I. Skutečnost, že činnost cizinců řídil zaměstnanec podnikatele a že podnikatel těmto cizincům přiděloval pracovní pomůcky a zajistil ubytování, sama o sobě neznamená, že podnikatel tyto cizince za- městnává. Je možné i sjednání takového obchodního závazkového vztahu, jenž by upravoval proces získávání specifických odborných znalostí či schopností nezbytných pro řádný výkon nově zamýšlené činnosti, a to formou školení či jiné odborné přípravy osob od podni- katele odlišných; to platí zejména v souvislosti s rozšiřováním aktivit již existujícího podnikatele nebo v rámci kroků zřetelně a bezpro- středně směřujících ke vzniku podnikatele nového. Tyto školené oso- by nemusí být u podnikatele zaměstnány a v takovém případě užití $ 19 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, nepřichází v úvahu. II. Povinnost prokázat, že jde o zastřený pracovněprávní vztah, le- ží na správním orgánu, jelikož jeho úlohou je vyvrátit tvrzení účast- níka řízení o tom, že se o takový zastřený pracovněprávní vztah ne- jedná. Pokud správní orgán nevyzval účastníka správního řízení k předložení důkazů, jejichž provedení účastník řízení navrhoval, ne- vyslechl jej a nevyslechl ani osoby, se kterými měl účastník řízení po- dle závěru učiněného správním orgánem uzavřít zastřený pracovně- právní vztah, a přitom se v rozhodnutí ani nevypořádal s odmítnutím navrhovaných důkazů, odepřel tím účastníku řízení právo na spra- vedlivý proces a porušil $ 3 odst. 4, $ 32, 6 33 a $ 46 správního řádu. xx
I. Skutečnost, že činnost cizinců řídil zaměstnanec podnikatele a že podnikatel těmto cizincům přiděloval pracovní pomůcky a zajistil ubytování, sama o sobě neznamená, že podnikatel tyto cizince za- městnává. Je možné i sjednání takového obchodního závazkového vztahu, jenž by upravoval proces získávání specifických odborných znalostí či schopností nezbytných pro řádný výkon nově zamýšlené činnosti, a to formou školení či jiné odborné přípravy osob od podni- katele odlišných; to platí zejména v souvislosti s rozšiřováním aktivit již existujícího podnikatele nebo v rámci kroků zřetelně a bezpro- středně směřujících ke vzniku podnikatele nového. Tyto školené oso- by nemusí být u podnikatele zaměstnány a v takovém případě užití $ 19 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, nepřichází v úvahu. II. Povinnost prokázat, že jde o zastřený pracovněprávní vztah, le- ží na správním orgánu, jelikož jeho úlohou je vyvrátit tvrzení účast- níka řízení o tom, že se o takový zastřený pracovněprávní vztah ne- jedná. Pokud správní orgán nevyzval účastníka správního řízení k předložení důkazů, jejichž provedení účastník řízení navrhoval, ne- vyslechl jej a nevyslechl ani osoby, se kterými měl účastník řízení po- dle závěru učiněného správním orgánem uzavřít zastřený pracovně- právní vztah, a přitom se v rozhodnutí ani nevypořádal s odmítnutím navrhovaných důkazů, odepřel tím účastníku řízení právo na spra- vedlivý proces a porušil $ 3 odst. 4, $ 32, 6 33 a $ 46 správního řádu. xx
Stěžejní žalobní námitkou je vada řízení spočívající v nepřesně a neúpl- ně zjištěném skutkovém stavu věci a dále zpochybnění tvrzení, že osoby, které obchodní společnost teoretic- ky či prakticky školí, musí být zaměst- 295 157 nány v pracovním poměru (v tom spatřuje žalobce porušení ústavního principu obsaženého v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Pokuta byla žalobci uložena za po- rušení $ 19 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti; toto ustanovení pod- miňuje možnost zaměstnavatele zís- kat na volné pracovní místo pracov- níka ze zahraničí jednak tím, že nelze na takové místo přijmout českého státního občana, jednak tím, že za- městnavatel disponuje povolením úřadu práce získat na volné místo za- městnance ze zahraničí. Naplnění skutkové podstaty deliktu tedy vyža- duje splnění dvou podmínek: jednak musí dojít k faktickému obsazení vol- ného pracovního místa cizincem, jednak musí chybět povolení úřadu práce získat na toto volné místo za- městnance ze zahraničí. Okruh skutečností, který byl zjiš- těn ve správním řízení vedeném V projednávané věci, však k závěru o tom, že byl spáchán takový delikt, nepostačuje. Žalobce v průběhu správního ří- zení poukazoval na to, že cizince ne- zaměstnával, tvrdil, že jim poskytl předem dohodnuté a plánované za- školení pro práci s materiálem zahra- niční značky, završené zkouškami, přičemž nabídl k důkazu fotodoku- mentaci i další písemné podklady. Toto tvrzení mohlo být účelové, bylo však na správních orgánech, aby ces- tou dokazování a hodnocení důkazů takové žalobcovy námitky vyvrátily. Rozhodující přitom byly skutečnosti podporující nebo vyvracející to, zda mezi žalobcem a cizinci existoval fak- tický nebo právní vztah, který by by- 296 lo možno označit jako zaměstnávání. Důkazy v tomto směru provedené pro posouzení této otázky však nepo- stačují a nelze z nich učinit jedno- značný závěr: žalobce je stavebně ob- chodní společností s předmětem podnikání (ke dni rozhodnutí žalo- vaného) izolatérství, zednictví, sta- vebně montážní práce, kamnářství, malířství a natěračství, provádění sta- veb. Správní řízení především vůbec neodpovědělo na otázku, jaký byl předmět zakázky, na níž měli cizin- ci pracovat (zmínky o stavbě vily Ing. M. vL. jsou kusé a nic neříkající), o jaké práce vlastně šlo (správní spis nedává v tomto ohledu vůbec odpo- věď, omezuje se na konstatování, že cizinci byli na stavbě „zjištěni“), zda šlo o práce, které lze podřadit pod termín „volná pracovní místa“ (o tom, zda společnost s ručením omezeným K. hlásila volná pracovní místa a v ja- ké kvalifikační struktuře, správní spis nic nedokládá), kteří cizinci na blíže nespecifikované stavbě vily vlastně pracovali a co tam fakticky dělali, když údajně dva byli na stavbě a další dva v sídle společnosti (co by- lo předmětem činnosti dvou osob, které nebyly přistiženy na stavbě a zdržovaly se v sídle společnosti, správní spisy nevypovídají), zda Ci- zinci pracovali přímo na zakázce spo- lečnosti, tedy zda šlo o úkoly vyplýva- jící z předmětu činnosti, nebo snad byli školeni jinak (jinou formou, ni- koliv na zakázce společnosti). Sku- tečnost, že činnost dvou cizinců řídil zaměstnanec žalobce, že cizincům byly přidělovány pracovní pomůcky a že měli ze strany žalobce zařízeno ubytování, bez dalšího neznamená, že žalobce cizince zaměstnával. Soud totiž shledává za určitých okolností, zejména v souvislosti s rozšiřováním portfolia jednotlivých aktivit již exis- tujících podnikatelských subjektů nebo v rámci kroků bezprostředně směřujících ke vzniku nového pod- nikatelského subjektu, jako možné sjednání takového obchodního zá- vazkového vztahu, jenž by upravoval proces získávání zcela specifických odborných znalostí či schopností ne- zbytných pro řádný výkon nově za- mýšlené činnosti formou školení či jiné odborné přípravy - typicky se tak může dít například ve vztazích re- alizovaných v souvislosti se zaháje- ním spolupráce na principu franšízy. Z tohoto hlediska se správní orgány žalobcovým postavením vůbec neza- obíraly a neučinily žádný krok ke zjiš- tění skutečností rozhodných pro závě- ry, zda a nakolik (na jakém právním podkladu) měl žalobce provádět za- školování se stavebními materiály S. To, zda jde o zastřený pracovně- právní vztah, musí správní orgán prokázat - jak výše uvedeno - cestou předvídanou v ustanoveních $ 32, $ 33 a $ 34 správního řádu. V tomto ohledu je také liché přesvědčení ža- lovaného, že žalobce neprokázal své tvrzení o povaze svého vztahu k ci- zincům vykonávajícím práce na stav- bě vily Ing. M. v L., neboť to není ve správním řízení žalobcovou rolí. Je úlohou správního orgánu vyvrátit ta- kové tvrzení v řízení, které má inkvi- ziční povahu. Pokud správní orgány nevyzvaly žalobce k předložení důka- zů, které nabízel, ba ani nevyslechly cizince, kteří se žalobcem spolupra- covali, ani samotného žalobce, vyšly jako z podkladu pro rozhodnutí pou- ze z jediného zápisu pořízeného se žalobcovým zaměstnancem, který jen potvrdil, že dva cizinci (výjimečně čtyři) na stavbě pracovali a on jim ukazoval, jak se s příslušnými techno- logiemi pracuje, a jejich výkon kon- troloval. Nevypořádaly se přitom ve svých rozhodnutích s odmítnutím navrhovaných důkazů, odepřely tím- to postupem žalobci právo na spra- vedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a porušily ustanovení $ 3 odst. 4, $ 32, $ 33 a $ 46 správního řádu. Správní orgán je po- vinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí, účastník řízení má právo navrhovat důkazy a jejich doplnění, vyjádřit se k podkladům rozhodnutí i ke způso- bu jejich zjištění, přičemž správní or- gán hodnotí důkazy podle své úvahy tak, aby rozhodnutí vycházelo ze spo- lehlivě zjištěného stavu věci. O nedo- statečnosti skutkových zjištění svěd- čí například i to, že správní orgány se spokojily pouze s vysvětlením jediné- ho cizince podaného Policii České Republiky, ačkoliv kladly žalobci za vinu, že zaměstnával cizince čtyři. O tom, že ze správního řízení vů- bec nevyplynulo, co pro společnost s ručením omezeným K. dělali ti, kte- ří nebyli zastižení na stavbě vily Ing. M., nýbrž v sídle společnosti s ru- čením omezeným K., bylo pojedná- no výše. Skutečnost, že cizinci neměli udě- leno povolení k zaměstnání podle $ 2a či $ 2b zákona o zaměstnanosti, má pro skutkovou podstatu $ 19 odst. 3 tohoto zákona pouze nepřímý vliv, neboť jde o normy s odlišným okruhem adresátů (zahraniční za- městnanci, zaměstnavatelé). Soud k žalobcově námitce poruše- ní článku 2 Listiny základních práv 297 158 a svobod uvádí, že teprve zhodno- cení úplně zjištěného skutkového stavu umožní vyslovit právní závěry ve věci samé; pokud by však bylo zjiš- těno, že žalobce měl takové právní postavení, že mohl nebo dokonce musel provádět teoretickou přípravu pro práci s určitými druhy specific- kých materiálů zahraniční proveni- ence zakončenou zkouškami a vydá- ním osvědčení o absolvování takové přípravy a složení zkoušky, nebo že provádění takové činnosti je s ohle- dem na oblast, v níž podniká, zcela legitimní a pro jeho další činnost nezbytné, a šlo by přitom o činnost nárazovou a výjimečnou, předem zřetelně zaměřenou na rozšíření port- folia jeho podnikatelských aktivit, pak soud nevidí právního důvodu k tomu, aby žalobce se zájemci 0 zís- kání takového osvědčení, zvláště za situace, kdy předpokládá s takovými zájemci do budoucna uzavření ob- chodního závazkového vztahu, pro jehož vznik je získání takového osvědčení nezbytnou podmínkou, uzavíral pracovní poměr. Při opač- ném výkladu by totiž takovou činnost mohl realizovat jen za předpokladu, že má volná místa v příslušné kvalifi- kační skladbě a - pokud by šlo o zá- jemce z ciziny - že na takové místo není vhodný uchazeč z České repub- liky. Takovýto přístup by mohl být neodůvodněně omezující v případě podnikatelských záměrů sledujících expanzi, jak výše uvedeno, například formou franšízy. Takovou povinnost nelze dovodit ani z $ 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti ani z $ 19 odst. 3 to- hoto zákona. Com) Vojenské pracovní tábory: podmínky vzniku nároku na jednorázovou peněžní částku k $ 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pra- covních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázo- vé peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“) Soustředění Židů do terezínského ghetta v době II. světové války nelze podřadit pod pojem „soustředění do vojenských pracovních táborů na území Československa“ ve smyslu $ 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.
Společnost s ručením omezeným K. v L. proti Ministerstvu práce a soci- álních věcí o uložení pokuty za porušení $ 19 odst. 3 zákona o zaměst- nanosti.
Lze shrnout, že v době vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce v dané věci dle zákonné úpravy účastníkem řízení a nemůže se tedy tvrzením, že byl zkrácen na svých subjektivních právech chráněných právem veřejným, domáhat přezkoumání tohoto rozhodnutí, neboť mu takové právo ze zákona nenáleželo.
Nad rámec dané věci soud podotýká, že ani podle dřívější právní úpravy, platné ke dni podání žaloby, by žalobní legitimace žalobce nebyla dána, neboť podle tehdy platného ust. § 250 odst. 2 o. s. ř. žalobcem byla fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech.
Protože byla žaloba podána osobou zjevně neoprávněnou Nejvyšší správní soud ji ve shodě s ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. 9. 2004
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu