kčl. 6odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad vy- hlášen pod č. 209/1993 Sb.)
1. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o zavedení nu- ' cené správy podle zákona č. 87/1995 Sb., o spotřebních a úvěrních druž- stvech a některých opatřeních s tím souvisejících, včetně jmenování nuce- ného správce je soud ve správním soudnictví.
II. Nelze bez dalšího klást rovnítko mezi pojem „rozhodnutí o občan- ských právech nebo závazcích“ ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochra- ně lidských práv a základních svobod a pojmem „rozhodnutí ve věcech sou- kromoprávních“. xx/
Rozšířený senát posoudil věc (spor- nou právní otázku) takto: Povaha rozhodnutí o zavedení nuce- né správy - v tomto případě podle záko- na č. 87/1995 Sb., o spotřebních a úvěr- ních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o da- ních z příjmů, ve znění pozdějších předpi- sů — včetně jmenování nuceného správce má zásadní procesní význam pro rozhod- nutí, zda věc náleží do pravomoci soudů ve správním soudnictví [$ 4 odst. 1 písm. a) s.
ř. s.], nebo do pravomoci soudů v ob- čanském soudním řízení ($ 7 a Část pátá občanského soudního řádu). Dosud zastá- vaný názor Nejvyššího správního soudu o právní povaze takového rozhodnutí (na- př. ve zmíněné věci sp. zn. 6 A 8/2001) vy- cházel z toho, že.se jedná o rozhodnutí ve věci veřejnoprávní. Tento názor nebyl po- drobněji zdůvodněn, vyplývá však již z to- ho, že Nejvyšší správní soud tyto věci ve správním soudnictví projednával a rozho- doval o podaných žalobách. K posouzení soukromoprávního či ve- řejnoprávního charakteru rozhodnutí 252 o zavedení nucené správy podle ustano- vení $ 28b až $ 28f zákona č. 87/1995 Sb. se nabízejí různé cesty: především použi- tí teorie zájmové, teorie mocenské, teorie organické či metody právního regulová- ní.
Žádná z nich však není natolik spoleh- livá, aby vždy dokázala poskytnout odpo- věď na položenou otázku v každém konkrétním případě. K vyřešení této sporné otázky přichází v úvahu, vzhle- dem k charakteru dotyčného rozhodnutí, použití především mocenské teorie. Podle této teorie mají účastníci sou- kromoprávních vztahů rovné postavení, zatímco ve vztazích veřejnoprávních se projevuje zákonem přesně vymezené nadřazené postavení nositele veřejné mo- ci, který v mezích zákona a způsoby, které zákon předvídá, autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob.
V tomto případě Úřad pro dohled nad družstevními zálož- nami (a v druhém stupni správního řízení žalovaný) autoritativně, často proti vůli družstevní záložny, rozhoduje o zavedení nucené správy 4 jmenování nuceného správce. Pro samotný charakter tohoto veřejnoprávního rozhodnutí není pod- statné, že řada důsledků vyplývajících z tohoto rozhodnutí má soukromoprávní charakter. Tak je tomu především u oprávnění nuceného správce jednat jak uvnitř družstevní záložny, tak i navenek. Pokud se týká dalších zmíněných teo- rií, nelze z nich jednoznačně dovodit opačný závěr.
Pro úplnost je nutno se vypořádat s otázkou, zda pojem „soukromoprávní“, především pro účely stanovení pravomo- cí soudů ve správním soudnictví a v říze- ní ve věcech občanskoprávních, není totožný s pojmem „občanská práva a zá- vazky“ ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svo- bod. Podle tohoto ustanovení má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spra- vedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě pro- jednána nezávislým a nestranným sou- dem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závaz- cích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Posouzení otázky členění rozhodnutí správních orgánů na rozhodnutí ve vě- cech veřejnoprávních a soukromopráv- ních je otázkou vnitřního práva každého státu. Naproti tomu Evropský soud pro lid- ská práva (např. viz. Kónig proti Německu, 1978, Baraona proti Portugalsku, 1987, Ma- lige proti Francii, 1998) opakovaně vyslo- vil princip „autonomie“ pojmů ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. Tak např. ve věci Kónig proti Německu tento soud konsta- toval, že pro zodpovězení otázky, zda se ně- jaký spor týká určení občanského práva, má význam pouze povaha příslušného prá- va; není důležité, že se řízení týkají správ- ních aktů přijatých příslušnými orgány v rámci výkonu veřejné moci nebo že pro- bíhají před správními soudy.
Nelze tedy bez dalšího klást rovnítko mezi pojem „roz- hodnutí o občanských právech nebo zá- vazcích“ a pojem „rozhodnutí ve věci sou- kromoprávní“ v uvedeném smyslu. Ze všech těchto důvodů bylo vyslove- no, že příslušný vydat rozhodnutí o žalo- bě proti rozhodnutí žalovaného je soud jednající ve správním soudnictví. Záro- veň bylo rozhodnuto, že se věc vrací k dalšímu projednání a rozhodnutí sed- mému senátu, který rozhodne v souladu s právním názorem rozšířeného senátu vyjádřeným v tomto usnesení.
(oda)
Družstevní záložna P. proti Ministerstvu financí o zavedení nucené správy.