» S účinností od 1. 1. 2001 byl zákonem č. 362/2000 Sb. pojem „veřejně obchodovatelné cenné papíry“ nahrazen pojmem „registrované cenné papíry“. 169 V řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry dle $ 91 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papí- rech, není Středisko cenných papírů účastníkem řízení dle $ 14 odst. 1 správního řádu. Vztah mezi Komisí pro cenné papíry, která ve věci rozhoduje, a Střediskem cenných papírů je totiž vztahem kvazi- instančním, tj. vztahem, v jehož rámci uplatňuje správní orgán svoji pravomoc vůči subjektu, který mimo jiné má také působnost a pra- vomoc v oblasti veřejného práva. Komise tedy v daném případě ne- rozhoduje o právech a povinnostech Střediska jakožto o subjektiv- ních právech a povinnostech právnické osoby, nýbrž rozhoduje o výkonu jeho veřejnoprávních kompetencí přenesených na něj stá- tem. xx,
Stěžejní pro posouzení věci je v daném případě zodpovězení otáz- ky, zda žalobce byl účastníkem správ- ního řízení či nikoliv. Podle $ 14 odst. 1 správního řádu je účastníkem řízení ten, o jehož prá- vech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mo- hou být rozhodnutím přímo dotče- ny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvr- dí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se proká- že opak.
Podle $ 14 odst. 2 správního řádu je účastníkem řízení i ten, komu zvláštní právní předpis takové posta- vení přiznává. Při posouzení, zda jsou v případě žalobce splněny podmínky uvedené v $ 14 odst. 1 správního řádu, vychá- zel Nejvyšší správní soud z výše uve- deného nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 468/03. Ústavní soud zde jasně vyjádřil práv- ní názor, že žalobce je právnickou osobou veřejného práva v postavení orgánu vykonávajícího veřejnopráv- ní kompetence stanovené zákonem.
Vztah mezi žalobcem a žalovanou je vztahem kvaziinstančním, to jest vztahem, v jehož rámci vykonává or- gán veřejné moci kompetenci vůči jinému subjektu nadanému veřejno- právní kompetencí. Žalovaná tedy nerozhoduje o právech a povinnos- tech žalobce jakožto o subjektivních právech a povinnostech právnické osoby, nýbrž rozhoduje o výkonu ve- řejnoprávních kompetencí subjektu, na něhož byly tyto kompetence pře- neseny státem. S uvedeným právním názorem se Nejvyšší správní soud v plném rozsahu ztotožňuje.
Je zřej- mé, že uvedená teze má dopad nejen na možnost žalobce domáhat se svých práv u Ústavního soudu, ale šířeji i na posouzení podmínek $ 2 s. ř.s., tedy otázky, zda žalobce je vůbec osobou způsobilou nést veřejná subjektivní práva a zda též přeneseně mohl být účastníkem správního řízení dle $ 14 správního řádu. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníkem správního řízení ve smyslu ustanovení $ 14 odst. 1 správního řádu žalobce není, neboť o jeho právech, právem chrá- něných zájmech nebo povinnostech nebylo v řízení jednáno a jeho práva, právem chráněné zájmy ani povin- nosti nebyly přímo dotčeny.
Postave- ní účastníka řízení by tak žalobce mohl mít jen na základě ustanovení $14 odst. 2 správního řádu. Ani v tomto případě však za daných okol- ností podmínky účastenství nebyly splněny. V tomto bodu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s odůvodně- ním napadeného rozhodnutí v tom, že i když bod 15 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 362/2000 Sb. 335 170 ukládá dokončit zahájená řízení po- dle novelizovaného znění zákona 591/1992 Sb., nelze toto ustanovení vztáhnout na oprávnění podat roz- klad proti rozhodnutí správního or- gánu.
Oprávněnou osobou k podání rozkladu by byl žalobce až od účin- nosti novely, tj. ode dne 1. 1. 2001. Dne 2. 10. 2000, kdy byl rozklad po- dán, žalobce účastníkem řízení podle ustanovení $ 14 odst. 1 a 2 správního řádu nebyl, a nebyl tudíž ani osobou oprávněnou k jeho podání. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí rozkladového správního orgánu 0 za- mítnutí žalobcova rozkladu podle $ 60 správního řádu shledal Nejvyšší správní soud zákonným, žalobu po- dle ustanovení $ 78 odst. 7 s. ř. s. za- mítl. Nejvyšší správní soud zvažoval i odmítnutí žaloby podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. ©) s.
ř. s., nedospěl však k závěru, že by žalobce byl k po- dání žaloby osobou zjevně neopráv- něnou. (aš)
Středisko cenných papírů se sídlem v Praze proti Komisi pro cenné papíry o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry.