I. Správní orgán pochybil, pokud hledisko cenového vývoje na srovna- telných trzích, z něhož je třeba podle $ 16 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, vycházet při posuzování zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny podle $ 2 odst. 3 tohoto zákona, spojil pouze s existencí trhu, na němž se uplatňuje účinná hospodářská soutěž. Citovaný zákon váže toto hledisko pouze na existenci srovnatelného trhu jako takového a cenový vý- voj na něm, nikoliv však již na podmínku, že takovým trhem může být pou- ze trh, na němž existuje účinná hospodářská soutěž.
II. Na obce při výkonu samostatné působnosti, popř. na právnické osoby jimi k výkonu této působnosti založené, se vztahuje $ 2 odst. 3 zákona 878 č. 526/1990 Sb., o cenách, zakazující jim zneužít hospodářské postavení k získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu tím, že do ceny nájmu zahrnou neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk; pokud tento zákaz poruší, dopustí se porušení cenových předpisů podle $ 15 odst. 3 téhož zákona.
III. Ukládá-li $ 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, zákaz zahrnout do sjednané ceny neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, je třeba ve smyslu $ 2 odst. 1 tohoto zákona sjednanou cenu posuzovat jen ve vztahu k předmětu nájmu; cena nájmu může zahrnovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk vztahující se k pronajatému majetku. Cena nájmu již ne- může zahrnout náklady související se zajištěním dalších činností, které pro žalobce vyplývají z výkonu zákonem stanovené samostatné působnosti ob- cí při zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Z pohledu zá- kona č. 526/1990 Sb., o cenách, není rozhodné, k jakému účelu jsou použity finanční prostředky získané ze smluvních ujednání, na něž se vztahuje ustanovení $ 2 odst. 3 téhož zákona. vx,
Žalobce v prvním žalobním bodu na- mítá, že správní orgány obou stupňů ig- norovaly, že na žalobce je nutno pohlížet z hlediska jeho postavení nikoliv jako na subjekt, jehož činnost souvisí s hospo- dářskou soutěží ve smyslu $ 2 obchodní- ho zákoníku či ve smyslu $ 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ale jako na subjekt, který plní zá- konnou povinnost vymezenou Ústavou a na ni navazujícím zákonem o obcích. Námitka žalobce není důvodná. Není pochybné, že v té době účinný zákon o obcích výslovně svěřoval zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod samostatné působnosti obcí, a jed- nalo se tak o záležitosti, které obce spra- vovaly samostatně.
Jde tedy o oblast, v níž obce na svém území samostatně rozhodují (a nesou i odpovědnost) o způsobu zajištění potřebných činnos- tí, kterých je k zásobování vodou, odvá- dění a čištění odpadních vod pro obyva- tele třeba, včetně rozhodování jak o provozování k tomu potřebných stáva- jících zařízení, tak i o investicích do zaří- zení stávajících či budoucích. Rovněž není pochybné, že žalobce byl založen příslušnými obcemi za účelem společné správy a provozu veřejných vodohospo- dářských zařízení a kanalizace, tedy k vý- konu výše uvedené samostatné působ- nosti obcí, které k výkonu této své samostatné působnosti žalobce založily.
I při výkonu samostatné působnosti jsou však obce povinny se řídit zákony a obecně závaznými právními předpisy (prováděcími předpisy) vydanými k je- jich provedení ($ 13 odst. 2 zákona o ob- cích) a na tuto vázanost nelze pohlížet jako na rozpor s právem obcí na samo- správu garantovanou Ústavou; vstupují-li proto obce, popř. žalobce či jiné obdob- né právnické osoby, při výkonu samo- statné působnosti do právních vztahů, pak se tyto právní vztahy řídí právními předpisy soukromého či veřejného prá- va, jimiž jsou takové právní vztahy regu- lovány, a to bez ohledu na to, že jejich stranou je obec při výkonu své samostat- né působnosti, ledaže by výslovně pří- slušná právní úprava vylučovala pro ta- kový případ jejich aplikaci.
Rozdíl mezi výkonem samostatné působnosti obcí a jimi vykonávané přenesené působnos- ti spočívá v tom, že při výkonu přenese- né působnosti jsou obce vázány nejen zá- kony a prováděcími předpisy, ale též usneseními vlády, směrnicemi ústřed- ních správních úřadů apod. Pro posouze- ní dané věci je proto rozhodující, zda při zajišťování samostatné působnosti obcí spočívající v zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod se na obce (a te- dy i na žalobce, který jejich samostatnou působnost v předmětné oblasti realizuje) vztahuje zákon o cenách či nikoliv.
Zákon o cenách v $ 1 vymezuje před- mět své úpravy. Podle odstavce 1 se vzta- huje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz; podle odstavce 3 platí postup podle tohoto zá- kona i pro převody práv a dále též pro převody a přechody vlastnictví k nemo- vitostem, včetně užívacích práv k nemo- vitostem. Z působnosti zákona jsou podle odstavce 4 vyloučeny odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a nákla- dů, úroky a tarify mezinárodní dopravy a spojů, upravené zvláštními předpisy.
Z takto vymezeného předmětu úpravy zákona o cenách je nutno dovodit, že ob- ce při výkonu své samostatné působnos- ti nejsou z dosahu zákona o cenách vy- loučeny, a že se tedy na ně - a tím i na 881 668 žalobce - zákon o cenách vztahuje; obce jsou tak povinny dodržovat při výkonu své samostatné působnosti povinnosti tímto zákonem uložené. Ukládá-li proto zákon o cenách v $ 2 odst. 3 prodávajícímu (pronajímateli) zá- kaz zneužít svého hospodářského posta- vení k tomu, aby získal nepřiměřený hos- podářský prospěch prodejem (nájmem) za sjednanou cenu zahrnující neopráv- něné náklady nebo nepřiměřený zisk, vztahuje se tento zákaz i na obce, popř. na žalobce či žalobci obdobné právnic- ké osoby, pokud majetek sloužící k plně- ní jejich samostatné působnosti zcizují nebo jej pronajímají.
Pokud obce s tako- vým majetkem nakládají, nemají odlišné postavení od jiných prodávajících (pro- najímatelů), byť předmětný majetek spravují jako veřejnoprávní korporace ve veřejném zájmu. Ani zákon o ochraně hospodářské soutěže obce, popř. právnické osoby ji- mi zřízené k výkonu jejich samostatné působnosti, z dosahu své regulace nevy- lučuje. Podle svého $ 2 odst. 1 písm. a) se citovaný zákon vztahuje na fyzické a právnické osoby, které se účastní hos- podářské soutěže, bez ohledu na to, zda jsou podnikatelé či nikoliv.
Lze-li ze zá- kona o ochraně hospodářské soutěže do- vodit, že hospodářskou soutěž lze cha- rakterizovat jako činnost fyzických a právnických osob na relevantním trhu za účelem uspět v co nejširším rozsahu a získat na takto vymezeném trhu nejvý- hodnější postavení, pak nepochybně i činnost obcí (popř. právnické osoby ji- mi k výkonu jejich působnosti zřízené) při zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod, popřípadě při pronájmu zařízení k těmto účelům slou- žících či jejich zcizování, je hospodář- skou soutěží.
882 Pokud tedy žalobce © pronajímal v předmětné době společnosti V. odděli- telný majetek obcí v jeho majetku a ne- oddělitelný majetek Vodárenské sousta- vy Jižní Čechy, byl povinen respektovat při sjednávání ceny nájmu ustanovení zákona o cenách. Svědčilo-li mu výhod- nější hospodářské postavení, než v ja- kém se nacházel nájemce, stíhal jej po- die $ 2 odst. 3 zákona o cenách zákaz zneužít svého hospodářského postavení k získání nepřiměřeného hospodářské- ho prospěchu tím, že do ceny nájmu za- hrne neoprávněné náklady nebo nepři- měřený zisk; pokud tento zákaz porušil, dopustil se porušení cenových předpisů podle $ 15 odst. 3 zákona o cenách.
Žalobce v dalším žalobním bodu na- mítá, že žalovaný ve svém rozhodnutí zaujal nesprávné stanovisko, že nájemné z pronajímaného majetku by mělo krýt výhradně potřeby reprodukce tohoto pronajímaného majetku, a nikoliv též in- vestiční potřeby související s rozestavě- nými stavbami majetku, který pronají- mán není. Námitka žalobce není důvodná. V předmětné věci byla posuzována cena nájemného sjednaná mezi žalobcem a společností V. smlouvou o nájmu vo- dohospodářských zařízení. Ukládá-li $ 2 odst. 3 zákona o cenách zákaz zahrnout do sjednané ceny neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, je třeba ve smys- lu $ 2 odst. 1 zákona o cenách sjednanou cenu posuzovat ve vztahu k předmětu nájmu, neboť pronajímaný majetek je podle citovaného ustanovení zbožím, které je předmětem smlouvy o nájmu, uzavřené mezi žalobcem a uvedenou ak- ciovou společností.
Předmětná smlouva o nájmu se nevymyká obecné regulaci nájemních smluv předpisy soukromého práva a ani z hlediska zákona o cenách na ni nelze pohlížet jako na smluvní vztah, který regulaci zákona o cenách ne- podléhá. Cena nájmu sjednaná mezi ža- lobcem a uvedenou společností, za před- pokladu, že žalobci při uzavření nájemní smlouvy svědčilo výhodnější postavení, tak mohla ve smyslu $ 2 odst. 3 zákona o cenách zahrnovat pouze oprávněné náklady vztahující se k pronajatému ma- jetku, nikoliv však náklady související se zajištěním dalších činností, které pro ža- lobce vyplývají z výkonu zákonem stano- vené působnosti obcí při zásobování vo- dou, odvádění a čištění odpadních vod.
Z pohledu zákona o cenách rovněž není rozhodné, k jakému účelu jsou použity finanční prostředky získané ze smluv- ních ujednání, na něž se vztahuje usta- novení $ 2 odst. 3 tohoto zákona; proto ani žalobcovo tvrzení (žalovaným nezpo- chybněné), že výnosy nájemného byly plně použity k tvorbě a správě veřejných statků žalobcem spravovaných, nemůže nic změnit na tom, že pokud cena ná- jemného zahrnovala neoprávněné nákla- dy (náklady nesouvisející s pronajatým majetkem), porušil žalobce cenové před- pisy podle $ 15 odst. 3 zákona o cenách.
Podle další žalobcovy námitky je z ustanovení zákona o cenách, prováděcí vyhlášky k němu (vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb.) i zákona o ochraně hospodářské soutěže patrno, že tyto právní předpisy se nemají vzta- hovat na případy, kdy finanční vztahy mají povahu financování zákonných po- vinností. Proto také zákon o cenách vý- slovně hovoří o hospodářském postave- ní (postavení subjektů v oblasti trhu), a nikoli o postavení jako takovém, neboť má být odlišeno, že postavení určitého subjektu plynoucí ze zákona a s ním spo- jené plnění zákonných povinností ve ve- řejném zájmu není postavením hospo- dářským (tržním).
Žalovaný na tento problém naráží 4 V návaznosti na to (a podle názoru žalobce v rozporu se zá- konem) konstruuje a aplikuje na daný případ jen některá hlediska uvedená v $ 16 odst. 2 zákona o cenách a např. uzavírá, že není možno zjistit cenový vývoj na srovnatelných trzích, neboť takové trhy neexistují. Žalovaný podle žalobce zcela přehlíží, že nejde o absenci srovnatelné- ho trhu z hlediska jeho faktické existence, ale o absenci ve smyslu právním, neboť obce a svazky jimi založené s vodohos- podářským majetkem neobchodují, ne- vedou s ním (ani vést nesmějí) žádnou hospodářskou soutěž: tento majetek pouze budují, rozšiřují, ochraňují a zajiš- ťují jeho provoz a do nájmu jej svěřují pouze tehdy, pokud je tím možno efek- tivněji zajistit zásobování vodou či svá- dění a čištění odpadních vod.
Jak již soud výše vyložil, nelze žalobci přisvědčit v tom, že zákon o cenách či zá- kon o ochraně hospodářské soutěže se ne- mají vztahovat na případy, kdy finanční vztahy mají povahu financování zákon- ných povinností, stejně tak to platí i o vy- hlášce Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Ta - jako prováděcí předpis k zákonu o ce- nách - se může pohybovat jen v rámci zákona a k jeho provedení. I když žalobcova námitka zpochybňu- jící aplikaci ustanovení $ 16 odst. 2 záko- na o cenách směřovala ke zpochybnění, zda na daný vztah vůbec lze aplikovat ustanovení zákona o cenách, je třeba ža- lobci přisvědčit v tom, že žalovaný i správní orgán prvního stupně aplikova- li ve svých rozhodnutích v rozporu se zákonem hlediska uvedená v ustanovení $ 16 odst. 2 zákona o cenách.
Rovněž tak je třeba žalobci přisvědčit, vytýká-li správním orgánům obou stupňů, že ne- provedly žádná skutková zjištění k okol- 883 668 nosti zjištění cenového vývoje na srovna- telných trzích, i když jak v rámci jihočes- kého regionu, tak i celé republiky obdob- né systémy zajišťování zásobování vodou existují a správní orgány, aniž provedly dokazování, se spokojily s konstatováním, že srovnatelný trh neexistuje a nelze sle- dovat ani obdobný cenový vývoj. Zákon o cenách v $ 16 odst. 2 stanoví kontrolním orgánům povinnost při po- suzování toho, zda došlo ke zneužití hos- podářského postavení při sjednání ceny, vycházet především z cenového vývoje na srovnatelných trzích, potřeby dosaže- ní přiměřeného zisku, původní ceny a vývoje nákladů a dalších tržních pod- mínek hodných zřetele.
I když uvedený výčet hledisek, z nichž má správní orgán při posuzování zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny vycházet, je výčtem příkladmým, lze současně dovo- dit, že je povinností správního orgánu z takto příkladmo vypočtených hledisek vycházet a případně je, podle okolností konkrétního případu, doplnit i o hledis- ka další. Žalovaný i správní orgán prvního stup- ně pochybili, pokud hledisko cenového vývoje na srovnatelných trzích, z něhož je třeba vycházet při posuzování zneužití hospodářského postavení při sjednání ce- ny podle $ 2 odst. 3 zákona o cenách, spo- jují pouze s existencí trhu, na němž se uplatňuje účinná hospodářská soutěž.
Zá- kon o cenách předmětné hledisko váže pouze na existenci srovnatelného trhu ja- ko takového a cenový vývoj na něm, niko- liv však již na podmínku, že takovým tr- hem může být pouze trh, na němž existuje účinná hospodářská soutěž. Soud se ztotožňuje se závěrem správ- ních orgánů, že obcím, a tedy i žalobci, svědčí v předmětné věci monopolní po- 884 stavení při pronajímání vodohospodář- ského zařízení, prostřednictvím kterého jsou uskutečňovány dodávky vody a od- vádění a čištění odpadních vod.
Stano- visko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 3. 1998, které na pod- poru tohoto závěru správní orgány opat- řily a učinily podkladem svého rozhod- nutí a kterým soud provedl důkaz, bylo legitimním podkladem, vydaným správ- ním orgánem v rámci působnosti stano- vené v $ 11 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Je nepochybné, že na trhu, na němž má soutěžitel monopolní postavení ve smyslu $ 9 odst. 1 zákona o ochraně hos- podářské soutěže, soutěžitel není soutě- ži vystaven; to však neznamená, že by v takovém případě trh neexistoval.
Na- chází-li se v takovém postavení žalobce jako dodavatel vody a čištění odpadů v příslušném regionu a v daném případě i jako pronajímatel vodohospodářských zařízení, prostřednictvím nichž jsou do- dávky uskutečňovány, nevylučuje tato skutečnost sama o sobě existenci jiných srovnatelných trhů, na nichž se uskuteč- ňují dodávky vody a čištění odpadů či jsou pronajímána vodohospodářská zaří- zení k těmto účelům sloužící, byť obcím, popřípadě právnickým osobám obdob- ným žalobci, na těchto trzích rovněž svědčí monopolní postavení.
Jak vyplývá ze správního spisu i napadeného roz- hodnutí, žalovaný existenci takových srovnatelných trhů nepopírá. Právní ná- zor žalovaného o neexistenci srovnatel- ného trhu, a tím i o vyloučení zákonné- ho hlediska posouzení cenového vývoje na srovnatelných trzích, z něhož měl podle $ 16 odst. 2 zákona o cenách při posuzování zneužití hospodářského po- stavení žalobce při sjednání ceny nájmu vodohospodářských zařízení společnos- ti V. vycházet, je v rozporu se zákonem. Bylo povinností žalovaného zjistit a ově- řit cenový vývoj na srovnatelných trzích, na nichž byla v posuzované době prona- jímána vodohospodářská zařízení, a na základě takto zjištěných podkladů a ve spojení s dalšími zákonem stanovenými hledisky posoudit, zda žalobce při sjed- nání ceny nájmu zneužil své hospodář- ské postavení a porušil cenové předpisy či nikoliv; jestliže tak žalovaný neučinil, rozhodoval na základě nedostatečně zjiš- těného skutkového stavu.
Porovnání cenového vývoje na srovna- telných trzích je jedním z rozhodujících hledisek, z nichž musí posouzení zneužití hospodářského postavení žalobce při sjednání ceny pronajímaných vodohospo- dářských zařízení vycházet, a zjištění tako- vé ceny má zásadní význam jak pro samot- ný úsudek o porušení cenových předpisů podle $ I5 odst. 3 zákona o cenách, tak i pro případnou výši sankce, pokud žalob- ce cenové předpisy porušil. (Šk) 669 Kolektivní investování: protiprávní použití prostředků investičního fondu Řízení před soudem: moderační právo soudu k $ 17 odst. 1 a $ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a inves- tičních fondech, ve znění zákonů č. 151/1996 Sb. a č. 15/1998 Sb.*“ k $ 78 odst. 2 soudního řádu správního I.
Nákup směnek v hodnotě vyšší než šest milionů korun do majetku in- vestičního fondu, který provedl předseda jeho představenstva, je zavině- ným závažným porušením povinnosti, za něž Komise pro cenné papíry uloží předsedovi představenstva pokutu podle $ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť předseda před- stavenstva měl a mohl vědět, že směnky nejsou veřejně obchodovatelnými cennými papíry ve smyslu $ 17 odst. 1 tohoto zákona.
II. Pokuta uložená v maximální zákonné výši 100 000 Kč ($ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) je zjevně nepřiměřená tehdy, jestliže byla původně uložena za dva skutky, avšak v rámci řízení o rozkladu již pouze za jeden z těchto skutků, a správ- ní orgán při úvaze o výši pokuty tuto změnu právního základu odpověd- nosti nevzal v potaz, a navíc ani nepřihlédl k tomu, že žalobce se protipráv- ního jednání dopustil nikoliv úmyslně, ale nevědomou nedbalostí. V takovém případě soud sníží pokutu podle $ 78 odst. 2 s. ř. s.
Dobrovolný svazek obcí J. v Č. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty.