Zamítlo-li Ministerstvo financí podle $ 50 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, odvolání proti rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo toliko zastaveno řízení podle $ 27 odst. 1 písm. h) téhož zákona pro nepřípustnost odvolání, nejde o rozhodnutí ve smyslu $ 65 s. ř. s., neboť takový úkon správního or- gánu nezaložil, nezměnil, nezrušil ani závazně neurčil právo nebo povinnost. Takový úkon je ze soudního přezkumu vyloučen [$ 70 písm. a) s. ř. s.]. vy
Věc: Irena K. v B. proti Ministerstvu financí o daň z nemovitostí. Žalobkyně dne 23. 7. 1999 podala odvolání proti rozhodnutí Finanční- ho úřadu v Kostelci nad Orlicí ze dne 28. 6. 1999. Finanční ředitelství v Hradci Králové přezkoumalo napa- dené rozhodnutí i postup správce da- ně v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně, a odvolání dne 15. 3. 2000 zamít- lo. V souladu s $ 50 odst. 8 daňového řádu, ve znění účinném v době vydá- ní rozhodnutí, byla žalobkyně řádně poučena o tom, že proti rozhodnutí 338 odvolacího orgánu není odvolání pří- pustné.
Žalobkyně nevyužila zákon- nou možnost domáhat se přezkou- mání rozhodnutí správního orgánu žalobou podanou podle tehdy účin- né části páté hlavy druhé občanské- ho soudního řádu; dne 14. 4. 2000 však podala proti tomuto rozhodnutí odvolání. Odvolací orgán dne 17. 7. 2000 ří- zení o odvolání podle $ 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu zastavil. Pro- ti rozhodnutí o zastavení řízení poda- la žalobkyně dne 23. 8. 2000 opět od- volání, které však žalovaný dne 4. 1. 2001 zamítl, a to podle $ 50 odst. 6 daňového řádu.
Žalobkyně proti tomuto rozhod- nutí žalovaného brojila žalobou u Vrchního soudu v Praze a žádala zrušení napadeného | rozhodnutí. V žalobě namítla skutečnosti, které ve svém důsledku vedly, dle jejího ná- zoru, k nesprávnému vyměření daně z nemovitostí v letech 1998 - 1999; zejména byl neúplně zjištěn skutko- vý stav ohledně nemovitostí, jelikož správní orgán vycházel z nesprávných údajů Pozemkového úřadu v Rych- nově nad Kněžnou. Žalovaný ve svém vyjádření k žalo- bě poukazoval na procesní povahu napadeného rozhodnutí a navrhoval odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, žalobu podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. od- mítl. Zodůvodnění: Soud nejprve musel zkoumat spl- nění procesních podmínek, za nichž může ve věci jednat. V této souvis- losti se musel zabývat povahou napa- deného rozhodnutí žalovaného. Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo roz- hodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ve smyslu generální klauzule obsažené v čl.
36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zá- konem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena. Podle ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých prá- vech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejí- cím řízení úkonem správního orgá- nu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo po- vinnosti (dále jen „rozhodnutí“), mů- že žalobou domáhat zrušení takové- ho rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Po přezkoumání žalobou napade- ného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl soud k závěru, že napadeným roz- hodnutím nebylo jednáno o veřej- ném subjektivním právu žalobkyně (zejm. o výši daně či jiné daňové po- vinnosti). Žalovaný ve svém rozhod- nutí pouze potvrzoval správnost pro- cesního postupu správce © daně Finančního ředitelství v Hradci Krá- lové, který zastavil řízení o odvolání z důvodu jeho nepřípustnosti v sou- ladu s $ 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu. Jiný procesní postup v případě podání opravného prostředku tam, kde ho zákon nepřipouští (o čemž byla žalobkyně řádně poučena), ani nemohl nastat Napadeným rozhod- nutím ani rozhodnutím jemu předchá- zejícím nebylo rozhodováno o tom, zda jsou či nejsou dány zákonné předpoklady pro to, aby odvolání by- lo v odvolacím řízení řádně projed- náno; samo rozhodnutí nemá povahu meritorního rozhodnutí a nezakládá hmotněprávní účinky.
O rozhodnutí 339 172 o právech a povinnostech by šlo teh- dy, jestliže by rozhodnutí v prvé fázi přezkoumání bylo otevřeno k pře- zkumu a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změ- něno. Princip žalobní legitimace ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. zachovává shodnou podstatu s dříve platným $ 244 o.s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002. Na tento případ tedy lze apli- kovat i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000, neboť ani zde nelze dovodit, že by bylo napadeným roz- hodnutím správního orgánu založe- no, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost.
Žalobkyně měla zákonem stanove- nou možnost se proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu dovolat ochrany u soudu žalobou; to však neu- činila a brojí proti rozhodnutí žalova- ného, jež se netýká merita věci a jež především samo o sobě nesplňuje zá- sadní předpoklad pro žalobní legitima- ci, jak je uveden v $ 65 s. ř. s. Jestliže tedy nejde o rozhodnutí ve smyslu ci- tovaného ustanovení zákona, totiž o úkon správního orgánu, jímž se za- kládá, mění, ruší nebo závazně určuje právo nebo povinnost, je dána kompe- tenční výluka ve smyslu $ 70 písm. a) s.
ř. s. a tento úkon správního orgánu je ze soudního přezkoumání vyloučen. (aty)
Irena K. v B. proti Ministerstvu financí o daň z nemovitostí.