuž také došlo 1. 6. 2000. Žalobce dále tvrdí, že cenová re- gulace mohla být uplatněna jen pro dodávky tepelné energie pro domác- nosti ve smyslu občanského zákoníku. Občanský zákoník upravuje v $ 115 pojem „domácnost“ tak, že ji tvoří fy- zické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Jedná se o vymezení osobní, o vymezení vztahu těchto osob, po- kud od něho jsou odvozena nějaká práva nebo povinnosti v občansko- právních vztazích.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor žalobce, že ceno- vá regulace dodávek tepelné energie se vztahuje k domácnostem takto vy- mezeným. Kromě nelogičnosti, že by snad byla regulována cena jen vůči společně hradícím své výdaje, a vůči jednotlivcům či vůči společně žijícím osobám hradícím své výdaje samo- statně by regulována nebyla, je třeba vycházet ze skutečnosti, že cenová regulace je součástí práva veřejného a veřejnoprávní předpis určuje okruh subjektů regulací zatížených vyr či z ní těžících.
Cenové předpisy výslovně pojem „domácnost“ nevymezují, z cenového výměru (v daném případě č. 01/97) však lze dovodit, že se cenová regula- ce dodávek pro domácnosti vztahuje na dodávky tepelné energie pro byty v domovních objektech a pro rodin- né domy, tedy cenovou regulací je zvýhodněno bydlení občanů. Pojem „domácnost“ užitý při cenové regula- ci dodávek tepelné energie slouží jen k odlišení od ostatních odběratelů, na které se omezení nárůstu věcně usměrňované ceny do této míry ne- vztahuje.
Podkladem pro určení limi- tu věcně usměrňované ceny za rok 1997 je průměrná věcně usměrňova- 403 190 ná cena za rok 1996; způsob jejího vý- počtu stanoví cenový výměr č. 01/97 vzorcem, do něhož je třeba dosadit údaje o tržbách, nákladech, objemu dodávek, které jsou povinni doložit výrobci a distributoři ve svých kalku- lacích kupními smlouvami, dohoda- mi o cenách, daňovými doklady a do- klady z účetní evidence. Pokud tedy žalobce tvrdí, že dodávky pro domác- nosti mohly směřovat i vůči subjek- tům podnikajícím, je jeho věcí, jak dodávky evidoval a jak o nich účto- val.
Cenová kontrola vycházela z do- kladů a údajů, kterými žalobce doklá- dal dodávky pro domácnosti a tržby od domácností. Po vyřízení námitky podjatosti vy- dal správní orgán I. stupně rozhod- nutí ze dne 20. 10. 2000 ukládající pokutu ve výši 305 265 Kč. Ve výro- ku je specifikováno, že pokuta je ukládána podle $ 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách, a to za porušení ce- nových předpisů podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách nerespek- továním pravidel věcného usměrňo- vání cen podle $ 6 zákona při tvorbě ceny tepelné energie v r.
1997. Není skutečně specifikován odstavec ani písmeno ustanovení $ 6 zákona o ce- nách, ovšem ze slovního vyjádření je zřejmé, o který případ se jedná. Na- víc skutková podstata deliktu podle $ 17 odst. 1 zákona 0 cenách je vyjá- dřena porušením povinností stano- vených v $ 15 zákona o cenách a toto ustanovení odkazuje obecně na usta- novení $ 6 téhož zákona. V tom nelze spatřovat nedostatek konkretizace skutku. Žalobce proti tomuto rozhod- nutí v odvolání a jeho doplňcích po- ukázal na námitky uplatněné v před- chozím odvolání, namítl nedostatek důvodů rozhodnutí, neobjektivnost 404 řízení, uplynutí lhůt, nerespektování správního řádu při kontrole nasvěd- čující neznalosti kontrolních pracov- níků a připojil přehled o spotřebě plynu za rok 1997.
Při projednání od- volání dne 28. 11. 2000 zopakoval od- volací námitky a zejména upozornil na skutečnost, že nebyl řádně zjištěn skutečný stav věci a nebyla zohled- něna změna jednoho ze zdrojů na plynový, a tudíž nebyla vzata v úvahu cena plynu. Ministerstvo financí žalobou napa- deným rozhodnutím ze dne 20. 12. 2000 změnilo rozhodnutí finančního ředitelství. Odvolací orgán podle $ 59 odst. 1 správního řádu je oprávněn a povinen přezkoumat napadené roz- hodnutí v celém rozsahu a jedním ze způsobů rozhodnutí o odvolání je podle odst. 2 téhož ustanovení změ- na přezkoumávaného rozhodnutí.
Možnost změny odvoláním napade- ného rozhodnutí je výrazem princi- pu jednoty správního řízení probíha- jícího v téže věci po celou dobu trvání od zahájení řízení až do doby vydání konečného rozhodnutí. Pro změnu rozhodnutí lze využít skutko- vých zjištění shromážděných jak správním orgánem I. stupně, tak i v řízení před odvolacím orgánem. Žalobci v námitce, že se tak odvolací orgán v podstatě stává. orgánem L stupně, nelze přisvědčit. Jen za si- tuace, kdy by důvodem změny bylo dokazování provedené před odvola- cím orgánem v takovém rozsahu, že by nebyla respektována účastnická práva žalobce, by bylo možno roz- hodnutí o změně považovat za poru- šení principu dvojinstančnosti správ- ního řízení.
V daném případě však odvolací orgán vycházel ze skutko- vých zjištění finančního ředitelství a z údajů a dokladů v odvolacím řízení uplatněných žalobcem. Výrok rozhod- nutí odvolacího orgánu musí obsaho- vat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu $ 47 spr. ř.; je- ho výrokem - rozhodnutím ve věci - je rozhodnutí o tom, zda se výrok roz- hodnutí vydaného v I stupni potvr- zuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). Tomuto požadav- ku výrok odvolacího rozhodnutí od- povídá, neboť dostatečně specifikuje provedenou změnu.
Žalobce dále na- mítá, že v odvolacím řízení byla po- kuta zvýšena. Správní řád ani zákon o cenách neobsahuje ustanovení, které by takovou možnost zakazova- lo; nezná tedy zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius). Na- víc se jedná o pokutu, která není dá- na volnou úvahou správního orgánu, ale jejíž výše závisí na zjištěném neo- právněném majetkovém prospěchu. Rozhodné je tedy toto zjištění. Vůči němu také žalobce namítá nedosta- tek logiky, nesprávné závěry, nespráv- ný postup matematickým propočtem.
Způsob výpočtu je dán cenovými předpisy a na matematické modelaci je v daném případě postavena ceno- vá regulace, mající zákonný podklad. Odvolací orgán zjistil, že v textu pro- tokolu o kontrole jsou ve vzorci za- měněny symboly objemu dodávek tepelné energie a takto nesprávně byl vzorec převzat i do rozhodnutí I. stupně. V přílohách protokolu byl vzorec uveden správně a správný vý- sledek byl také převzat do rozhodnu- tí. Toto zjištění je ověřitelné porov- náním důvodů rozhodnutí I. stupně se vzorcem stanoveným cenovým vý- měrem; skutečně došlo k záměně symbolů „g 95 “ a „g 96 “.
Tato sku- tečnost ovšem nevedla ke změně roz- hodnutí, jen při výpočtu odvolacího orgánu byl uveden vzorec výměru odpovídající. Změna rozhodnutí je odůvodněna skutečností zjištěnou v odvolacím řízení od žalobce a týka- jící se opomenutí plynového zdroje pořízeného místo uhelné kotelny „B.“, v důsledku čehož nebyla zohled- něna cena plynu. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnu- tí velmi podrobně rozebral skutečnos- ti, které vedly ke změně rozhodnutí, provedl nový výpočet průměrné věc- ně usměrňované ceny za rok 1996 (283 Kč/GJ) a se započítaným pří- pustným zvýšením podle cenového výměru č. 01/97 dospěl k závěru o ceně pro rok 1997 (310 Kč/G) a porovnal s cenou žalobcem uplatně- nou (318 Kč/GJ).
Výši neoprávněného majetkového prospěchu pak vypočí- tal způsobem odpovídajícím vyhlášce ($ 8 odst. 1 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky č. 231/1997 Sb.).
Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je dostateč- ně přesvědčivé a je z něho zřejmý po- stup určení výše neoprávněného ma- jetkového prospěchu, a tedy i pokuty odpovídající cenovým předpisům. Řádně se odvolací orgán vypořádal i s ostatními (nedůvodnými) odvola- cími námitkami. (oš)
Společnost s ručením omezeným S. v B., v likvidaci, proti Státní energe- tické inspekci o pokutu za porušení cenových předpisů.