I. Rozhodnutím o nařízení obnovy řízení (udicium rescindens) nelze zrušit pravomocné rozhodnutí. Rozhodnutí vydané v řízení, jehož obnova byla povolena nebo nařízena, se podle $ 64 odst. 3 spr. ř. ruší teprve vydá- ním nového rozhodnutí ve druhém stadiu obnovy řízení, tedy v řízení ob- noveném (iudicium rescissorium).
II. Zruší-li správní soud rozhodnutí, jímž správní orgán opětovně roz- hodl o tomtéž odvolání, věc se procesně vrací do stavu, který vznikl vydá- ním prvního rozhodnutí správního orgánu o odvolání; důvod obnovy říze- ní tím není dán ($ 62 odst. 1 spr. ř.).
Důvodný je podle názoru Nejvyššího správního soudu žalobní bod,v němž ža- lobkyně tvrdí, že rozhodnutím o nařízení obnovy řízení nelze zrušit pravomocné rozhodnutí. Obnova řízení je mimořád- ným opravným prostředkem, který je určen především k nápravě skutkových omylů. Proces obnovy řízení má dvě stadia. V prvním stadiu se rozhoduje o povolení nebo nařízení obnovy řízení a druhé stadium tvoří vlastní provedení nového obnoveného řízení Teprve vydá- ním nového rozhodnutí ve druhém sta- 284 diu se ruší rozhodnutí vydané v řízení, jehož obnova byla povolena nebo naří- zena ($ 64 odst. 3 správního řádu), a pů- vodní rozhodnutí proto nemůže být zru- šeno již v okamžiku, kdy je obnova řízení teprve nařízena.
Stejně tak důvodný je i žalobní bod, v němž je namítáno, že nebyly splněny stanovené podmínky pro obnovení říze- ní. Důvody pro povolení nebo nařízení obnovy řízení jsou taxativně uvedeny v 662 odst. 1 správního řádu a žalovaný neuvedl v odůvodnění napadeného roz- hodnutí žádný z nich. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že ani nemůže existovat žádný důvod pro nařízení ob- novy řízení, protože poté, kdy Vrchní soud v Praze důvodně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9.6.2000, se věc pro- cesně vrátila do stavu, který vznikl vydá- ním rozhodnutí žalovaného ze dne 26.5.
2000.To znamená, že řízení bude pokra- čovat u správního orgánu I. stupně, kte- rý ve věci znovu rozhodne. (ci)
Ivana S. v T. proti Ministerstvu obra- ny ve věci obnovy řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud podle § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Z obsahu správní spisu má Nejvyšší správní soud za prokázáno, že rozhodnutím ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071, žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně ve věci přiznání výluhového příspěvku tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Bezprostředně poté rozhodl žalovaný znovu o tomtéž odvolání rozhodnutím ze dne 9. 6. 2000, č. j. 45/3-3032/2000-3071 tak, že rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000 zrušil s tím, aby je žalobkyně vrátila zpět a odvolání nevyhověl, část odůvodnění změnil a v ostatním napadené rozhodnutí potvrdil. Na základě podané žaloby Vrchní soud rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, č. j. 5 A 99/2000 - 21 rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2000, č. j. 45/3 3032/2000-3071 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Poté žalovaný nařídil obnovu řízení a zrušil rozhodnutí o odvolání ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3 1985/2000
3071.
V podané žalobě žalobkyně především namítala porušení § 63 odst. 1 správního řádu, když o nařízení obnovy rozhodl jiný orgán než který vydal předmětné rozhodnutí. Podle citovaného ustanovení obnovu řízení povolí na návrh účastníka nebo nařídí správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. V daném případě rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071 vydalo ministerstvo obrany, finanční sekce, zatímco napadené rozhodnutí ze dne 9. 4. 2002, č. j. 421/3 125/202
7542 vydala sekce personální téhož ministerstva. K porušení citovaného ustanovení však nedošlo, jak tvrdí žalobkyně, protože v mezidobí mezi vydáním těchto rozhodnutí došlo ke změně organizační struktury žalovaného, v důsledku níž převzala agendu bývalé sekce finanční sekce personální.
Důvodným je však podle názoru Nejvyššího správního soudu další žalobní bod, v němž žalobkyně tvrdí, že rozhodnutím o nařízení obnovy řízení nelze zrušit pravomocné rozhodnutí. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který je určen především k nápravě skutkových omylů. Proces obnovy řízení má dvě stadia. V prvním stadiu se rozhoduje o povolení nebo nařízení obnovy řízení a druhé stadium tvoří vlastní provedení nového obnoveného řízení. Teprve vydáním nového rozhodnutí ve druhém stadiu se ruší rozhodnutí vydané v řízení, jehož obnova byla povolena nebo nařízena (§ 64 odst. 3 správního řádu), a nemůže proto být zrušeno rozhodnutí již v okamžiku, kdy je teprve obnova řízení nařízena.
Stejně tak důvodným je i poslední žalobní bod, v němž je namítáno, že nebyly splněny stanové podmínky pro obnovení řízení. Důvody pro povolení nebo nařízení obnovy řízení jsou taxativně uvedeny v § 62 odst. 1 správního řádu a žalovaný neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádný z nich. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že ani nemůže existovat žádný důvod pro nařízení obnovy řízení, protože poté, kdy Vrchní soud v Praze důvodně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2000, č. j. 45/3 3032/2000
3071, se věc procesně vrátila do stavu, který vznikl vydáním rozhodnutí žalovaného 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071, tzn. že řízení bude pokračovat u správního orgánu I. stupně, který znovu ve věci rozhodne.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a podle odstavce 4 citovaného ustanovení vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně, která měla ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, ale s tímto řízením jí žádné náklady nevznikly.
Poučení : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky. V Brně dne 9. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu